Henryk Sienkiewicz: Porovnání verzí
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Blok - změna odkazu/ů na Blok (vydavatelství); kosmetické úpravy |
m →Externí odkazy: fix šablony |
||
(Není zobrazeno 29 mezilehlých verzí od 23 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - spisovatel |
{{Infobox - spisovatel |
||
| obrázek = Stanisław_Bizański-H.Sienkiewicz.jpg |
|||
|stát = [[Soubor:Military ensign of Vistula Flotilla of Congress Poland.svg|30px]] [[Kongresové Polsko|Polské království]] |
|||
| popisek = Sienkiewicz v 80. letech 19. století, fotografie Stanisława Bizańského |
|||
|pseudonym = Litwos |
|||
| stát = [[Soubor:Military ensign of Vistula Flotilla of Congress Poland.svg|30px]] [[Kongresové Polsko|Polské království]] |
|||
| pseudonym = Litwos |
|||
}} |
}} |
||
'''Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz''' {{IPA2|ˈxɛnrɨk ˈadam alɛˈksandɛr ˈpʲus ɕɛnˈkʲevʲitʂ}} ([[5. květen|5. května]] [[1846]], [[Wola Okrzejska]] – [[15. listopad]]u [[1916]], [[Vevey]], [[Švýcarsko]]), byl polský spisovatel, nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] z roku |
'''Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz''' {{IPA2|ˈxɛnrɨk ˈadam alɛˈksandɛr ˈpʲus ɕɛnˈkʲevʲitʂ}} ([[5. květen|5. května]] [[1846]], [[Wola Okrzejska]] – [[15. listopad]]u [[1916]], [[Vevey]], [[Švýcarsko]]), byl polský spisovatel, nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] z roku 1905.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = The Nobel Prize in Literature 1905 |
|||
| periodikum = NobelPrize.org |
|||
| url = https://www.nobelprize.org/prizes/literature/1905/summary/ |
|||
| jazyk = en-US |
|||
| datum přístupu = 2022-09-16 |
|||
}}</ref> Největší slávu získal svými [[Historický román|historickými romány]], týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel [[polský pozitivismus|polského pozitivismu]]. Psal rovněž pod pseudonymem '''Litwos'''. |
|||
== Život == |
== Život == |
||
Sienkiewicz se narodil roku |
Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici [[Wola Okrzejska]] v [[Okres Łuków|Łukówském]] kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813–1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820–1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. |
||
Sienkiewicz |
Sienkiewicz měl pět sourozenců: staršího bratra Kazimierze (účastníka [[Lednové povstání|lednového povstání]], pak emigranta, který zemřel v roce 1871 ve [[Prusko-francouzská válka|francouzsko-pruské válce]]) a čtyři sestry. Své dětství prožil mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho [[povídka|povídek]], ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Od roku 1858 studoval na gymnáziu ve Varšavě, ale studium několikrát přerušil a živil se jako domácí učitel. Roku 1861 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a přestěhovat se do [[Varšava|Varšavy]] s celou rodinou. Sienkiewicz v roce 1866 zahájil univerzitní studia na právnické fakultě, na přání rodičů přestoupil na lékařskou fakultu a nakonec začal studovat filologii a historii. Poté, co carské úřady zavřely Hlavní školu s polským jazykem, pokračoval ve studiu na rusky mluvící univerzitě ve Varšavě, kterou opustil bez diplomu v roce 1871, když se mu nepodařilo složit zkoušku z řečtiny.<ref name=":0">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Grézl |
|||
| jméno = Jaromír |
|||
| titul = Přemožitelé času sv. 15 |
|||
| editoři = Milan Codr |
|||
| vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok vydání = 1989 |
|||
| kapitola = Henryk Sinekiewicz |
|||
| strany = 22–23 |
|||
}}</ref> Studium dějin mu poskytlo nejvíc námětů pro rozsáhlé literární dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. |
|||
[[Soubor:H. Sinkiewicz (1869) LOC 14935781904 crop.jpg|náhled|vlevo|upright|Sinkiewicz v roce 1869]] |
|||
Doba jeho studií byla v [[Polsko|Polsku]] obdobím nástupu kritické generace [[Pozitivismus|pozitivistů]], kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky. Jako novinář debutoval roku 1869. Pod pseudonymem ''Litwos'' psal divadelní a literární recenze a [[esej]]e pro noviny ''Gazeta'' ''Polska'' a ''Niwa'', kde od roku 1874 vedl literární rubriku.<ref name=":13">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Krejčí |
|||
| jméno = Karel |
|||
| titul = Dějiny polské literatury |
|||
| vydavatel = Československý spisovatel |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok vydání = 1953 |
|||
| strany = 391–400 |
|||
}}</ref> V roce 1872 vyšly jeho první prózy: povídky ''Humoreski z portfolia'' (''Humoresky ze zápisků'' ''Worszyłły)'' a román ''Na zmar (Na marne)''. V letech 1875–1877 byly postupně vydány povídky ''Stary słuha'' (1875), ''Hania'' (1876) a ''Selim Mirza'' (1877), které jsou známé jako Malá trilogie. V příbězích ze života šlechty se objevují stejné postavy hlavních hrdinů. Svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou. |
|||
Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami. Navštívil [[Německé císařství|Německo]], [[Belgie|Belgii]], [[Francie|Francii]] a [[Anglie|Anglii]]. V roce 1876 se vydal se skupinou přátel na dlouhou cestu do [[Spojené státy americké|Spojených států]], kde žil romantickým životem jako jeden z členů [[Charles Fourier|fourierovské]] komunity mladých lidí uprostřed přírody jižní [[Kalifornie]].<ref name=":0" /><ref name=":13" /> Z tohoto období pocházejí ''Dopisy z cesty do Ameriky'', publikované v novinách Gazeta Polska, které získaly uznání a širokou popularitu u čtenářů. Pod vlivem [[Pozitivismus|pozitivismu]] se začal zabývat problémy současného života a ve svých prózách kritizoval sociální situaci i národnostní útlak. Napsal obraz současné polské vesnice ''Črty uhlem'' (1876) a po návratu do vlasti řadu próz inspirovaných pobytem v zámoří: ''Komedie omylů'' (1878), ''Přes stepi'' (1879), ''Za chlebem'' (1880), ''V zemi zlata'' (1881), ''Strážce majáku'' (1881), ''Paměť Maripody'' (1882), ''Sachem'' (1883). Byl autorem mnoha [[skica (literatura)|črt]], [[povídka|povídek]] a [[novela (literatura)|novel]], v podstatě realistických obrazů ze života, ve kterých na jedné straně vykreslil obraz bídy a zaostalosti nižších společenských vrstev a na druhé straně problematické, vnitřními rozpory zmítané postavy inteligentů, snažících se o nápravu. |
|||
Doba jeho studií byla v [[Polsko|Polsku]] obdobím nástupu kritické generace [[polský pozitivismus|pozitivistů]], kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie. Brzy se objevily i jeho první beletristické pokusy (např. [[povídka]] ''Na zmar'' z roku [[1872]]), které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou |
|||
[[Soubor:Henryk Sienkiewicz and his Daughter.jpg|náhled|vlevo|upright|Henryk Sienkiewicz s dcerou Jadwigou, 1897]] |
|||
Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami. Již roku [[1876]] navštívil [[Německo]], roku [[1877]] [[Belgie|Belgii]], [[Francie|Francii]] a [[Anglie|Anglii]] a v témže roce se vydal na dlouhou cestu do [[Spojené státy americké|Spojených států]], kde žil romantickým životem jako jeden z členů [[Charles Fourier|fourierovské]] komunity mladých lidí uprostřed přírody jižní [[Kalifornie]]. Dále navštívil [[Itálie|Itálii]], [[Řecko]], [[Turecko]] a [[Španělsko]] a roku [[1891]] odjel na lovecké safari do východní [[Afrika|Afriky]]. |
|||
[[Soubor:Henryk Sienkiewicz 02.jpg|náhled|Henryk Sienkiewicz]] |
|||
[[Soubor:PL Henryk Sienkiewicz-Quo vadis t.1 007.jpeg|náhled|[[Quo vadis]], první vydání z roku [[1896]]]] |
|||
Roku [[1884]] se stal jako už velmi populární spisovatel hlavním redaktorem [[Varšava|varšavského]] ''Słowa''. V té době byl autorem mnoha [[skica (literatura)|črt]], [[povídka|povídek]] a [[novela (literatura)|novel]], v podstatě realistických obrazů ze života, ve kterých na jedné straně vykreslil obraz bídy a zaostalosti nižších společenských vrstev a na druhé straně problematické, vnitřními rozpory zmítané postavy inteligentů, snažících se o nápravu. |
|||
Do Evropy se vrátil v roce 1878, pobýval nejprve v Londýně a potom žil rok v Paříži. Po návratu do Polska využil své popularity k pořádání přednášek v různých městech a v této době se seznámil s Marií Szetkiewiczovou, která se v srpnu 1881 stala jeho manželkou. Pod jejím vlivem a vlivem vlasteneckého tchána se začal více zajímat o polské dějiny.<ref name=":0" /> V roce 1880 napsal historické dílo ''Tatarské zajetí'' a pracoval na historickém románu ''[[Ohněm a mečem]]'', který znamenal přelom v jeho tvůrčím i občanském vývoji. Román z období ukrajinského kozáckého povstání [[Bohdan Chmelnický|Bohdana Chmielnického]] proti polskému státu začal vycházet v květnu 1883 v časopisech a získal si široký okruh čtenářů. Sienkiewicz pokračoval dalším historickým románem, jehož příběh vylíčil na pozadí vpádu švédských vojsk na polské území za panování krále [[Jan II. Kazimír Vasa|Jana Kazimíra]]. Román pod názvem [[Potopa (kniha)|''Potopa'']] byl publikován postupně od prosince 1884 do září 1886 v časopise ''Słowo,'' ve kterém se stal hlavním redaktorem. Bylo to těžké období v osobním životě spisovatele, protože v roce 1885 zemřela jeho manželka na [[Tuberkulóza|tuberkulózu]] ve věku 31 let. Z tohoto manželství se narodily dvě děti: syn Henryk Józef (1882–1959) a dcera Jadwiga Korniłowiczowa (1883–1969). V letech 1887–1888 vycházel na pokračování román ''[[Pan Wołodyjowski]]'', poslední část historické trilogie. Trilogie z polských dějin 17. století pozvedla Sienkiewicze na vrchol popularity a učinila z něj nejčtenějšího polského spisovatele. Objevily se však i kritické výhrady k jeho pojetí některých historických událostí, zejména v první a třetí knize.<ref name=":12">{{Citace monografie |
|||
Nesmírný zájem však Sienkiewicz vzbudil teprve svým prvním [[román]]em ''[[Ohněm a mečem]]'' ([[1884]], ''Ogniem i mieczem'') z jeho veliké historické trilogie, kam patří ještě ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'' ([[1886]], ''Potop'') a ''[[Pan Wołodyjowski]]'' ([[1888]]). Světové proslulosti pak dosáhl svým [[román]]em z [[Starověký Řím|římských]] dějin ''[[Quo vadis]]'' ([[1896]]). |
|||
| příjmení = Štěpán |
|||
| jméno = Ludvík |
|||
| titul = Slovník polských spisovatelů |
|||
| vydavatel = [[Libri]] |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok vydání = 2000 |
|||
| strany = 432–433 |
|||
| isbn = 80-7277-005-5 |
|||
}}</ref> |
|||
Sienkiewicz často cestoval, hodně času trávil v [[Zakopané]]m, ale jezdil i do ciziny. Ze Zakopaného podnikal výlety do slovenských [[Tatry|Tater]], na [[Spiš]] a [[Orava (region)|Oravu]]. Několikrát pobýval na [[Morava|Moravě]] ve [[Vranov nad Dyjí (zámek)|Vranově]], na panství Stadnických, léčil se v [[Trenčianske Teplice|Trenčianských Teplicích]] a v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]].<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
Stal se oblíbeným a uznávaným doma i v zahraničí. Roku [[1900]] mu vděčný národ daroval statek [[Oblegorek]], zakoupený z veřejných darů. Vysokých poct a vyznamenání se mu v té době také dostávalo od vědeckých institucí domácích i zahraničních, od spolků, univerzit i soukromých osob. Roku [[1905]] mu byla udělena [[Nobelova cena za literaturu]] ''„… za velkolepé zásluhy epického spisovatele“'' (citace z odůvodnění Švédské akademie). |
|||
| titul = Příběhy slavných: Henryk Sienkiewicz |
|||
| periodikum = Dvojka |
|||
| url = https://dvojka.rozhlas.cz/pribehy-slavnych-henryk-sienkiewicz-7492714 |
|||
| datum vydání = 2015-06-01 |
|||
| jazyk = cs |
|||
