Třída Porpoise
| Třída Porpoise | |
|---|---|
 HMS Rorqual (S 02) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Britské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 8 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Explorer |
| Nástupce | třída Oberon |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2080 t (na hladině) 2450 t (pod hladinou) |
| Délka | 88,5 m |
| Šířka | 8,1 m |
| Ponor | 5,6 m |
| Pohon | diesel-elektrický |
| Rychlost | 12 uzlů (na hladině) 17 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 9000 nám. mil |
| Posádka | 71 |
| Výzbroj | 8× 533mm torpédomet |
| Radar | navigační |
| Sonar | typ 187, typ 2007, typ 2019 |
Třída Porpoise byla třída diesel-elektrických ponorek postavených pro britské královské námořnictvo. Určeny byly především pro ničení sovětských ponorek v severním Atlantiku. Celkem bylo postaveno osm ponorek této třídy.[1] Ve službě byly od roku 1958. Na svou dobu se jednalo o velmi vyspělou konstrukci. Ponorky byly velmi tiché.[2] Jejich dalším vývojem vznikla úspěšná třída Oberon. Ponorky třídy Porpoise byly vyřazeny v letech 1977–1986. Důvodem byl nedostatek financí a potřeba posádek pro nové jaderné ponorky.[2]
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Jednalo se o první poválečnou třídu britských konvenčních ponorek, v jejíž konstrukci byly využity poznatky ze zkoušení německých ponorek typu XXI, modernizovaných ponorek třídy T a dvou experimentálních ponorek třídy Explorer. Pro britské královské námořnictvo bylo v letech 1954–1961 postaveno celkem osm ponorek této třídy – Porpoise (S 01), Rorqual (S 02), Narwhal (S 03), Grampus (S 04), Finwhale (S 05), Cachalot (S 06), Sealion (S 07) a Walrus (S08). Do služby vstupovaly v letech 1961–1961.[3]
Jednotky třídy Porpoise:[2]
| Jméno | Loděnice | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Porpoise (S 01) | Vickers Armstrongs, Barrow | 15. června 1956 | 25. dubna 1956 | 16. dubna 1958 | Potopena jako cvičný cíl 1985. |
| Rorqual (S 02) | Vickers Armstrongs, Barrow | 15. ledna 1955 | 5. prosince 1956 | 24. října 1958 | Prodána do šrotu 1977. |
| Narwhal (S 03) | Vickers Armstrongs, Barrow | 15. března 1956 | 25. října 1957 | 4. května 1959 | Potopena jako cvičný cíl 1983. |
| Grampus (S 04) | Cammell Laird, Birkenhead | 16. dubna 1955 | 30. května 1957 | 19. prosince 1958 | Prodána do šrotu 1980. |
| Finwhale (S 05) | Cammell Laird, Birkenhead | 18. září 1956 | 21. července 1959 | 19. srpna 1960 | Prodána do šrotu 1988. |
| Cachalot (S 06) | Scotts, Greenock | 1. srpna 1955 | 11. prosince 1957 | 1. září 1959 | Prodána do šrotu 1980. |
| Sealion (S 07) | Cammell Laird, Birkenhead | 5. června 1958 | 31. prosince 1959 | 25. července 1961 | Prodána do šrotu 1990. |
| Walrus (S08, ex Whale) | Scotts, Greenock | 12. února 1958 | 22. září 1959 | 8. února 1961 | Prodána do šrotu 1987. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Byly vybaveny navigačním radarem a sonary typů 187, 2007 a 2019.[2] Maximální hloubka ponoru činila na 200 metrů. Výzbroj tvořilo osm 533mm torpédometů (šest na přídi a dva na zádi) s celkovou zásobou 30 torpéd. Vypouštět přitom mohly také námořní miny. Vyzbrojeny byly protilodními torpédy Mk.8 a krátkými protiponorkovými torpédy Mk.20 (později používaly těžká torpéda Mark 24 Tigerfish).[3] Pohonný systém tvořily dva vznětové šestnáctiválce Admiralty Standard Range (ASR) 1 o celkovém výkonu 3680 hp a dva elektromotory English Electric o celkovém výkonu 6000 hp. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 12 uzlů na hladině a 17 uzlů pod hladinou. Ponorky měly dosah až 9000 námořních mil.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0766-8. S. 136.
- ↑ a b c d e GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 529. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 277.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Porpoise na Wikimedia Commons
