Třída W (1914)
| Třída W | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Britské královské námořnictvo Italské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Zahájení stavby | 1913–1914 |
| Spuštění na vodu | 1914–1915 |
| Uvedení do služby | 1915–1916 |
| Osud | 3 vyřazeny 1 potopena |
| Předchůdce | třída V |
| Nástupce | třída F |
| Technické údaje W1, W2 | |
| Výtlak | 331 t (na hladině) 499 t (pod hladinou) |
| Délka | 52,4 m |
| Šířka | 4,69 m |
| Ponor | 2,71 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 13 uzlů (na hladině) 8,5 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 2500 nám. mil při 9 uzlech |
| Posádka | 18 |
| Výzbroj | 6× 457mm torpédomet (6 torpéd) |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m (operační) |
Třída W byla třída diesel-elektrických ponorek britského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1915–1916. Roku 1916 byly předány italskému námořnictvu, neboť britské námořnictvo mělo ponorek dostatek a třída s pouhými čtyřmi jednotkami byla považována za nestandardní.[1] Italské královské námořnictvo je provozovalo do roku 1919, přičemž W4 byla za první světové války ztracena.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
V lednu 1913 byla u britské loděnice Armstrong Whitworth v Elswicku objednána stavba ponorek W1 a W2. Objednávka navazovala na britskou návštěvu ve francouzské loděnici Schneider v Toulonu. Zároveň byla splněním slibu daného britské loděnici, že bude ročně stavět dvě ponorky. Ponorky představovaly derivát francouzských ponorek Schneider-Laubeuf. V srpnu 1913 byly objednány ještě ponorky W3 a W4, jejichž konstrukce byla upravena dle britských požadavků, zejména byla odstraněna externě nesená torpéda vypouštěná pomocí systému Drzwiecki. Do služby byly přijaty v letech 1915–1916.[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| HMS W1 | 1913 | 1914 | leden 1915 | V srpnu 1916 předána Itálii. Vyřazena v září 1919. |
| HMS W2 | 1913 | 1915 | květen 1915 | V srpnu 1916 předána Itálii. Vyřazena v září 1919. |
| HMS W3 | 1914 | 1915 | únor 1916 | V srpnu 1916 předána Itálii. Vyřazena v září 1919. |
| HMS W4 | 1914 | 1915 | červen 1916 | V srpnu 1916 předána Itálii. Potopena v srpnu 1917, pravděpodobně minou. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
W1, W2[editovat | editovat zdroj]
Ponorky byly vyzbrojeny dvěma příďovými 457mm torpédomety se zásobou dvou torpéd. Doplňovaly je čtyři externě uložená 457mm torpéda. Pohonný systém tvořily dva diesely Schneider-Laubeuf o výkonu 710 hp a dva elektromotory o výkonu 480 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala třináct uzlů a pod hladinou 8,5 uzlů. Dosah byl 2500 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[1]
W3, W4[editovat | editovat zdroj]
Ponorky byly vyzbrojeny dvěma příďovými 457mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely Schneider-Laubeuf o výkonu 760 hp a dva elektromotory o výkonu 480 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala třináct uzlů a pod hladinou 8,5 uzlů. Dosah byl 2500 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. (anglicky)