Epidemie améby v Ústí nad Labem

Epidemie Naeglerie fowleri
Typ	epidemie
Období	1963–1965
jednobuněčný prvok	Naegleria fowleri
Nemoc	Primární amébiodní meningoencefalitida (PAM)
Geografie
Země původu	Československo; Ústí nad Labem
Rozšíření	Československo
Následky
Nakažení	16
Úmrtí	16
Zotavení	0
Opatření	Uzavření bazénu a následně jeho rekonstrukce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Epidemie améby v Ústí nad Labem byla epidemie fakultativního parazitu Naegleria fowleri, který způsobuje smrtelnou nemoc tzv. primární amébovou meningoencefalitidu. Došlo k ní v plaveckém bazénu Vrbenského lázní v Ústí nad Labem mezi lety 1963 a 1965. Epidemie si vyžádala 16 obětí, čímž se řadí mezi největší epidemie Naegleria fowleri na světě.

Prvok Naegleria fowleri se do těla dostává skrz nosní dutinu v důsledku potápění ve stojatých, znečištěných vodách. Z dutiny nosní se poté dostává do mozku, kde se množí a fagocytují mozkové buňky, čímž způsobuje jejich poškození. Nákaza je z 98 % smrtelná. Nakažený umírá do 5 až 10 dnů. Hlavními příznaky jsou prudké bolesti hlavy, nevolnost, horečky, zvracení a křeče. Prvoku je tak někdy přezdíváno mozkožravá améba.

Průběh epidemie

První případ se objevil 9. srpna 1962 u dvanáctiletého chlapce z Ústí nad Labem, který tentýž den v nemocnici zemřel. Příčinou smrti byl podle lékařů hnisavý zánět mozku a mozkových blan. Nicméně mikrobiologové a další specialisté, kteří byli k případu přizváni, nenalezli v organismu pacienta bakterie, které podobná onemocnění běžně způsobují. O dva týdny později zemřela na stejné onemocnění patnáctiletá dívka z Ústí nad Labem. Začátkem září roku 1962 se další obětí stal šestnáctiletý chlapec ze Středočeského kraje. Na přelomu června a července 1963 zemřelo během dvou týdnů šest mladých lidí, většinou ve věku od osmi do osmnácti let. Jednou z obětí byla také pětadvacetiletá instruktorka plavání. Průběh nemoci byl ve všech případech velice rychlý a smrtelný.

Postupně se podařilo zjistit, že všechny oběti před onemocněním navštívily plavecký bazén v ústeckých Lázních dr. Vrbenského. Lázně byly označeny za možné ohnisko nákazy a uzavřeny. Hygienická kontrola však nedokázala odhalit žádnou příčinu nákazy a lázně byly po několika měsících znovu zpřístupněny veřejnosti. Na přelomu října a listopadu roku 1964 se během jediného týdne objevilo dalších pět úmrtí spojených s lázněmi Vrbenského. Nejmladší oběti bylo deset, nejstarší dvacet let. Lázně přešly z vodárensky upravované vody z Labe na vodovodní zdroj. Zavedla se přísná opatření. Navzdory všemu však začátkem října 1965 zemřeli na nákazu další dva mladiství. Lázně byly opět ihned uzavřeny a následně prošly rozsáhlou modernizací, po které už nedošlo k žádnému úmrtí ani nákaze.

Identifikace nákazy

Koncem roku 1967 nastal průlom, když mladý parazitolog Lubor Červa dokázal najít původce smrtelné infekce a její následné epidemie v lázních. Červa dospěl k názoru, že ji mohly způsobit améby rodu Hartmannella nebo Acanthamoeba, které podle odborné literatury dříve stály za třemi případy úmrtí po koupání ve volné přírodě. K rozeznání nákazy poté pomohly i fixované vzorky z tkání mozku a míchy obětí epidemie. Následné pokusy naznačily, že améby způsobující infekci mozku se do těla obětí mohly dostat podél čichových nervů při prudkém ponoření hlavy pod hladinu, čili například při skoku. Nálezy améb v plaveckých bazénech byly sice běžné, avšak nikdy nebyly kultivovány patogenní druhy a kmeny, které jsou nebezpečné pro lidský organismus. Pravidelné monitorování výskytu améb ve Vrbenského lázních pokračovalo až do roku 1977, kdy byl náhle zachycen rizikový kmen skupiny limax. Bazén byl okamžitě uzavřen a v únoru následujícího roku vypuštěn.

Rezervoár patogenních améb se podařilo odhalit za čelní stěnou bazénu. Ten měl původně délku přesahující standardních 25 metrů, což znemožňovalo pořádání oficiálních plaveckých závodů. V 50. letech se tedy přistoupilo ke zkrácení bazénu vybudováním tzv. Moniérovy příčky, za kterou vznikla dutina. Nad příčkou pak zůstal otvor po celé šířce bazénu, který se však za běžných podmínek nacházel nad hladinou a zalití dutiny tak nehrozilo. Přesto docházelo dlouhodobě k průsakům, v jejichž důsledku se zde začal vytvářet nános, který se stal vhodným prostředím pro výskyt patogenů. Bazén využíval nedostatečně upravenou vodu z řeky Labe, ze které se nebezpečné améby do dutiny zřejmě dostaly a zde se rozmnožily. Tento prostor jim také poskytoval ochranu, proto se vždy po vypuštění a vyčištění bazénu do jeho vody postupně vrátily. K jejich uvolňování do bazénu docházelo během plaveckých závodů či zápasů vodního póla, kdy musela být hladina navýšena o cca 40 cm, čímž došlo k zatopení dutiny a promíchání kontaminované vody s vodou bazénu. Ten pak zůstal kontaminovaný i po opětovném upuštění pro rekreační účely.

Následky

Ačkoliv se již vyskytla úmrtí na Naegleria fowleri ve stojatých přírodních vodách, ještě nikdy po celém světě nedosahovaly takových rozměrů, jako tomu bylo u epidemie v Ústní nad Labem ve Vrbenského lázních. Případ byl úřady prošetřen, obvinění však proti nikomu vzneseno nebylo.

V důsledku nebezpečnosti byl roku 2023 českými parazitology a medicinálními chemiky vyvinut úspěšný lék proti smrtelné amébě (PAM). Spolu s vývinem léku na PAME objevili čeští vědci další antiparazitní látky, které by se v budoucnu mohly používat proti malárii nebo spavé nemoci.