| datum přístupu = 2022-09-15 |
|||
}}</ref> V roce 1888 navštívil [[Španělsko]], v lednu 1891 se vydal na loveckou výpravu do [[Afrika|Afriky]] a své zážitky popsal v ''Dopisech z Afriky''. <ref name=":13" /> Současně pracoval na svých dalších románech. V roce 1891 vyšlo knižní vydání novely ''Bez dogmatu,'' které již dříve vycházelo na pokračování v časopise Slowo. Dne 9. května 1893 byl zvolen zahraničním aktivním členem filologické fakulty Císařské akademie umění a věd v [[Krakov]]ě. V listopadu 1893 se Sienkiewicz oženil s Marií Wołodkowiczovou, která byla téměř o 30 let mladší, ale manželství trvalo jen velmi krátce. V roce 1896 Sienkiewicz získal papežské potvrzení o neexistenci svátosti manželství. V roce 1895 dokončil román ''Rodina Polanieckých'' a o rok později vyšel román ''Quo vadis'', který mu přinesl celosvětovou slávu. Časopisecky vycházel v letech 1894–1896 a jeho knižní vydání bylo přeloženo do mnoha světových jazyků. Román o pronásledování křesťanů v Římě za vlády císaře [[Nero]]na významně přispěl k tomu, že Sienkiewiczovi byla v roce 1905 udělena Nobelova cena za literaturu jako prvnímu slovanskému spisovateli. Mezi lety 1897–1900 pracoval na novém historickém románu [[Křižáci (Sienkiewicz)|''Křižáci'']], připomínajícím hrdinské války polských králů proti [[Řád německých rytířů|řádu německých rytířů]] v 15. století. Téma souznělo s aktuální situací po pruském záboru Polska a Sienkiewicz jím chtěl podnítit pocit národní slávy a hrdosti. Sienkiewicz měl silné vlastenecké a sociální cítění. Byl iniciátorem řady kulturních a sociálních akcí, bojoval proti germanizaci západního polského území, byl propagátorem znovuobnovení celistvého a nezávislého Polska. |
|||
[[Soubor:PL-SK Oblęgorek, Pałacyk Henryka Sienkiewicza 2018-08-22--16-29-17-001.jpg|náhled|vlevo|Zámeček v Oblegorku, (dnes muzeum Henryka Sienkiewicze)]] |
|||
Po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] se Sienkiewicz usadil ve [[Švýcarsko|švýcarském městě]] [[Vevey]], odkud organizoval pomoc [[Polsko|polským]] obětem války a kde také roku [[1916]] zemřel. |
|||
Stal se oblíbeným a uznávaným doma i v zahraničí. V roce 1900 spisovatel, který se ve své vlasti těšil veliké úctě a byl považován za duchovního otce polského národa, oslavil 30. výročí své literární činnosti. Vděčný národ mu daroval statek [[Oblegorek]] nedaleko [[Kielce|Kielců]], zakoupený z veřejných darů.<ref name=":13" /> Sienkiewicz v Oblegorku nechal založit útulek pro děti, využíval své autority k získání peněz pro hladovějící od krajanů v zahraničí. Za peníze, které mu neznámý obdivovatel poslal po napsání Trilogie, zřídil nadaci pro polské umělce ohrožené tuberkulózou. Část odměny za Nobelovu cenu věnoval na propagaci polské literatury ve [[Švédsko|Švédsku]].<ref name=":0" /> Vysokých poct a vyznamenání se mu v té době také dostávalo od vědeckých institucí domácích i zahraničních, od spolků, univerzit i soukromých osob. Byl jedním ze zakladatelů polské vzdělávací společnosti v roce 1905, Společnosti vědeckých kurzů a Tajné pedagogické společnosti ve Varšavě, Polské historické společnosti ve Lvově. V červnu 1900 byl zvolen zahraničním členem České akademie vzdělanosti a Srbské akademie věd a umění. |
|||
[[Soubor:Henryk Sienkiewicz, ok. 1910.jpg|náhled|upright|Henryk Sienkiewicz kolem roku 1910]] |
|||
Léta před první světovou válkou žil většinou na venkově, přes zimu pobýval ve Varšavě. V roce 1904 se potřetí oženil, manželství s Marií Babskou trvalo až do spisovatelovy smrti. Začal pracovat na historickém románu ''Na poli slávy'' (1903–1909), který měl být začátkem nové trilogie. Během revoluce roku 1905 psal články a výzvy požadující autonomii pro Polské království a vyzývající k národnímu znovusjednocení. V roce 1910 v časopise ''Kurier Warszawski'' začaly vycházet první epizody nového románu [[Pouští a pralesem|''Pouští a pralesem'']]'','' určeného mládeži. Knižně vyšel v roce 1912. |
|||
Po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] Sienkiewicz odešel v září 1914 do [[Švýcarsko|Švýcarska.]] Usadil se ve [[Švýcarsko|městě]] [[Vevey]], odkud spolu s [[Ignacy Jan Paderewski|Ignacem Janem Paderewskim]] organizoval pomoc [[Polsko|polským]] obětem války.<ref name=":0" /><ref name=":13" /> |
|||
Zemřel 15. listopadu 1916 na infarkt a byl pohřben ve Vevey. Spisovatel zemřel, aniž by dokončil práci na svém posledním díle – románu z [[Napoleonské války|napoleonské]] doby ''Legie'' (dílo vyšlo posmrtně v roce 1918). V roce 1924 byla urna s jeho popelem slavnostně převezena do rodné vlasti. Cestou přes Švýcarsko, Rakousko a [[Československo]] mu občané vzdávali hold. V Praze byly jeho ostatky vystaveny v Panteonu [[Národní muzeum|Národního muzea]] a jeho památku přišlo uctít několik tisíc lidí. Zastavení v Praze přispělo k oživení československo–polských vzájemných vztahů.<ref name=":12" /> <ref name=":13" /> 27. října 1924 se ve Varšavě konal ceremoniál, na kterém prezident [[Stanisław Wojciechowski|Wojciechowski]] pronesl vzpomínkový projev. Nakonec byl popel uložen do speciálně připraveného [[sarkofág]]u v kryptě [[Katedrála svatého Jana Křtitele (Varšava)|katedrály sv. Jana]]. |
|||
== Dílo == |
== Dílo == |
||
[[Soubor:Sienkiewicz grave.JPG|náhled|Sienkiewiczův náhrobek v katedrále sv. Jana ve Varšavě]] |
|||
* ''Na zmar'' ([[1872]], Na marne), česky též jako ''Vniveč'', [[povídka]] ze studentského života, |
|||
Literární tvorbu zahájil realistickými povídkami a novelami, v nichž popsal těžké sociální podmínky života na venkově (''Promarněno, Bartek vítězem''). Napsal jich přes čtyřicet. Později do jeho prózy pronikaly romantické prvky (''Strážce majáku, Starý sluha, Hania, Selim Mizra)'' i humorné tóny (''Ta třetí, Humoresky ze zápisků Voršily''). Ze svých cest pak čerpal náměty pro exotické dobrodružné romány a cestopisy: ''Americké listy'' (1876–1878), ''Listy z Afriky'' (1892) nebo dobrodružný román pro mládež ''Pouští a pralesem'' (1892). |
|||
* ''Humoresky ze zápisků Voršily'' ([[1872]], Humoreski z teki Worszyły), obsahující ''Nikdo není doma prorokem'' (Nikt nie jest prorokiem między swymi) a ''Dvě cesty'' (Dwie drogi). |
|||
* ''Selanka'' ([[1875]], Sielanka), [[povídka]] |
|||
Od začátku 80. let 19. století v jeho tvorbě převažují historické romány, v nichž projevil velké vypravěčské umění a vlastenectví. Jejich cílem bylo posílit národní sebevědomí Poláků a oživení dávné polské slávy. Čerpal z historických pramenů a vytvářel poutavé příběhy, v nichž osudy hlavních postav jsou plynule spojovány s plastickými bojovými scénami a dobovým pozadím. Romanticky pojatá díla z polské minulosti, v nichž oslavil hrdinství, čest a věrnou lásku, mu přinesla velkou popularitu u domácích čtenářů. Nejrozsáhlejší je trilogie z polských dějin 17. století, kterou tvoří romány ''Ohněm a mečem'' (1883–1884), ''Potopa'' (1886) a ''Pan Wolodyjowski'' (1887–1888). V románu ''Křižáci'' (1897–1900) pak vylíčil boje s řádem německých rytířů a jejich konečnou porážku na počátku 15. století. Celosvětový úspěch dosáhl s románem ''Quo vadis?'' (1896) o pronásledování křesťanů ve starém Římě. |
|||
[[Soubor:PL Henryk Sienkiewicz-Quo vadis t.1 007.jpeg|náhled|upright|[[Quo vadis]], první vydání z roku 1896]] |
|||
* ''Na zmar'' (1872, Na marne), česky též jako ''Vniveč'', [[povídka]] ze studentského života, |
|||
* ''Humoresky ze zápisků Voršily'' (1872, Humoreski z teki Worszyły), obsahující ''Nikdo není doma prorokem'' (Nikt nie jest prorokiem między swymi) a ''Dvě cesty'' (Dwie drogi). |
|||
* ''Selanka'' (1875, Sielanka), [[povídka]] |
|||
* tzv. ''Malá trilogie (Mała trylogia)'', [[novela (literatura)|novely]] ze života venkovské šlechty, vyprávěné mladým šlechticem Jindřichem: |
* tzv. ''Malá trilogie (Mała trylogia)'', [[novela (literatura)|novely]] ze života venkovské šlechty, vyprávěné mladým šlechticem Jindřichem: |
||
** ''Starý sluha'' ( |
** ''Starý sluha'' (1875, Stary sługa) – krátká charakteristika sluhy Mikuláše končící jeho smrtí |
||
** ''Haňa'' ( |
** ''Haňa'' (1876, Hania) – milostný příběh trojúhelníku Haňa, Jindřich a Selim Mirza |
||
** ''Selim Mirza'' ( |
** ''Selim Mirza'' (1876) – Jindřich se Selimem bojují za Francii v [[prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]] |
||
* ''Črty uhlem'' ( |
* ''Črty uhlem'' (1877, Szkice węglem) – tragický příběh rodiny dřevorubce Řepy, která doplatila na zvůli vrchnosti |
||
* ''Komedie z omylů'' ( |
* ''Komedie z omylů'' (1878, Komedia z pomyłek), [[novela (literatura)|novela]], |
||
* ''Po stepích'' |
* ''Po stepích'' 1879, Przez stepy), [[skica (literatura)|črta]], |
||
* ''Tatarské zajetí'' ( |
* ''Tatarské zajetí'' (1880, Niewola tatarska), první autorova historická [[novela (literatura)|novela]], |
||
* ''Na jednu kartu'' ( |
* ''Na jednu kartu'' (1880, Na jedną kartę), [[divadelní hra]], |
||
* [[novela (literatura)|novely]]: |
* [[novela (literatura)|novely]]: |
||
** ''Orso'' ( |
** ''Orso'' (1880), |
||
** ''Z pamětí poznaňského učitele'' ( |
** ''Z pamětí poznaňského učitele'' (1880, Z pamiętnika poznańskiego nauczyciela), |
||
** ''Za chlebem'' ( |
** ''Za chlebem'' (1880) – Polák Vavřinec a jeho dcera Maryša se vydávají do Ameriky za vidinou lepšího života, nacházejí však pravý opak. |
||
** ''Honzík muzikant'' ( |
** ''Honzík muzikant'' (1881, Janko muzykant) – hudební nadání Honzíka nemá kvůli jeho chudobě šanci na uplatnění. |
||
** ''Bartek vítěz'' (česky také ''Vítěz Bárta'', |
** ''Bartek vítěz'' (česky také ''Vítěz Bárta'', 1882, Bartek zwycięzca) – sedlák Bárta, úspěšný voják v [[prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]], selhává v běžném životě po návratu domů. |
||
** ''Jamioł'' ( |
** ''Jamioł'' (1882), |
||
** ''Strážce majáku ( |
** ''Strážce majáku (1882, Latarnik). |
||
* ''Čí vinou'' ( |
* ''Čí vinou'' (1883, Czyja wina), [[divadelní hra]], česky též jako ''Kdo to zavinil'', |
||
* tzv. ''[[Trilogie (Siekiewicz)|Trilogie]] (Trylogia)'', monumentální |
* tzv. ''[[Trilogie (Siekiewicz)|Trilogie]] (Trylogia)'', monumentální románová [[trilogie]] z [[Polsko|polských]] dějin, pojednávající o jedné z nejdivočejších epoch polského království (od poloviny do 70. let 17. století), kdy [[Polsko]] bojovalo na život a na smrt s [[kozáci|kozáky]] během [[Ukrajina|ukrajinského]] [[Bohdan Chmelnický|Chmelnického]] povstání, se [[Švédsko|Švédy]] a [[Turecko|Turky]]. Trilogie se skládá se tří samostatných děl volně na sebe navazujících a spojených některými postavami: |
||
** ''[[Ohněm a mečem]]'' ( |
** ''[[Ohněm a mečem]]'' (1884, Ogniem i mieczem), |
||
** ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'' ( |
** ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'' (1886, Potop), |
||
** ''[[Pan Wołodyjowski]]'' ( |
** ''[[Pan Wołodyjowski]]'' (1888). |
||
* [[novela (literatura)|novely]] ''Výlet do Athén'' ( |
* [[novela (literatura)|novely]] ''Výlet do Athén'' (1888, Wycieczka do Aten), ''Sachem'' (1889), ''Vzpomínky z Maripozy'' (1889, Wspomnienia z Maripozy ), ''Ta třetí'' (1889, Ta trzecia), ''Salabova pohádka'' (1889, Salabowa bajka), |
||
* ''Bez dogmatu'' ([[1891]]), psychologický |
* ''Bez dogmatu'' ([[1891]]), psychologický román, kde v hlavním hrdinovi Leonu Ploszowském autor vykreslil typ vysoce inteligentního Poláka, ale zároveň změkčilého, nervosního slabocha. |
||
* ''Listy z Afriky'' ([[1892]], Listy z Afryki), |
* ''Listy z Afriky'' ([[1892]], Listy z Afryki), |
||
