Jindřich Fröde

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich Fröde
Narození24. prosince 1900
Žamberk, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1942 (ve věku 41 let)
KT Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěPřelouč, Smetanova ulice 781
Vzdělánívyučený hodinář a zlatník
Povolánírevizor v elektrotechnickém podniku
ZaměstnavatelRadiotechna Přelouč[p. 1]
Politická stranaSociálně demokratická
ChoťJulie Nováková
Děti
  • syn Jindřich;
  • dcera Vlasta Vančurová (rozená Fröde)[p. 2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Továrna, kde Jindřich Fröde pracoval jako revizor[p. 1]

Jindřich Fröde (24. prosince 1900 Žamberk – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém domácím odboji.[p. 2] Patřil do skupiny lidí zajišťujících ilegální agenturní rádiové spojení s Londýnem a Moskvou. Jednalo se o skupinu spolupracovníků soustředěných kolem profesora Vladimíra Krajiny a sovětského zpravodajského rezidenta GRU majora letectva RNDr. Josefa Jedličky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodinné zázemí[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Fröde se narodil na Štědrý den 24. prosince 1900 v Žamberku. Zde se také vyučil hodinářem a zlatníkem.[1][2] V roce 1920 nastoupil vojenskou službu v Hradci Králové, kde se seznámil se svojí budoucí manželkou Julií Novákovou.[1] Spolu s ní se pak v roce 1924 přestěhoval do Přelouče (Smetanova 781).[2] Tady vykonával funkci revizora u místní firmy Radiotechna Přelouč[1][2] a kromě řemesla hodinářského se stal i radiotechnikem.[3][p. 1] Postupem času přišli na svět potomci: syn Jindřich a dcera Vlasta.[1] Před druhou světovou válkou byl členem sociálně demokratické strany.[2]

Josef Jedlička[editovat | editovat zdroj]

Na jaře 1940 vybudovali podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek zpravodajskou ústřednu označovanou jako ON + ÚVOD (tj. Obrana národa + Ústřední vedení odboje domácího).[5] Sem plynuly nejrůznější informace vojenského, politického a hospodářského charakteru prakticky z celého území protektorátu. Na tuto ústřednu se počátkem léta 1940 přímo napojila ilegální zpravodajská odbojová skupina Julek.[5] Ta byla řízena sovětským rezidentem GRU majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou a jejími členy byli především bývalí pracovníci Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) a Památníku národního odboje.[5] Zpravodajské informace získané skupinu Julek poskytoval Josef Jedlička jak představitelům ÚVODu (odtud pak byly dodávány do zahraničního československého ústředí v Londýně) tak i pražské rezidentuře sovětské GRU, odkud byly odesílány do centrály GRU v Moskvě).[5]

Jack a Magda[editovat | editovat zdroj]

Počátkem jara 1941 dostal major RNDr. Josef Jedlička od pražského generálního konzulátu SSSR dvě ilegální krátkovlnné radiové stanice HAR FX 10 americké výroby.[5] Jejich provoz (přesněji: radiové spojení Jedličkovy pražské rezidentury s moskevskou centrálou GRU) zahájil Josef Jedlička koncem června 1941 prostřednictvím (za tímto účelem sestavené) radiotelegrafické skupiny. Obě vysílačky fungovaly v éteru pod krycím označením Jack a Magda.[5]

Julek[editovat | editovat zdroj]

Členem ilegální zpravodajské protinacistické skupiny Julek, která se vytvořila kolem sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličky z Prahy se Jindřich Fröde stal začátkem ledna 1941.[3][1] Tato skupina byla napojena na Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD).[3][1][2] Radiotechnické zkušenosti a praxe získaná u firmy Radiotechna Přelouč předurčila Jindřicha Fröde k funkci opraváře poškozených radiostanic a krom toho se též podílel na vysílání Jedličkovy ilegální stanice Magda.[2] Tou byly přenášeny zakódované zpravodajské informace za hranice protektorátu do SSSR (a dostávaly se též jinými cestami do Londýna).[3][1]

Členové skupiny a jejich úlohy[editovat | editovat zdroj]

