Homoparentalita

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Homoparentální rodina
Mužský pár s dítětem

Homoparentalita je termín, kterým se označuje rodičovství leseb a gayů, tedy výchova dětí rodinami homosexuálních partnerů nebo jedinci s homosexuální orientací.

Odvozeným výrazem je homoparentální rodina, který zahrnuje takové rodinné modely a domácnosti, v nichž se nachází dospělé osoby s homosexuální orientací a (obvykle nezletilé) děti. Za terminologicky korektní je též považován výraz rodina homosexuálních partnerů.[1]

Homoparentální rodiny svojí povahou narušují tradiční představy o rodičovství (gay otcové více než lesbické matky) a zároveň i koncept gay a lesbické identity (vnímané jako bezdětné). Mohou být zakládány např. přivedením dítěte do vztahu z předchozího heterosexuálního vztahu, osvojením, svěřením do pěstounské péče nebo poručenství, umělým oplodněním či náhradním mateřstvím. Výchova dětí stejnopohlavními páry je společensky méně akceptována než samotné jejich soužití a ve veřejném diskurzu představuje kontroverzní téma.

Pohlaví rodiče není faktorem ovlivňujícím adjustaci dětí. Sexuální orientace rodiče neurčuje, zda může být osoba dobrým rodičem. Děti vychovávané rodiči stejného pohlaví jsou zdravé, úspěšné a dobře adjustované se stejnou pravděpodobností jako děti heterosexuálních rodičů. Výzkumy podporující tento závěr jsou bez vážných diskusí akceptovány na poli vývojové psychologie.[2]

Vznik a použití termínu

Termín homoparentalita (homoparentalité) byl poprvé použit v druhé polovině 90. let 20. století francouzskými aktivisty s poukazem na to, že lépe vystihuje specifickou kvalitu tohoto rodinného modelu a neomezuje se na pouhé konstatování homosexuality rodičů. Od té doby se postupně rozšířil i v odborném povědomí.[3]

S ohledem na značnou variabilitu tohoto rodinného systému dochází k obtížím s jeho označováním. V odborné literatuře se objevují např. termíny jako lesbigay rodiny,[4] častěji lesbické rodiny, gay rodiny, příp. homosexuální rodiny. Toto pojmosloví však podléhá též kritice, neboť implicitně připisuje stejnopohlavní orientaci všem členům rodiny včetně dětí. Navrhovanými anglickými ekvivalenty jsou tedy např. lesbian led family, lesbian headed family či lesbian parented family[5] a adekvátně též pro gay rodiny.

Potíž nastává též s označováním nebiologického rodiče a odborná literatura je velmi nejednotná. Objevuje se široké spektrum užívaných výrazů: sociální matka/rodič, nebiologická matka, nebiologický rodič, negenetická matka, případně psychologická matka, druhá matka. Obdobně se terminologie ještě vyvíjí i v angličtině: co-mother, co-parent partner, co-parent, nonlegal mother. Ostatně i v češtině dávno zdomácnělý přívlastek nevlastní rodič, rodina, dítě v sobě rovněž skrývá psychologický problém,[3] který ovšem platí i pro případ heterosexuálních rodičů.

Rodina a homosexuální identita

Související informace naleznete také v článku Rodina.

S proměnou rodiny v posledních desetiletích a s jejím vzdalováním ustálenému tradičnímu (konzervativnímu, patriarchálnímu) modelu se proměňuje i koncept mateřství, které už nepředstavuje pro ženu jediný základ jejího sociálního statusu a identity.[6][7] Rodiny s jedním rodičem už nejsou nutně jen výsledkem nevydařeného manželství, ale i racionální volby. Běžné jsou rodiny nesezdaných rodičovských párů nebo různé formy nevlastních rodin. Přesto je za ideální rodinu vhodnou pro výchovu dětí považován genderově diferencovaný rodičovský pár (maskulinní biologický muž a femininní biologická žena). Gay a lesbické rodiny tento koncept svojí existencí narušují, a představují tak příklad rozostřování rysů tradičního rodinného uspořádání.[8] Zároveň narušují i koncept samotné gay a lesbické identity, která bývá považována za neslučitelnou s rodičovskou rolí.

Rodičovství bývá vnímáno v rámci tří rovin rodičovské role: biologické, psychosociální a právní,[9] přičemž v tradičním pojetí rodiny tvoří tyto roviny jednotný celek, což ovšem v současné době už mnohdy neplatí. Podle některých názorů hraje při budování psychologických a sociálních vztahů důležitější roli svobodná volba než biologická vazba či právní zakotvení.[10] Někteří autoři hovoří o nové formě tzv. rodin volby (families of choice), přičemž chápou jako rodinu i taková soužití, která nejsou tradičně založená na pokrevní a formální příbuznosti, nýbrž na přátelských vazbách a sdílení závazků.[11] Takovéto rodiny jsou nuceny tvořit vlastní normy a pravidla tam, kde nejsou dostupné nebo použitelné zavedené sociální standardy.[12]

Gayové a lesby za svou rodinu dlouho považovali sociální společenství přátel, které jim nahrazovalo původní biologické příbuzenské sítě, narušené mnohdy v důsledku jejich coming outu (viz níže koncept families of choice). S ohledem na společenskou neakceptaci znamenal život s přiznanou homosexuální identitou rezignaci na rodičovství. Některé radikální příslušnice lesbického hnutí dokonce mateřství odmítaly jako jeden z nástrojů útlaku žen. Touha po naplnění rodičovské role jinak vedla ke snaze svou orientaci potlačit a ke vstupu do heterosexuálních svazků. V 70. letech 20. století však dochází k zásadní proměně chápání rodiny i společenského postavení leseb a gayů.[13] Emancipace žen přinesla i jejich zvýšenou nezávislost a rozvodovost, což přispělo k vytváření nových stejnopohlavních vztahů. Zviditelňují se soudní rozvodová řízení řešící otázku svěření dětí do péče matek utvářejících lesbické páry. Objevují se tzv. otevřené lesbické rodiny, v nichž se rodičovství stává součástí lesbické identity.[14] V 80. letech se přidal vliv rozvíjejících se technologií asistované reprodukce. V té době se začíná mluvit i o tzv. plánovaných rodinách lesbických matek/gay otců, kdy se děti rodí plánovaně do vztahů osob s akceptovanou homosexuální identitou.[15]

Právní rozměr homoparentality

Právo na adopce dětí stejnopohlavními páry v Evropě[16]
     Zákon povoluje společnou adopci i adopci dítěte partnera
     Zákon povoluje adopci dítěte partnera
     Situace neznámá nebo nejednoznačná
Právo na adopce dětí stejnopohlavními páry v Severní Americe
     Zákon povoluje společnou adopci i adopci dítěte partnera
     Zákon povoluje adopci dítěte partnera
     Zákonem výslovně zakázáno
     Situace neznámá nebo nejednoznačná
Související informace naleznete také v článcích Zákony týkající se homosexuality a Osvojení.

Česká republika patří mezi země, jejichž právní řád pojímá homosexualitu jako rovnoprávnou variantu sexuální orientace. Od roku 2006 zde platí zákon o registrovaném partnerství, který umožňuje formalizaci partnerských svazků gayů a lesbických žen. Otázka rodičovských práv partnerů a dětí vyrůstajících v homoparentálních rodinách však není legislativně řešena. Zákony výchovu dětí stejnopohlavními páry nezakazují, ani nijak nepodporují a specificky neupravují.

Osvojení

Zákon o rodině[17] stanovuje, že uchazečem o individuální adopci (individual adoption) se může stát jednotlivec bez ohledu na jeho sexuální orientaci, přičemž zákon o registrovaném partnerství z této skupiny vylučuje osoby v partnerství.[18] Tento stav je obhájci rodičovských práv gayů a leseb považován za diskriminační a Rada vlády pro lidská práva v roce 2009 navrhla vládě odstranění zákazu (vláda se však podnětem do konce svého funkčního období nezabývala).[19]

Ze společné adopce (joint adoption) jsou v českém právu stejnopohlavní páry vyloučeny zcela a je zákonem povolena jen manželským párům. Stejnopohlavní páry mohou adoptovat děti v jiných státech, např. Belgie, Nizozemí, Španělsko, Švédsko, Velká Británie či Dánsko.[20][21]

Specifickou záležitostí je adopce dítěte partnerky či partnera (second-parent adoption, step-child adoption), kdy jde o právní ošetření již fakticky existujícího vztahu. Český právní systém takovou úpravu neumožňuje. Umožňují ji např. Belgie, Dánsko, Německo, Island, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie[20] a Slovinsko[22]. Český zákon o registrovaném partnerství však stanovuje oběma partnerům povinnost podílet se na výchově dětí ve společné domácnosti.[18]

Jiné právní formy vzniku homoparentálních rodin

Zvláštním případem je rozhodování soudu o svěření dítěte do péče v rozvodovém řízení manželů, z nichž jeden je homosexuální. Právě tyto soudní pře stály u zrodu psychologického odborného zájmu o homoparentalitu.[3] V ČR však neexistují žádná oficiální data o rozhodování soudů v této záležitosti.

Pro pěstounskou péči nepředstavuje status registrovaného partnera zákonnou překážku, je však povolena jen individuálně. Z praxe tuto možnost dokládá rozhodnutí ministerstva práce a sociálních věcí z května 2011 o přidělení dítěte do péče jednoho z registrovaných partnerů.[23] Do společné pěstounské péče však mohou dítě v ČR získat pouze manželé. V zahraničí je společná pěstounská péče stejnopohlavních párů umožněna např. v Belgii, Dánsku, Finsku, Francii, Nizozemí, Norsku, Švédsku a na Islandu.[20]

Zákon o péči o zdraví lidu[24] nedovoluje umělé oplodnění ženám bez mužského partnera. Umožněno je pouze heterosexuálním párům (i nesezdaným), které mají potíže s početím. Umělé oplodnění pro lesbické páry či ženy bez partnera umožňují např. Belgie, Dánsko, Finsko, Nizozemí, Španělsko, Švédsko, Velká Británie a některé státy USA.