* [[novela (literatura)|novely]] ''U zřídla'' ([[1892]], U źródła), ''Buď blahoslavena'' ([[1893]], Bądź błogosławiona)'', Pojďme za Ním'' ([[1893]], Pójdźmy za Nim), ''Varhaník z Ponikly'' ([[1894]], Organista z Ponikły), Lux in tenebris lucet ([[1894]], ''Diův rozsudek'' ([[1894]], Wyrok Zeusa), |
* [[novela (literatura)|novely]] ''U zřídla'' ([[1892]], U źródła), ''Buď blahoslavena'' ([[1893]], Bądź błogosławiona)'', Pojďme za Ním'' ([[1893]], Pójdźmy za Nim), ''Varhaník z Ponikly'' ([[1894]], Organista z Ponikły), Lux in tenebris lucet ([[1894]], ''Diův rozsudek'' ([[1894]], Wyrok Zeusa), |
||
* ''Rodina Polanieckých'' ([[1894]], Rodzina Połanieckich), psychologický |
* ''Rodina Polanieckých'' ([[1894]], Rodzina Połanieckich), psychologický román, jehož hrdina hrdina je opět typem člověka agilního, silného a podnikavého, jenž však při veškeré své inteligenci zapomíná na hlavní zdroj pravého bohatství, na vzrůstání duše. |
||
* ''[[Quo vadis]]'' ([[1896]]), historický |
* ''[[Quo vadis]]'' ([[1896]]), historický román o pronásledování a osudech [[křesťanství|křesťanů]] v době [[Nero]]nově. Dílo mělo v podtextu posílit sebevědomí Poláků {{Doplňte zdroj}} (výjimečně krásná princezna a křesťanka Lygie i její ochránce neobyčejně silný otrok Ursus pocházeli z pozdějších polských území) v době, kdy bylo [[Polsko]] rozděleno mezi [[Rusko]], [[Prusko]] a [[Rakousko]]. Především za tuto knihu dostal spisovatel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu]] v roce [[1905]]. |
||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'' (epizody vycházely nejprve v letech [[1897]] |
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'' (epizody vycházely nejprve v letech [[1897]]–[[1899]] časopisecky na pokračování, kompletně knižně [[1900]], ''Krzyżacy''), historický román z dob, kdy se rozhodoval boj mezi [[Polsko|Polskem]] a [[Řád Německých rytířů|Řádem Německých rytířů]]. Kniha vrcholí popisem [[bitva u Grunwaldu|bitvy u Grunwaldu]], jedné z nejvýznamnějších bitev [[středověk]]u vůbec, kdy [[polsko]]-[[Litva|litevská]] vojska na hlavu porazila křižáky. |
||
* [[novela (literatura)|novely]] ''Plavecká legenda'' ([[1900]], Legenda żeglarska), ''Dvě loutky'' ([[1903]], Dwie łąki), ''Na Olympu'' ([[1903]], Na Olimpie) a [[povídka]] ''V Bělověžském pralese'' ([[1905]], Z puszczy Białowieskiej) |
* [[novela (literatura)|novely]] ''Plavecká legenda'' ([[1900]], Legenda żeglarska), ''Dvě loutky'' ([[1903]], Dwie łąki), ''Na Olympu'' ([[1903]], Na Olimpie) a [[povídka]] ''V Bělověžském pralese'' ([[1905]], Z puszczy Białowieskiej) |
||
* ''Na poli slávy'' ([[1907]], Na polu chwały), historický |
* ''Na poli slávy'' ([[1907]], Na polu chwały), historický román z dob krále [[Jan III. Sobieski|Jana Sobieského]]. |
||
* ''Víry'' ([[1911]], Wiry), společenský |
* ''Víry'' ([[1911]], Wiry), společenský román z revolučního roku [[1905]]. |
||
* ''[[Pouští a pralesem]]'' ([[1912]], W pustyni i w puszczy), česky též jako ''V pustinách'' nebo ''Temnou pevninou'', dobrodružný |
* ''[[Pouští a pralesem]]'' ([[1912]], W pustyni i w puszczy), česky též jako ''V pustinách'' nebo ''Temnou pevninou'', dobrodružný román pro mládež, pojednávající o únosu dvou dětí a jejich následném útěku a putování za rodiči napříč Afrikou za časů [[Mahdího povstání]], |
||
* ''Legie'' ([[1914]], Legiony), nedokončený historický |
* ''Legie'' ([[1914]], Legiony), nedokončený historický román, |
||
* ''Zapomenuté a nevydané spisy'' ([[1922]]), posmrtně vydaná díla z pozůstalosti. |
* ''Zapomenuté a nevydané spisy'' ([[1922]]), posmrtně vydaná díla z pozůstalosti. |
||
Řádek 68: | Řádek 124: | ||
* ''Pro kousek chleba : Osudy polského vystěhovalce'', [[Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských]], [[Brno]] [[1882]], překlad [[František Klíma]], |
* ''Pro kousek chleba : Osudy polského vystěhovalce'', [[Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských]], [[Brno]] [[1882]], překlad [[František Klíma]], |
||
* ''Na zmar'', [[Emil Šolc]], [[Telč]] [[1888]], překlad [[C. Moudrý]], v tomto překladu vydalo tuto [[povídka|povídku]] ještě nakladatelství [[Edvard Beaufort]] roku [[1901]]. |
* ''Na zmar'', [[Emil Šolc]], [[Telč]] [[1888]], překlad [[C. Moudrý]], v tomto překladu vydalo tuto [[povídka|povídku]] ještě nakladatelství [[Edvard Beaufort]] roku [[1901]]. |
||
* ''Ta třetí'', [[F. Šímáček]], |
* ''Ta třetí'', [[F. Šímáček]], Praha [[1895]], překlad [[Vácslav Hanus]], |
||
* ''Pojďme za ním'', [[F. Šímáček]], |
* ''Pojďme za ním'', [[F. Šímáček]], Praha [[1895]], překlad [[Julius Košnář]], v tomto překladu vydalo tuto [[novela (literatura)|novelu]] ještě [[Praha|pražský]] nakladatel [[Václav Kotrba]] roku [[1900]]. |
||
* ''Na slunném pobřeží'', [[J. Otto]], |
* ''Na slunném pobřeží'', [[J. Otto]], Praha [[1897]], překlad [[Jaroslav Lipenský]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tuto [[novela (literatura)|novelu]] ještě roku [[1900]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
* ''Kdo to zavinil'', [[M. Knapp]], [[Praha]] [[1898]], překlad [[Arnošt Schwab-Polabský]], |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', časopis [[Přítel domoviny]] číslo 1 až 7, [[Praha]] [[1898]], překlad [[J. J. Langner]], části románu vycházející na pokračování, |
|||
| titul = Na slunném pobřeží |
|||
* ''[[Quo vadis]]'', [[Edvard Beaufort]], [[Praha]] [[1898]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo nakladatelství [[Edvard Beaufort]] [[román]] ještě roku [[1902]], [[1904]], [[1912]], [[1917]] a [[1924]] a nakladatelství [[Kvasnička a Hampl]] roku [[1926]]. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:13549910-00da-11e5-93b2-001018b5eb5c |
|||
* ''Bez dogmatu'', [[Edvard Beaufort]], [[Praha]] [[1899]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství [[román]] ještě roku [[1903]] a [[1922]]. |
|||
| vydavatel = J. Otto |
|||
* ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'', [[Edvard Beaufort]], [[Praha]] [[1899]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento [[román]] ještě roku [[1900]], [[1905]] a [[1924]]. |
|||
| místo = Praha |
|||
* ''[[Ohněm a mečem|Ohněm i mečem]]'', [[Edvard Beaufort]], [[Praha]] [[1900]], překlad [[Coelestin Frič]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento [[román]] ještě roku [[1901]] a [[1904]]. |
|||
| datum_vydání = 1897 |
|||
* ''[[Pan Wołodyjowski]]'', [[Edvard Beaufort]], [[Praha]] [[1900]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento [[román]] ještě roku [[1901]] a [[1924]]. |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-03 |
|||
* roku [[1901]] vydalo [[Praha|pražské]] nakladatelství [[Edvard Beaufort]] v rámci tzv. ''Drobných spisů'' autorovy [[povídka|povídky]] a [[novela (literatura)|novely]] ''Bartek vítěz'' (přeložil [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]]), ''Co se stalo v Sidoně'' (obsahuje ještě Sen, Plamének, Zvoník, Při večeři, Lux in tenebris lucet a Jeřábi), ''Janko muzikant'' (přeložil [[Jaro Žalov]], obsahuje ještě Črty uhlem, Hlídač majáku a Z památníku poznaňského učitele), ''Na jasném břehu a Selanka'' (přeložil Vácslav Hanus a Bořivoj Prusík, [http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:6423f770-865f-11e2-aa2b-005056827e51 dostupné online]), ''Pojďme za ním'' (přeložil [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]] a [[Bořivoj Prusík]], obsahuje ještě Zevův rozsudek, Vzpomínky z Maripozy a Plaveckou legendu), ''Po stepích'' (přeložil [[Arnošt Schwab-Polabský]]), ''Selim Mirza'' (přeložil [[Jan Hudec]]), ''Starý sluha'' (přeložil [[Jan Hudec]]), ''Ta třetí a Sachem'' (přeložil [[Vácslav Hanus]] a [[Bořivoj Prusík]]), ''U zřídla'' (přeložil [[Jaroslav Rozvoda]], [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]] a [[Jan Hudec]], obsahuje ještě Varhaník z Ponikly, Buď blahoslavena, Salabova pohádka a Orso), ''V zajetí tatarském a Komedie z omylů'' (přeložil [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]] a [[Jaroslav Rozvoda]]), ''Za chlebem'' (přeložil [[Bořivoj Prusík]]) a ''Ze zápisků Voršily'' (přeložil [[Jaroslav Rozvoda]]), |
|||
}}</ref> |
|||
* ''Rodina Polanieckých'', [[Edvard Beaufort]], [[Praha]] [[1901]], překlad [[Duchoslav Panýrek]], |
|||
* '' |
* ''Kdo to zavinil'', [[M. Knapp]], Praha [[1898]], překlad [[Arnošt Schwab-Polabský]], |
||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', časopis [[Přítel domoviny]] číslo 1 až 7, Praha [[1898]], překlad [[J. J. Langner]], části románu vycházející na pokračování,<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
* ''Listy z Afriky'', [[Edvard Beaufort]], [[Praha]] [[1901]], překlad [[Josef Paulík]], |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
* ''Listy z cest'', [[Hejda a Tuček]], [[Praha]] [[1901]], překlad [[J. J. Langner]], |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Křižáci |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:9cdd5960-6ba5-11eb-9d4f-005056827e52 |
|||
| vydavatel = Přítel domoviny |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1898 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-04 |
|||
}}</ref> |
|||
* ''[[Quo vadis]]'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1898]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo nakladatelství [[Edvard Beaufort]] román ještě roku [[1902]]<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Quo vadis? I. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:64cb03b0-11c4-11ea-a20e-005056827e51 |
|||
| vydavatel = E. Beaufort |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1902 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-04 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Quo vadis? II. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:3cf9e300-3831-11e4-8e0d-005056827e51 |
|||
| vydavatel = E. Beaufort |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1902 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-04 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Quo vadis? III. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:aad78a30-5357-11e4-bc71-005056827e52 |
|||
| vydavatel = E. Beaufort |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1902 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-04 |
|||
}}</ref>, [[1904]], [[1912]], [[1917]] a [[1924]] a nakladatelství [[Kvasnička a Hampl]] roku [[1926]]. |
|||
* ''Bez dogmatu'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1899]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku [[1903]] a [[1922]]. |
|||
* ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1899]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento román ještě roku [[1900]], [[1905]] a [[1924]]. |
|||
* ''[[Ohněm a mečem|Ohněm i mečem]]'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1900]], překlad [[Coelestin Frič]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento román ještě roku [[1901]] a [[1904]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Ohněm i mečem: román ze starých časů. sv I. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:c70c4b30-49fe-11e4-aded-005056827e51 |
|||
| vydavatel = Edvard Beaufort |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1900 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-05 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Ohněm i mečem: román ze starých časů. sv II. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:f0ca0610-49fe-11e4-aded-005056827e51 |
|||
| vydavatel = Edvard Beaufort |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1901 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-05 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Ohněm i mečem: román ze starých časů. sv. 1-2 |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:003c8b90-b99e-11e9-8fdf-005056827e52 |
