Simon Donaldson

Sir Simon Kirwan Donaldson
Sir Simon Kirwan Donaldson
Narození	20. srpna 1957 (66 let); Cambridge, Spojené království
Národnost	Spojené království
Alma mater	Oxfordská univerzita; Univerzita v Cambridgi
Pracoviště	Newyorská státní univerzita ve Stony Brooku ; Imperial College London; Institute for Advanced Study; Stanfordova univerzita; Oxfordská univerzita
Obor	matematika
Ocenění	Fieldsova medaile (1986); Royal Medal (1992); Crafoordova cena (1994)
Web	www2.imperial.ac.uk/~skdona/
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Simon Kirwan Donaldson FRS (* 20. srpna 1957 Cambridge, Spojené království) je britský matematik zabývající se topologií hladkých (diferencovatelných) čtyřrozměrných variet. V současné době zastává místo stálého člena Simonsova centra pro geometrii a fyziku na Univerzitě ve Stony Brooku a místo profesora teoretické matematiky na Imperial College London.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec působil jako inženýr elektroniky na katedře fyziologie Cambridgeské univerzity, kde vystudovala přírodní vědy i jeho matka. V roce 1979 získal bakalářský titul v oboru matematiky získal na Pembroke College a následujícího roku započal postgraduální studium na Worcester college v Oxfordu, nejprve pod vedením Nigela Hitchina a následně Michaela Atiyaha. Ještě během postgraduálních studií zvládl v roce 1982 dokázat závěry, které mu zajistily kariéru ve světě matematiky. Své závěry publikoval v práci Self-dual connections and the topology of smooth 4-manifolds, která vyšla roku 1983. Michael Atiyah o této práci později řekl že "ohromila svět matematiků".

Poté, co v roce 1983 získal doktorát na Oxfordské univerzitě, mu bylo přiděleno místo mladšího výzkumného asistenta na All Souls College na Oxfordské univerzitě, kde strávil následující dva roky v Institutu pokročilých studií na Princetonské univerzitě, načež se v roce 1985 vrátil do Oxfordu již jako profesor matematiky. Další rok strávil na Stanfordově univerzitě, aby nakonec zakotvil na Imperial College London v roce 1998.

V roce 2014 se stal členem Simons Center for Geometry and Physics na Univerzitě ve Stony Brooku v New Yorku.

Významná ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1985 byl Londýnskou matematickou společností oceněn cenou Junior Whitehead Prize.
V roce 1986 byl zvolen členem Britské královské společnosti a byla mu udělena Fieldsova medaile.
V roce 1994 byl oceněn Crafoordovou cenou.
V dubnu 2006 byl oceněn cenou King Faisal International Prize za přírodní vědy za jeho dílo v oblasti propojení teoretické matematiky, které pomohly k porozumění zákonů hmoty v subjaderném měřítku.
V roce 2009 byl oceněn cenou Shaw Prize za matematiku (společně s Cliffordem Taubesem) za jejich přínos tří- a čtyřdimenzionální geometrii.
V roce 2010 byl zvolen zahraničním členem Švédské královské akademie věd.
V roce 2012 byl zvolen členem Americké matematické společnosti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Donaldsonův výzkum se zabývá aplikací matematické analýzy (přesněji the analýzy eliptických parciálních diferenciálních rovnic) na geometrické úlohy. Tyto úlohy se převážně zabývají čtyřrozměrnými varietami, komplexní diferenciální geometrií a symplektickou geometrií.

Publikované články[editovat | editovat zdroj]

An application of gauge theory to four-dimensional topology. Journal of Differential Geometry. 1983, čís. 18, s. 279–315. Dostupné online. (anglicky)
Self-dual connections and the topology of smooth 4-manifolds. Bulletin of the American Mathematical Society. 1983, čís. 8, s. 81–83. Dostupné online. (anglicky)
The orientation of Yang-Mills moduli spaces and 4-manifold topology. Journal of Differential Geometry. 1987, čís. 26, s. 397–428. Dostupné online. (anglicky)
Irrationality and the h-cobordism conjecture. Journal of Differential Geometry. 1987, čís. 26, s. 141–168. Dostupné online. (anglicky)
Infinite determinants, stable bundles and curvature. Duke Mathematical Journal. 1987, čís. 54, s. 231–247. Dostupné online. (anglicky)
Polynomial invariants for smooth four-manifolds. Topology. 1990, čís. 29, s. 257–315. Dostupné online. (anglicky)
Lefschetz pencils on symplectic manifolds. Journal of Differential Geometry. 1999, čís. 53, s. 205–236. Dostupné online. (anglicky)
Scalar curvature and projective embeddings. I. Journal of Differential Geometry. 2001, čís. 59, s. 479–522. Dostupné online. (anglicky)
Riemann surfaces - Oxford Graduate Texts in Mathematics. Oxford: Oxford University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-19-960674-0. (anglicky) ^[1]
KRONHEIMER, Peter B. The geometry of four-manifolds - Oxford Mathematical Monographs. New York: Oxford University Press, 1990. Dostupné online. ISBN 0-19-853553-8. (anglicky) ^[2]
Gromov-Hausdorff limits of Kähler manifolds and algebraic geometry. Acta Mathematica. 2014, s. 63–106. Dostupné online. (Anglicky)
XIUXIONG, Chen, Song Sun. Kähler-Einstein metrics and stability. International Mathematics Research Notices. 2014, čís. 8, s. 2119–2125. Dostupné online. (anglicky)
XIUXIONG, Chen, Song Sun. Kähler-Einstein metrics on Fano manifolds I: Approximation of metrics with cone singularities. Journal of the American Mathematical Society. 2015, roč. 28, s. 183–197. Dostupné online. (anglicky)
XIUXIONG, Chen, Song Sun. Kähler-Einstein metrics on Fano manifolds II: Limits with cone angle less than 2π. Journal of the American Mathematical Society. 2015, roč. 28, s. 199–234. Dostupné online. (anglicky)
XIUXIONG, Chen, Song Sun. Kähler-Einstein metrics on Fano manifolds III: Limits as cone angle approaches 2π and completion of the main proof. Journal of the American Mathematical Society. 2015, čís. 28, s. 235–278. Dostupné online. (anglicky)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Donaldson na anglické Wikipedii.