Institut náhradního mateřství (surrogacy) představuje situaci, kdy jedna z partnerek daruje vajíčko, které po oplodnění známým či neznámým dárcem nosí a porodí druhá partnerka. Využití náhradní matky umožňuje vznik biologického rodičovství i jednomu z gay partnerů. V českém právním řádu však tento institut není nijak upraven.[20]

Prevalence gay a lesbického rodičovství

Zjištění přesných údajů o zastoupení homosexuálně orientovaných lidí v populaci je problematické; odhady se pohybují nejčastěji mezi 1 a 5 %. Nedostatečná znalost těchto údajů se pak multiplikuje i při snaze o určení zastoupení homoparentálních rodin. Americké studie udávají, že rodičem je každá pátá lesba a každý desátý gay. Současně upozorňují, že jejich data nepokrývají všechny typy gay a lesbických rodičů, záleží na definici takových rodičů.[25] Při sčítání lidu USA v roce 2000 uvedlo 34 % lesbických párů a 22 % gay párů, že sdílí domácnost s dítětem mladším 18 let (což nezahrnuje rodiče žijící aktuálně bez partnera).[26] Výzkum z roku 2007 uvádí, že 38 % lesbických párů a 20 % gay párů vychovávalo alespoň jedno dítě, přičemž třetina dětí se narodila již do stejnopohlavního vztahu.[27]

V ČR kvantitativní výzkumy tohoto charakteru chybí. O homoparentálních rodinách se dozvídáme spíše z kvalitativních studií, odhadů či jednotlivých veřejných výpovědí.[28] Ve výzkumu lesbické komunity z roku 1997 vyjádřilo 37 % respondentek touhu v budoucnu dítě vychovávat, přičemž jako způsob početí uváděly nejčastěji využití asistované reprodukce a pohlavní styk se známým mužem.[29] V kvalitativním výzkumu z roku 2009 si 24 ze 30 dotazovaných gayů přálo mít děti, ať už své, nebo alespoň adoptované. Ze zbylých šesti pak ještě jeden další uvedl, že „možná“, ale teď o tom neuvažuje.[30] Při aplikaci zahraničních odhadů na naši zemi lze očekávat řádově tisíce existujících gay a lesbických rodin.[3]

Společenské postoje

Významnou roli při formování postojů společnosti mají na prvním místě společenské hodnoty. Postoje k homoparentalitě jsou v současné době zakotveny ve společensky sdíleném pojetí rodiny a manželství, nicméně vždy souvisí především s hodnotovými postoji k homosexualitě a sexualitě obecně. Přitom rodina a manželství mají současně několik dimenzí, a to především právní, kulturní a biologickou, jež se do postojů k homoparentalitě promítají. Podle interpretace V. Sokolové je společenská otázka stejnopohlavního rodičovství „lakmusovým papírkem tolerance společnosti, její schopnosti dobrat se podstaty vlastních předsudků a stereotypů a reagovat na ně.“[31] Stěžejní význam výchovy dětí pro formování negativního postoje k homosexualitě obecně byl reflektován také ve výzkumu M. Vaculíka a P. Červenkové (2005).[32]

V obecné rovině lze říci, že společenské postoje k homosexualitě se pohybují v trojúhelníku tří obecnějších procesů: regulace, odmítnutí a uznání.[33] Významnou roli při pochopení proměňujících se postojů a vnímání manželství a rodiny stejnopohlavních párů mají také obecné sociální a ekonomické změny, kterými procházejí současné společnosti nejen na Západě, a které značně proměňují společenské, ekonomické, ale i psychologické funkce a významy rodiny a manželství.[34] Zmíněné společenské změny vyvolávají pochopitelně celou škálu odlišných reakcí v rámci společenské reflexe i v rámci konkrétního vnímání a zakoušení těchto změn. V každém případě představuje otázka stejnopohlavní rodiny téma společensky kontroverzní, jež může být interpretováno v kontextu americké metafory „kulturní války“, ve které se střetávají v rámci veřejných diskuzí i vlastního politického procesu dva či více hodnotově založených pohledů na svět. Další, univerzálnější interpretační hodnotu však může mít pojem hegemonie (A. Gramsci).[35][36][37]

Společenské (ať negativní či pozitivní) postoje k homosexualitě, homoparentalitě a manželství osob stejného pohlaví mohou být dávány do souvislosti například s náboženstvím/zbožností, genderem, tendencemi k autoritářství/volnomyšlenkářství, politickou orientací, sexuální identitou, socializací, životními styly nebo homofobií atp.[38][39][40] Hodnotové zdroje těchto postojů jsou velmi komplexní. Například podle studie politologa H. F. Weisberga jsou důležitým zdrojem politických postojů americké veřejnosti morální predispozice, které předurčují postoje veřejnosti ke konkrétním sociálním a kulturním problémům. Weisberg hovoří o dvou typech morálních predispozic: o morálním tradicionalismu a morálních soudech. V případě morálního tradicionalismu Weisberg akcentuje, že jde o společenský důraz na rodinné hodnoty a sociální organizace. Morální soud se týká hodnotících pohledů na odlišné životní styly jiných lidí a týká se právě homosexuality a nebo neformálního soužití.[41] V rámci této interpretace se tedy otázka homoparentality dotýká obou zmíněných zdrojů morálních predispozic v americké politice, i když jejich praktické fungování ve společnosti je jen stěží oddělitelné.[42] S jistou mírou zobecnění lze pojmy morálního tradicionalismu a morálních soudů aplikovat také v jiných, neamerických kontextech.

Příklady postojové argumentace v rámci veřejného diskurzu

Odmítavé postoje (obecně označované často jako "konzervativní"[43]) užívají většinou nábožensko-morální argumenty, které připomínají společenský či náboženský ale i biologický (reprodukční) význam tradiční rodiny a její roli v uspořádání současného řádu, společnosti a státu. S tím souvisí i další argument, jež pojímá manželství a rodinu jako společenské instituce reprodukčního charakteru a tedy namítá, že stejnopohlavní manželství a rodina tyto ustálené instituce principiálně podrývají.[44] Tyto dvě argumentace se často prolínají.

Ilustrativním příkladem obecně sdíleného odmítavého postoje k homosexuální rodině založeného na této argumentaci může být stanovisko např. amerického prezidenta G.W. Bushe reprezentujícího část politického spektra v USA: „Věřím, že manželství je svazkem mezi mužem a ženou a věřím, že je to posvátná instituce svým významem kritická pro zdraví naší společnosti a pro obecné blaho rodin a musí být bráněna.“[45] Současný prezident Barack Obama v roce 2004 prohlásil: „Jsem křesťan. A tak, jakkoliv se snažím, aby moje náboženská víra nedominovala nebo neovlivňovala moje politické nahlížení této problematiky, věřím, že tradice a moje náboženská víra říkají, že manželství je něco posvátného mezi mužem a ženou.“[46] Nicméně v jiném, již prezidentském projevu (2009) se Obama vyslovil následovně: „Podporuji zajištění toho, aby sobě oddané homosexuální páry měly stejná práva a povinnosti jako jakýkoliv manželský pár v této zemi“ (aniž by jmenoval konkrétně institut stejnopohlavního manželství).[47]

Katolická církev je dlouhodobě v opozici vůči výchově dětí v homoparentálních rodinách a zdůrazňuje ve své argumentaci například význam „stability pro děti, která pochází od rodičů protikladných genderů, kteří mohou nabídnout odlišné modely rolí“[48]. Obecný postoj katolické církve k homoparentalitě vychází z jejího pojetí rodiny: „Muž a žena spojeni v manželství tvoří spolu se svými dětmi rodinu. Tato instituce předchází jakémukoliv uznání ze strany veřejné moci; nadto ji převyšuje svým významem. Rodina se bude považovat za normální vztah, podle něhož se mají hodnotit různé způsoby příbuzenství.“[49] Například přijetí zákona o sňatcích homosexuálů (Zákon o rovnosti) v Argentině oponovala katolická církev. Laplatský arcibiskup Héctor Aguer svolal na 13. července 2010 lidové manifestace proti přijetí tohoto zákona argentinským parlamentem (argentinský senát zákon projednával 14. července 2010). Arcibiskup Aguer ve své argumentaci reflektoval podobné argumenty jako i jiní kritici, a zvláště pak artikuloval otázky výchovy dětí v rodině homosexuálů. Aguer hovořil o: „...celkovém narušení rodinného práva a dalších oblastí práva ve vztahu k instituci manželství. K pokusu o asimilaci manželství osob stejného pohlaví patří také jejich právo na adopce dětí. Nejlepší zájmy dítěte budou narušeny, protože dítě musí mít mámu a tátu a má na to právo. Tato sexuální diverzita je nenahraditelným bohatstvím, má vliv při výchově a vzdělání dítěte a harmonizuje jeho osobností vývoj.“ Aguer se také vyjádřil k otázce diskriminace: „Pseudopokrokové argumenty užívají přízraku diskriminace. Není žádná taková věc. Vyslovit reálné rozdíly není diskriminace. Občanský zákoník uznává přirozenou skutečnost, když vyžaduje, že manželství je věc mezi mužem a ženou.“[50]

Obdobné přesvědčení o nezbytnosti dvou odlišných genderových vzorů u osob vychovávajících dítě pro jeho vývoj se objevuje také v českém politickém prostředí při diskuzích o možnosti adopcí dětí homosexuálními páry.[p 1] Např. Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09, vyjádřil nesouhlas s právem na adopci dětí gayi a lesbami: „Dítě pro správný vývoj potřebuje matku i otce. To nenahradí ani dvě mámy, ani dva otcové."[53] Už v době projednávání návrhu zákona o registrovaném partnerství se objevily obavy některých poslanců z toho, že by registrovaní mohli adoptovat děti, což přijatý zákon nakonec výslovně zakázal.[54] Podobný názor vyslovil i prezident Václav Klaus, když zákon o registrovaném partnerství v únoru 2006 nepodepsal a vrátil Poslanecké sněmovně: „Slovo rodina pochází od slova rodit a ne náhodou jsou rodiče a děti (byť se to vždy nezdaří) jejím elementárním atributem. (...) Je to zákon, který relativizuje vztah státu k základní buňce společnosti, kterou vždy byla, je a být musí rodina.“[55] Tyto projevy ukazují na rozporuplnost univerzálního pojetí občanských práv v demokratické společnosti a hodnotových postojů k instituci rodiny a výchovy dětí v rodině.

Výše zmíněné výhrady jsou vesměs vázány více na legislativní podporu homoparentálních rodin (potažmo též samotného stejnopohlavního soužití), nežli na samotnou jejich faktickou existenci. Souvisí zejména se sociálním a právním statusem členů těchto rodin. V praxi je tak společenská diskuze redukována na otázku adopcí, zatímco realita jedinců a jejich rodin je komplexnější. Dlouhodobé společenské přesvědčení o neslučitelnosti rodičovské a gay/lesbické identity a současně i společenská neviditelnost homoparentálních rodin je pravděpodobně zdrojem běžně rozšířeného dojmu, že rodičovství leseb a gayů by teprve mohlo potenciálně začít vznikat na základě schválení právních norem.[3] Rovněž v české společnosti se téma rodičovství leseb a gayů stalo předmětem veřejného zájmu v 90. letech 20. století spolu s otázkou legislativní úpravy stejnopohlavního soužití.[56] K roku 2010 právní podporu rodičovství homosexuálních párů shodně odmítaly všechny české parlamentní strany, ČSSD, ODS, TOP 09, KSČM i Věci veřejné.[57] Osvojení dětí stejnopohlavními páry žijícími v registrovaném partnerství z politických stran s vyšší než 2% podporou voličů v parlamentních volbách roku 2010 podporovala pouze Strana zelených a lídryně Suverenity Jana Bobošíková.[58]

Kontroverze budí také jiné otázky spojené s homoparentální rodinou jako je například užití nových reprodukčních technologií, a to nejen z nábožensko-morálního pohledu, ale i z pohledu lidských práv a práva obecně.[59]