|||
| vydavatel = Edvard Beaufort |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1904 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-05 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = sv. 3-4 |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:3f4c6c50-0379-11e9-bc37-005056827e51 |
|||
| vydavatel = Edvard Beaufort |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1904 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-05 |
|||
}}</ref> |
|||
* ''[[Pan Wołodyjowski]]'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1900]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento román ještě roku [[1901]] a [[1924]]. |
|||
* roku [[1901]] vydalo [[Praha|pražské]] nakladatelství [[Edvard Beaufort]] v rámci tzv. ''Drobných spisů'' autorovy [[povídka|povídky]] a [[novela (literatura)|novely]] ''Bartek vítěz'' (přeložil [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]]), ''Co se stalo v Sidoně'' (obsahuje ještě Sen, Plamének, Zvoník, Při večeři, Lux in tenebris lucet a Jeřábi), ''Janko muzikant'' (přeložil [[Jaro Žalov]], obsahuje ještě Črty uhlem, Hlídač majáku a Z památníku poznaňského učitele), ''Na jasném břehu a Selanka'' (přeložil Vácslav Hanus a Bořivoj Prusík, [http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:6423f770-865f-11e2-aa2b-005056827e51 dostupné online]), ''Pojďme za ním'' (přeložil [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]] a [[Bořivoj Prusík]], obsahuje ještě Zevův rozsudek, Vzpomínky z Maripozy a Plaveckou legendu), ''Po stepích'' (přeložil [[Arnošt Schwab-Polabský]]), ''Selim Mirza'' (přeložil [[Jan Hudec]]), ''Starý sluha'' (přeložil [[Jan Hudec]]), ''Ta třetí a Sachem'' (přeložil [[Vácslav Hanus]] a [[Bořivoj Prusík]]), ''U zřídla'' (přeložil [[Jaroslav Rozvoda]], [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]] a [[Jan Hudec]], obsahuje ještě Varhaník z Ponikly, Buď blahoslavena, Salabova pohádka a Orso), ''V zajetí tatarském a Komedie z omylů'' (přeložil [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]] a [[Jaroslav Rozvoda]]), ''Za chlebem'' (přeložil [[Bořivoj Prusík]]) a ''Ze zápisků Voršily'' (přeložil [[Jaroslav Rozvoda]]), |
|||
* ''Rodina Polanieckých'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1901]], překlad [[Duchoslav Panýrek]],<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Rodina Polanieckých I. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:21fe9370-847a-11ea-a8e8-005056827e51 |
|||
| vydavatel = Edvard Beaufort |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1901 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-05 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Rodina Polanieckých II. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:e6a79360-a65e-11ea-949f-005056827e51 |
|||
| vydavatel = Edvard Beaufort |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1901 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-05 |
|||
}}</ref> |
|||
* ''Dojmy z cest'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1901]], překlad [[Jaroslav Rozvoda]], |
|||
* ''Listy z Afriky'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1901]], překlad [[Josef Paulík]], |
|||
* ''Listy z cest'', [[Hejda a Tuček]], Praha [[1901]], překlad [[J. J. Langner]], |
|||
* ''Skizzy'', [[Teplice]] [[1901]], přeložil [[Jaro Žalov]], obsahuje ''Janko muzikant'', ''Črty uhlem'' a ''Hlídač majáku''. |
* ''Skizzy'', [[Teplice]] [[1901]], přeložil [[Jaro Žalov]], obsahuje ''Janko muzikant'', ''Črty uhlem'' a ''Hlídač majáku''. |
||
* ''Dvě cesty'', [[J. Otto]], |
* ''Dvě cesty'', [[J. Otto]], Praha [[1901]], překlad [[J. J. Langner]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
* ''Selim Mirza'', [[J. Otto]], [[Praha]] [[1901]], překlad [[J. J. Langner]], |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', [[Edvard Beaufort]], [[Praha]] [[1902]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství [[román]] ještě roku [[1903]]. |
|||
| titul = Dvě cesty |
|||
* ''[[Ohněm a mečem]]'', [[Josef Richard Vilímek (nakladatelství)|Josef R. Vilímek]], [[Praha]] [[1904]], překlad [[Augustin Spáčil]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento [[román]] ještě roku [[1920]] a [[1923]]. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:ade3de40-fab6-11e2-9923-005056827e52 |
|||
| vydavatel = J. Otto |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1901 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-05 |
|||
}}</ref> |
|||
* ''Selim Mirza'', [[J. Otto]], Praha [[1901]], překlad [[J. J. Langner]], |
|||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1902]], překlad [[J. J. Langner]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku [[1903]]. |
|||
* ''[[Ohněm a mečem]]'', [[Nakladatelství a tiskárna Josef R. Vilímek|Josef R. Vilímek]], Praha [[1904]], překlad [[Augustin Spáčil]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento román ještě roku [[1920]] a [[1923]]. |
|||
* ''Jej následujme'', [[Hradec Králové]] [[1904]], překlad [[Alfréd Rudolf]], |
* ''Jej následujme'', [[Hradec Králové]] [[1904]], překlad [[Alfréd Rudolf]], |
||
* ''[[Pan Wołodyjowski]]'', |
* ''[[Pan Wołodyjowski]]'', Josef R. Vilímek, Praha [[1907]], překlad [[Augustin Spáčil]], v tomto překladu vyšel román ještě v nakladatelství [[Kvasnička a Hampl]] roku [[1926]] a [[1936]]. |
||
* ''Na poli slávy'', [[Edvard Beaufort]], |
* ''Na poli slávy'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1906]], překlad [[Bořivoj Prusík]], |
||
* ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'', |
* ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'', Josef R. Vilímek, Praha [[1906]], překlad [[Augustin Spáčil]], v tomto překladu vydalo nakladatelství Josef R. Vilímek tento román ještě roku [[1911]] a nakladatelství Kvasnička a Hampl roku [[1926]]. |
||
* ''Několik drobných prací'', [[Edvard Beaufort]], |
* ''Několik drobných prací'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1908]], překlad [[Jaroslav Rozvoda]], vydáno ještě roku [[1911]], obsahuje ''Dvě loutky'', ''Diokles'', ''Aristoklesova příhoda (Przygoda Arystoklesa)'' a ''Na Olympu''. |
||
* ''[[Quo vadis]]'', |
* ''[[Quo vadis]]'', Josef R. Vilímek, Praha [[1908]], překlad [[Alex. J. Zdeborský]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku [[1921]] a [[1922]]. |
||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', |
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', Josef R. Vilímek, Praha [[1910]], překlad [[Augustin Spáčil]], v tomto překladu vydalo román ještě nakladatelství Kvasnička a Hampl roku [[1926]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
* ''Ve vírech'', [[Edvard Beaufort]], [[Praha]] [[1911]], překlad [[Jaroslav Rozvoda]], |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Křižáci |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:c0c0ed10-1319-11e9-93ab-005056827e51 |
|||
| vydavatel = Kvasnička a Hampl |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1927 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-05 |
|||
}}</ref> |
|||
* ''Ve vírech'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1911]], překlad [[Jaroslav Rozvoda]], |
|||
* ''[[Quo vadis]]'', [[Rokycany]] [[1912]], překlad [[Josef Hodek]], |
* ''[[Quo vadis]]'', [[Rokycany]] [[1912]], překlad [[Josef Hodek]], |
||
* ''[[Pouští a pralesem|V poušti a pustině]]'', [[Edvard Beaufort]], |
* ''[[Pouští a pralesem|V poušti a pustině]]'', [[Edvard Beaufort]], Praha [[1912]], překlad [[Jaroslav Rozvoda]] a [[Bořivoj Prusík]], |
||
* ''Orso, Vzpomínka z Maripozy'', [[Šolc a Šimáček]], |
* ''Orso, Vzpomínka z Maripozy'', [[Šolc a Šimáček]], Praha [[1915]], překlad [[H. Sedláček]], |
||
* ''[[Quo vadis]]'', [[Šolc a Šimáček]], |
* ''[[Quo vadis]]'', [[Šolc a Šimáček]], Praha [[1916]], překlad [[Jaroslav Rozvoda]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku [[1921]]. |
||
* ''[[Pouští a pralesem|V pustinách]]'', |
* ''[[Pouští a pralesem|V pustinách]]'', Josef R. Vilímek, Praha [[1917]], překlad [[Jaroslav Rozvoda]], v tomto překladu vydalo nakladatelství Josef R. Vilímek román ještě roku [[1922]] a nakladatelství Kvasnička a Hampl roku [[1936]]. |
||
* ''Legie'', |
* ''Legie'', Josef R. Vilímek, Praha [[1918]], překlad [[Antonín Spáčil]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku [[1924]]. |
||
* ''[[Ohněm a mečem|Ohněm i mečem]]'', |
* ''[[Ohněm a mečem|Ohněm i mečem]]'', Josef R. Vilímek, Praha [[1919]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], v tomto překladu vydalo nakladatelství Josef R. Vilímek román ještě roku [[1925]] a nakladatelství Kvasnička a Hampl roku [[1927]] a roku [[1933]]. |
||
* ''[[Pouští a pralesem|Temnou pevninou]]'', [[Bačkovský]], |
* ''[[Pouští a pralesem|Temnou pevninou]]'', [[Bačkovský]], Praha [[1919]], překlad [[Josef Smrčka]], |
||
* ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'', |
* ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'', Josef R. Vilímek, Praha [[1921]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], v tomto překladu vydalo tento román ještě nakladatelství Kvasnička a Hampl roku [[1927]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1927]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
* ''Za chlebem a jiné povídky'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1927]], překlad [[František Vondráček]], |
|||
| titul = Potopa I. |
|||
* ''Na poli slávy'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1928]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:44e7eeb0-3023-11e9-844c-005056827e51 |
|||
* ''[[Pan Wołodyjowski]]'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1928]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| vydavatel = Jos. R. Vilímek |
|||
* ''[[Pouští a pralesem]]'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1928]], překlad [[František Vondráček]], |
|||
| místo = Praha |
|||
* ''Selim Mirza a jiné povídky'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1928]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| datum_vydání = 1921 |
|||
* ''Bez dogmatu'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-03 |
|||
* ''Ve vírech'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
* ''Bartek vítěz a jiné povídky'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]] a [[František Vondráček]], |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
* ''Po stepích a jiné črty'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
* ''[[Quo vadis]]'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství [[román]] ještě roku [[1936]]. |
|||
| titul = Potopa II. |
|||
* ''Potulky Afrikou a jiné cestopisné črty'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1930]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:61affb40-49ed-11e8-9a44-005056827e52 |
|||
* ''Potulky Amerikou'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1930]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| vydavatel = Jos. R. Vilímek |
|||
* ''Rodina Polanieckých'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1930]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| místo = Praha |
|||
* ''Za chlebem a jiné povídky'', [[Kvasnička a Hampl]], [[Praha]] [[1937]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
| datum_vydání = 1923 |
|||