Šifrování radiových depeší a jejich dešifrování prováděl pracovník Mineralogického oddělení Národního muzea Doc. RNDr. Radim Nováček.[5] Vhodná místa k vysílání jakož i bezpečnost provozu radiových stanic zajišťovali řidič Ladislav Stříbrský a zahradník Jaroslav Toufar.[5] Jedním z operátorů byl i František Chyba, který od července 1941 do září 1941 obsluhoval jednu z těchto Jedličkovo vysílacích stanic a pomocí ní udržoval radiový kontakt s Moskvou.[2] (V uvedeném období realizoval se sovětskou stranou minimálně 9 relací.[6]) Dalšími z operátorů byli Bohumil Bachura a český radioamatér, světoběžník a spisovatel Otakar Batlička (krycí jméno Svoboda). Ten byl pro odboj získán prostřednictvím svého bývalého spolužáka, akademického malíře majora Emanuela Prülla.[6] Radiotelegrafickou skupinu ON - východ vedl bývalý československý důstojník major Ing. Vladimír Ellner soustřeďující zprávy a připravující texty depeší.[6] Do skupiny náleželi i manželé František a Olga Vojáčkovi a fráter Emauzského kláštera Antonín Němeček.[6]

Spojení s Moskvou[editovat | editovat zdroj]

Spojení s Moskvou bylo kódováno šifrovacím klíčem založeným na textech v knize spisovatele Vojtěcha Martínka Než se kořeny uchytí. Hlavní radiový operátor František Chyba používal v éteru různé volací znaky: v sudé dny HA + jedno volitelné písmeno, zatímco v liché dny byl užíván volací znak YU + jedno volitelné písmeno.[6] Vysílalo se na vlnách 47, 48, 61 nebo 65 metrů z různých míst (půdní ateliér Emanuela Prülla na Smíchově v Pecháčkově ulici číslo 13; prostory areálu Emauzského kláštera; na Kutnohorsku; ...)[6] Protější radiová stanice na sovětské straně užívala volací znak FKX (kde poslední písmeno (X) se měnilo podle krycího jména aktuálního operátora stanice) a operovala na vlně 46 nebo 53 metrů.[6] Radiotelegrafista Jindřich Fröde (po Františku Chybovi druhý radiový operátor) používal v éteru také různé volací značky: v sudých dnech IR + jedno volitelné písmeno, v lichých dnech IO + jedno volitelné písmeno. Jindřich Fröde disponoval krystaly pro frekvence 5347 kHz (vlna 56 metrů) a 4618 kHz (vlna 65 metrů).[6]

Zatýkání[editovat | editovat zdroj]

V sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem byl na pražské Letné v konspiračním bytě klempíře Josefa Rozuma zatčen Josef Jedlička.[3] Po zatčení Josefa Jedličky spustilo gestapo další vlnu výslechů, razií a zatýkání a to především těch osob, které byly ve spojení s Radiotelegrafickou skupinou ON – východ a s odbojovou skupinou Julek.[5] Šifrant RNDr. Radim Nováček byl zatčen 10. října 1941. Radisté František Chyba a Otakar Batlička byli zatčeni 14. října 1941;[p. 3] Jaroslav Toufar, Ludvík Stříbrský a radista Ing. Jaroslav Kleiner byli zatčeni 16. října 1941. Kdy, kde a za jakých okolností byl zatčen elektrotechnik a radista Jiří Řanda, není známo.[5]

V souvislosti se zatčením Jedličky večer 13. října 1941[2] vtrhlo pardubické gestapo do domu (v Přelouči ve Smetanově ulici 781) radiového mechanika Jindřicha Fröde. Podle rozkazu pražské centrály měli pardubičtí příslušníci zásahové jednotky nalézt v domě ukrývanou ilegální radiostanici.[1] Teprve pod pohrůžkou zatčení ostatních členů rodiny (manželky a obou dětí) prozradil Jindřich Fröde úkryt vysílačky. (Byla umístěna na půdě, odkud Fröde často i vysílal.)[1] Zatčený Jindřich byl nad ránem odvezen do Kolína,[3][2][p. 4] a následně pak do pražské německé věznice na Pankráci,[3] kde byl podroben zostřeným výslechům. V době mezi 15. listopadem 1941[2] až 6. únorem 1942 byl vězněn v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín.[1][7][8]

