Jan Košťál (rektor)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Ing. Jan Košťál, DrSc.
Narození27. prosince 1884
Lázně Bohdaneč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. srpna 1963
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKolín
Národnostčeská
PovoláníRektor ČVUT
ChoťAnna Košťálová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Košťál (27. prosince 1884, Lázně Bohdaneč – 13. srpna 1963, Praha) byl zakladatelem oboru spalovacích motorů v našich zemích a profesorem teorie a stavby spalovacích motorů na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1948–1949 byl jeho rektorem. Zároveň byl také posledním demokraticky zvoleným rektorem na "technice" před únorovým komunistickým pučem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhý syn do rodiny Alexandra Košťála a Anny Košťálové v Lázních Bohdaneč u Pardubic. Jeho otec však brzy po jeho narození zemřel, proto jej vychovávala jeho matka společně se svou sestrou.

Díky své vysoké inteligenci šel do školy již v pěti letech spolu se svým o rok starším bratrem Alexandrem. Vystudoval klasické gymnázium v Chrudimi a strojní inženýrství na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze (dnešní České vysoké učení technické v Praze). Toto studium ukončil druhou státní zkouškou, kterou složil s vyznamenáním v roce 1906. Následně pokračoval ve svých studiích na curyšské polytechnice (1906-1907).

Jan Košťál ve svém domě na Babě. V pozadí obraz jeho ženy Anny Košťálové.

Zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

Po návratu ze Švýcarska koncem roku 1907 začal pracovat v ČKD (zkratka z Českomoravská-Kolben-Daněk) jako konstruktér v oddělení všeobecného strojírenství. Ačkoliv původně konstruoval parní, obráběcí a tvářecí stroje, zejména buchary, podařilo se mu přesvědčit ředitelství a správní radu továrny o významu a budoucnosti spalovacích motorů. Se zápalem se ujal této nové práce a samostatně nakreslil dodnes dochovaný motor o výkonu asi 30 kW (40 k).[1]

Po první světové válce byla reorganizována Vysoká škola strojního inženýrství v Praze (ČVUT) a bylo tudíž nutno prohloubit učební plány a zavést nové disciplíny. Je tedy přirozené že roku 1920 byl Ing. Košťál povolán na tuto školu s povinností přednášet o spalovacích motorech. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1921. Profesor Košťál dbal vždy na to, aby jeho přednášky byly obrazem současného pokroku v oboru spalovacích motorů všeho druhu.

Rovněž se velmi zasloužil o vybudování učebního běhu pro letectví, jako postgraduální studia při Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze. Osobně přednášel o letadlových spalovacích motorech a v letech 1929-1947 byl předsedou kuratoria pro řízení tohoto postgraduálního studia.[1]

Při reorganizaci našeho školství v roce 1950 dal podnět k založení široké specializace pístových strojů a byl jejím vedoucím až do odchodu do důchodu v roce 1959.

V letech 1929-1930 byl děkanem Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze a ve studijním roce 1948-1949 byl rektorem Českého vysokého učení technického v Praze.

Navzdory svému ryze technickému zaměření se Ing. Košťál neobyčejně živě zajímal o výtvarné umění (zejména o malířství - on sám byl velice schopným portrétistou) a dobovou architekturou.

Prof. Ing. Jan Košťál (1927)

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Roku 1916 se Jan Košťál oženil s Annou Ponetzovou s níž měl dvě děti, Věra a Alexandra Košťálovi. Se svou rodinou žil krátce v Karlíně avšak na začátku třicátých let se společně s manželkou rozhodli postavit pro svoji čtyřčlennou rodinu nový dům. Pro manžele Košťálovy tak nastalo neobyčejně tvůrčí období, kdy si vytvořili konkrétní představu o charakteru svého budoucího domu a Ing. Košťál dokonce vše zpracoval vlastním konstrukčním plánem (zde mohl plně využít své malířské i technické zkušenosti). Tento plán byl nakonec uplatněn v nově vybudované Osadě Baba. Plány nakonec upravil a dokončil architekt František Kerhart.[2]

Jan Košťál s manželkou Annou Košťálovou

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b ČERVENKA, Oldřich. Vznik a vývoj oboru naftových motorů v ČKD Praha a osobnost profesora Košťála. Technický sborník. 
  2. ↑ KŘÍŽOVÁ, Alena; ULRICH, Petr; ŠLAPETA, Vladimír. Slavné vily Prahy 6 Osada Baba 1932-1936. [s.l.]: [s.n.] 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slavné vily Prahy 6 - Osada Baba 1932-1936

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autokarikatura Prof. Ing. Jana Košťála
Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Košťál_(rektor)&oldid=22955106“