* ''Svatba v Athénách'', [[Nakladatelské družstvo Máje]], [[Praha]] [[1938]], překlad [[Josef Bečka (historik)|Josef Bečka]], výbor z posmrtně vydané knihy ''Zapomenuté a nevydané spisy''. |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-03 |
|||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', [[Práce (nakladatelství)|Práce]], [[Praha]] [[1949]], překlad [[Jaroslav Janouch]], v tomto překladu vydalo nakladatelství [[Práce (nakladatelství)|Práce]] [[román]] ještě roku [[1950]], nakladatelství [[Naše vojsko]] roku [[1955]], [[SNKLHU]] roku [[1959]], [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]] roku [[1971]] a [[1977]], nakladatelství [[Sfinga (nakladatelství)|Sfinga]] roku [[1995]] a nejnověji nakladatelství [[Blok (vydavatelství)|Blok]] v [[Třebíč]]i roku [[2001]] a [[2008]]. |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
* ''Črty uhlem'', [[Svoboda (nakladatelství)|Svoboda]], [[Praha]] [[1950]], překlad [[Josef Rumler]], |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
* ''Strážce majáku a jiné povídky'', [[Státní nakladatelství dětské knihy|SNDK]], [[Praha]] [[1956]], překlad [[Helena Teigová]] a [[Karel Málek]], obsahuje ''Strážce majáku'', ''Za chlebem'', ''V Bělověžském pralese'', ''Dvě cesty'', ''Janko muzikant'' a ''Selim Mirza''. |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
* ''[[Pouští a pralesem]]'', [[Státní nakladatelství dětské knihy|SNDK]], [[Praha]] [[1957]], překlad [[Karel Málek]], znovu [[1962]] a [[1967]], [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]], [[Praha]] [[1971]], [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]], [[Praha]] [[1974]], [[1982]] a [[1988]], [[Hanácké nakladatelství]], [[Vyškov]] [[1991]] a [[Akcent (nakladatelství)|Akcent]], [[Třebíč]] [[2000]]. |
|||
| titul = Potopa III. |
|||
* ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'', [[SNKLHU]], [[Praha]] [[1957]], překlad [[Vendulka Zapletalová]], v tomto překladu vydalo ještě [[román]] roku [[1968]] nakladatelství [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]], roku [[1977]] nakladatelství [[Svoboda (nakladatelství)|Svoboda]], roku [[1988]] nakladatelství [[Vyšehrad (nakladatelství)|Vyšehrad]] a nejnověji roku [[2005]] nakladatelství [[Blok (vydavatelství)|Blok]] v [[Třebíč]]i. |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:7a1d2c60-2f67-11e9-b81e-005056827e52 |
|||
* ''[[Quo vadis]]'', [[SNKLHU]], [[Praha]] [[1958]], překlad [[Erich Sojka]], v tomto překladu vyšel [[román]] ještě roku [[1969]] v nakladatelství [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]] a také v nakladatelství [[Vyšehrad (nakladatelství)|Vyšehrad]], roku [[1983]] opět v nakladatelství [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]], ve [[Vyšehrad (nakladatelství)|Vyšehradu]] opět roku [[1986]] a nejnověji v nakladatelství [[Český klub]] roku [[1994]] a [[2003]]. |
|||
| vydavatel = Jos. R. Vilímek |
|||
* ''[[Ohněm a mečem]]'', [[SNKLU]], [[Praha]] [[1963]], překlad [[Vendulka Zapletalová]] , v tomto překladu vyšel [[román]] ještě roku [[1986]] v nakladatelství [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]] a nejnověji roku [[2003]] v nakladatelství [[Blok (vydavatelství)|Blok]] v [[Třebíč]]i. |
|||
| místo = Praha |
|||
* ''[[Pan Wołodyjowski]]'', [[SNKLU]], [[Praha]] [[1965]], překlad [[Vlasta Dvořáčková]], v tomto překladu vyšel [[román]] ještě roku [[1973]] v nakladatelství [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]], roku [[1977]] v nakladatelství [[Práce (nakladatelství)|Práce]] a roku [[1983]] a [[1995]] v nakladatelství [[Vyšehrad (nakladatelství)|Vyšehrad]]. |
|||
| datum_vydání = 1925 |
|||
* ''Starý sluha a jiné povídky'', [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]], [[Praha]] [[1975]], překlad [[Karel Málek]], [[Josef Rumler]] a [[Helena Teigová]], obsahuje ''Starý sluha'', ''Haňa'', ''Selim Mirza'', ''Črty uhlem'', ''Honzík muzikant'', ''Vítěz Bárta'', ''Z pamětí poznaňského učitele'', ''Za chlebem'', ''Sachem'' a ''Strážce majáku''. |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-03 |
|||
* ''Na poli slávy'', [[Melantrich]], [[Praha]] [[1988]], překlad [[Anetta Balajková]]. |
|||
}}</ref> |
|||
* ''[[Quo vadis]]'', [[Omega (nakladatelství)|Omega]], [[Praha]] [[2013]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]]. |
|||
* ''[[ |
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1927]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
||
* '' |
* ''Za chlebem a jiné povídky'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1927]], překlad [[František Vondráček]], |
||
* '' |
* ''Na poli slávy'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1928]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
||
* ''[[ |
* ''[[Pan Wołodyjowski]]'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1928]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]],<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Pan Wolodyjowski |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:28b51df0-ac45-11e9-8fdf-005056827e52 |
|||
| vydavatel = Kvasnička a Hampl |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1928 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-05 |
|||
}}</ref> |
|||
* ''[[Pouští a pralesem]]'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1928]], překlad [[František Vondráček]], |
|||
* ''Selim Mirza a jiné povídky'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1928]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
* ''Bez dogmatu'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]],<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení1 = Sienkiewicz |
|||
| jméno1 = Henryk |
|||
| titul = Bez dogmatu |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:5b4626c0-b263-11e7-a000-005056827e51 |
|||
| vydavatel = Kvasnička a Hampl |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum_vydání = 1929 |
|||
| datum_přístupu = 2021-11-03 |
|||
}}</ref> |
|||
* ''Ve vírech'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
* ''Bartek vítěz a jiné povídky'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]] a [[František Vondráček]], |
|||
* ''Po stepích a jiné črty'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
* ''[[Quo vadis]]'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1929]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku [[1936]]. |
|||
* ''Potulky Afrikou a jiné cestopisné črty'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1930]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
* ''Potulky Amerikou'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1930]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
* ''Rodina Polanieckých'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1930]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
* ''Za chlebem a jiné povídky'', Kvasnička a Hampl, Praha [[1937]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]], |
|||
* ''Svatba v Athénách'', [[Nakladatelské družstvo Máje]], Praha [[1938]], překlad [[Josef Bečka (historik)|Josef Bečka]], výbor z posmrtně vydané knihy ''Zapomenuté a nevydané spisy''. |
|||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', [[Práce (nakladatelství)|Práce]], Praha [[1949]], překlad [[Jaroslav Janouch]], v tomto překladu vydalo nakladatelství [[Práce (nakladatelství)|Práce]] román ještě roku [[1950]], nakladatelství [[Naše vojsko]] roku [[1955]], [[SNKLHU]] roku [[1959]], [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]] roku [[1971]] a [[1977]], nakladatelství [[Sfinga (nakladatelství)|Sfinga]] roku [[1995]] a nejnověji nakladatelství [[Blok (vydavatelství)|Blok]] v [[Třebíč]]i roku [[2001]] a [[2008]]. |
|||
* ''Črty uhlem'', [[Svoboda (nakladatelství)|Svoboda]], Praha [[1950]], překlad [[Josef Rumler]], |
|||
* ''Strážce majáku a jiné povídky'', [[Státní nakladatelství dětské knihy|SNDK]], Praha [[1956]], překlad [[Helena Teigová]] a [[Karel Málek]], obsahuje ''Strážce majáku'', ''Za chlebem'', ''V Bělověžském pralese'', ''Dvě cesty'', ''Janko muzikant'' a ''Selim Mirza''. |
|||
* ''[[Pouští a pralesem]]'', [[Státní nakladatelství dětské knihy|SNDK]], Praha [[1957]], překlad [[Karel Málek]], znovu [[1962]] a [[1967]], Odeon, Praha [[1971]], [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]], Praha [[1974]], [[1982]] a [[1988]], [[Hanácké nakladatelství]], [[Vyškov]] [[1991]] a [[Akcent (nakladatelství)|Akcent]], [[Třebíč]] [[2000]]. |
|||
* ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'', [[SNKLHU]], Praha [[1957]], překlad [[Vendulka Zapletalová]], v tomto překladu vydalo ještě román roku [[1968]] nakladatelství Odeon, roku [[1977]] nakladatelství [[Svoboda (nakladatelství)|Svoboda]], roku [[1988]] nakladatelství [[Vyšehrad (nakladatelství)|Vyšehrad]] a nejnověji roku [[2005]] nakladatelství [[Blok (vydavatelství)|Blok]] v [[Třebíč]]i. |
|||
* ''[[Quo vadis]]'', [[SNKLHU]], Praha [[1958]], překlad [[Erich Sojka]], v tomto překladu vyšel román ještě roku [[1969]] v nakladatelství Odeon a také v nakladatelství [[Vyšehrad (nakladatelství)|Vyšehrad]], roku [[1983]] opět v nakladatelství Odeon, ve [[Vyšehrad (nakladatelství)|Vyšehradu]] opět roku [[1986]] a nejnověji v nakladatelství [[Český klub]] roku [[1994]] a [[2003]]. |
|||
* ''[[Ohněm a mečem]]'', [[SNKLU]], Praha [[1963]], překlad [[Vendulka Zapletalová]] , v tomto překladu vyšel román ještě roku [[1986]] v nakladatelství Odeon a nejnověji roku [[2003]] v nakladatelství [[Blok (vydavatelství)|Blok]] v [[Třebíč]]i. |
|||
* ''[[Pan Wołodyjowski]]'', [[SNKLU]], Praha [[1965]], překlad [[Vlasta Dvořáčková]], v tomto překladu vyšel román ještě roku [[1973]] v nakladatelství Odeon, roku [[1977]] v nakladatelství [[Práce (nakladatelství)|Práce]] a roku [[1983]] a [[1995]] v nakladatelství [[Vyšehrad (nakladatelství)|Vyšehrad]]. |
|||
* ''Starý sluha a jiné povídky'', Odeon, Praha [[1975]], překlad [[Karel Málek]], [[Josef Rumler]] a [[Helena Teigová]], obsahuje ''Starý sluha'', ''Haňa'', ''Selim Mirza'', ''Črty uhlem'', ''Honzík muzikant'', ''Vítěz Bárta'', ''Z pamětí poznaňského učitele'', ''Za chlebem'', ''Sachem'' a ''Strážce majáku''. |
|||
* ''Na poli slávy'', [[Melantrich]], Praha [[1988]], překlad [[Anetta Balajková]]. |
|||
* ''[[Quo vadis]]'', [[Omega (nakladatelství)|Omega]], Praha [[2013]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]]. |
|||
* ''[[Ohněm a mečem]]'', Omega, Praha [[2013]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]]. |
|||
* ''[[Křižáci (Sienkiewicz)|Křižáci]]'', Omega, Praha [[2013]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]]. |
|||
* ''[[Pan Wolodyjowski]]'', Omega, Praha [[2014]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]]. |
|||
* ''[[Potopa (kniha)|Potopa]]'', Omega, Praha [[2015]], překlad [[Václav Kredba (překladatel)|Václav Kredba]]. |
|||
* Quo vadis, 2017, audiokniha, načetl Jaromír Meduna v edici Mistři slova |
* Quo vadis, 2017, audiokniha, načetl Jaromír Meduna v edici Mistři slova |
||
* Henryk Sienkiewicz ve světě politiky, Marceli Kosman (ed.), přeložila Michala Benešová, Praha: Academia 2018, ISBN |
* Henryk Sienkiewicz ve světě politiky, Marceli Kosman (ed.), přeložila Michala Benešová, Praha: Academia 2018, {{ISBN|978-80-200-2763-4}} |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
|||
<references /> |
|||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
Řádek 146: | Řádek 367: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat|Henryk Sienkiewicz}} |
* {{Commonscat|Henryk Sienkiewicz}} |
||
* {{Wikizdroje|autor=Henryk Sienkiewicz}} |
|||
