Vlastimil Blahák

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Plukovník generálního štábu, Prof., Dr., Ing. Vlastimil Blahák
Foto před rokem 1953 (penzionován v roce 1952)
Foto před rokem 1953 (penzionován v roce 1952)
Narození30. ledna 1905
Tvarožná u Brna; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. března 1979 (ve věku 74 let)
Praha; ČeskoČesko Česko
Vzdělánímaturita, zeměměřičský inženýr, absolvent Vysoké školy válečné v Praze, profesor geodézie
Alma mater
Povoláníkartograf, zeměměřič (geodet); důstojník (plukovník) generálního štábu
Zaměstnavatelé
  • Prvorepubliková československá armáda;
  • Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ);
  • Vysoká škola dopravní (Praha, Žilina)
TitulProf., Dr., Ing.
Ocenění
  • Čs. válečný kříž 1939
  • Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem
  • Čs. medaile za zásluhy v boji
PředchůdceBohumír Kobliha
NásledovníkJan Klíma (1907–1974)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní odznak absolventa pražské Vysoké školy válečné
Odznak odbojové skupiny Věrný pes
Vlastimil Blahák jako velitel Vojenského zeměpisného ústavu v Praze[1]

Vlastimil Blahák (30. ledna 1905 Tvarožná u Brna – 21. března 1979 Praha) byl český kartograf, zeměměřič (profesor geodézie) a plukovník generálního štábu.[2][3] Kariéru zahájil jako důstojník ženijního vojska, ale vystudoval zeměměřické inženýrství na ČVUT v Praze.[3] Za druhé světové války se zapojil do protiněmeckého domácího odboje, byl zatčen, vězněn a po útěku z nacistického Německa se v protektorátu zapojil do pražského květnového povstání 1945. Po skončení druhé světové války řídil Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) v Praze. Zabýval se moderními metodami ve fotogrammetrii, geodézii a kartografii, zejména radiovým a akustickým zaměřováním cílů.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina, studia, armáda (do března 1939)[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil Blahák se narodil 30. ledna 1905 v Tvarožné u Brna do početné rodiny jako v pořadí dvanáctý potomek.[4] V době narození byli již dva jeho nejstarší bratři dospělí (věk 20, respektive 22 let) a v první světové válce je jejich silné vlastenecké cítění přivedlo do řad československých legionářů.[4] Mladého Vlastimila ovlivnili nejen svým vlastenectvím, ale podíleli se i na jeho výchově, která se nesla v duchu masarykovské republiky.[4]

Ženijní vojsko[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil navštěvoval obecnou školu v Tvarožné a po maturitě v roce 1924 na reálce v Brně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v Litoměřicích, kterou zakončil v roce 1925 jako poručík ženijního vojska.[4] Prvním místem jeho vojenského působení byl 5. ženijní pluk, kam nastoupil jako velitel strojní roty a kde přitom absolvoval topografický kurz.[4] Službou u ženijního vojska prošel v letech 1925 až 1930.[5]

ČVUT a práce ve VZÚ[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1928 studoval na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze, kde v roce 1932 získal titul zeměměřičského inženýra[5][p. 1] a kde v roce 1936 předložil a obhájil doktorskou práci a získal titul doktora technických věd.[4] Ještě před promocí (v roce 1932) absolvoval v roce 1931 topografický kurz Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) a stal se geodetem astronomicko–geodetického odboru (AGO).[4] V letech 1930 až 1940 působil ve Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ) v Praze–Bubenči.[5]

Vysoká škola válečná[editovat | editovat zdroj]

Následovala vojenská studia na Vysoké škole válečné v Praze (od podzimu 1936) a v roce 1937 v Paříži na L´Ecole militaire.[4] (Tento typ studia v letech 1936 až 1938[3][5] znamenal pro Vlastimila Blaháka budoucí perspektivu získání generálské hodnosti v prvorepublikové československé armádě.[4]) V roce 1938 opět pokračoval ve studiu Vysoké školy válečné v Praze a působil na generálním štábu v Praze v hodnosti štábního kapitána.[4]