Moji drazí, vede se mi dobře, jsem zdráv, doufám, že vy také. Mohu dostat jeden vánoční potravinový balíček, musí ale vážit jen do 1 kg, jinak mi nebude doručen. Zdraví a líbá váš Jindra

Jindřich Fröde, poštovní lístek z Malé pevnosti Terezín, [1]

Soud, ...[editovat | editovat zdroj]

V nepřítomnosti byl v Praze na Pankráci německým stanným soudem dne 19. ledna 1942 odsouzen k trestu smrti.[1] Jindřich Fröd byl z Malé pevnosti Terezín deportován 6. února 1942 do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl v pátek 13. února 1942[2] ve 13 hodin 13 minut popraven.[1][9][10][7][8][11]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války byl dne 20. října 1945 Jindřichu Fröde udělen za hrdinství v protifašistickém odboji Československý válečný kříž 1939.[1]

Připomínka[editovat | editovat zdroj]

Památník v Přelouči

V Přelouči v parku nacházejícím se mezi Kulturním a informačním centrem města Přelouče (a také letním kinem; adresa: Pardubická 687, 53501 Přelouč) a Sokolovnou (adresa: Pardubická 734, 535 01 Přelouč) je umístěn pomník věnovaný 51 obětem fašismu a rasizmu z let 1938 až 1945 (tedy obětem převážně z období druhé světové války).[12] Základní žulový kámen pomníku pochází z bývalého lomu Hluboká[13] situovaného v blízkosti zaniklé osady Ležáky, která byla 24. června 1942 vypálena nacisty.[14] Tento základní kámen byl slavnostně uložen 9. května 1947 a později znovu uložen 7. května 2004.[14] Vlastní pomník je tvořen trojicí pískovcových kvádrů.[14] Ten prostřední nese nápis: „1938 - 1945 / OBČANŮM NAŠEHO MĚSTA / OBĚTEM FAŠISMU A RASISMU // ČEST / JEJICH PAMÁTCE“.[15] Po stranách (vlevo a vpravo) od centrálního kvádru jsou umístěny na koso postavené kvádry se jmény obětí. Na kvádru vlevo je uvedeno jméno (FRÖDE JINDŘICH 42r.).[15][14]

Historický dovětek[editovat | editovat zdroj]

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.[16] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.[6] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.[6]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:[6]

