Jaroslav Klabík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Klabík
Narození10. května 1907
Mníšek pod Brdy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. dubna 1952 (ve věku 44 let)
Věznice Pankrác, Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Klabík (10. května 1907 Mníšek pod Brdy21. dubna 1952 Pankrácká věznice, Praha) byl český stavební vedoucí, podnikatel a protikomunistický odbojář.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 10. května 1907 v Mníšku pod Brdy. Ve městě poté navštěvoval pět let obecnou školu a další čtyři roky měšťanskou školu. Později se vyučil obchodním příručím a začal navštěvovat průmyslovou školu. Od roku 1922 pracoval, zaměstnání si našel u pražské firmy Vitáček. V roce 1930 začal v Praze provozovat lahůdkářství.[2]

Život v Íránu[editovat | editovat zdroj]

Asi v roce 1933 poté odjel do Íránu. Tam se mu asi v roce 1935 narodila dcera. Jeho partnerkou měla v té době být íránka arménského původu z Teheránu (ve kterém pobýval nejvíce času) Annik Hovannessiová. K roku 1941 byl v zemi veden jako stavební podnikatel, je ovšem pravděpodobné, že se živil také jako obchodník. V listopadu 1941 se pokusil narukovat do armády, nicméně vzhledem k dřívější nákaze tuberkulózou nebyl přijat.[2]

Návrat do Československa[editovat | editovat zdroj]

Po konci druhé světové války se v srpnu 1946 vrátil i s rodinou do Československa, přičemž žil v bytě na pražských Vinohradech. Na začátku 50. let se poté přestěhoval na Belcrediho třídu (dnešní ulice Milady Horákové).

V roce 1950 začal pracovat ve funkci vedoucího stavebního oddělení v komunálním podniku hlavního města Prahy. V téže době navázal kontakt s odbojovou skupinou kolem Karla Slavíka, který v tomtéž roce z Československa uprchl a začal působit v zahraničním odboji v Norimberku. Slavíkovi začal Klabík dodávat řadu informací týkající se účasti sovětských inženýrů na prozkoumávání možností těžby uranu v okolí Mníšku pod Brdy. V rámci své činnosti chtěl navázat kontakty i s dalšími spolupracovníky v odboji. V září 1951 začal spolupracovat s Františkem Hiekem. V rámci své odbojové činnosti se pokusil „prověřit“ loajalitu zaměstnanců škodových závodů, kteří jistou dobu pracovali v Íránu. Klabík se v rámci této akce zvané Írán pokusil vytvořit špionážní síť. Tu mu ovšem brzy infiltrovali agenti Státní bezpečnosti.[3]

Dopadení a smrt[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1951 byl po sérií odposlechů, které na jeho osobu Státní bezpečnost nasadila, zatčen.[4] Po zatčení byl převezen do vyšetřovací věznice v pražské Ruzyni. Vzhledem ke své nedoléčené tuberkulóze se mu po dlouhých výsleších v průběhu roku 1952 významně zhoršily zdravotní problémy. Dne 1. dubna 1952 byl převezen do nemocnice v Pankrácké věznici a o tři týdny později v ní na následky nemoci zemřel.[5][6] Ještě několik dní před smrtí jej ve vážném stavu vyslýchali příslušníci Státní bezpečnosti.[2]

V dubnu 2024 byla v jeho bývalém bydlišti na dnešní ulici Milady Horákové instalována pamětní deska.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dva domy v Praze byly osazeny pamětní cedulkou „Poslední adresa“ na připomínku obětí totalitního režimu [online]. 2024-04-19 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c HRABICA, Pavel. Poslední adresa Jaroslava Klabíka byla na Hradčanech. Prožil život dobrodruha - Metro.cz. iDNES.cz [online]. 2024-04-21 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. 
  3. Poslední adresa | Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka. Poslední adresa [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. 
  4. WDF@WDF.CZ, (c) 2013-2024 WDF s r o-. Slavnostní umístění pamětních tabulek. https://www.prazskypatriot.cz [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. 
  5. Two new plaques to victims of Communist regime installed in Prague. Radio Prague International [online]. 2024-04-20 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. 19. 4. / Poslední adresa (pietní akt) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. 
  7. V rámci projektu Poslední adresa jsme umístili další tabulky – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online.