↑ KRA, Irwin. Review: Riemann surfaces, by S. K. Donaldson. Bulletin of the American Mathematical Society. 2012, čís. 49, s. 455–463. Dostupné online.
↑ HITCHIN, Nigel. Review: The geometry of four-manifolds, by S. K. Donaldson and P. B. Kronheimer. Bulletin of the American Mathematical Society. 1993, čís. 28, s. 415–418. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Simon Donaldson na Wikimedia Commons
ATIYAH, Michael. On the work of Simon Donaldson. Proceedings of the International Congress of Mathematicians. 1986.
UHLENBECK, Karen, Shing-Tung Yau. On the existence of Hermitian-Yang-Mills connections in stable vector bundles. Communications on Pure and Applied Mathematics. 1986, čís. 39, s. 257–293. Dostupné online. (anglicky)
(anglicky) Simon Donaldson na MacTutor Biography
(anglicky) Simon Donaldson na The Mathematics Genealogy Project
(anglicky) Oficiální stránky Imperial College

[1] KRA, Irwin. Review: Riemann surfaces, by S. K. Donaldson. Bulletin of the American Mathematical Society. 2012, čís. 49, s. 455–463. Dostupné online.

[2] HITCHIN, Nigel. Review: The geometry of four-manifolds, by S. K. Donaldson and P. B. Kronheimer. Bulletin of the American Mathematical Society. 1993, čís. 28, s. 415–418. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

Nositelé Wolfovy ceny za matematiku

1978–1979	Israel Gelfand / Carl Ludwig Siegel (1978) • Jean Leray / André Weil (1979)

1980–1989	Henri Cartan / Andrej Nikolajevič Kolmogorov (1980) • Lars Ahlfors / Oscar Zariski (1981) • Hassler Whitney / Mark Grigorievič Krejn (1982) • Čchen Sing-šen / Pál Erdős (1983/84) • Kunihiko Kodaira / Hans Lewy (1984/85) • Samuel Eilenberg / Atle Selberg (1986) • Kijoši Itó / Peter Lax (1987) • Friedrich Hirzebruch / Lars Hörmander (1988) • Alberto Calderón / John Milnor (1989)

1990–1999	Ennio De Giorgi / Ilja Pjatěckij-Šapiro (1990) • Lennart Carleson / John Griggs Thompson (1992) • Michail Gromov / Jacques Tits (1993) • Jürgen Moser (1994/95) • Robert Langlands / Andrew Wiles (1995/96) • Joseph Keller / Jakov Sinaj (1996/97) • László Lovász / Elias Menachem Stein (1999)

2000–2009	Raoul Bott / Jean-Pierre Serre (2000) • Vladimir Arnold / Saharon Šelach (2001) • Mikio Sató / John Tate (2002/03) • Grigorij Alexandrovič Margulis / Sergej Petrovič Novikov (2005) • Stephen Smale / Hilel Fürstenberg (2006/07) • Pierre Deligne / Phillip Griffiths / David Mumford (2008)

2010–2019	Čchiou Čcheng-tung / Dennis Sullivan (2010) • Michael Aschbacher / Luís Angel Caffarelli (2012) • George Mostow / Michael Artin (2013) • Peter Sarnak (2014) • James Arthur (2015) • Richard Schoen / Charles Fefferman (2017) • Alexandr Alexandrovič Bejlinson / Vladimir Geršonovič Drinfeld (2018) • Jean-François Le Gall / Gregory F. Lawler (2019)

2020–2029	Simon Donaldson / Jakov Matvejevič Eliašberg (2020) • George Lusztig (2022)