Za protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska a po rozpuštění prvorepublikové armády – za Protektorátu Čechy a Morava – si Vlastimil Blahák zařídil v Libochovicích nad Ohří (okres Litoměřice) geodetickou kancelář.[4] Jako deaktivovaný důstojník čs. armády a vlastenec se zapojil do protiněmeckého odporu v převážně vojenských odbojových organizacích operujících v okolí Prahy. Byl zástupcem velitele skupiny „Praha-západ“ v organizaci Obrana národa a v odbojové skupině Věrný pes vykonával jistou dobu funkci zástupce velitele.[4][p. 2]

Po zatčení v úterý 28. října 1941 byl vězněn na pražském Pankráci, v Drážďanech a v Berlíně (věznice Plötzensee), kde jej Němci 30. listopadu 1942 odsoudili k trestu smrti.[4] Z Berlína–Plötzensee jej převezli do Brandenburgu a odtud (v rámci evakuace v únoru 1945) do Halle. (Na konci druhé světové války bylo město dvakrát vybombardováno – 31. března a 1. dubna 1945 – a pak 17. dubna 1945 obsazeno americkými vojsky.) Odtud se mu v nastalém zmatku (během leteckého náletu) v průběhu převozu (nebo po příjezdu do koncentračního tábora) podařilo uprchnout.[4][6] Od 20. dubna 1945 až do 1. května 1945 se skrýval u příbuzných nedaleko Prahy, aby se od 2. května 1945 zapojil do organizování pražského květnového povstání.[4][6]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Ocenění a povýšení[editovat | editovat zdroj]

Za odbojovou činnost proti nacismu a za působení v pražském květnovém povstání byl prezidentem dr. Edvardem Benešem vyznamenán Československým válečným křížem 1939; byla mu propůjčena Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem a byla mu udělena Československá medaile za zásluhy v boji (I. stupně – stříbrná).[6] Byl povýšen do hodnosti podplukovníka.[4]

Kariéra v armádě a civilním sektoru[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války se Vlastimil Blahák vrátil ke službě v československé armádě, kde nejprve zastával (od roku 1945) funkci zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze a následně od 16. dubna 1948 do 15. května 1951 byl (již v plukovnické hodnosti) velitelem VZÚ.[4][3][5] (Současně do srpna 1950 vykonával i funkci náčelníka vojenské zeměpisné služby.) Paralelně s tím byl profesorem na Vysoké škole vojenské a docentem na Českém vysokém učení technickém v Praze.[4]

Po mozkové operaci a roční zdravotní dovolené byl Blahák v roce 1952 penzionován; po svém uzdravení pak od roku 1953 působil jako profesor a vedoucí katedry geodézie, geotechniky a kartografie na nově založené Vysoké škole dopravní nejprve v Praze a pak (po jejím přesunu v roce 1960 na Slovensko) v Žilině.[4][3][5] Vlastimil Blahák zemřel 21. března 1979 v Praze ve věku 74 let.[4]

Obory působnosti[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil Blahák se ve své odborné práci zabýval zejména radiovým a akustickým měřením délek (cílů) a využitím moderní techniky (mimo jiné i fotogrammetrií) v praktické geodézii a kartografii.[4][5] Byl autorem osobité metody světelných řezů, která byla určena k použití při zaměřování tunelů.[4] (Blahákova metoda pomocí fotogrammetrie zjišťovala deformaci tunelů a podobných staveb.[5])

Publikační činnost Vlastimila Blaháka spočívala nejen v textech zveřejňovaných v odborných časopisech, ale Blahák byl též autorem několika učebnic (Základy geodezie, Užitá kartografie, Astronomické měření almukantarem, Akustické a radiové zaměřování v geodesii a kartografii) a byl též spoluautorem celostátně platné učebnice Geodézie pro posluchače stavebního inženýrství.[4]

