Wikipedista:AndrsoN1/Pískoviště6

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Freska Boleslava I. ve znojemské rotundě

Boleslav II. se narodil jako syn Boleslava I. a patrně jeho manželky Biagoty. Historik Oldřich Králík považoval za Boleslavova otce nejmenovaného prvorozeného syna Boleslava I.,[1] to však moderní historiografie odmítá. Dušan Třeštík předpokládal, že se Boleslav mohl narodit nejdříve mezi lety 923 až 932, přičemž první rok pokládal za méně pravděpodobný, neboť by se musel dožít 76 let.[2] Petr Charvát kladl datum Boleslavova narození mezi roky 935 až 938.[3] Jiří Sláma obecně určil, že se Boleslav narodil ve 40. letech 10. století.[4] Nejdále posunul rok Boleslavova narození Vratislav Vaníček, který zastává názor, že se Boleslav narodil až v roce 946.[5]

„ Hle, zrodí se hrozen z ostružiny, mže z trní, ušlechtilý fík z bodláčí, tak věru z bratrovraha vzejde ctitel Kristův, z vlka beránek, z násilníka muž dobrotivý; z bezbožného Boleslava zplozen byl kníže Boleslav Druhý, však zbožnou povahou první. “
— Kosmas[6]

První zmínka, která se k Boleslavovi může vztahovat, pochází z roku 950. Tehdy v průběhu česko-saské války vpadl východofranský král Ota I. do Čech a oblehl jakýsi Nový hrad, ztotožňovaný s dnešním Žatcem,[7][8] v němž pobýval nejmenovaný syn Boleslava I. Ota před hradem zastavil boj, aby se předešlo rabování. Boleslav I. šel svému synovi na pomoc, ovšem když zjistil, jak silné je Otovo vojsko, Otovi se poddal.[9] Oba panovníci uzavřeli smír a Boleslav se stal Otovým spojencem.[10] Petr Charvát ve zmíněném synovi již spatřoval Boleslava II.[3] Tuto možnost zároveň připouští autoři Velkých dějin zemí Koruny české I.[11] a Michal Lutovský.[12] Naopak Dušan Třeštík či Jiří Sláma tuto domněnku vylučují a usuzují, že synem obleženým v Novém hradu byl neznámý bratr Boleslava II.[13][14]

Boj Němců a Maďarů v bitvě na Lechu v roce 955. Němci, na jejichž straně bojovali i Češi na pravé straně.

Nejasná je rovněž účast Boleslava II. v bitvě na řece Lech roku 955, v níž se střetlo vojsko krále Oty I. s maďarskými kočovníky. Otovo vojsko tvořilo 8 legií, z nichž jednu tvořil jízdní šik 1000 velmi dobře vyzbrojených Čechů, které na pomoc Otovi vyslal Boleslav I. V den bitvy (10. srpna) Maďaři překročili řeku, vyhnuli se hlavní části vojska a zaútočili na zadní českou legii, z níž bylo mnoho bojovníků zabito či zatčeno. Zbytek české jednotky se nicméně dokázal ke konci bitvy zformovat a odrazit Maďary.[15][16]

„ Maďaři totiž na nic nečekali a překročili řeku Lech, obešli vojsko a začali poslední legii odstřelovat šípy. Poté se s ohromným křikem pustili do útoku, některý zabili, jiné zajali, zmocnili se všech zavazadel a zbylé muže z této legie zahnali na útěk. “
— Widukind z Corvey[17]

Michal Lutovský uvádí, že v čele české jednotky nepochybně stanul člen vládnoucího rodu.[18] Účast Boleslava II. pokládá za dosti pravděpodobnou Petr Charvát.[19] Jiří Sláma však soudil, že českému oddílu v bitvě velel neznámý bratr Boleslava II., prvorozený syn Boleslava I., a mohl v ní taktéž padnout.[14]

Počátky vlády a založení biskupství (972–973)[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně 15. července 972 zemřel Boleslav I. a na knížecí stolec nastoupil Boleslav II. Nástupnictví snad proběhlo bez obtíží, neboť nejsou známy žádné nepokoje po smrti Boleslava I. či spory o následnictví. Po otci Boleslav převzal mocný, centralizovaný a hospodářsky silný stát.[20][21]

Tympanon zobrazuje klečící ženu v jeptišském oděvu.
Sádrový tympanon Mlady v klášter svatého Jiří.