  • 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy - Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
  • 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
  • 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
  • 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
  • 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
  • 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy - Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)
  • 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy - Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)[17]
  • 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
  • 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) - čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
  • 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
  • 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Radiotechnický podnik v Přelouči byl založen v roce 1921 Ing. J. V. Myslíkem Hyršovským (Radiozávody Přelouč – J. V. Myslík-Hyršovský a spol.). V roce 1925 byl jeho název rozšířen o Radio Zenit Přelouč. V roce 1927 byl závod odprodán německému koncernu Siemens-Halske a současně byla založena česko-německá firma Radiotechna systém Telefunken (zkráceně označována jako Radiotechna Přelouč).[4] Ve 30. letech 20. století si továrna zajišťovala soběstačnou výrobu radiotechnických součástek pro vlastní kompletaci radiových přijímačů jak střední tak i luxusní třídy. Za druhé světové války se koncern Siemens orientoval na válečnou výrobu a produkce radiopřijímačů byla v roce 1942 zastavena.[4] Po skončení druhé světové války v roce 1945 připadl podnik německého vlastníka (firmy Siemens) vítěznému Sovětskému svazu, který jej následně daroval znovuobnovené Československé republice.[4] Po ustavení (v roce 1946) národního podniku TESLA, který sdružoval vybrané továrny zabývající se produkcí slaboproudé a radiové techniky na území poválečného Československa, se firma (kolem roku 1948) přejmenovala na Tesla Přelouč (pomocný závod oborového podniku TESLA Hloubětín). Podnik byl zrušen v roce 1992.[4]
  2. ↑ a b Příjmení Fröde používá jeho vzdálený potomek v textu jako nesklonné. Rovněž není vhodné toto příjmení přechylovat do podoby Frödová.
  3. ↑ Pramen[2] tvrdí, že přesné datum zatčení Františka Chyby se nepodařilo zjistit.[2]
  4. ↑ Zdroj[1] tvrdí, že zatčený Jindřich Fröde byl odvezen do Pardubic (byl zadržen pardubickým gestapem) a odtud pak převezen do Prahy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o ŠREK, Petr. Jindřich Fröde, popraven v 13 hodin 13 minut 13. 2. 1942 [online]. Přeloučský ROŠT - měsíčník, číslo 5 (květen 2010), strana 8, 2010-04-30 [cit. 2024-04-29]. Číslo registrace PA/12-R78; vychází: 30. dubna 2010. Vydává: Město Přelouč. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou ...) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), 2014-02-01 [cit. 2024-04-29]. Paměť a dějiny, rok 2014, číslo 02, strana: 107. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Jindřich Fröde, s. 48. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  4. ↑ a b c d MAŠEK, Jan. Historie výroby radiopřijímačů a záznamové audiotechniky v ČR. Plzeň, 2015 [cit. 2024-05-01]. 70 s. bakalářská. Západočeská univerzita v Plzni; Fakulta elektrotechnická; Katedra elektromechaniky a výkonové elektroniky. Vedoucí práce Ing. Tomáš Řeřicha, Ph.D.. s. 17, 18. Dostupné online.
  5. ↑ a b c d e f g h i j FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k POLÁK, Ladislav (OK1AD); LITOMISKÝ, Jan (OK1XU). Radioamatéři, oběti okupace v letech 1939 až 1945 (historický sborník) [online]. 2015-09-08 [cit. 2024-04-29]. 54 stran; (strana 10 a další). Dostupné online. 
  7. ↑ a b Jindřich Fröde ( popraven 13.2.1942 KT Mauthausen) [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-04-29]. Místo transportu: Prag-Pankratz, směr KT Mauthausen. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Jindřich Fröde (* 24. 12. 1900 Žamberk – 13. 2. 1942 popraven v KT Mauthausen) [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-04-29]. Vězeňské číslo: 5792; Věznění před Mauthausenem: AD-Kolin, stanný soud Praha. Dostupné online. 
  9. ↑ Pardubické gestapo za války - K 60. výročí heydrichiády [online]. Klub přítel Pardubicka (www pkkardubicka cz), 2002 [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ Heinrich Fröde (1900 - 1942) [online]. Mauthausen memorial (Raum der Namen) [cit. 2024-04-29]. (* 24.12.1900 Žamberk – zemřel 13.2.1942 KT Mauthausen). Dostupné online. 
  11. ↑ SVĚDIROH, Pavel. Pavel Svědiroh – Oběti 2. světové války [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ Pomník obětem 2. světové války [online]. Mapy cz [cit. 2024-04-30]. GPS souřadnice: 50.0369794N, 15.5604964E (50°2'13.126"N, 15°33'37.787"E); Pomník je věnován 51 obětem fašismu a rasismu z let 1938 až 1945.. Dostupné online. 
  13. ↑ Bývalý lom Hluboká (Miřetice - Dachov, Pardubický kraj) [online]. Mapy cz [cit. 2024-04-30]. GPS souřadnice: 49°49'45.189"N, 15°53'35.049"E (49.8292192N, 15.8930692E). Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d Pardubický, Přelouč, Přelouč - číslo VH: CZE5311-7015 [online]. evidence válečných hrobů [cit. 2024-04-29]. GPS souřadnice lokality: 50°02'13.09"N 15°33'37.85"E. Dostupné online. 
  15. ↑ a b ŠVÁB, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2006-10-01 [cit. 2024-04-29]. Umístění: Přelouč, Obránců Míru, v parku u kina (GPS souřadnice: N50°2'13.09 E15°33'37.85); centrální evidence válečných hrobů: CZE-5311-07015. Dostupné online. 
  16. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2024-04-29]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  17. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jiří Řanda). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 299. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_Fröde&oldid=23907853“