V opačném názorovém táboře lze například nalézt argumentaci vycházející z myšlenky občanských a lidských práv a politických hodnot jako jsou tolerance, svoboda a rovnost. Převažují v nich spíše sekulární (ale nikoliv výlučně sekulární) demokratické hodnoty zakotvené v politice uznání, která považuje tyto hodnoty za univerzálně platné.[60] Nicméně v této souvislosti je nutné podotknout, že v tomto smyslu právo na rodinu vyjadřuje rovněž hodnotový postoj zdůrazňující rodinné hodnoty a liší se pouze v tom, že ji tvoří dva rodiče stejného pohlaví. Například petice českých LGBT aktivistů STUD v dubnu 2010 se na význam rodinných hodnot nepřímo odvolávala, když vyjádřila přesvědčení, že „paušálním vyloučením potenciálních adoptivních rodičů bez pádného důvodu se jim (dětem) omezují příležitosti vyrůstat v láskyplném a harmonickém prostředí mimo dětské domovy, které mají být vždy jen náhradním řešením.“ a vyjádřila přesvědčení, že „lesby a gayové mohou být dobrými rodiči“.[61] V kontextu katolickou církví organizovaných protestů (na 13. července 2010) proti přijetí argentinského zákona umožňujícího stejnopohlavní manželství předsedkyně Argentinské federace LGTB María Rachid řekla, že „protest 13. července je proti rovnosti, proti mnoha rodinám, které už v Argentině existují a proti právům mnoha dětí, které dnes nemají přístup ke stejné státní ochraně jako děti ostatních rodin“, čímž se znovu odvolávala na univerzální uplatnění rovnosti.[62] V souvislosti s tímto souborem argumentací se někdy hovoří o takzvaném sexuálním občanství, jehož součástí je nový důraz na sexuální práva a identitu jednotlivce v rámci instituce občanství, v rámci něhož se jedná o snahy po institucionálním uznání v tomto případě stejnopohlavního manželství a rodiny.[63]

Veřejné mínění ve vztahu k homosexualitě, stejnopohlavnímu manželství a homoparentalitě

Také v empirické rovině jsou postoje k homosexualitě (a potažmo k homoparentalitě) často nejednoznačné a liší se ve vztahu ke konkrétním tématům. Výzkumy veřejného mínění se většinou zaměřují na širší soubor otázek, tj. na obecné postoje k homosexuálům, na jejich práva, registrované partnerství, manželství a konečně práva na adopci. Otázky týkající se biologického rodičovství nejsou ve výzkumech reflektovány.

Český výzkum veřejného mínění z roku 2011 ukázal, že téměř polovina (45 %) respondentů (spíše) souhlasí s tím, že by homosexuálové měli mít právo na uzavření sňatku a 72 % (spíše) akceptuje jejich právo na registrované partnerství, ale jenom 33 % je pro to, aby mohli adoptovat děti (přičemž není zmíněna otázka možnosti faktické existence homoparentálních rodin).[64] Socioložka Sokolová tento rozpor nazývá „podmínečnou tolerancí“, tj. homosexualita a její nositelé jsou akceptováni do té míry, dokud nepřekračují určité hranice, vymezené mimo jiné tradičním vnímáním manželství a rodiny jako heterosexuální instituce, do níž lesby a gayové nepatří.[30] Z výzkumu zároveň vyplývá, že od roku 2005 podíl kladně odpovídajících respondentů pozvolna rostl (2005: 19 %, 2007: 22 %, 2008: 23 %, 2009: 27 %, 2010: 29 %, 2011: 33 %).[64] Jiný průzkum z roku 2012 uvádí až 42% souhlas s adopcí dětí homosexuálními páry.[65]

Starší výzkum veřejného mínění uveřejněný v roce 2005 dával české postoje k homosexuálům a adopcím dětí homosexuálními páry do srovnání s ostatními zeměmi visegrádské čtyřky. V rámci tohoto šetření bylo 32 % Čechů pro právo homosexuálů na svatbu, 62 % souhlasilo (nebo spíše souhlasilo) s právem na registrované partnerství, ale jen 16 % souhlasilo s adopcí dětí. V Polsku bylo pro (spíše pro) svatbu 21 %, 42 % pro (spíše pro) registrované partnerství a pro adopce jen 9 % respondentů, na Slovensku se svatbou (spíše) souhlasilo 24 %, 39 % s registrovaný partnerstvím a s adopcemi 14 % respondentů. Konečně v Maďarsku se jednalo o 25 % respodentů podporujících právo na svatbu, 36 % registrované partnerství a 14 % bylo pro možnost adopce. Zajímavý byl nízký podíl respondentů, kteří by znali gaye nebo lesbu ve svém okolí (tedy měli osobní zkušenost). V ČR šlo o 43 %, v Polsku o 14 %, v SR o 30 % a v Maďarsku o 8 % respondentů.[66]

Výzkum veřejného mínění v EU Eurobarometr se věnoval v roce 2006 monitorování postojů k sňatkům a adopcím homosexuálů. Se sňatky souhlasilo celkem 44 % Evropanů (nejvíce v Nizozemí 82 % a nejméně v Lotyšsku 12 %).[67] Naopak nesouhlasilo celkem 49 %. Celkem 32 % Evropanů souhlasilo s možností adopce dětí homosexuály (nejvíce v Nizozemí 69 % a nejméně v Polsku 8 %). Celkem 61 % nesouhlasilo.[68] V případě otázky adopcí vyjádřilo souhlas celkem 44 % voličů levice, 33 % centristických stran a 24 % pravice. Naopak nejvíce nesouhlasilo voličů pravice (72 %), dále centra (61 %) a levice 50 %.[69]

Podle výzkumů veřejného mínění jsou respondenti v případě Polska k homosexuálům méně otevření než v ČR. V roce 2008 41 % souhlasilo s právem gayů a leseb na registrované partnerství (48 % bylo proti). Pro manželství se ale vyjádřilo v tomto výzkumu jen 18 % a celkem 76 % bylo proti. V souvislosti s adopcemi dětí bylo celkem 90 % respondentů proti, jen 6 % pro a 4 % bylo nerozhodných.[70] Tak jako v jiných zemích budí možnost adoptovat děti největší odpor a tak jako jinde se tento výzkum veřejného mínění neptal po biologickém rodičovství. Za zmínku stojí, že obecné postoje k homosexuálům jsou pozitivnější u těch Poláků, kteří mají osobní zkušenost s gayi nebo lesbami (tj. znají osobně gaye nebo lesbu).[71]

Nejnovější průzkumy veřejného mínění v USA ukazují, že většina obyvatel podporuje uznání stejnopohlavních manželství a tato podpora dlouhodobě roste.[72] V květnu 2011 Gallupův ústav zaznamenal nejvyšší meziroční nárůst podpory v historii měření a zároveň překonání symbolické 50% hranice, když počet příznivců zákonného uznání manželství gayů a leseb se stejnými právy jako tradiční manželství vzrostl na 53 % z 44 % v roce 2010 a počet odpůrců poklesl z 53 % na 45 %.[73] Podle dubnového průzkumu CNN schvaluje zákonné uznání manželství gayů a leseb se stejnými právy jako tradiční manželství 51 % obyvatel a odmítá 47 % obyvatel.[74] Březnový průzkum ABC News a Washington Post zaznamenal, že zákonné manželství stejnopohlavních párů schvaluje 53 % obyvatel a 44 % jej neschvaluje. Autoři průzkumu uvádí, že milník završuje dramatický dlouhodobý posun ve veřejných postojích a zmiňují pozoruhodné nárůsty podpory v posledních 5 letech napříč věkovými i politickými skupinami obyvatel.[75] Podle Gallupova ústavu považovalo v roce 2008 homosexualitu za přijatelný životní styl 57 % obyvatel (pro 40 % byl nepřijatelný), v roce 2009 se cítilo pohodlně v blízkosti gaye nebo lesby 78 % obyvatel (18 % nepohodlně) a podle 54 % obyvatel by měli mít gayové a lesvy právo adoptovat děti (podle 44 % obyvatel by neměli).[76] Otázkou samotného biologického rodičovství či výchovy dětí se tento výzkum nezabýval.

Děti homoparentálních rodin v odborném diskurzu

Jak bylo zmíněno, u zrodu psychologického zájmu o problematiku gay a lesbických rodin stály rozvodové soudní pře, které zkoumaly zájmy dětí při rozhodování o svěření do péče lesbických matek. Právě tento aspekt homoparentality byl tedy během posledního čtvrtstoletí nejdůkladněji prozkoumán. Velký podíl studií je založen na srovnávání vybraných aspektů mezi lesbickou a heterosexuální populací.

Podle výzkumnice Hequembourgové z Univerzity v Buffalu[77] se ve snaze podpořit legitimaci a zrovnoprávnění lesbických rodin uchyluje řada výzkumníků ke zdůrazňování podobností mezi lesbickým a heterosexuálním rodičovstvím.[78] Metaanalýza 21 psychologických studií z let 1981–1998 zjistila, že většina ve svých závěrech zdůrazňuje zjištěné podobnosti dětí z gay a lesbických rodin s dětmi z tzv. tradičních rodin, zatímco přehlíží malé, nicméně zajímavé rozdíly. Podle autorů analýzy je to způsobeno nadměrnou opatrností výzkumníků, pramenící z obavy, že odlišnost bude odpůrci homosexuality vysvětlována jako projev maladaptace (závadného vývoje). Politizace tématu tak negativně poznamenala další výzkum a autoři proto vyzvali k upuštění od srovnávání s ideálem heterosexuální rodiny a k nastolení přístupu, který odlišnost nevnímá a priori jako indikátor ne-/žádoucího vývoje.[4] Zatímco výzkum jiných aspektů homosexuality považuje srovnávací paradigma za překonané, v oblasti homoparentality přetrvává. Britská sociální psycholožka Clarkeová[79] identifikuje čtyři různá pojetí zkoumané jinakosti lesbických rodin, která v sobě nesou i určité ideologie:[80]

  1. Lesbické rodičovství se neliší od rodičovství heterosexuálního (pojetí je charakteristické pro psychology v oblasti gay a lesbických studií).
  2. Lesbické rodičovství se liší od heterosexuálního a je svou podstatou deviantní, odlišnost od normy je vnímána jako zdroj ohrožení (zastáváno anti-gay psychology a pravicově orientovanými akademiky).
  3. Lesbické rodičovství se liší od heterosexuálního a tyto rozdíly jsou chápány jako výzva k novému uchopení konceptů mateřství a rodiny (typicky zastáváno lesbickými feministickými autorkami mimo oblast psychologie).
  4. Lesbické rodičovství se liší od heterosexuálního, ale rozdíly jsou způsobeny výhradně společenskou opresí a jsou tedy dočasné (kombinace 1. a 3. pojetí).