Nástup na knížecí stolec Boleslav zahájil dovršením snahy svého otce o založení pražské diecéze a prvního kláštera v Čechách. Boleslav I. už někdy mezi lety 965–969 vyslal poselstvo v čele se svou dcerou Mladou za papežem Janem XIII. za účelem založení biskupství. Kvůli odporu řezenského biskupa Michala, jenž spravoval i oblast Čech, k němu ovšem nedošlo.[22][23] Nový řezenský biskup Wolfgang s vyčleněním pražské diecéze souhlasil, byť se v legendě Život sv. Wolfganga píše, že muselo dojít k jisté finanční kompenzaci za platby z Čech ze strany císaře Oty.[24] Na jaře roku 973 se Boleslav zúčastnil říšského shromáždění v Quedlinburgu, které zorganizoval císař Ota. Na něm se zřejmě dořešily poslední překážky v cestě k osamostatnění pražské diecéze a obnovení moravského biskupství. Zatím se pouze jednalo o formální založení a zpočátku v Praze nesídlil biskup, jehož rezidence měla být u kostela sv. Víta a Václava. První biskup Dětmar byl vysvěcen až v lednu 976 v Brumathu mohučským arcibiskupem Willigisem.[25] Diecéze tedy nově měla spadat pod mohučské arcibiskupství. Vše proběhlo s podporou nového papeže Benedikta VI.[26][27][22] Kromě pražského biskupství byl také zřízen klášter sv. Jiří, jehož abatyší se stala Mlada.[20] Podmínkou vzniku kláštera ale bylo, že se v něm nebude praktikovat slovanská liturgie.[24]

„ A ihned, jak bylo nařízeno, podle úrady knížete a abatyše byl kostel svatého Víta určen pro budoucího biskupa, kostel však svatého Jiří mučedníka byl na ten čas dán abatyši Marii, sestře knížete. “
— Kosmas[28]

Konflikt s Otou II. (974–977)[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Plzně na obraze Jana Konůpka

Krátce po nástupu Boleslava II. zemřel Ota I. a namísto něj usedl na říšský trůn jeho syn Ota II. Záhy se mezi Otou II. a bavorským vévodou Jindřichem Svárlivým rozhořel konflikt. Oba dva si nárokovali švábské vévodství, jehož vévoda Burkhard ke konci roku 973 zemřel. Jelikož Ota II. nevyhověl Jindřichovu přání, aby švábské vévodství zůstalo v rukou Jindřichovy sestry Hadwigy, Jindřich proti němu povstal. Na svou stranu si bavorský vévoda získal i Boleslava II. a polského knížete Měška I. Jindřicha však císař Ota v roce 974 zatknul a uvěznil v Ingelheimu. Ota se na podzim roku 975 rozhodl Boleslava potrestat vojenskou výpravou do Čech. Císařské vojsko vyplenilo část Čech, rozhodující bitva se nicméně neodehrála. Boleslav na Otův vpád reagoval ještě téhož roku zpustošením statků kláštera v Dolním Altaichu a snad i majetků pasovského biskupství. Nejméně na další dva až tři měsíce neprobíhaly žádné boje.[29][30][31][32]

V roce 976 se Jindřichovi Svárlivému podařilo utéct ze žaláře a zahájil proti Otovi další vzpouru. Jindřich usiloval o obnovu vlády v Bavorsku, zůstal ovšem obklíčen v Řezně, a proto se tajně uchýlil na dvůr Boleslava. Tato situace vyvolala nepřátelství mezi Boleslavem a Otou, který do Čech v červenci 976 vyslal další vojsko, jež bylo rozděleno na dvě části. První velel sám císař Ota, druhé, bavorské části jeho synovec Ota I. Švábský. Otovo vojsko proniklo hlouběji do Čech a čekalo zde na bavorskou část, ta se ale zpozdila kvůli lsti jednoho z Boleslavových bojovníků a rozložila svůj tábor u hradiště Starý Plzenec. Po parném dni se Bavoři navečer rozhodli vykoupat. Bavorští velitelé však nerozestavili hlídky a při koupeli byli neozbrojení Bavoři náhle přepadeni českým oddílem, který je snadno porazil a z potyčky si odnesl velkou kořist. Jakmile se o bavorském fiasku dozvěděl císař Ota, stáhl své jednotky z Čech a odtáhl přes Český les k bavorskému Chamu.[33][34][30][35]

Císař Ota II.
„ Když se uvedení Bavoři jednoho večera koupali nezabezpečení žádnou stráží, vpadl náhle nepřítel v plné zbroji a pozabíjel je nahé, jak se mu zamanulo, ve stanech i na zelené louce. Potom se s celou kořistí v radostné náladě a bez vlastních ztrát vrátil domů. Když se císař dozvěděl o zkáze tolika vojáků, nemaje jinou možnost vyrazil přímým pochodem do svého hradu zvaného Cham. “
— Dětmar z Merseburku[36]

