Projekt 1559V
| Projekt 1559V / třída Boris Čilikin | |
|---|---|
 Boris Butoma | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo Ukrajinské námořnictvo |
| Typ | zásobovací tanker |
| Lodě | 6 |
| Osud | aktivní (2023) |
| Nástupce | Berezina (154) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 6 950 t (standardní) 24 460 t (plný)[1] |
| Délka | 162,3 m |
| Šířka | 21,4 m |
| Ponor | 9,3 m |
| Pohon | 1 diesel |
| Rychlost | 16 uzlů (30 km/h) |
| Dosah | 12 000 nám. mil (22 220 km) při 12 uzlech (22 km/h) |
| Posádka | 75 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | 4× AK-725 (2×2) |
Projekt 1559V (jinak též třída Boris Čilikin) je třída zásobovacích tankerů postavených pro sovětské námořnictvo. Jedná se o mírně upravenou vojenskou verzi civilních tankerů třídy Velikij Okťabr.[2] Plavidla slouží k zásobování válečných lodí palivem, vodou a dalšími pevnými zásobami. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Po zániku SSSR získalo jeden tanker ukrajinské námořnictvo a zbylé ruské námořnictvo.[3] Část tankerů pak byla přeměněna na obchodní lodě.[4] Sovětské zkušenosti s touto třídou prokázaly potřebu stavby výrazně větších bojových zásobovacích lodí.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Vývoj tankerů projektu 1559T byl zadán roku 1967 projekční kanceláři Baltsudoprojekt. Šéfkonstruktérem plavidla byl S. N. Šumilov.[2] Celkem bylo v letech 1971-1978 loděnicí v Leningradu postaveno šest tankerů této třídy.
Jednotky třídy Boris Čilikin:
| Jméno | Loďstvo | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Boris Čilikin | černomořské | listopad 1970 | Roku 1997 ponechán Ukrajině jako Makivka (U757). Dne 1. května 2001 prodán civilnímu uživateli.[2] Od roku 2002 kambodžský tanker Asia. Sešrotován 2004.[1] | |
| Vladimir Kolečickij | tichooceánské | 1972 | vyřazen 2012[1] | |
| Sergej Osipov (ex Dněstr) | severní | 1973 | 1997 přejmenován, aktivní[1] | |
| Ivan Bubnov | černomořské | duben 1974 | 19. července 1975 | aktivní[1] |
| Genrich Gasanov | severní | 1976 | vyřazen 2015[1] | |
| Boris Butoma | tichooceánské | 30. října 1978 | aktivní[1] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Plavidla mají kapacitu 13 000 tun paliva, 500 tun pitné vody, 400 tun potravin, 400 tun zásob a náhradních dílů a 400 tun munice.[5] Palivo bylo předáváno čtyřmi zásobovacími stanicemi (pár na každém boku). Část lodí měla po jedné zásobovací stanici pro pevný náklad na každém boku, později postavená plavidla měla pouze jednu stanici pravoboku. První čtyři tankery byly vyzbrojeny dvěma 57mm dvoukanóny AK-725. Ty ale byly později demontovány a všechny tankery nadále sloužily neozbrojeny.[4] Pohonný systém tvoří jeden diesel 6DNRN-74/160 o výkonu 7 159 kW, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 16 uzlů. Dosah byl 12 000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů a 10 000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[1]
Operační služba[editovat | editovat zdroj]
Tanker Boris Čilikin byl roku 1994 aktérem rusko-ukrajinského incidentu s odvozem navigačního materiálu.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h Large seagoing tankersProject 1559V Morskoy prostor [online]. Russianships.info [cit. 2015-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Project 1559V/1593 Boris Chilikin class Voyenyy Tanker (VT) Military Tanker code "Sea expanse" [online]. Globalsecurity.org [cit. 2015-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 301.
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 191.[Dále jen Chant (2008)]
- ↑ [Chant, 2008, s. 190.]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 157.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 1559V na Wikimedia Commons - Large seagoing tankers - Project 1559V Morskoy prostor [online]. russianships.info [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