Výzkumná zjištění

Americká akademie pediatrů v roce 2006 publikovala shrnutí výsledků výzkumu v žurnálu Pediatrics: „Existuje dostatek důkazů o tom, že děti vychovávané rodiči stejného pohlaví si vedou stejně dobře jako děti vychovávané heterosexuálními rodiči. Více než 25 let výzkumů zdokumentovalo, že neexistuje vztah mezi sexuální orientací rodičů a zdravým emočním, psychosociálním a behaviorálním vývojem dítěte. Tato data neukázala žádné riziko pro děti v důsledku výchovy v rodině s 1 nebo více homosexuálními rodiči. Svědomití a pečující dospělí, muži i ženy, heterosexuální nebo homosexuální mohou být vynikajícími rodiči. Práva, výhody a ochrany civilního manželství mohou tyto rodiny ještě více posílit.“[81]

Gregory Herek, profesor psychologie na University of California at Davis, v roce 2006 publikoval pohled sociálních věd na stav výzkumu v žurnálu American Psychologist: „Navzdory značně různé kvalitě vzorků, návrhům výzkumů, způsobům měření a technikám pro analýzu dat se dosavadní výsledky pozoruhodně shodují. Empirické výzkumy dosud shodně nezjistily spojitost mezi prospěchem dětí a sexuální orientací jejich rodičů. Pokud by gayové, lesby nebo bisexuálové byli přirozeně méně schopnými rodiči než jinak srovnatelní heterosexuálové, jejich děti by vykazovaly problémy nezávisle na typu vzorku. To zcela jasně nebylo zjištěno. Kvůli trvalému neúspěchu vyvrátit nulovou hypotézu (o neexistujících rozdílech mezi dětmi rodičů sexuální menšiny a dětmi heterosexuálních rodičů) v této výzkumné literatuře leží důkazní empirické břemeno na těch, kteří tvrdí, že se dětem rodičů sexuální menšiny vede hůře než dětem heterosexuálních rodičů.“[82]

Americká asociace psychologů, Americká asociace psychiatrů a (americká) Národní asociace sociálních pracovníků v roce 2007 podaly odborný přezkum vědecké a odborné literatury pro Nejvyšší soud v Kalifornii: „Neexistuje žádný vědecký základ pro názor, že gayové a lesby jsou jakkoliv méně vhodnými či schopnými rodiči než heterosexuální rodiče nebo že jsou jejich děti jakkoliv méně psychologicky zdravé a adjustované. Rodičovské schopnosti gayů a leseb a pozitivních důsledků pro jejich děti nejsou oblastí, kde nepanuje shoda důvěryhodných vědeckých výzkumníků. Prohlášení předních organizací expertů v této oblasti reflektují profesionální shodu na tom, že děti vychovávané lesbami nebo gayi se neliší v žádném podstatném ohledu od těch vychovávaných heterosexuálními rodiči. Žádný důvěryhodný empirický výzkum nenaznačuje opak. Povolení legálního uzavření sňatku stejnopohlavním párům nebude mít žádné škodlivé důsledky na děti vychovávané v různopohlavních rodinách, ale bude užitečné pro děti vychovávané stejnopohlavními páry.“[83]

V roce 2009 doktorka Marina Rupp z Institutu pro výzkum rodiny na Univerzitě v Bambergu publikovala výsledky rozsáhlého reprezentativního výzkumu pokrývajícím 693 z odhadovaného celkového množství 2200 dětí vyrůstajících u registrovaných partnerů, přičemž 95 dětí bylo osobně dotazováno. Výsledky ukázaly, že děti a adolescenti prochází podobně kvalitním vývojem jako v jiných rodinných uspořádáních a vývoj ovlivňují velmi podobné faktory. Klíčová není struktura rodiny, ale kvalita vztahů v rodině.[84][85]

Timothy J. Biblarz, profesor a vedoucí katedry sociologie University of Southern California, a Judith Stacey, profesorka sociální a kulturní analýzy a vedoucí vysokoškolského studia New York University, publikovali v roce 2010 v žurnálu Journal of Marriage and Family metaanalýzu 81 studií od roku 1990 porovnávající výchovu dětí homosexuálními a heterosexuálními rodiči a konstatovali: „Žádný výzkum nepodporuje široce zastoupené přesvědčení, že prospěch dětí je ovlivněn pohlavím rodičů.“[86]

Stručný souhrn dosavadních výzkumných zjištění:[3]

  • Psychosexuální vývoj – obecně se očekává vliv přítomnosti homosexuality a porušení klasické komplementarity mužského a ženského prvku na zdravý vývoj dětí zejména ve třech aspektech:
    • Genderová identita: Ukázalo se, že v utváření genderové identity se děti vyrůstající s lesbickými matkami od svých vrstevníků s heterosexuálními rodiči neliší.[87][88][89][90][91][92] Děti se identifikovaly v souladu se svým biologickým pohlavím, byly s tím spokojené a nevyjadřovaly přání ji změnit.
    • Genderové role a chování: Sledované děti se zásadně nelišily v projevech chování odpovídajících jejich genderové roli. Preferovaly genderově tradiční volbu hraček, aktivit, dětských přátel a sdíleli podobné představy o rozdělení rolí v domácnosti apod. Projevy dětí vychovávaných lesbickými matkami odpovídají tradičnímu pojetí mužského a ženského chování, a to i přesto, že lesbické matky vykazovaly tendenci volit méně genderově konvenční výchovné strategie. Zajímavým ale statisticky nevýznamným rozdílem je, že dcery lesbických matek si častěji než synové hrály a oblékaly se způsobem méně zakotveným v tradičních rolových stereotypech, vyjadřovaly větší aspirace k genderově netradičním povoláním, zatímco synové vykazovali menší tendence k agresivním násilným hrám a byli matkami podporováni k tomu, aby své emoce spíše vyjadřovali než potlačovali.
    • Sexuální orientace: Dosavadní výzkumy neprokázaly souvislost mezi homosexualitou rodičů a případnou homosexuální orientací jejich dětí. Naprostá většina těchto dětí později zakotvila ve vztazích s opačným pohlavím, nicméně nebraly tuto alternativu jako jedinou možnou a představitelnou, byly spíše celkově tolerantnější.
  • Osobnostní vývoj – kromě sexuální orientace byly sledovány zejména proces separace-individuace, psychické zdraví, well-being, behaviorální problémy, sebepojetí, místo kontroly, morální vývoj a inteligence, přičemž v žádné z těchto oblastí nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly mezi dětmi z lesbických a tradičních rodin.
  • Interpersonální vztahy – primárně byly zkoumány vztahy v rámci rodiny, s dalšími dospělými osobami a vrstevníky, přičemž u dětí školního věku se prokázaly typické vzorce budování a fungování vrstevnických vztahů, zpětně se nepovažovaly za šikanované nebo pronásledované, častěji si však ve srovnání s vrstevníky z heterosexuálních rodin vybavovaly ty zážitky, které měly sexuální podtext (homofobní poznámky a narážky). Neprokázal se vliv odlišného uspořádání rodiny ani sexuální orientace matky na kvalitu vztahů adolescentů s rodiči, ani v longitudinálních (dlouhodobých) výzkumech. Respondenti vychovaní rozvedenou lesbickou matkou a její partnerkou popisovali vztah k matčině partnerce pozitivněji, než tomu bylo v případě jejich vrstevníků z heterosexuálních rodin ve vztahu k novému mužskému partnerovi jejich matky (což bylo vysvětlováno tak, že partnerka byla dětmi vnímána spíše jako autorita „navíc“ nežli jako „náhrada“ za biologického otce). Většina zkoumaných dětí též udržovala pravidelný kontakt se svými prarodiči, který se ve frekvenci ani kvalitě nelišil od dětí s heterosexuálními rodiči.

N. Gartrell a H. Bos v roce 2010 publikovaly výsledky longitudinální studie psychologického stavu sedmnáctiletých adolescentů vychovávaných od narození stejnopohlavními (lesbickými) páry. Autorky zaznamenaly, že děti vychovávané lesbickými páry mají v řadě oblastí výchovy i vzdělávání signifikantě lepší výsledky, než by odpovídalo průměru v USA. Samy autorky uvádějí, že lepší výsledky mohou být alespoň částečně vysvětleny aktivnějším přístupem k rodičovství. Autorky připouští i další omezení, a proto zjištění interpretují tak, že děti, které jsou od narození vychovávány stejnopohlavními páry, nejsou ve svém psychickém vývoji nijak poškozeny.[93]

Zpráva Americké asociace psychologů (2005) o stejnopohlavním rodičovství

Tuto tezi o neexistujících rozdílech zastává například Americká asociace psychologů (APA). APA v roce 2005 vydala zprávu Lesbian and Gay Parenting.[94] Ta se stala záhy terčem opakované odborné i veřejné kritiky.

Zpráva APA se snažila s existující kritikou vyrovnat tím, že zdůraznila významný posun ve výzkumech homoparentální rodiny v USA i mimo něj. Jak shrnula jedna z autorek zprávy Ch. Patterson, kritici se zaměřili na nereprezentativnost příkladů použitých ve výzkumech, tedy zdůrazňovali, že výzkumy stavěly na malých vzorcích populace. Podle Patterson nejnovější výzkum začal brát v potaz širší populační databáze, takže výzkum pracuje s mnohem širší datovou základnou ve srovnání s minulostí.[95] Dalším bodem kritiky bylo špatné nebo neexistující využití kontrolní skupiny v rámci výzkumu. Rané studie preferovaly skupinu rozvedených lesbických matek před jinými. Podle Patterson došlo v nejnovějším výzkumu k posunu směrem k větší množství kontrolních skupin a typů homoparentálních rodin.[95] I další bod kritiky, kterým byla skutečnost, že výzkumy nebraly v potaz diverzitu lesbických a gay rodičovských komunit (především je zajímaly vzdělané rodiny ze střední třídy), byla reflektována novými studiemi z Velké Británie, Nizozemí nebo Belgie, které zahrnovaly větší množství různých typů rodin podle například entického a socioekonomického klíče.[95] Konečně i další kritika, která se týkala malých vzorků a problematického hodnocení procedur použitých při výzkumu prospěla ke zlepšení novějšího výzkumu.[95]

Ve svých závěrech zpráva APA zdůraznila, že neexistují empirické podklady k tvrzení, že lesby a gayové jsou nezpůsobilými rodiči.[96] Například nebyly shledány žádné celkové rozdíly mezi lesbickými ženami a heterosexuálními ženami co se týče mentálního zdraví nebo přístupu k dětem.[96] I gay otcové zvládají dělení rodičovských rolí dobře. Podle zprávy "...výzkum ukazuje, že lesbičtí a gay rodiče jsou stejně jako heterosexuální rodiče schopni poskytnout podpůrné prostředí pro děti."[97] Obavy o genderovou identitu dětí ze stejnopohlavních rodin se podle zprávy nepotvrdily. Zpráva konstatovala, že na základě výzkumu nebylo prokázáno, že by děti z rodin homosexuálů vykazovaly těžkosti s ohledem k genderové identitě a že tyto děti spadají do typických limitů konvenčních pohlavních rolí.[98] S ohledem na sexuální orientaci dětí studie nepotvrdila obavy o to, že se u dětí objevily zvýšené procento homosexuálů.[99] Zpráva celkově shrnovala:

...neexistuje důkaz, který by ukazoval na to, že jsou lesbické ženy a gayové nezpůsobilými rodiči nebo že psychologický vývoj dětí lesbických žen a gayů je zhoršený ve vztahu k potomkům heterosexuálních rodičů. Ani jedna studie nezjistila, že by byly děti lesbických a gay rodičů znevýhodněny v nějakém významném ohledu ve vztahu k dětem heterosexuálních rodičů. Vskutku aktuální důkazy ukazují na to, že domácí prostředí poskytované lesbickými a gay rodiči je stejné jako to poskytnuté heterosexuálními rodiči s ohledem k podpoře a umožnění psychosociálního rozvoje dětí.[100]