Svého úspěchu Boleslav využil útokem na biskupské sídlo v Žiči. V čele českých jednotek stanul hrabě Dedo z rodu Wettinů, samotný Boleslav se tažení nezúčastnil. Češi z Žiče vyhnali biskupa Huga, který se české invazi patrně postavil. Boleslav si chtěl nad Žičí zřejmě udržet kontrolu.[37]

Ostatky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ KRÁLÍK, Oldřich. K počátkům literatury v přemyslovských Čechách. Praha: ČSAV, 1960. 103 s. S. 25–26. 
  2. ↑ TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců: Vstup Čechů do dějin (530−935). Praha: Lidové Noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. S. 465. [Dále jen: Počátky Přemyslovců]. 
  3. ↑ a b CHARVÁT, Petr. Boleslav II.: Sjednotitel českého státu. Praha: Vyšehrad, 2004. 198 s. ISBN 80-7021-657-3. S. 70. [Dále jen: Boleslav II.: Sjednotitel]. 
  4. ↑ SLÁMA, Jiří. Český kníže Boleslav II. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Praha: NLN, 2000. [Dále jen: Český kníže Boleslav II.]. S. 13.
  5. ↑ VANÍČEK, Vratislav. Svatý Václav - panovník a světec v raném středověku. Praha, Litomyšl: Paseka, 2014. 324 s. ISBN 978-80-7432-501-4. S. 104. [Dále jen: Svatý Václav]. 
  6. ↑ Kosmas. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina. Praha: Melantrich, 1950. 228 s. Dostupné online. S. 43. [Dále jen: Kosmas]. 
  7. ↑ LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců Díl I., Zrození státu (872 – 972): od Bořivoje I. po Boleslava I.. Praha: Libri, 2006. 267 s. ISBN 80-7277-308-9. S. 188–190. [Dále jen: Po stopách Přemyslovců I.]. 
  8. ↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 283–286. [Dále jen: Velké dějiny]. 
  9. ↑ LUTOVSKÝ, Michal. Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete Boleslava I. Praha: Set out, 1998. 162 s. ISBN 80-902058-8-7. S. 93. [Dále jen: Boleslav I.]. 
  10. ↑ Velké dějiny, s. 283
  11. ↑ Velké dějiny, s. 286
  12. ↑ Boleslav I., s. 92
  13. ↑ Počátky Přemyslovců, s. 463
  14. ↑ a b Český kníže Boleslav II., s. 10
  15. ↑ Boleslav II.: Sjednotitel, s. 71–72
  16. ↑ Po stopách Přemyslovců I., s. 201–206
  17. ↑ Z CORVEY, Widukind. Dějiny Sasů. Překlad Jakub Izdný a Kateřina Spurný. Praha: Argo, 2012. 203 s. ISBN 978-80-257-1743-1. S. 110. 
  18. ↑ Po stopách Přemyslovců I., s. 202
  19. ↑ Boleslav II.: Sjednotitel, s. 71
  20. ↑ a b Velké dějiny, s. 301
  21. ↑ SOBIESIAK, Joanna Aleksandra. Boleslav II. († 999). České Budějovice: Veduta, 2014. 280 s. ISBN 978-80-86829-97-5. S. 21–23. [Dále jen: Boleslav II.]. 
  22. ↑ a b Český kníže Boleslav II., s. 16–17
  23. ↑ Boleslav II.: Sjednotitel, s. 104
  24. ↑ a b Boleslav II., s. 80–81
  25. ↑ Boleslav II., s. 78
  26. ↑ Svatý Václav, s. 159–160
  27. ↑ LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců Díl II., Léta krize a obnovy (972–1012), Od Boleslava II. po Jaromíra. Praha: Libri, 2007. 271 s. ISBN 978-80-7277-231-5. S. 25–27. [Dále jen: Po stopách Přemyslovců II.]. 
  28. ↑ Kosmas, s. 45
  29. ↑ NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha: Jan Laichter, 1912. 782 s. S. 592–593. [Dále jen: České dějiny]. 
  30. ↑ a b Velké dějiny, s. 303
  31. ↑ Svatý Václav, s. 162
  32. ↑ Boleslav II., s. 87
  33. ↑ Svatý Václav, s. 162–163
  34. ↑ České dějiny, s. 595–596
  35. ↑ Boleslav II.: Sjednotitel, s. 106–107
  36. ↑ Po stopách Přemyslovců II., s. 73
  37. ↑ Boleslav II., s. 37–39
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:AndrsoN1/Pískoviště6&oldid=23647087“