* {{Wikicitáty|osoba=Henryk Sienkiewicz}} |
* {{Wikicitáty|osoba=Henryk Sienkiewicz}} |
||
* {{NK ČR|jn19990007946}} |
* {{NK ČR|jn19990007946}} |
||
* {{Ndk autor|id=Sienkiewicz,%20Henryk|jméno=Henryka Sienkiewicze}} |
|||
* [http://kramerius4.nkp.cz/search/r.jsp?author=%22Sienkiewicz%2C%20Henryk%22&forProfile=facet&offset=0&fq=dostupnost:%22public%22 Volně dostupná díla Henryka Sienkiewicze v digitální knihovně NK ČR] |
|||
* [http://nobelprize.org/literature/laureates/1905/index.html Nobel Prize bio] |
* [http://nobelprize.org/literature/laureates/1905/index.html Nobel Prize bio] |
||
* http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1905/sienkiewicz-bio.html |
* http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1905/sienkiewicz-bio.html |
||
* [http://monika.univ.gda.pl/ |
* [https://web.archive.org/web/20060812043753/http://monika.univ.gda.pl/%7Eliterat/autors/sienk.htm Životopis Henryka Sienkiewicze – v polštině] |
||
* [http://www.literatura.zapis.net.pl/trylogia/trylogia-start.htm Trilogie, polský text všech tří románů] |
* [https://web.archive.org/web/20061003022640/http://www.literatura.zapis.net.pl/trylogia/trylogia-start.htm Trilogie, polský text všech tří románů] |
||
* [https://web.archive.org/web/20060302165448/http://www.muzeumkielce.net/wystawy/oddzialy/oblegorek/oblegorek1.html Muzeum Henryka Sienkiewicze w Oblęgorku] |
* [https://web.archive.org/web/20060302165448/http://www.muzeumkielce.net/wystawy/oddzialy/oblegorek/oblegorek1.html Muzeum Henryka Sienkiewicze w Oblęgorku] |
||
* http://www.polishamericancenter.org/Sienkiewicz.htm |
* http://www.polishamericancenter.org/Sienkiewicz.htm |
||
* |
* https://web.archive.org/web/20060805003403/http://kirjasto.sci.fi/sienkiew.htm |
||
* https://web.archive.org/web/20060714085120/http://noblisci.bnet.pl/01-10/1905/1905.html |
* https://web.archive.org/web/20060714085120/http://noblisci.bnet.pl/01-10/1905/1905.html – [[polština|polsky]] |
||
* http://univ.gda.pl/~literat/autors/sienk.htm |
* http://univ.gda.pl/~literat/autors/sienk.htm – [[polština|polsky]] |
||
{{Nositelé Nobelovy ceny za literaturu 1901-1925}} |
{{Nositelé Nobelovy ceny za literaturu 1901-1925}} |
||
Řádek 164: | Řádek 385: | ||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
{{Portály|Lidé|Literatura|Polsko}} |
{{Portály|Lidé|Literatura|Polsko}} |
||
{{DEFAULTSORT:Sienkiewicz, Henryk}} |
{{DEFAULTSORT:Sienkiewicz, Henryk}} |
||
[[Kategorie:Polští romanopisci]] |
[[Kategorie:Polští romanopisci]] |
||
[[Kategorie:Spisovatelé historických románů]] |
[[Kategorie:Spisovatelé historických románů]] |
||
[[Kategorie:Spisovatelé dobrodružné literatury]] |
[[Kategorie:Spisovatelé dobrodružné literatury]] |
||
[[Kategorie:Katoličtí autoři]] |
|||
[[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za literaturu]] |
[[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za literaturu]] |
||
[[Kategorie:Polští nositelé Nobelovy ceny]] |
[[Kategorie:Polští nositelé Nobelovy ceny]] |
||
[[Kategorie:Katoličtí autoři]] |
|||
[[Kategorie:Narození 1846]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí 1916]] |
|||
[[Kategorie:Muži]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí 15. listopadu]] |
|||
[[Kategorie:Narození 5. května]] |
|||
[[Kategorie:Osobnosti na polských poštovních známkách]] |
[[Kategorie:Osobnosti na polských poštovních známkách]] |
||
[[Kategorie:Osobnosti na polských bankovkách]] |
[[Kategorie:Osobnosti na polských bankovkách]] |
||
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Jagellonské univerzity]] |
|||
[[Kategorie:Narození v roce 1846]] |
|||
[[Kategorie:Narození 5. května]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1916]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí 15. listopadu]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí ve Vevey]] |
|||
[[Kategorie:Muži]] |
Aktuální verze z 10. 4. 2024, 17:14
Henryk Sienkiewicz | |
---|---|
Sienkiewicz v 80. letech 19. století, fotografie Stanisława Bizańského | |
Rodné jméno | Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz |
Narození | 5. května 1846 Wola Okrzejska |
Úmrtí | 15. listopadu 1916 (ve věku 70 let) Vevey |
Příčina úmrtí | kardiovaskulární onemocnění a aortální aneurysma |
Místo pohřbení | Bazilika svatého Jana Křtitele |
Pseudonym | Litwos |
Povolání | romanopisec, scenárista, novinář a spisovatel |
Stát | Polské království |
Alma mater | Varšavská univerzita |
Žánr | román, novela, reportáž, novela, povídka a fejeton |
Témata | krásná literatura |
Významná díla | Honzík muzikant Ohněm a mečem Potopa Pan Wolodyjowski Quo vadis … více na Wikidatech |
Ocenění | Nobelova cena za literaturu (1905) rytíř Řádu čestné legie |
Manžel(ka) | Maria Szetkiewicz (1881–1885) Maria Romanowska-Wołodkowicz (od 1893) Maria Babska (od 1904) |
Děti | Jadwiga Korniłowiczowa |
Příbuzní | Maria Korniłowicz (vnučka) |
Vlivy | Henryk Rzewuski |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈxɛnrɨk ˈadam alɛˈksandɛr ˈpʲus ɕɛnˈkʲevʲitʂ]IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska – 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905.[1] Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos.
Život[editovat | editovat zdroj]
Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813–1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820–1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem.
Sienkiewicz měl pět sourozenců: staršího bratra Kazimierze (účastníka lednového povstání, pak emigranta, který zemřel v roce 1871 ve francouzsko-pruské válce) a čtyři sestry. Své dětství prožil mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Od roku 1858 studoval na gymnáziu ve Varšavě, ale studium několikrát přerušil a živil se jako domácí učitel. Roku 1861 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a přestěhovat se do Varšavy s celou rodinou. Sienkiewicz v roce 1866 zahájil univerzitní studia na právnické fakultě, na přání rodičů přestoupil na lékařskou fakultu a nakonec začal studovat filologii a historii. Poté, co carské úřady zavřely Hlavní školu s polským jazykem, pokračoval ve studiu na rusky mluvící univerzitě ve Varšavě, kterou opustil bez diplomu v roce 1871, když se mu nepodařilo složit zkoušku z řečtiny.[2] Studium dějin mu poskytlo nejvíc námětů pro rozsáhlé literární dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti.
Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky. Jako novinář debutoval roku 1869. Pod pseudonymem Litwos psal divadelní a literární recenze a eseje pro noviny Gazeta Polska a Niwa, kde od roku 1874 vedl literární rubriku.[3] V roce 1872 vyšly jeho první prózy: povídky Humoreski z portfolia (Humoresky ze zápisků Worszyłły) a román Na zmar (Na marne). V letech 1875–1877 byly postupně vydány povídky Stary słuha (1875), Hania (1876) a Selim Mirza (1877), které jsou známé jako Malá trilogie. V příbězích ze života šlechty se objevují stejné postavy hlavních hrdinů. Svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou.
Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami. Navštívil Německo, Belgii, Francii a Anglii. V roce 1876 se vydal se skupinou přátel na dlouhou cestu do Spojených států, kde žil romantickým životem jako jeden z členů fourierovské komunity mladých lidí uprostřed přírody jižní Kalifornie.[2][3] Z tohoto období pocházejí Dopisy z cesty do Ameriky, publikované v novinách Gazeta Polska, které získaly uznání a širokou popularitu u čtenářů. Pod vlivem pozitivismu se začal zabývat problémy současného života a ve svých prózách kritizoval sociální situaci i národnostní útlak. Napsal obraz současné polské vesnice Črty uhlem (1876) a po návratu do vlasti řadu próz inspirovaných pobytem v zámoří: Komedie omylů (1878), Přes stepi (1879), Za chlebem (1880), V zemi zlata (1881), Strážce majáku (1881), Paměť Maripody (1882), Sachem (1883). Byl autorem mnoha črt, povídek a novel, v podstatě realistických obrazů ze života, ve kterých na jedné straně vykreslil obraz bídy a zaostalosti nižších společenských vrstev a na druhé straně problematické, vnitřními rozpory zmítané postavy inteligentů, snažících se o nápravu.
Do Evropy se vrátil v roce 1878, pobýval nejprve v Londýně a potom žil rok v Paříži. Po návratu do Polska využil své popularity k pořádání přednášek v různých městech a v této době se seznámil s Marií Szetkiewiczovou, která se v srpnu 1881 stala jeho manželkou. Pod jejím vlivem a vlivem vlasteneckého tchána se začal více zajímat o polské dějiny.[2] V roce 1880 napsal historické dílo Tatarské zajetí a pracoval na historickém románu Ohněm a mečem, který znamenal přelom v jeho tvůrčím i občanském vývoji. Román z období ukrajinského kozáckého povstání Bohdana Chmielnického proti polskému státu začal vycházet v květnu 1883 v časopisech a získal si široký okruh čtenářů. Sienkiewicz pokračoval dalším historickým románem, jehož příběh vylíčil na pozadí vpádu švédských vojsk na polské území za panování krále Jana Kazimíra. Román pod názvem Potopa byl publikován postupně od prosince 1884 do září 1886 v časopise Słowo, ve kterém se stal hlavním redaktorem. Bylo to těžké období v osobním životě spisovatele, protože v roce 1885 zemřela jeho manželka na tuberkulózu ve věku 31 let. Z tohoto manželství se narodily dvě děti: syn Henryk Józef (1882–1959) a dcera Jadwiga Korniłowiczowa (1883–1969). V letech 1887–1888 vycházel na pokračování román Pan Wołodyjowski, poslední část historické trilogie. Trilogie z polských dějin 17. století pozvedla Sienkiewicze na vrchol popularity a učinila z něj nejčtenějšího polského spisovatele. Objevily se však i kritické výhrady k jeho pojetí některých historických událostí, zejména v první a třetí knize.[4]
Sienkiewicz často cestoval, hodně času trávil v Zakopaném, ale jezdil i do ciziny. Ze Zakopaného podnikal výlety do slovenských Tater, na Spiš a Oravu. Několikrát pobýval na Moravě ve Vranově, na panství Stadnických, léčil se v Trenčianských Teplicích a v Karlových Varech.[5] V roce 1888 navštívil Španělsko, v lednu 1891 se vydal na loveckou výpravu do Afriky a své zážitky popsal v Dopisech z Afriky. [3] Současně pracoval na svých dalších románech. V roce 1891 vyšlo knižní vydání novely Bez dogmatu, které již dříve vycházelo na pokračování v časopise Slowo. Dne 9. května 1893 byl zvolen zahraničním aktivním členem filologické fakulty Císařské akademie umění a věd v Krakově. V listopadu 1893 se Sienkiewicz oženil s Marií Wołodkowiczovou, která byla téměř o 30 let mladší, ale manželství trvalo jen velmi krátce. V roce 1896 Sienkiewicz získal papežské potvrzení o neexistenci svátosti manželství. V roce 1895 dokončil román Rodina Polanieckých a o rok později vyšel román Quo vadis, který mu přinesl celosvětovou slávu. Časopisecky vycházel v letech 1894–1896 a jeho knižní vydání bylo přeloženo do mnoha světových jazyků. Román o pronásledování křesťanů v Římě za vlády císaře Nerona významně přispěl k tomu, že Sienkiewiczovi byla v roce 1905 udělena Nobelova cena za literaturu jako prvnímu slovanskému spisovateli. Mezi lety 1897–1900 pracoval na novém historickém románu Křižáci, připomínajícím hrdinské války polských králů proti řádu německých rytířů v 15. století. Téma souznělo s aktuální situací po pruském záboru Polska a Sienkiewicz jím chtěl podnítit pocit národní slávy a hrdosti. Sienkiewicz měl silné vlastenecké a sociální cítění. Byl iniciátorem řady kulturních a sociálních akcí, bojoval proti germanizaci západního polského území, byl propagátorem znovuobnovení celistvého a nezávislého Polska.
