Ludvík Hugo Belcredi

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Ludvík Hugo Belcredi
Podoba hraběcího erbu Belcrediů z roku 1769
Podoba hraběcího erbu Belcrediů z roku 1769
Narození1. března 1921
Líšeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. srpna 1981 (ve věku 60 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHrobka Belcrediů
Choť(1949) Miloslava, rozená Králová (1929–2020)
Děti1. Karel (* 1950)
2. Ludvík (* 1954)
RodičeKarel Belcredi (1893–1972) a Therese, roz. Kálnoky de Köröspatak (1893–1969)
Příbuzníbratr: Richard Mořic Belcredi (1926–2015)
sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978)
bratr: Hugo Andrian-Belcredi (* 1923)
bratr: Egbert Belcredi (* 1938)
strýc: Richard Belcredi (1891–1956)
děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914)
babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938)
praděd: Richard Belcredi (1823–1902)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Hugo Belcredi (1. března 1921 Líšeň – 19. srpna 1981 Brno),[1] celým jménem Ludvík Hugo Egbert Richard Jiří Josef Belcredi pocházel z dříve šlechtického rodu Belcredi. Na rozdíl od svých rodičů a sourozenců po komunistickém puči v roce 1948 neemigroval.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Ludvík Hugo Belcredi se narodil 1. března 1921 v Líšni jako první potomek a první syn Karla Jiřího Belcrediho (1893–1972) a Theresy Kálnoky de Köröspatak (1893–1969).[pozn. 1] Měl tři bratry a jednu sestru. Byl adoptován strýcem Richardem Belcredim (1891–1956).[1]

Dětství prožil na zámku v Brně-Líšni. Chodil na zemědělskou fakultu a po druhé světové válce, během níž byla na jejich majetek uvalena vnucená správa,[3] vedl rodinný velkostatek.[2] V roce 1945 přestavěl cihelnu a vybudoval z ní moderní podnik. Na modernizaci si půjčil peníze a do roku 1948 splatil polovinu částky. Po znárodnění půdy na 50 ha si pronajal část zabaveného majetku a i nadále na něm hospodařil a získal ocenění z nejvyšších míst.[2] V červenci 1949 mu byl udělen diplom Antonína Zápotockého za to, že jako první na Moravě splnil dodávku obilí.[3] Následně byl hned v srpnu 1949 zatčen, protože se údajně nezapojil do budovatelského úsilí a bez soudu byl převezen do tábora nucených prací v Hodoníně u Kunštátu.[3] Pobyt v lágru mu podkopal zdraví, vrátil se podvyživený a s těžkým zánětem kloubů.[3] Po propuštění z vězení, kde strávil dva roky, pracoval jako skladník, vrátný a průvodčí v tramvaji v Brně.[3] Po ukončení práce průvodčího pracoval v menze vysokých škol a zde se stal po nějakém čase vedoucím menzy.[4]

V době politického uvolnění – v 60. letech směl vyjet do zahraničí, strávil rok v Německu a ve Francii, kde podstoupil dvě operace očí. V 70. letech mu StB nabídla, aby emigroval, to ale odmítl.[5]

Ovládal němčinu, francouzštinu, italštinu, řečtinu a latinu.[3]

Zemřel po neúspěšné operaci.[6] Pohřeb se konal v Líšni a stal se jakýmsi protestem proti komunistickému režimu.[7]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ludvík Hugo Belcredi se oženil 9. prosince 1949 ve Křtinách s Miloslavou Královou (9. prosince 1929 Líšeň – 12. ledna 2020 Brno).[1] Bylo to v době, kdy byl uvězněn v pracovním táboře. Po svatbě ho směla navštěvovat a nosit mu jídlo, neboť z jeho příbuzných v Československu nikdo nezůstal.[3] Komunistický režim po svatbě Miloslavě nedovolil dokončit vysokou školu.[8][3] Nejdříve pracovala doma pro Drutěvu.[9] Od 60. let až do důchodu pracovala jako úřednice na poště.[9] Měli spolu dva syny:

  • 1. Karel (* 29. 12. 1950), lékař
    • ∞ (20. 10. 1979 Brno) Marie Krčilová (* 2. 1. 1953 Brno), jejich potomci:
    • Natálie (* 2. 3. 1980 Brno), doktorát na Mendelově univerzitě v Brně, akademický pracovník na Mendelově univerzitě, má dvě děti Charlotu a Alexe
    • Robin (* 18. duben 1981 Brno), má dva syny Tobiase a Gabriela
  • 2. Ludvík (* 25. 6. 1954 Brno), archeolog
    • I. ∞ (27. 6. 1981 Nové Město nad Metují, rozvedeni v roce 2010) Jiřina Dobešová (* 28. 5. 1957 Náchod), jejich potomci
    • Kristiana (* 16. 11. 1981 Brno), operní režisérka, má dvě dcery Celestinu a Theodoru a syna Ludvíka
    • Denisa (* 7. červenec 1985 Brno), má dva syny Sebastiena a Jindřicha Eduarda
    • II. ∞ (4. 5. 2019 Brno-Líšeň) Irena Sehnalová, roz. Sedláková (* 15. 2. 1973 Brno)

Synové restituovali zámek v Líšni, 1600 hektarů lesa a společně se strýcem Hugem Adrianem-Belcredim (1923–2012) také zámek v Jimramově.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodiče Karel Jiří Belcredi (24. září 1893 Líšeň – 18. září 1972 Vídeň) a Therese Kálnoky de Köröspatak (14. listopadu 1893 Olomouc – 8. října 1969 Vídeň) uzavřeli sňatek 5. června 1920 v Letovicích.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 56. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  2. ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 146. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  3. ↑ a b c d e f g h DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 57. Dále jen Osudy českých šlechticů. 
  4. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 148
  5. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 149
  6. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 150
  7. ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 151
  8. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 147
  9. ↑ a b Osudy českých šlechticů, s 58

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOČEKAL, Boris. Hrabě Ludvík Belcredi. Otec odmítl emigrovat. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 49–51.
  • VOTÝPKA, Vladimír: Paradoxy české šlechty, nakladatelství Paseka s.r.o, Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 376, 2. vydání, kap. 4
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvík_Hugo_Belcredi&oldid=23937101“