Jana Prikryl
| Jana Prikryl | |
|---|---|
| Rodné jméno | Jana Přikrylová |
| Narození | 1975 (48–49 let) Ostrava |
| Alma mater | Torontská univerzita Newyorská univerzita |
| Povolání | básnířka a spisovatelka |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium (2020) |
| Web | janaprikryl |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jana Prikryl, narozená jako Jana Přikrylová (* 1975 Ostrava), je básnířka, esejistka, redaktorka a kritička českého původu žijící ve Spojených státech.
Život[editovat | editovat zdroj]
Jana opustila Československo v pěti letech, když ji rodiče v roce 1980 vzali i s jejím starším bratrem na dovolenou do tehdejší Jugoslávie. S pasy platnými pouze pro cestu do Jugoslávie získali čtyřdenní turistická víza do Rakouska a emigrovali. Když bylo Janě šest let, rodina se přestěhovala z Rakouska do Kanady.[1] Usadili se v Hamiltonu, kde Jana absolvovala střední školu. Na Torontské universitě získala bakalářský titul z angličtiny. Nějaký čas žila v Dublinu, v roce 2003 se přestěhovala do New Yorku, kde na Newyorské universitě absolvovala magisterské studium zaměřené na kulturní zpravodajství a kritiku.[2] Po promoci začala pracovat v New York Review of Books, nejprve jako stážistka, pak jako redaktorka. V roce 2021 se stala šéfredaktorkou.[3]
Svou první básnickou sbírku vydala v roce 2016. Po jejím úspěchu získala různá stipendia či granty pro tvůrčí psaní: na harvardském Radcliffe Institute for Advanced Study (2017–2018), Guggenheimovo stipendium (2020), stipendium Yaddo nebo grant od Canada Council for the Arts.[4] Spolupracuje s různými časopisy, např. New Yorker, London Review of Books, Paris Review nebo The Poetry Society of America. Píše také eseje, věnované zejména fotografii a filmu.
V roce 2016 získala americké občanství.[5] Od roku 2019 žije v Brooklynu. S manželem Colinem Geem, který je výkonným umělcem, má syna Nicholase.[6] Její matka, Marcela Přikrylová, pracuje v oblasti vědy o materiálech, je výtvarnicí a skicářkou soudní síně pro Hamilton Spectator. Janin starší bratr zemřel při autonehodě v roce 1995 ve věku 27 let: jemu věnovala Jana Prikryl svou první knihu poezie The After Party.
Jan Prikryl píše výhradně anglicky, i když češtinu nezapomněla. Česká témata se občas v její tvorbě objevila. V roce 2009 napsala esej o Milanu Kunderovi, kde se autora zastává a snaží se americkým čtenářům osvětlit nejasnosti vyvolané článkem v časopise Respekt. Jiná její esej je věnována českému režisérovi Jaromilu Jirešovi.[7]
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]
- The After Party (2016)
- No Matter (2019)
- Midwood (2022)
Příspěvky v antologiích[editovat | editovat zdroj]
- The Unprofessionals: New American Writing from The Paris Review (2015)
- Best Canadian Poetry 2020
- Best American Poetry 2020
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jana Prikryl na anglické Wikipedii.
- ↑ The best American poetry 2020. New York: Simon and Schuster, 2021. ISBN 9781982106591. S. 246.
- ↑ Jana Prikryl. Poetry Foundation [online]. 2024-03-24 [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jana Prikryl. The New York Review of Books [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jana Prikryl. Radcliffe Institute for Advanced Study at Harvard University [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ten Questions for Jana Prikryl. Poets & Writers [online]. 2019-07-23 [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jana Prikryl uses the anger she felt after the 2016 election to inform her new poem collection No Matter. The Globe and Mail. 2019-08-20. Dostupné online [cit. 2024-03-24]. (anglicky)
- ↑ Literární.cz | Kdo je Jana Prikryl. www.literarni.cz [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