Stal se oblíbeným a uznávaným doma i v zahraničí. V roce 1900 spisovatel, který se ve své vlasti těšil veliké úctě a byl považován za duchovního otce polského národa, oslavil 30. výročí své literární činnosti. Vděčný národ mu daroval statek Oblegorek nedaleko Kielců, zakoupený z veřejných darů.[3] Sienkiewicz v Oblegorku nechal založit útulek pro děti, využíval své autority k získání peněz pro hladovějící od krajanů v zahraničí. Za peníze, které mu neznámý obdivovatel poslal po napsání Trilogie, zřídil nadaci pro polské umělce ohrožené tuberkulózou. Část odměny za Nobelovu cenu věnoval na propagaci polské literatury ve Švédsku.[2] Vysokých poct a vyznamenání se mu v té době také dostávalo od vědeckých institucí domácích i zahraničních, od spolků, univerzit i soukromých osob. Byl jedním ze zakladatelů polské vzdělávací společnosti v roce 1905, Společnosti vědeckých kurzů a Tajné pedagogické společnosti ve Varšavě, Polské historické společnosti ve Lvově. V červnu 1900 byl zvolen zahraničním členem České akademie vzdělanosti a Srbské akademie věd a umění.
Léta před první světovou válkou žil většinou na venkově, přes zimu pobýval ve Varšavě. V roce 1904 se potřetí oženil, manželství s Marií Babskou trvalo až do spisovatelovy smrti. Začal pracovat na historickém románu Na poli slávy (1903–1909), který měl být začátkem nové trilogie. Během revoluce roku 1905 psal články a výzvy požadující autonomii pro Polské království a vyzývající k národnímu znovusjednocení. V roce 1910 v časopise Kurier Warszawski začaly vycházet první epizody nového románu Pouští a pralesem, určeného mládeži. Knižně vyšel v roce 1912.
Po vypuknutí první světové války Sienkiewicz odešel v září 1914 do Švýcarska. Usadil se ve městě Vevey, odkud spolu s Ignacem Janem Paderewskim organizoval pomoc polským obětem války.[2][3]
Zemřel 15. listopadu 1916 na infarkt a byl pohřben ve Vevey. Spisovatel zemřel, aniž by dokončil práci na svém posledním díle – románu z napoleonské doby Legie (dílo vyšlo posmrtně v roce 1918). V roce 1924 byla urna s jeho popelem slavnostně převezena do rodné vlasti. Cestou přes Švýcarsko, Rakousko a Československo mu občané vzdávali hold. V Praze byly jeho ostatky vystaveny v Panteonu Národního muzea a jeho památku přišlo uctít několik tisíc lidí. Zastavení v Praze přispělo k oživení československo–polských vzájemných vztahů.[4] [3] 27. října 1924 se ve Varšavě konal ceremoniál, na kterém prezident Wojciechowski pronesl vzpomínkový projev. Nakonec byl popel uložen do speciálně připraveného sarkofágu v kryptě katedrály sv. Jana.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Literární tvorbu zahájil realistickými povídkami a novelami, v nichž popsal těžké sociální podmínky života na venkově (Promarněno, Bartek vítězem). Napsal jich přes čtyřicet. Později do jeho prózy pronikaly romantické prvky (Strážce majáku, Starý sluha, Hania, Selim Mizra) i humorné tóny (Ta třetí, Humoresky ze zápisků Voršily). Ze svých cest pak čerpal náměty pro exotické dobrodružné romány a cestopisy: Americké listy (1876–1878), Listy z Afriky (1892) nebo dobrodružný román pro mládež Pouští a pralesem (1892).
Od začátku 80. let 19. století v jeho tvorbě převažují historické romány, v nichž projevil velké vypravěčské umění a vlastenectví. Jejich cílem bylo posílit národní sebevědomí Poláků a oživení dávné polské slávy. Čerpal z historických pramenů a vytvářel poutavé příběhy, v nichž osudy hlavních postav jsou plynule spojovány s plastickými bojovými scénami a dobovým pozadím. Romanticky pojatá díla z polské minulosti, v nichž oslavil hrdinství, čest a věrnou lásku, mu přinesla velkou popularitu u domácích čtenářů. Nejrozsáhlejší je trilogie z polských dějin 17. století, kterou tvoří romány Ohněm a mečem (1883–1884), Potopa (1886) a Pan Wolodyjowski (1887–1888). V románu Křižáci (1897–1900) pak vylíčil boje s řádem německých rytířů a jejich konečnou porážku na počátku 15. století. Celosvětový úspěch dosáhl s románem Quo vadis? (1896) o pronásledování křesťanů ve starém Římě.
- Na zmar (1872, Na marne), česky též jako Vniveč, povídka ze studentského života,
- Humoresky ze zápisků Voršily (1872, Humoreski z teki Worszyły), obsahující Nikdo není doma prorokem (Nikt nie jest prorokiem między swymi) a Dvě cesty (Dwie drogi).
- Selanka (1875, Sielanka), povídka
- tzv. Malá trilogie (Mała trylogia), novely ze života venkovské šlechty, vyprávěné mladým šlechticem Jindřichem:
- Starý sluha (1875, Stary sługa) – krátká charakteristika sluhy Mikuláše končící jeho smrtí
- Haňa (1876, Hania) – milostný příběh trojúhelníku Haňa, Jindřich a Selim Mirza
- Selim Mirza (1876) – Jindřich se Selimem bojují za Francii v prusko-francouzské válce
- Črty uhlem (1877, Szkice węglem) – tragický příběh rodiny dřevorubce Řepy, která doplatila na zvůli vrchnosti
- Komedie z omylů (1878, Komedia z pomyłek), novela,
- Po stepích 1879, Przez stepy), črta,
- Tatarské zajetí (1880, Niewola tatarska), první autorova historická novela,
- Na jednu kartu (1880, Na jedną kartę), divadelní hra,
- novely:
- Orso (1880),
- Z pamětí poznaňského učitele (1880, Z pamiętnika poznańskiego nauczyciela),
- Za chlebem (1880) – Polák Vavřinec a jeho dcera Maryša se vydávají do Ameriky za vidinou lepšího života, nacházejí však pravý opak.
- Honzík muzikant (1881, Janko muzykant) – hudební nadání Honzíka nemá kvůli jeho chudobě šanci na uplatnění.
- Bartek vítěz (česky také Vítěz Bárta, 1882, Bartek zwycięzca) – sedlák Bárta, úspěšný voják v prusko-francouzské válce, selhává v běžném životě po návratu domů.
- Jamioł (1882),
- Strážce majáku (1882, Latarnik).
- Čí vinou (1883, Czyja wina), divadelní hra, česky též jako Kdo to zavinil,
- tzv. Trilogie (Trylogia), monumentální románová trilogie z polských dějin, pojednávající o jedné z nejdivočejších epoch polského království (od poloviny do 70. let 17. století), kdy Polsko bojovalo na život a na smrt s kozáky během ukrajinského Chmelnického povstání, se Švédy a Turky. Trilogie se skládá se tří samostatných děl volně na sebe navazujících a spojených některými postavami:
- Ohněm a mečem (1884, Ogniem i mieczem),
- Potopa (1886, Potop),
- Pan Wołodyjowski (1888).
- novely Výlet do Athén (1888, Wycieczka do Aten), Sachem (1889), Vzpomínky z Maripozy (1889, Wspomnienia z Maripozy ), Ta třetí (1889, Ta trzecia), Salabova pohádka (1889, Salabowa bajka),
- Bez dogmatu (1891), psychologický román, kde v hlavním hrdinovi Leonu Ploszowském autor vykreslil typ vysoce inteligentního Poláka, ale zároveň změkčilého, nervosního slabocha.
- Listy z Afriky (1892, Listy z Afryki),
- novely U zřídla (1892, U źródła), Buď blahoslavena (1893, Bądź błogosławiona), Pojďme za Ním (1893, Pójdźmy za Nim), Varhaník z Ponikly (1894, Organista z Ponikły), Lux in tenebris lucet (1894, Diův rozsudek (1894, Wyrok Zeusa),
- Rodina Polanieckých (1894, Rodzina Połanieckich), psychologický román, jehož hrdina hrdina je opět typem člověka agilního, silného a podnikavého, jenž však při veškeré své inteligenci zapomíná na hlavní zdroj pravého bohatství, na vzrůstání duše.
- Quo vadis (1896), historický román o pronásledování a osudech křesťanů v době Neronově. Dílo mělo v podtextu posílit sebevědomí Poláků [zdroj?] (výjimečně krásná princezna a křesťanka Lygie i její ochránce neobyčejně silný otrok Ursus pocházeli z pozdějších polských území) v době, kdy bylo Polsko rozděleno mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Především za tuto knihu dostal spisovatel Nobelovu cenu v roce 1905.
- Křižáci (epizody vycházely nejprve v letech 1897–1899 časopisecky na pokračování, kompletně knižně 1900, Krzyżacy), historický román z dob, kdy se rozhodoval boj mezi Polskem a Řádem Německých rytířů. Kniha vrcholí popisem bitvy u Grunwaldu, jedné z nejvýznamnějších bitev středověku vůbec, kdy polsko-litevská vojska na hlavu porazila křižáky.
- novely Plavecká legenda (1900, Legenda żeglarska), Dvě loutky (1903, Dwie łąki), Na Olympu (1903, Na Olimpie) a povídka V Bělověžském pralese (1905, Z puszczy Białowieskiej)
- Na poli slávy (1907, Na polu chwały), historický román z dob krále Jana Sobieského.
- Víry (1911, Wiry), společenský román z revolučního roku 1905.
- Pouští a pralesem (1912, W pustyni i w puszczy), česky též jako V pustinách nebo Temnou pevninou, dobrodružný román pro mládež, pojednávající o únosu dvou dětí a jejich následném útěku a putování za rodiči napříč Afrikou za časů Mahdího povstání,
- Legie (1914, Legiony), nedokončený historický román,
- Zapomenuté a nevydané spisy (1922), posmrtně vydaná díla z pozůstalosti.
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Čí vinou, Ladislav Sehnal, Jičín 1881, překlad Coelestin Frič,
- Na jednu kartu, Ladislav Sehnal, Jičín 1881, překlad Coelestin Frič,
- Pro kousek chleba : Osudy polského vystěhovalce, Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, Brno 1882, překlad František Klíma,
- Na zmar, Emil Šolc, Telč 1888, překlad C. Moudrý, v tomto překladu vydalo tuto povídku ještě nakladatelství Edvard Beaufort roku 1901.
- Ta třetí, F. Šímáček, Praha 1895, překlad Vácslav Hanus,
- Pojďme za ním, F. Šímáček, Praha 1895, překlad Julius Košnář, v tomto překladu vydalo tuto novelu ještě pražský nakladatel Václav Kotrba roku 1900.
- Na slunném pobřeží, J. Otto, Praha 1897, překlad Jaroslav Lipenský, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tuto novelu ještě roku 1900.[6]
- Kdo to zavinil, M. Knapp, Praha 1898, překlad Arnošt Schwab-Polabský,
- Křižáci, časopis Přítel domoviny číslo 1 až 7, Praha 1898, překlad J. J. Langner, části románu vycházející na pokračování,[7]
- Quo vadis, Edvard Beaufort, Praha 1898, překlad J. J. Langner, v tomto překladu vydalo nakladatelství Edvard Beaufort román ještě roku 1902[8][9][10], 1904, 1912, 1917 a 1924 a nakladatelství Kvasnička a Hampl roku 1926.
- Bez dogmatu, Edvard Beaufort, Praha 1899, překlad J. J. Langner, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku 1903 a 1922.
- Potopa, Edvard Beaufort, Praha 1899, překlad J. J. Langner, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento román ještě roku 1900, 1905 a 1924.
- Ohněm i mečem, Edvard Beaufort, Praha 1900, překlad Coelestin Frič, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento román ještě roku 1901 a 1904.[11][12][13][14]
- Pan Wołodyjowski, Edvard Beaufort, Praha 1900, překlad J. J. Langner, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento román ještě roku 1901 a 1924.