Zpráva APA ale zároveň přiznala, že výzkum, který se týká rodičovství lesb a gayů je stále poměrně omezený. Mnohem více je známo o dětech z lesbických rodin než z rodin gayů, málo studii se zabývalo potomky stejnopohlavních rodin v době dospívání a dospělosti. I přes existenci několika longitudinálních (dlouhodobých) studií je podle zprávy do budoucna dobré zdůraznit právě tuto formu výzkumu, stejně jako klást větší důraz na heterogenitu zkoumaných vzorků.[100]

Zpráva Amerického kolegia pediatrů (2004)

Například. pediatři Cretella a Trumbull[101] argumentují mj. existencí následujících rizik pro děti vyrůstajících v takových vztazích: „Násilí mezi stejnopohlavními partnery je 2-3x běžnější než mezi heterosexuálními sezdanými páry. Stejnopohlavní partnerství jsou mnohem náchylnější k rozpadu než heterosexuální manželství, přičemž stejnopohlavní partnerství průměrně trvají pouze 2–3 roky. Homosexuální muži i ženy jsou sériově promiskuitní, a to i v případě nacházení se ve vzájemně odsouhlasených vztazích.“

Kritika stávajících studií

V roce 2001 se R. Lerner a A. Nagai zabývali přezkumem celkem 49 empirických studií o stejnopohlavním rodičovství.[102] Jejich výsledky byly publikovány v rámci The Marriage Law Project, katolicky orientované organizace, která si klade za cíl podporovat manželství jako svazek muže se ženou.[103] Výzkum se koncentroval na použití autory konkrétně formulovaných vědeckých metod z oboru sociálních věd, která potom sloužila jako kritéria hodnocení 49 vybraných studii. Jednalo se konkrétně o otázky formulace vědecké hypotézi a pojmů, vytvoření vědeckého designu, vytvoření měřítek pro významné pojmy, definování vzorku a způsoby jeho výběru, sběr dat, provedení statistických testů při analýze dat a konečně, formulování platných závěrů, vyplývajících z tohoto postupu.[104] Hlavní otázkou na kterou se potom Lerner a Nagai snažili ve své studii najít odpověď bylo zdali 49 vybraných studií nabízí konkluzivní důkazy o tom, že neexistuje rozdíl mezi heterosexuálními a homosexuálními domácnostmi. Podle jejich názoru nikoliv, protože se jedná o "hluboce chybné" příklady výzkumu.[105] Podle autorů studie trpí 49 studií v různé míře těmito nedostatky:

  • nejasná hypotéza nebo předmět výzkumu,
  • chybějící nebo nepřiměřená srovnávací skupina,
  • samovytvořená, nespolehlivá nebo neplatná měření,
  • nenáhodné vzorky, včetně okruhů známých (účastníci rekrutující další účastníky),
  • příliš malé vzorky pro získání smysluplných výsledků,
  • chybějící nebo neadekvátní statistická analýza.

Pro veřejnost bývají tyto závěry zjednodušeně vysvětlovány tak, že účastníky (často aktivistických) průzkumů bývají převážně dobře vzdělané a situované bílé osoby (nikoli reprezentativní vzorek populace), kteří někdy rekrutují další účastníky, přičemž respondenti vědí, k čemu odpovědi slouží a mají sami zájem na kladném výsledku.

V roce 2012 L. Marks podrobil analýze zprávu o rodičovství homosexuálů Americké asociace psychologů (APA) z roku 2005 s cílem zjistit zda "jsou závěry prezentované ve zprávě...platné a přesné, založené na vědeckých důkazech."[106] Marks připomněl, že zatímco existuje významný rozdíl mezi dlouhodobě ověřovanými výzkumy, prováděnými na více než 20.000 účastnících v USA, podle nichž: „děti, které vyrůstají v domácnosti s pouze jedním biologickým rodičem jsou na tom [v mnoha dílčích ohledech] průměrně hůře, než děti, které vyrůstají v domácnosti s oběma svými biologickými rodiči ... bez ohledu na to, zda rodič v domácnosti znovu vstoupí do manželství“, společensko-vědní výzkum v řadě případů tvrdí, že „neexistuje žádný významný rozdíl mezi dětmi z gay/lesbických a heterosexuálních domácností“, což bylo také tvrzením APA ve zprávě z roku 2005.[107]

Marks podrobil 59 studií, o které se zpráva APA opírala další podrobnější analýze ve které se ohlížel na několik různých kritérii. Zajímalo ho například jak kulturně, ekonomicky a etnicky rozdílné a reprezentativní byly homoparentální domácnosti zahrnuté do studií. V tomto případě došel k závěru, že studie stavěly na ze 77% nereprezentativních a zahrnovaly malé, pohodlné příklady kolem 100 respondentů.[107]

Dále ho zajímalo kolik studii nemělo žádnou heterosexuální srovnávací skupinu a, pokud měly, jaké byly charakteristiky takové srovnávací skupiny. Podle Marksova názoru se jednalo o celkem 44,1% případů studii, které takovou skupinu neměly[108] a řada studii nezahrnula do srovnání intaktní biologické rodiny s oběma rodiči, ale dávala přednost matkám-samoživitelkám atp.[109]

Autor se také ptal po tom zdali existuje vědecky podložená studie, která by potvrzovala stanovisko, že "ani jedna studie neshledala, že by byly děti lesb a gayů znevýhodněny". V tomto případě Marks cituje jednu studii, která shledala významné rozdíly ale kterou zpráva APA potlačila.[110]

Dalším Markovým kritériem bylo zaměření výsledků studií – konkrétně ho zajímalo kolik ze studií se zajímalo o otázky mezigenerační chudoby, vzdělanosti, zaměstnanosti, užití drog a alkoholu, kriminality atp. Podle Markse se většina studií zaměřovala jenom na otázky spojené s genderovou identitou.[111]

I v případě dalšího kritéria, kterým byla otázka dlouhodobých výsledků homosexuálního rodičovství, došel Marks k názoru, že se jimi žádná studie citovaná zprávou APA dostatečně nevěnuje.[112]

Marks se nakonec ptal zdali došlo v rámci vyhodnocení těchto výsledků APA k chybě typu II, která potom vedla k předčasnému závěru o tom, že neexistuje rozdíl mezi heterosexuálním a homosexuálním rodičovství. V tomto ohledu Marks připomněl, že v případě nereprezentativních (příliš malých) statistických vzorkům, nepřesné vědecké metody, nespolehlivých měřítek atp., které ve studiích Marks našel je náchylnost k této chybě větší.[113]

Marks v závěrech tvrdí, že "ani jedna z 59 studii citovaných zprávou APA z roku 2005...nesrovnává náhodné, reprezentativní příklady lesbických a gay rodičů a jejich dětí s větším, náhodným a reprezentativním vzorkem rodičů v manželství a jejich dětí. Dostupná data, která vycházejí na prvním místě z malých, pohodlných vzorků jsou tak jako tak nedostatečná k podpoře tak silně zobecněného tvrzení. Takové tvrzení by nebylo vědecky podložené. K tomu aby mohlo dojít k silnému zobecňujícímu tvrzení jsou třeba řada reprezentativních studií založených na velkých vzorcích."[114]

Regnerusova studie

V roce 2012 provedl Mark Regnerus průzkum s rozsáhlým vzorkem populace v USA soustředěného ve statistické bázi KnowledgePanel organizace Knowledge Networks.[115] Výzkum byl částečně financován konzervativními nadacemi Whiterspoon Institute a Bradley Foundation, což ale nemělo mít podle Regneruse žádný vliv na jeho výzkum.[116] Výzkumu se zúčastnilo přes 3000 dospělých osob ve věku 18 až 39 let, u nichž se zkoumaly četné kvalitativní ukazatele jejich dosavadního života v závislosti na způsobu jejich výchovy. Respondenti byli rozřazeni do celkem 8 vzájemně se vylučujících skupin či typů rodin:

  • IBF (intact biological family) – nedotčená biologická rodina s otcem a matkou, ve které respondent žil ve věku 0-18 a rodiče se ani později nerozvedli,
  • LM (lesbian mother) – respondentova matka měla stejnopohlavní (lesbický) vztah, bez ohledu na jiné změny domácnosti,
  • GF (gay father) – respondentův otec měla stejnopohlavní (gay) vztah, bez ohledu na jiné změny domácnosti,
  • Adoptovaná – respondent byl adoptován jedním nebo dvěma cizími osobami před dovršením dvou let věku,
  • Rozvedená nebo ve společné péči – respondent žil od 0 do 18 let v rodině, kde rodiče nebyli v manželství (byli rozvedení),
  • Nevlastní rodina – respondent žil s jedním z biologických rodičů. Jeho biologičtí rodiče se nikdy nevzali nebo rozvedli a jeden z nich vstoupil do nového manželského svazku, v jehož rodině pak respondent vyrůstal,
  • Svobodná matka/otec – respondent žil v době dospívání jenom s matkou nebo s otcem.
  • Ostatní – zahrnuje všechny ostatní možnosti a kombinace jako například smrt jednoho z rodičů atp.[117]

Jeden respondent mohl logicky patřit do více než jedné skupiny. Regnerus tyto případy přiřadil vždy jedné skupině, podle svého "analytického zájmu". Uvádí, že se snažil maximalizovat skupiny LM, a zejména GF, kterých bylo ve vzorku relativně málo. Například respondenta, jehož matka byla svobodná a rozvedená a měla lesbický vztah, by zařadil jen do skupiny LM.

