Mick Whitley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mick Whitley
Mick Whitley (2019)
Mick Whitley (2019)
člen parlamentu
Úřadující
Ve funkci od:
12. prosince 2019
PředchůdceFrank Field
Volební obvodBirkenhead
Většina17 705 (41,8 %)
Stranická příslušnost
ČlenstvíLabouristická strana

Narození17. listopadu 1951 (72 let)
Birkenhead, Cheshire, Anglie, Spojené království
Profesepolitik a odborový organizátor
Webová stránkaOficiální stránky
CommonsMick Whitley
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Whitley[1] (* 17. listopadu 1951 Birkenhead)[2] je britský politik, který je od roku 2019 členem parlamentu za Birkenhead. Je členem Labouristické strany.

Raný život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v nemocnici svaté Kateřiny v Birkenheadu a vyrůstal ve Woodchurch.[3] Jeho otec a někteří z jeho bratrů pracovali v lodním průmyslu.[4] Po působení u Merchant Navy pracoval pro společnost Vauxhall Motors, kde se stal odborovým organizátorem. Později se stal regionálním tajemníkem odboru Unite.[5]

Parlamentní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve všeobecných volbách v roce 2019 byl zvolen členem parlamentu za Birkenhead. Porazil Franka Fielda, bývalého labouristického politika. Field se po 40 letech ve funkci člena parlamentu za Birkenhead rozhodl kandidovat jako nezávislý kandidát.[6] Whitley získal mandát s podílem 59 % hlasů, což je o 17,8 % méně než výsledek, kterého Field dosáhl v roce 2017. Ve věku 68 let se stal nejstarším členem parlamentu, který byl zvolen v roce 2019. Whitleyho kandidaturu podpořilo hnutí Momentum a několik odborů. Během izraelsko-palestinských střetů v roce 2021 podepsal spolu s dalšími 19 členy parlamentu dopis, v němž vyzval k uvalení sankcí na Izrael „za jeho opakované porušování mezinárodního práva“.[7]

Dne 14. prosince 2021 rezignoval na svou funkci parlamentního soukromého tajemníka Eda Milibanda, aby vyjádřil nesouhlas a hlasoval proti povinnému očkování zaměstnanců NHS proti covid-19.[8]

Dne 24. února 2022, po začátku ruské invaze na Ukrajinu, byl jedním z 11 labouristických členů parlamentu, kterým hrozilo, že přijdou o stranický whip poté, co podepsali prohlášení koalice, které zpochybňovalo legitimitu NATO a obviňovalo vojenskou alianci z „expanze na východ“. Všech 11 členů parlamentu následně své podpisy odvolalo.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mick Whitley na anglické Wikipedii.

  1. Members Sworn [online]. 2019-12-18 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  2. BRUNSKILL, Ian. The Times guide to the House of Commons 2019 : the definitive record of Britain's historic 2019 General Election. [s.l.]: [s.n.], 2020. Dostupné online. ISBN 978-0-00-839258-1. OCLC 1129682574 S. 102. 
  3. Mick Whitley [online]. Vote Labour [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  4. BOND, Daniel. Class of 2019: Meet the new MPs [online]. Politics Home: The House, 2019-12-16 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  5. Momentum-backed Mick Whitley picked to fight Frank Field in Birkenhead [online]. 2019-08-03 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  6. General Election 2019: Merseyside bucks national trend with Labour wins [online]. BBC News, 2019-12-13 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  7. JUSTICE FOR PALESTINE [online]. 2021-05-15 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  8. 22 Labour MPs rebel and two frontbenchers quit over new Covid laws [online]. 2021-12-14 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  9. 11 Labour MPs threatened with suspension for signing Stop The War letter attacking NATO [online]. Mirror, 2022-02-24 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]