- roku 1901 vydalo pražské nakladatelství Edvard Beaufort v rámci tzv. Drobných spisů autorovy povídky a novely Bartek vítěz (přeložil Václav Kredba), Co se stalo v Sidoně (obsahuje ještě Sen, Plamének, Zvoník, Při večeři, Lux in tenebris lucet a Jeřábi), Janko muzikant (přeložil Jaro Žalov, obsahuje ještě Črty uhlem, Hlídač majáku a Z památníku poznaňského učitele), Na jasném břehu a Selanka (přeložil Vácslav Hanus a Bořivoj Prusík, dostupné online), Pojďme za ním (přeložil Václav Kredba a Bořivoj Prusík, obsahuje ještě Zevův rozsudek, Vzpomínky z Maripozy a Plaveckou legendu), Po stepích (přeložil Arnošt Schwab-Polabský), Selim Mirza (přeložil Jan Hudec), Starý sluha (přeložil Jan Hudec), Ta třetí a Sachem (přeložil Vácslav Hanus a Bořivoj Prusík), U zřídla (přeložil Jaroslav Rozvoda, Václav Kredba a Jan Hudec, obsahuje ještě Varhaník z Ponikly, Buď blahoslavena, Salabova pohádka a Orso), V zajetí tatarském a Komedie z omylů (přeložil Václav Kredba a Jaroslav Rozvoda), Za chlebem (přeložil Bořivoj Prusík) a Ze zápisků Voršily (přeložil Jaroslav Rozvoda),
- Rodina Polanieckých, Edvard Beaufort, Praha 1901, překlad Duchoslav Panýrek,[15][16]
- Dojmy z cest, Edvard Beaufort, Praha 1901, překlad Jaroslav Rozvoda,
- Listy z Afriky, Edvard Beaufort, Praha 1901, překlad Josef Paulík,
- Listy z cest, Hejda a Tuček, Praha 1901, překlad J. J. Langner,
- Skizzy, Teplice 1901, přeložil Jaro Žalov, obsahuje Janko muzikant, Črty uhlem a Hlídač majáku.
- Dvě cesty, J. Otto, Praha 1901, překlad J. J. Langner.[17]
- Selim Mirza, J. Otto, Praha 1901, překlad J. J. Langner,
- Křižáci, Edvard Beaufort, Praha 1902, překlad J. J. Langner, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku 1903.
- Ohněm a mečem, Josef R. Vilímek, Praha 1904, překlad Augustin Spáčil, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství tento román ještě roku 1920 a 1923.
- Jej následujme, Hradec Králové 1904, překlad Alfréd Rudolf,
- Pan Wołodyjowski, Josef R. Vilímek, Praha 1907, překlad Augustin Spáčil, v tomto překladu vyšel román ještě v nakladatelství Kvasnička a Hampl roku 1926 a 1936.
- Na poli slávy, Edvard Beaufort, Praha 1906, překlad Bořivoj Prusík,
- Potopa, Josef R. Vilímek, Praha 1906, překlad Augustin Spáčil, v tomto překladu vydalo nakladatelství Josef R. Vilímek tento román ještě roku 1911 a nakladatelství Kvasnička a Hampl roku 1926.
- Několik drobných prací, Edvard Beaufort, Praha 1908, překlad Jaroslav Rozvoda, vydáno ještě roku 1911, obsahuje Dvě loutky, Diokles, Aristoklesova příhoda (Przygoda Arystoklesa) a Na Olympu.
- Quo vadis, Josef R. Vilímek, Praha 1908, překlad Alex. J. Zdeborský, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku 1921 a 1922.
- Křižáci, Josef R. Vilímek, Praha 1910, překlad Augustin Spáčil, v tomto překladu vydalo román ještě nakladatelství Kvasnička a Hampl roku 1926.[18]
- Ve vírech, Edvard Beaufort, Praha 1911, překlad Jaroslav Rozvoda,
- Quo vadis, Rokycany 1912, překlad Josef Hodek,
- V poušti a pustině, Edvard Beaufort, Praha 1912, překlad Jaroslav Rozvoda a Bořivoj Prusík,
- Orso, Vzpomínka z Maripozy, Šolc a Šimáček, Praha 1915, překlad H. Sedláček,
- Quo vadis, Šolc a Šimáček, Praha 1916, překlad Jaroslav Rozvoda, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku 1921.
- V pustinách, Josef R. Vilímek, Praha 1917, překlad Jaroslav Rozvoda, v tomto překladu vydalo nakladatelství Josef R. Vilímek román ještě roku 1922 a nakladatelství Kvasnička a Hampl roku 1936.
- Legie, Josef R. Vilímek, Praha 1918, překlad Antonín Spáčil, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku 1924.
- Ohněm i mečem, Josef R. Vilímek, Praha 1919, překlad Václav Kredba, v tomto překladu vydalo nakladatelství Josef R. Vilímek román ještě roku 1925 a nakladatelství Kvasnička a Hampl roku 1927 a roku 1933.
- Temnou pevninou, Bačkovský, Praha 1919, překlad Josef Smrčka,
- Potopa, Josef R. Vilímek, Praha 1921, překlad Václav Kredba, v tomto překladu vydalo tento román ještě nakladatelství Kvasnička a Hampl roku 1927.[19][20][21]
- Křižáci, Kvasnička a Hampl, Praha 1927, překlad Václav Kredba,
- Za chlebem a jiné povídky, Kvasnička a Hampl, Praha 1927, překlad František Vondráček,
- Na poli slávy, Kvasnička a Hampl, Praha 1928, překlad Václav Kredba,
- Pan Wołodyjowski, Kvasnička a Hampl, Praha 1928, překlad Václav Kredba,[22]
- Pouští a pralesem, Kvasnička a Hampl, Praha 1928, překlad František Vondráček,
- Selim Mirza a jiné povídky, Kvasnička a Hampl, Praha 1928, překlad Václav Kredba,
- Bez dogmatu, Kvasnička a Hampl, Praha 1929, překlad Václav Kredba,[23]
- Ve vírech, Kvasnička a Hampl, Praha 1929, překlad Václav Kredba,
- Bartek vítěz a jiné povídky, Kvasnička a Hampl, Praha 1929, překlad Václav Kredba a František Vondráček,
- Po stepích a jiné črty, Kvasnička a Hampl, Praha 1929, překlad Václav Kredba,
- Quo vadis, Kvasnička a Hampl, Praha 1929, překlad Václav Kredba, v tomto překladu vydalo toto nakladatelství román ještě roku 1936.
- Potulky Afrikou a jiné cestopisné črty, Kvasnička a Hampl, Praha 1930, překlad Václav Kredba,
- Potulky Amerikou, Kvasnička a Hampl, Praha 1930, překlad Václav Kredba,
- Rodina Polanieckých, Kvasnička a Hampl, Praha 1930, překlad Václav Kredba,
- Za chlebem a jiné povídky, Kvasnička a Hampl, Praha 1937, překlad Václav Kredba,
- Svatba v Athénách, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1938, překlad Josef Bečka, výbor z posmrtně vydané knihy Zapomenuté a nevydané spisy.
- Křižáci, Práce, Praha 1949, překlad Jaroslav Janouch, v tomto překladu vydalo nakladatelství Práce román ještě roku 1950, nakladatelství Naše vojsko roku 1955, SNKLHU roku 1959, Odeon roku 1971 a 1977, nakladatelství Sfinga roku 1995 a nejnověji nakladatelství Blok v Třebíči roku 2001 a 2008.
- Črty uhlem, Svoboda, Praha 1950, překlad Josef Rumler,
- Strážce majáku a jiné povídky, SNDK, Praha 1956, překlad Helena Teigová a Karel Málek, obsahuje Strážce majáku, Za chlebem, V Bělověžském pralese, Dvě cesty, Janko muzikant a Selim Mirza.
- Pouští a pralesem, SNDK, Praha 1957, překlad Karel Málek, znovu 1962 a 1967, Odeon, Praha 1971, Albatros, Praha 1974, 1982 a 1988, Hanácké nakladatelství, Vyškov 1991 a Akcent, Třebíč 2000.
- Potopa, SNKLHU, Praha 1957, překlad Vendulka Zapletalová, v tomto překladu vydalo ještě román roku 1968 nakladatelství Odeon, roku 1977 nakladatelství Svoboda, roku 1988 nakladatelství Vyšehrad a nejnověji roku 2005 nakladatelství Blok v Třebíči.
- Quo vadis, SNKLHU, Praha 1958, překlad Erich Sojka, v tomto překladu vyšel román ještě roku 1969 v nakladatelství Odeon a také v nakladatelství Vyšehrad, roku 1983 opět v nakladatelství Odeon, ve Vyšehradu opět roku 1986 a nejnověji v nakladatelství Český klub roku 1994 a 2003.
- Ohněm a mečem, SNKLU, Praha 1963, překlad Vendulka Zapletalová , v tomto překladu vyšel román ještě roku 1986 v nakladatelství Odeon a nejnověji roku 2003 v nakladatelství Blok v Třebíči.
- Pan Wołodyjowski, SNKLU, Praha 1965, překlad Vlasta Dvořáčková, v tomto překladu vyšel román ještě roku 1973 v nakladatelství Odeon, roku 1977 v nakladatelství Práce a roku 1983 a 1995 v nakladatelství Vyšehrad.
- Starý sluha a jiné povídky, Odeon, Praha 1975, překlad Karel Málek, Josef Rumler a Helena Teigová, obsahuje Starý sluha, Haňa, Selim Mirza, Črty uhlem, Honzík muzikant, Vítěz Bárta, Z pamětí poznaňského učitele, Za chlebem, Sachem a Strážce majáku.
- Na poli slávy, Melantrich, Praha 1988, překlad Anetta Balajková.
- Quo vadis, Omega, Praha 2013, překlad Václav Kredba.
- Ohněm a mečem, Omega, Praha 2013, překlad Václav Kredba.
- Křižáci, Omega, Praha 2013, překlad Václav Kredba.
- Pan Wolodyjowski, Omega, Praha 2014, překlad Václav Kredba.
- Potopa, Omega, Praha 2015, překlad Václav Kredba.
- Quo vadis, 2017, audiokniha, načetl Jaromír Meduna v edici Mistři slova
- Henryk Sienkiewicz ve světě politiky, Marceli Kosman (ed.), přeložila Michala Benešová, Praha: Academia 2018, ISBN 978-80-200-2763-4
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The Nobel Prize in Literature 1905. NobelPrize.org [online]. [cit. 2022-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e GRÉZL, Jaromír. Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Henryk Sinekiewicz, s. 22–23.
- ↑ a b c d e f KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: Československý spisovatel, 1953. S. 391–400.
- ↑ a b ŠTĚPÁN, Ludvík. Slovník polských spisovatelů. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-005-5. S. 432–433.
- ↑ Příběhy slavných: Henryk Sienkiewicz. Dvojka [online]. 2015-06-01 [cit. 2022-09-15]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Na slunném pobřeží [online]. Praha: J. Otto, 1897 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Křižáci [online]. Praha: Přítel domoviny, 1898 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Quo vadis? I. [online]. Praha: E. Beaufort, 1902 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Quo vadis? II. [online]. Praha: E. Beaufort, 1902 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Quo vadis? III. [online]. Praha: E. Beaufort, 1902 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Ohněm i mečem: román ze starých časů. sv I. [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1900 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Ohněm i mečem: román ze starých časů. sv II. [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1901 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Ohněm i mečem: román ze starých časů. sv. 1-2 [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1904 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. sv. 3-4 [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1904 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Rodina Polanieckých I. [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1901 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Rodina Polanieckých II. [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1901 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Dvě cesty [online]. Praha: J. Otto, 1901 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Křižáci [online]. Praha: Kvasnička a Hampl, 1927 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Potopa I. [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Potopa II. [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1923 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Potopa III. [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1925 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Pan Wolodyjowski [online]. Praha: Kvasnička a Hampl, 1928 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ SIENKIEWICZ, Henryk. Bez dogmatu [online]. Praha: Kvasnička a Hampl, 1929 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Henryk Sienkiewicz na Wikimedia Commons
- Autor Henryk Sienkiewicz ve Wikizdrojích
- Osoba Henryk Sienkiewicz ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Henryk Sienkiewicz
- Digitalizovaná díla Henryka Sienkiewicze v Národní digitální knihovně.
- Nobel Prize bio
- http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1905/sienkiewicz-bio.html
- Životopis Henryka Sienkiewicze – v polštině
- Trilogie, polský text všech tří románů
- Muzeum Henryka Sienkiewicze w Oblęgorku
- http://www.polishamericancenter.org/Sienkiewicz.htm
- https://web.archive.org/web/20060805003403/http://kirjasto.sci.fi/sienkiew.htm
- https://web.archive.org/web/20060714085120/http://noblisci.bnet.pl/01-10/1905/1905.html – polsky
- http://univ.gda.pl/~literat/autors/sienk.htm – polsky
- Polští romanopisci
- Spisovatelé historických románů
- Spisovatelé dobrodružné literatury
- Katoličtí autoři
- Nositelé Nobelovy ceny za literaturu
- Polští nositelé Nobelovy ceny
- Osobnosti na polských poštovních známkách
- Osobnosti na polských bankovkách
- Držitelé čestných doktorátů Jagellonské univerzity
- Narození v roce 1846
- Narození 5. května
- Úmrtí v roce 1916
- Úmrtí 15. listopadu
- Úmrtí ve Vevey