Regnerus podtrhnul, že databáze se kterou pracoval není dlouhodobou, longitudinální studií a tedy nemůže vysvětlit kauzalitu mezi statistickými výsledky a typem rodiny. Dále zdůraznil, že studie se věnuje respondentům ve věku 18 až 39 let, což znamená, že časově nepokrývá potomky ze stejnopohlavního manželství, jelikož to právně ještě neexistovalo. Konečně Regnerus nevidí svojí studii jako příspěvek k politické diskuzi o stejnopohlavní rodině a rodičovství gayů a leseb.[118]

Regnerus ukázal, že prakticky ve všech jím zkoumaných oblastech dosáhly děti vyrůstající v nedotčené rodině (IBF) nejlepší výsledky, kupř.:

  • 28 % dospělých spadajících do LM je nyní nezaměstnaných, ve srovnání s 8 % z IBF,
  • 40 % z prvních uvádí nevěru během manželství nebo spolužití, ve srovnání s 13 % druhých,
  • 19 % z prvních uvádí že nyní nebo nedávno prováděli psychoterapii spojenou s úzkostí, depresemi nebo vztahy, ve srovnání s 8 % druhých.[119]

Některé podrobnější výsledky jsou shrnuty v následující tabulce:

  IBF LM GF jeden rodič ostatní
Nyní na veřejné podpoře 10 % 38 % 23 % 30 % 23 %
Nyní nezaměstnaný/á 8 % 28 % 20 % 43 % 15 %
Identifikuje se jako výlučný heterosexuál  90 % 61 % 71 % 83 % 82 %
Žije stejnopohlavně (gay/lesbicky) 4 % 7 % 12 % 3 % 2 %
Nevěrný při manželství nebo spolužití 13 % 40 % 25 % 19 % 16 %
Uvažoval nedávno o sebevraždě 5 % 12 % 24 % 5 % 9 %

Tab: Výběr některých významnějších odchylek z Regnerusovy studie. Statisticky významný rozdíl oproti skupině IBF je vyznačen šedě

Tato Regnerusova studie v závěrech podtrhnula několik významných momentů. Na prvním místě s ohledem ke starším studiím Regnerus tvrdí, že dosavadní odborná tvrzení o tom, že mezi potomky vyrůstajícími v homoparentálních rodinách a potomky z biologických rodin s otcem a matkou nejsou podstatné rozdíly, není udržitelná.[120] Regnerus v závěru uvádí: „Ráz posledních 10 let akademického diskursu o gay a lesbickém rodičovství je veden v tónu, že na něm není vůbec nic negativně spojeného s vývojem dětí a naopak množství věcí, které mohou být jedinečně pozitivní. Výsledek analýzy vzácně rozsáhlého statistického vzorku zde vyloženého však dokumentuje četné konzistentní rozdíly u mladých dospělých, kteří uvedli lesbické jednání matky (a v menším rozsahu rodičovské gay jednání) před dosažením jejich 18 let věku.“[120] Autor zároveň připomíná, že výsledky jeho studie nevypovídají nic o schopnosti homosexuálních párů být dobrými rodiči. Podle něj ukazují na to, že homosexualita rodičů může mít ale vliv na realitu rodinných zkušeností.[120] Dále také připouští externí vlivy, které mohly ovlivnit výsledky – například nedostatek sociální podpory, stres z přetrvávajícího stigmatu, chybějící právní ochrana atp., což ale nic nemění na tom,jak Regnerus tvrdí, že empirické tvrzení o tom, že neexistují rozdíly musí být opuštěno.[120] Regnerus nakonec dochází k závěru, že s ohledem k výsledkům "...děti vykazují větší tendenci v dospělosti uspět...když stráví svoje dětství s otcem a matkou v manželství a zvláště, když rodiče zůstávají v manželství až do současnosti"[120]

Zpochybnění výsledků a diskreditace Regneruse

Studie byla kritizována většitnou vědeckých institucí a asociací včetně sociologů působících na University of Texas.[121] Dokumenty z University of Texas at Austin naznačují, že Regnerus pracoval s podporou kontroverzního konzervativního Witherspoonova institutu[122] a požadoval placenou asistenci s analýzou dat od William Bradford Wilcox, sociologa na University of Virginia a předvším člena James Madison Society na Princeton University, ředitele National Marriage Project na University of Virginia a člena Witherspoonova institutu.[123] Podle kritiků je tím doložen přímý vliv Witherspoonova institutu na studii.[124]

Především však byla kritizována samotná metodologie studie[121][125]

Na University of Texas proběhlo šetření, univerzita odmítla provést osobní vyšetřování s odkazem na univerzitní politiku, podle které běžné chyby, rozdíly v interpretaci nebo hodnocení dat učiněné v dobré víře, vědecké nebo politické neshody, osobní nebo profesní názory a soukromé morální nebo etické názory nejsou hrubým pochybením."[126] Oddělení sociologie na University of Texas přesto uznalo, že studie byla "zásadě chybné po koncepční i metodologické stránce a že výsledky práce Dr. Regneruse byly citovány neadekvátně a s cílem poškodit občanská práva a legitimitu LBGT partnerů a jejich rodin."[127]

Závěry studie se opírají o řadu metodologických pochybení, analýza American Medical Organization konstatuje, že: The conclusions asserted by the study relied on a number of methodological flaws. A review by the American Medical Organization noting that:[128]

...Údaje neobsahují informace o tom, zda se ke vnímanému romantickému vztahu skutečně došlo, ani, zda se rodiče sami identifikují jako lesba či gay, ani zda byl případný stejnopohlavní sexuální vztah dlouhodobý, epizodický nebo jednorázový, ani zda byl proband v příslušné kategorii skutečně vychováván homosexuálním rodičem. Ve skutečnosti většina z probandů jen velmi krátce vychovávána homoparentálně, někteří nejspíše takto vychováváni vůbec nebyli.”

Darren Sherkat, professor sociologe na Southern Illinois University člen redakční rady časopisu Social Science Research byl v roce 2012 požádám, aby zkontroloval recenzní řízení, kterým Regnerova studie prošla a byla publikována. V listopadovém čísle Social Science Research Sherkat publikoval závěry tétko kontroly, podle které byly standardní postupy dodržovány, pokud byli autoři v obvyklém vztahu k časopisu, v tomto případě byli zvolení recenzenti zcela nevhodně spjati s osobou Regnera a tak byla k publikaci přijata i práce, jejíž chyby byly tak závažného rázu, že neměla být přijata k publikaci.[129] . V rozhovoru pro Southern Poverty Law Center Sherkat popsal studii jako "metodologicky značně chybnou a recenzní řízení zcela selhalo při identifikaci těchto problémů."[130] Sherkat also asserted that the study was riddled with technical flaws.[130] Sherkat said he thought that Regnerus, a conservative Christian, had "disgraced" himself by drawing misleading conclusions from poor research.[130]

Sociolog Christian Smith, bývalý Regnerusův školitel v doktorském studiu na jeho obranu tvrdí, že jeho článek není perfektní, ale že není vědecky horší než to, co se běžně publikuje v sociologických časopisech[131] Smith, který o sobě tvrdí, že není konzervativní, označuje reakci na Regnerusovu studii jako hon na čarodějnice. Dodává, že "Regnerus publikoval ideologicky nepopulární výsledek výzkumu ve sporné oblasti stejnopohlavních vztahů. A nyní nese následky."[131] K podpoře Regneruse se připojilo jedenáct dalších společenských vědců.[132][133] opining that:[134]

Četné dopisy (amicus curiae) Nejvyššímu soudu Spojených států od organizací jako American Sociological Association, American Academy of Pediatrics a American Medical Association kritizovaly metodologii i závěry studie pro nedostatek vědecké validity a nedostatečnou podporu v datech.Přehled publikovaný American Sociological Association poznamenává, že "Regnerusova studie nenabízí východistka pro závěry o stejnopohlavním rodičovství"[135][136][137] Podle American Medical Association má studie tak špatnou metodologii, že není schopna osvětlit zhola nic o stabilních stejnopohlavních párech, ačkoliv Regnerus tvrdí opak.[128]

Psychologie rodičovské zkušenosti

Rodičovství představuje samo o sobě zátěž a ta je v případě lesbických a gay rodin ještě navýšena o další faktory. Jsou vystaveny specifickým stresorům vázaným na jejich „jinakost“. Jde zejména o absenci informací a vzorců chování, společenskou neakceptaci těchto rodinných modelů, právní vakuum, otázky kolem postavení sociálního (nebiologického) rodiče či nedostupnost legální asistované reprodukce. Může k tomu přistupovat i absence podpůrných sítí gay a lesbických rodičů a pocit reprezentační zodpovědnosti (že by případné osobní selhání vrhlo stín na homoparentální rodiny jako takové).[3]

Zatímco v případě lesbických matek bývá v pohledu okolí jejich domnělá rodičovská nekompetence z titulu sexuální orientace vyvažována ženskou genderovou kompetencí, u gayů-otců se tyto dva faktory (sexuální orientace a mužský gender) sčítají, a ti tak svojí existencí narušují více stereotypů najednou. Ve spojitosti s tím čelí gay rodiny větším osobním dilematům i diskriminačním předsudkům než rodiny lesbické.[30]

U plánovaných lesbických rodin psycholožka Polášková rozpoznává osm klíčových rozhodnutí v procesu přechodu k rodičovství:[3]

  • před narozením dítěte:
    1. rozhodnutí k rodičovství (plánované lesbické rodiny obvykle nevnímají svou lesbickou identitu jako argument proti rodičovství, oproti lesbickým ženám, které se staly matkami v heterosexuálním vztahu),
    2. vyjednávání biologického rodičovství (která z partnerek bude matkou; často dochází u druhého dítěte k prostřídání),
    3. volba otce (tento muž nebývá vždy nutně považován za člena rodiny, jeho pozice souvisí i s obavami z rizika budoucího konfliktu),
    4. volba způsobu početí (preferována bývá „nesexuální“ cesta, a to jak kvůli neochotě ke styku s mužem, tak kvůli respektu k monogamii);
  • po narození dítěte:
    2. vyjednávání role nebiologického rodiče (lesbické rodičovství zakládá dva rozdílné statusy: biologické a sociální mateřství, přičemž jejich nerovnováha klade zvýšené nároky na partnerský vztah, sociální matka někdy nebývá okolím vnímána jako rodič, což oslabuje její pocit kompetence v této roli),
    3. rozdělení rolí (genderové rozdělení rolí v lesbických rodinách nefunguje, zčásti je nahrazováno kritériem biologického mateřství, zejména v raném věku dítěte);
  • před i po narození:
    2. tvorba rodinného jazyka (volba příjmení, oslovování rodičů dětmi, pojmenování rodinné jednotky, nazývání partnerky a příbuzenstva, oslovení biologického otce či pojmenování dárce),
    3. coming out (lesbické páry bývají popisovány jako neviditelné, mateřství však tuto anonymitu komplikuje, přináší nové situace nutící k „vyjití ven“ a vytváří nový rozměr osobní i partnerské identity; rovněž pro prarodiče nová situace znamená další kolo coming outu v pozici rodiče homosexuálního dítěte).