Publikační činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • BLAHÁK, Vlastimil. Astronomické určení souřadnic lomeným dalekohledem. 1935.[5]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Letadlo jako měřické stanoviště a jeho vliv na hodnotu měřického snímku. Starý Smokovec: [Vlastimil Blahák], 1949; 45 stran.[5]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Astronomické měření almukantarem. 1. vydání Praha: Vojen. zeměpisný úst., 1949; 52 stran; Publikace vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ); Ř. A. Číslo 1.[5]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Akustické a radiové zaměřování v geodesii a kartografii: Určeno zeměměřičským technikům. Praha: Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1955; 183 stran. Řada elektrotechnické literatury slaboproudé.[5]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Užitá kartografie. I. Vydání 1. Praha: Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1956; 173 stran. Učební texty vysokých škol (České vysoké učení technické v Praze).[5]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Základy geodezie: Určeno pro posluchače fakulty provozu a ekonomie dopravy a vojenské fakulty Vysoké školy dopravní. 2. [díl]. 1. vydání. Praha: Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1962 198 stran; Učební texty vysokých škol.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jednalo se o dálkové studium na Vysoké škole speciálních nauk při ČVUT Praha, které absolvoval v letech 1928 až 1932.
  2. ↑ Pramen[6] a materiály vojenských kartografů uvádějí i Blahákovo napojení na zpravodajsko–diverzní odbojovou skupinu Obrany národa nacisty nazývanou Tři králové (tu tvořili: podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek).[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Galerie velitelů/náčelníků služby (stručné životopisy) [online]. Geografická služba armády České republiky (GeoSI AČR) [cit. 2024-05-02]. BLAHÁK Vlastimil, prof. Dr. Ing., plukovník gšt. (ve funkci od 16. dubna 1948 do srpna 1950). Dostupné online. 
  2. ↑ Vlastimil Blahák (1905-1979); Narozen 30.1.1905 v Tvarožné u Brna, zemřel 21.3.1979 v Praze. Profesor geodézie, plukovník generálního štábu. [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2024-05-02]. Identifikační číslo: jk01012219. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f Vlastimil Blahák (* 30. 1. 1905, Tvarožná (Brno-venkov) – † 21. 3. 1979, Praha) – geodet, kartograf [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w Plk. gšt., Prof., Dr., Ing. Vlastimil Blahák (životopis) [online]. Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n MARTÍNEK, Jiří. BLAHÁK Vlastimil (* 30.1.1905 - 21.3.1979) [online]. Biografický slovník českých zemí [cit. 2024-05-02]. BLAHÁK Vlastimil (* 30. 1. 1905 Tvarožná u Brna – † 21. 3. 1979 Praha) geodet. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e Odznak odbojové skupiny Věrný pes [online]. Válka cz [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef aj. Československý biografický slovník. 1. vydání Praha: Academia, 1992. 837 stran; strany 50n; ISBN 80-200-0443-2.
  • TOMEŠ, Josef a kolektiv. Český biografický slovník XX. století. Praha: Paseka, 1999; 3 svazky; díl 1, strana 103; ISBN 80-7185-248-1.
  • Biografický slovník českých zemí. Vydání první. Praha: Libri, 2004-????; ?? svazků; (5. sešit. Bi-Bog. 2006. XVII stran, strany 478-585; strana 535); ISBN 80-7277-214-7.
  • ČESKO. Armáda. Historie Geografické služby AČR: 1918-2008. 1. vydání Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2008; 198 stran; Příloha 1: Galerie velitelů – náčelníků služby, strana 167; ISBN 978-80-7278-463-9.
  • ČESKO. Armáda. Geografická služba Armády České republiky 1918-2018. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Vojenský historický ústav (VHÚ Praha), 2017, copyright 2017; 151 stran; Příloha 2: Galerie velitelů / náčelníků služby; strana 133; ISBN 978-80-7278-723-4.
  • Kdy zemřeli--?: přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1980 - 1985 s doplňky za předchozí léta; Praha: Státní knihovna ČSSR - Národní knihovna České republiky, [1937-1995]; (rok 1992) Bibliografický katalog ČSSR. České knihy. Bibliografický katalog ČSR. České knihy.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vlastimil_Blahák&oldid=23907817“