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Tento postoj však nemá empirickou oporu ve vědeckém výzkumu; odborná literatura jej zcela odmítá[51] a podle Australské psychologické společnosti je ve skutečnosti v rozporu s prospěchem dětí.[52]

Literatura

  • POLÁŠKOVÁ, Eva. Plánovaná lesbická rodina: klíčové aspekty přechodu k rodičovství. Brno: MU, 2009. ISBN 978-80-210-5013-6. 
  • NEDBÁLKOVÁ, Kateřina. Matky kuráže: lesbické rodiny v pozdně moderní společnosti. Praha / Brno: Sociologické nakladatelství Slon / Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-7419-041-4 / 978-80-210-5648-0. 
  • ŠEDIVÝ, Michal. Problematika gay a lesbického rodičovství v České republice: východiska a aktuální diskuze. Brno: FSS MU, 2004. 
  • SOKOLOVÁ, Věra. Otec, otec a dítě: Gay muži a rodičovství. Sociologický časopis. 2009, roč. 45, čís. 1, s. 115-145. Dostupné online. ISSN 0038-0288. 
  • GATES, Gary J.; BADGETT, M.V. Lee; MACOMBER, Jennifer Ehrle; CHAMBERS, Kate. Adoption and Foster Care by Gay and Lesbian Parents in the United States. Los Angeles: Williams Institute, UCLA School of Law, 2007. Dostupné online. (anglicky) 
  • GOLDBERG, Abbie E. Lesbian and Gay Parents and Their Children: Research on the Family Life Cycle. Washington DC: American Psychological Association, 2009. ISBN 978-1-4338053-6-3. S. 233. (anglicky) 

Reference

  1. ↑ SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-250-8. S. 219. 
  2. ↑ Perry v. Schwarzenegger
  3. ↑ a b c d e f g h POLÁŠKOVÁ, Eva. Plánovaná lesbická rodina: klíčové aspekty přechodu k rodičovství. Brno: MU, 2009. ISBN 978-80-210-5013-6. 
  4. ↑ a b STACEY, Judith; BIBLARZ, Timothy J. (How) Does the Sexual Orientation of Parents Matter?. American Sociological Review. Duben 2001, roč. 66, čís. 2, s. 159-183. Dostupné online. 
  5. ↑ HARE, Jan. Concerns and Issues Faced by Families Headed by Lesbian Couple. Families in Society. Leden 1994, roč. 75, čís. 1, s. 27-35. 
  6. ↑ TUČEK, Milan. Vybrané charakteristiky současné české rodiny a jejich vývoj v posledním desetiletí. In: MAŘÍKOVÁ, Hana. Proměny současné české rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. ISBN 80-85850-93-1. Kapitola 2, s. 29-46.
  7. ↑ TUČEK, Milan. Vybrané charakteristiky současné české rodiny a jejich vývoj v posledním desetiletí. In: PLAŇAVA, Ivo; PILÁT, Milan. Děti, mládež a rodiny v období transformace. Brno: Barrister & Principal, 2002. ISBN 80-86598-36-5. S. 159-175.
  8. ↑ DUNNE, Gillian A. Opting into Motherhood: Lesbians Blurring the Boundaries and Transforming the Meaning of Parenthood and Kinship. Gender & Society. 2000, roč. 14, čís. 1, s. 11-35. Dostupné online. ISSN 0891-2432. 
  9. ↑ PATTERSON, Charlotte J. The family lives of children born to lesbian mothers. In: D'AUGELLI, Anthony R.; PATTERSON, Charlotte J. Lesbian, Gay, and Bisexual Identities in Families: Psychological Perspectives. Oxford, UK: Oxford University Press, 1998. ISBN 978-0-1951105-0-0. S. 154-176. (anglicky)
  10. ↑ WESTON, Kath. Families We Choose: Lesbians, Gays, Kinship.. New York: Columbia University Press, 1991. ISBN 978-0-2311109-3-8. (anglicky) 
  11. ↑ WEEKS, Jeffrey; HEAPHY, Brian; DONOVAN, Catherine. Same sex intimacies: Families of choice and other life experiments. New York: Routledge, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-4152547-6-2. (anglicky) 
  12. ↑ GIDDENS, Anthony. The Transformation of Intimacy: Love, Sexuality and Erotism in Modern Societies. Cambridge: Polity Press, 1992. Dostupné online. ISBN 9780804720908. (anglicky) 
  13. ↑ BENKOV, Laura. Reinventing the family: The emerging story of lesbian and gay parents. New York: Crown, 1994. ISBN 978-0-5175874-3-0. (anglicky) 
  14. ↑ PATTERSON, Charlotte J. Lesbian and gay parenthood. In: BORNSTEIN, Marc H. Handbook of Parenting. Vol. 3, Being and Becoming a Parent. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates, 2002. ISBN 978-0-8058378-0-3. S. 317-338. (anglicky)
  15. ↑ FLAKS, David K.; FICHER, Ilda; MASTERPASQUA, Frank; JOSEPH, Gregory. Lesbians choosing motherhood: A comparative study of lesbian and heterosexual parents and their children. Developmental Psychology. Leden 1995, roč. 31, čís. 1, s. 105-114. Dostupné online. ISSN 0012-1649. (anglicky) 
  16. ↑ Zdroj dat: ILGA Europe, korigováno dle Denmark OKs gay adoption, QX, 23. 3. 2009
  17. ↑ Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963. Dostupné online. ISSN 0322-8037 Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  18. ↑ a b Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů. 3. 4. 2006, roč. 2006. Dostupné online. ISSN 1211-1244 § 13. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  19. ↑ Zasedání Rady vlády pro lidská práva, 18. 6. 2009
  20. ↑ a b c d Gay a lesbické rodičovství, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
  21. ↑ ČTK, vel. Homosexuálové mohou adoptovat děti, rozhodl dánský parlament. iDnes.cz [online]. 4. 5. 2010 [cit. 2010-05-05]. Dostupné online. 
  22. ↑ APA. Erste Adoption in lesbischer Beziehung. dieStandard.at [online]. 21. 7. 2011 [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (německy) 
  23. ↑ PROCHÁZKOVÁ, Martina. Ministerstvo poprvé pustilo dítě z ústavu k výchově registrovanému páru. iDnes.cz [online]. 10. 06. 2011 [cit. 2011-06-10]. Dostupné online. 
  24. ↑ Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. In: Sbírka zákonů. 30. 3. 1966, roč. 1966. Dostupné online. ISSN 0322-8037 Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  25. ↑ BRYANT, A. Steven; DEMIAN. Relationship Characteristics of American Gay and Lesbian Couples: Findings from a National Survey. Journal of Gay & Lesbian Social Services. Květen 1994, roč. 1, čís. 2, s. 101-117. ISSN 98109-0685. (anglicky) 
  26. ↑ PATTERSON, Charlotte J.; FRIEL, L. V. Sexual orientation and fertility. In: BENTLEY, Gillian R.; MASCIE-TAYLOR, C. G. N. Infertility in the modern world: Present and future prospects. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-5216438-7-0. S. 238-260. (anglicky)
  27. ↑ HENEHAN, David; ROTHBLUM, Esther D.; SOLOMON, Sondra E.; BALSAM, Kimberly F. Social and demographic characteristics of gay, lesbian, and heterosexual adults with and without children. Journal of GLBT Family Studies. Únor 2008, roč. 3, čís. 2&3, s. 35-79. ISSN 1550-428X. (anglicky) 
  28. ↑ HAVLÍKOVÁ, Magdalena. Máma si myslela, že jsem to chytla, vzpomíná lesbická scenáristka. iDnes.cz [online]. 3. 12. 2007 [cit. 2010-04-23]. Dostupné online. 
  29. ↑ TALANDOVÁ, Jaroslava. Sociální postavení lesbických žen a alternativní modely v kontextu heterosexuální společnosti. Praha: L-klub Lambda/Alia, 1997. Dostupné online. 
  30. ↑ a b c SOKOLOVÁ, Věra. Otec, otec a dítě: Gay muži a rodičovství. Sociologický časopis. Sociologický ústav AV ČR, 2009, roč. 45, čís. 1, s. 115-145. Dostupné online. ISSN 0038-0288. 
  31. ↑ SOKOLOVÁ, Věra. „A co děti?...": gay a lesbické rodičovství. In: FORMÁNKOVÁ, Lenka; RYTÍŘOVÁ, Kristýna. ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004. Dostupné online. S. 81.
  32. ↑ VACULÍK, Martin – ČERVENKOVÁ, Petra, Formování postoje k homosexualitě, In Československá psychologie. Časopis pro psychologickou teorii a praxi 57/1, 2007, s. 58–71.
  33. ↑ Podle WEEKS, Jeffrey: Regulation, Resistance, Recognition, in Sexualities. Vol. 11, 6, s. 787–792.
  34. ↑ Srovnej: SHEPPARD, Ryan: Gender, Marriage, and Family in Post-industrial Society: An International Perspective, in J. Powell – J. Hendricks, The Welfare State in Post-Industrial Society, Springer. New York 2009, s. 99–124.
  35. ↑ HUNTER, James, D.: Culture Wars: The Struggle to Define America. Basic Books. New York 1991.
  36. ↑ BREWER, Paul R.: Value War. Public Opinion and Politics of Gay Rights. Rowman and Littlefield Publ. Lanham 2008.
  37. ↑ Viz např. The Antonio Gramsci Reader: Selected Writings 1916–1935. New York Un. Press. New York 2000, zvláště kapitola 6.
  38. ↑ Např. WHITLEY, Jr.,Bernard E. – AGISDÓTTIR, Stefania, The Gender Belief System, Authoritarianism, Social Dominance Orientation, and Heterosexuals’ Attitudes Toward Lesbians and Gay Men. In Sex Roles, Vol. 42, Nos. 11/12, 2000, s. 947–967.
  39. ↑ SOKOLOVÁ, Věra. „A co děti?...": gay a lesbické rodičovství. In: FORMÁNKOVÁ, Lenka; RYTÍŘOVÁ, Kristýna. ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004. Dostupné online. S. 82-83.
  40. ↑ Gallup: Religiosity and Perceived Intolerance of Gays and Lesbians, 04.08.2010.
  41. ↑ WEISBERG, Herbert: The Structure and Effects of Moral Predispositions in Contemporary American Politics, in The Journal of Politics, Vol. 67,No. 3/ 2005, s. 646–668, zde s.648.
  42. ↑ WEISBERG, H.F. c.d., s. 649.
  43. ↑ Tento pojem má ale různé významy v různých kontextech.
  44. ↑ Srovnej např. GLASER, Jack, Intergroup Bias and Inequality: Legitimizing Beliefs and Attitudes, in Social Justice Research, Vol. 18/No.3, September 2005, s. 257–282. zde s. 263–265.
  45. ↑ George W. Bush Iowa Victory 2006 Luncheon Des Moines, Iowa,October 26, 2006,04.08.2010
  46. ↑ Citát zde: Dems don't want to have no trouble; they just want to do the `M-word' shuffle, 04.08.2010
  47. ↑ White House:Remarks by the President at Human Rights Campaign Dinner, 4. 8. 2010.
  48. ↑ BBC Church rejects gay parents claims, 04.08.2010.
  49. ↑ Katechismus
  50. ↑ AGUER, Héctor. El Matrimonio Imposible. El Día [online]. 2010-07-07 [cit. 2013-04-15]. Dostupné online. (španělsky) 
  51. ↑ http://www.glad.org/uploads/docs/cases/pedersen-v-opm/2011-07-15-pedersen-lamb-affidavit.pdf
  52. ↑ http://www.psychology.org.au/Assets/Files/LGBT-Families-Lit-Review.pdf
  53. ↑ TV Nova: Šéf TOP 09: Gayové a lesbičky by neměli adoptovat děti, 04.08.2010.
  54. ↑ Viz Projev poslankyně Anny Čurdové 45. schůze PS ČR, 04.08.2010.
  55. ↑ Stanovisko Prezidenta k tisku 969/0, 04.08.2010.
  56. ↑ Stenozáznam projednávání návrhu zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví, 23. schůze Poslanecké sněmovny PČR, 26. 4. 1998 ad.
  57. ↑ ČERMÁKOVÁ, Denisa. Pouze zelení souhlasí s tím, aby homosexuálové adoptovali děti. Mediafax.cz [online]. 2010-04-27 [cit. 2010-04-27]. Dostupné online. 
  58. ↑ Bobošíková: Varovali mne, ale nejsem na prodej. prvnízprávy.cz [online]. 2010-03-29 [cit. 2010-08-02]. Dostupné online. 
  59. ↑ Např. SOMERWILLE, Margaret: Children's human rights and unlinking child-parent biological bonds with adoption, same-sex marriage and new reproductive technologies, In Journal of Family 13/2007, s. 179–201.
  60. ↑ Argument o rovnosti shrnuje např. ANDRYSZEWSKI Tricia: Same Sex-Marriage: Moral Wrong or Civil Right? Twenty-First Century Books, 2008, s.8.
  61. ↑ Petice Dobro dětí ve všech rodinách, 05.08.2010.
  62. ↑ La Nacion: La Iglesia Pide al Pueblo que "se manifeste" contra el Matrimonio Gay, 09.08.2010.
  63. ↑ RICHADSON, Diane: Constructing Sexual Citizenship: Theorizing Sexual Rights, In Critical Social Policy Vol.20(1), 2000, s.105–135.
  64. ↑ a b Tisková zpráva CVVM: Názory české veřejnosti na práva homosexuálu – kveten 2011 Online
  65. ↑ KARÁSKOVÁ, Ivana. Adopce homosexuálními páry podporuje 42 procent Čechů. idnes.cz [online]. 30. 8. 2012 [cit. 2012-08-30]. Dostupné online. 
  66. ↑ Novinky.cz: Češi homosexuály tolerují víc než Slováci, Maďaři a Poláci. 28.11.2005, 04.08.2010
  67. ↑ Eurobarometer N.66./2006,s.43. Online.
  68. ↑ Eurobarometer N.66/2006, s.45.
  69. ↑ Eurobarometer N.66/2006, s.46.
  70. ↑ CBOS: Prawa gejów a lesbijek, s. 6–7.
  71. ↑ CBOS: Prawa gejów a lesbijek, s.8.
  72. ↑ NYTimes.com: Gay Marriage Opponents Now in Minority
  73. ↑ Gallup: For First Time, Majority of Americans Favor Legal Gay Marriage
  74. ↑ CNN Opinion Research: April 9-10, 2011
  75. ↑ ABC News/Washington Post poll: Support for Gay Marriage Reaches a Milestone
  76. ↑ Gallup: Gay and Lesbian Rights,04.08.2010.
  77. ↑ Amy Hequembourg, Ph.D., Research Institute of Addictions, University at Buffalo.
  78. ↑ HEQUEMBOURG, Amy. Becoming lesbian mothers. Journal of Homosexuality. Červenec 2007, roč. 53, čís. 3, s. 739-762. ISSN 0091-8369. (anglicky) 
  79. ↑ Dr Victoria Clarke, University of the West of England, Bristol.
  80. ↑ CLARKE, Victoria. Sameness and difference in research on lesbian parenting. Journal of Community and Aplied Social Psychology. 2002, roč. 12, čís. 3, s. 210-222. (anglicky) 
  81. ↑ Americká akademie pediatrů; PAWELSKI, James G., et al. The Effects of Marriage, Civil Union, and Domestic Partnership Laws on the Health and Well-being of Children. Pediatrics. 2006, no. 1, s. 349–364.
  82. ↑ HEREK, G. M. Legal Recognition of Same-Sex Relationships in the United States : A social science perspective.American Psychologist. 2006, no. 61 (6), s. 607–621.
  83. ↑ Vyjádření Americké asociace psychologů, Americké asociace psychiatrů a (americké) Národní asociace sociálních pracovníků pro Nejvyšší soud v Kalifornii v roce 2007
  84. ↑ The living conditions of children in same-sex civil partnerships
  85. ↑ Die Lebenssituation von Kindern in gleichgeschlechtlichen Lebenspartnerschaften
  86. ↑ BIBLARZ, Timothy J., STACEY, Judith. How Does the Gender of Parents Matter? Journal of Marriage and Family. 2010, no. 72 (1), s. 3–22.
  87. ↑ GARTRELL, Nanette, Banks A., Reed N., Hamilton J., Rodas C., Deck A. The National Lesbian Family Study: 3. Interviews with mothers of five-year-olds. American Journal of Orthopsychiatry. 2000, čís. 4, s. 542-548. (anglicky) 
  88. ↑ GARTRELL, Nanette, Rodas C., Deck A., Pezser H., Banks A. The National Lesbian Family Study: 4. Interviews with the 10-year-old children. American Journal of Orthopsychiatry. 2000, čís. 75, s. 518-524. (anglicky) 
  89. ↑ GREEN, R. Sexual Identity of 37 Children raised by homosexual or transsexual parents. American Journal of Psychiatry. 1978, čís. 135, s. 692-697. (anglicky) 
  90. ↑ GREEN, R., Mandel J. B., Hotvedt M.E., Gray J., Smith L. Lesbian mothers and their children: A comparison with solo parent heterosexual mothers and their children. Archives of Sexual Behavior. 1986, čís. 7, s. 175-181. (anglicky) 
  91. ↑ GOLOMBOK, S., Spencer A., Rutter M. Children in lesbian and single-parent households: Psychosexual and psychiatric appraisal. Journal of Child Psychology and Psychiatry. 1983, čís. 24, s. 551-572. (anglicky) 
  92. ↑ KIRKPATRICK, M., Smith C., Roy R. Lesbian mothers and their children: A comparative survey. American Journal of Orthopsychiatry. 1981, čís. 51, s. 545-551. (anglicky) 
  93. ↑ GARTRELL, Nanette; BOS, Henny. US National Longitudinal Lesbian Family Study: Psychological Adjustment of 17-Year-Old Adolescents. Pediatrics. 7. 7. 2010, roč. 126, čís. 28-36, s. 28-36. Dostupné online. ISSN 1098-4275. (anglicky) 
  94. ↑ APA.org. Lesbian and Gay Parenting [online]. American Association of Psychology, 2005 [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. ↑ a b c d Lesbian and Gay Parenting 2005, s. 6.
  96. ↑ a b Lesbian and Gay Parenting 2005, s. 7.
  97. ↑ Lesbian and Gay Parenting 2005, s. 8.
  98. ↑ Lesbian and Gay Parenting 2005, s. 9.
  99. ↑ Lesbian and Gay Parenting 2005, s. 10.
  100. ↑ a b Lesbian and Gay Parenting 2005, s. 15.
  101. ↑ CRETELLA, Michelle; TRUMBULL, Den. Homosexual Parenting: Is It Time For Change? [online]. American College of Pediatricians, January 22, 2004, rev. March 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  102. ↑ LERNER, Robert; NAGAI, Althea. No Basis: What the Studies Don't Tell Us About Same-Sex Parenting [online]. Washington DC: Marriage Law Project/Ethics and Public Policy Center, 2001. Dostupné online. (anglicky) 
  103. ↑ The Marriage Law Project. About the Marriage Law Project [online]. MarriageWatch.org, 20.07.2005 [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. ↑ Lerner-Nagai 2001, s. 7.
  105. ↑ Lerner-Nagai 2001, s. 9.
  106. ↑ MARKS, Loren. Same-Sex Parenting and Children’s Outcomes: A Closer Examination of the American Psychological Association’s Brief on Lesbian and Gay Parenting. Social Science Research. Roč. 2012, čís. 41, s. 735–751:736. Dostupné online. (anglicky) 
  107. ↑ a b Marks 2012, s. 736.
  108. ↑ Marks 2012, s. 739.
  109. ↑ Marks 2012, s. 741.
  110. ↑ Marks 2012, s. 742.
  111. ↑ Marks 2012, s. 443–744.
  112. ↑ Marks 2012, s. 744.
  113. ↑ Marks 2012, s. 745.
  114. ↑ Marks 2012, s. 748.
  115. ↑ REGNERUS, Mark. How different are the adult children of parents who have same-sex relationships? Findings from the New Family Structures Study. Social Science Research. Roč. 2012, čís. 41, s. 752–770. Dostupné online. (anglicky) 
  116. ↑ Regnerus 2012, s. 755.
  117. ↑ Regnerus 2012, s. 758.
  118. ↑ Rengerus 2012, s. 755.
  119. ↑ Rengerus 2012, s. 761.
  120. ↑ a b c d e Regnerus 2012, s. 766.
  121. ↑ a b Steve Kolowich, Is the Research All Right?, Inside Higher Ed, July 13, 2012
  122. ↑ http://www.salon.com/2013/04/11/controversial_gay_marriage_study_author_may_be_political_operative_partner/
  123. ↑ NFSS FIOA Amato Wilcox
  124. ↑ RESNICK, Sofia. Goal of UT parenting study was to influence SCOTUS decisions on gay marriage, docs show [online]. [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  125. ↑ GATES, Gary & al. Letter to the editors and advisory editors of Social Science Research [online]. Social Science Research [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  126. ↑ University of Texas at Austin Completes Inquiry into Allegations of Scientific Misconduct [online]. University of Texas at Austin, Aug 29, 2012 [cit. 2012-12-03]. Dostupné online. 
  127. ↑ Statement from the Chair regarding Professor Regnerus [online]. University of Texas at Austin, Mar 3, 2014. Dostupné online. 
  128. ↑ a b "BRIEF OF THE AMERICAN PSYCHOLOGICAL ASSOCIATION, THE CALIFORNIA PSYCHOLOGICAL ASSOCIATION, THE AMERICAN PSYCHIATRIC ASSOCIATION, THE NATIONAL ASSOCIATION OF SOCIAL WORKERS AND ITS CALIFORNIA CHAPTER, THE AMERICAN MEDICAL ASSOCIATION, THE AMERICAN ACADEMY OF PEDIATRICS , AND THE AMERICAN PSYCHOANALYTIC ASSOCIATION AS AMICI CURIAE IN SUPPORT OF PLAINTIFF - APPELLEE AND IN SUPPORT OF AFFIRMANCE" American Medical Association, July 10, 2012 accessed 7 June 2013.
  129. ↑ SHERKAT, Darren. The editorial process and politicized scholarship: Monday morning editorial quarterbacking and a call for scientific vigilance [online]. Vol. 41, issue 6, November 2012 [cit. 2013-11-02]. Dostupné online. 
  130. ↑ a b c "Suspect 'Science,'" Intelligence Report, Summer 2013, Issue 150, Southern Poverty Law Center, splcenter.org, accessed 29 May 2013.
  131. ↑ a b "An Academic Auto-da-Fé: A sociologist whose data find fault with same-sex relationships is savaged by the progressive orthodoxy" Chronicle of Higher Education, July 23, 2012 accessed 7 June 2013.
  132. ↑ [1]
  133. ↑ [2]
  134. ↑ [3]
  135. ↑ "BRIEF OF AMICUS CURIAE AMERICAN SOCIOLOGICAL ASSOCIATION IN SUPPORT OF RESPONDENT KRISTIN M. PERRY AND RESPONDENT EDITH SCHLAIN WINDSOR" American Sociological Association, July 10, 2012 accessed 7 June 2013.
  136. ↑ " http://www.huffingtonpost.com/john-becker/supreme-court-american-sociological-association-gay-parents_b_2783523.html
  137. ↑ http://thinkprogress.org/lgbt/2013/03/01/1657891/sociologists-scotus-parenting/?mobile=nc

Související články

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu homoparentalita na Wikimedia Commons

Externí odkazy

  • Stejná rodina – jediné české homoparentálně specializované sdružení
  • Drbna.cz – server věnovaný převážně lesbickému rodičovství
Práva LGBT+ lidí
obecně
konkrétně

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Homoparentalita&oldid=11409271“