Discaria toumatou
 Discaria toumatou | |
|---|---|
.jpg) Část kvetoucího keře Discaria toumatou | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | řešetlákovité (Rhamnaceae) |
| Rod | Discaria |
| Binomické jméno | |
| Discaria toumatou Raoul, 1846 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Discaria toumatou je rozkladitý, hustě propletený a silně trnitý keř rostoucí na málo úrodných půdách Nového Zélandu. Je jedním z asi patnácti druhů rodu Discaria gondwanského původu, který je široce rozptýlen po jižní polokouli a vyrůstá hlavně v Jižní Americe a Austrálii. Na Novém Zélandu roste výhradně tento endemický druh, který je jedinou původní novozélandskou trnitou rostlinou. V ojedinělých případech vyrůstá Discaria toumatou ve tvaru menšího stromu s hustou korunou do výšky až 5 m, kdežto keř bývá vysoký okolo 2 m.[1][2][3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Tato dřevina, jejíž vědecké jméno druhu pochází z maorského názvu „matagouri“, roste hlavně na východním pobřeží Jižního ostrova a na Severním ostrově jen na několika pobřežních lokalitách jižně od ústí řeky Waikato. Vyskytuje se na místech v dešťovém stínu, v suchých, kamenitých a na živiny chudých pastvinách, křovinách, písečných dunách i ve vyschlých korytech bývalých řek, od mořského pobřeží až do hor.[4][5]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Ke kvetení dochází obvykle po dobu asi tří týdnů od konce listopadu do poloviny prosince, po dobu asi čtrnáctí dnů je kvetení nejintenzivnější. Keře Discaria toumatou jsou pomalu rostoucí dřevinou a mohou být starší sto a více let. Pokud jsou vhodné podmínky a nejsou rostliny v růstu rušené, vytvářejí rozlehlé kolonie. Na některých pastvinách místech bývají vyhlazované jako nepříjemný plevel.
Trny jsou dlouhé a ostré, mají pevnou špičku ale nemají háčky, po zapíchnutí se v ráně nelámou. Rostliny neobsahují žíravé šťávy a nejsou toxické. Jsou odolné proti suchu a bývají považované za xerofyty. Ploidie druhu 2n = 22.[1][2][3][5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Silně větvený, hustě propletený keř s mnoha dlouhými, klikatými, pružnými větvičkami nesoucí špičaté zelené trny, které jsou tenké a dlouhé 2,5 až 5 cm, obvykle rostou na větví vstřícně a odstávají téměř v pravém úhlu. U báze trnů vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích drobné kožovité listy, které jsou lesklé, tmavě zelené, úzce obvejčité, 5 až 20 mm dlouhé a 2 až 5 mm široké. Listy jsou hojné pouze za vlhkého jara nebo u rostlin rostoucích ve stínu, během období sucha a intenzivního slunce opadávají a fotosyntézu místo nich vykonávají zelené trny. Kůra starších větví je drsná a šedě zbarvená.
Oboupohlavné, krátce stopkaté, zelenobílé voňavé květy velké průměrně 4 mm vyrůstají jednotlivě nebo hustě nahloučené ve svazečcích v úžlabí trnů. Mají čtyři až pět bělozelených, nazpět ohnutých kališních lístků, korunní lístky nejsou vyvinuté. V květu je stejný počet tyčinek s prašníky a jedna čnělka s bliznou. Květ kvete v průměru po tři dny, pak změní barvu, ztmavne. Prašníky i blizna jsou ve stejné výšce a poměrně blízko sebe. Květ je protandrický a pyl dozrává dříve než dospěje blizna, která až později v otevřeném květu vystaví své tři laloky a na nich se vytvoří speciální výměšek jímající pyl.
Semeník květu je třídílný a po opylení se vyvine v suchou, třípouzdrou tobolku, která je téměř kulovitá, asi 5 mm velká, pomerančově zbarvená a obsahuje jedno až tři semena. Tobolka se zralými semeny může na rostlině puknout a vymrštit semena do blízkého okolí, nebo může celá i se semeny odpadnou. Uzavřená tobolka se semeny může plout ve sladké i slané vodě déle než týden bez újmy na klíčivosti semen; tím se podporuje rozptyl semen do velké vzdálenosti, rostliny však často rostou v suché krajině. Jednotlivá, z tobolky vystřelená semena neplavou; takto se šíří semena na krátkou vzdálenost.
Během kvetení jsou květy navštěvovány hlavně místními včelami ploskočelkami (Lasioglossum sordidum) a kuklicemi z rodu Protohystricia. Opylovači jsou potřební, neboť opylení pylem z vlastní rostliny téměř nepřináší plody. Rostlina produkuje hodně květů, ale většina z nich i po zkušebním ručním opylení cizím pylem opadne bez následného vytvoření plodů, buďto nebyl pyl vhodný nebo rostlina nemá sílu vyprodukovat více plodů.[1][2][3][5][6][7]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Včely dokážou z květů vyrobit dobrý med. V minulosti Maorové používali trny jako tetovací jehly. Keře při jarním rašení mají v mladých větvích sladkou mízou, jenž je pochoutkou pro vačice, které mnohdy kůru z keře zcela okoušou. Keře jsou někdy vysazované jako živé ploty, většinou se však rozšiřují přirozenou cestou a jsou považované za plevel. Keř má ve svých kořenech symbiotické bakterie rodu Frankia, které přijímají dusík z atmosféry a přeměňují jej do formy, kterou dřevina dokáže zužitkovat. To značí, že může růst v půdě chudé na živiny. Přebytečný dusík také obohacuje půdu v blízkém okolí a vyživuje i další rostliny.[3][5][7]
Někdy jsou sázené i v zahradách a snad v žertu je doporučováno pěstování těchto trnitých keřů pod okny domů, jako praktická prevence proti loupežím.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c SVOBODOVÁ, Věra. BOTANY.cz: Discaria toumatou [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2012-02-22 [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c WASSILIEFF, Maggy. Te Ara - the Encyclopedia of New Zealand: Discaria toumatou [online]. Ministry for Culture and Heritage,Wellington, NZ, rev. 2007-09-24 [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Discaria toumatou [online]. New Zealand Plant Conservation Network, Wellington, NZ [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POWO: Discaria toumatou [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d PRIMACK, Richard B. Reproductive biology of Discaria toumatou. S. 9–13. New Zealand Journal of Botany [online]. Royal Society of New Zealand, Wellington, NZ, 2012-02-20 [cit. 2020-12-12]. Roč. 17, čís. 1, s. 9–13. Dostupné online. ISSN 1175-8643. (anglicky)
- ↑ Dendrologie.cz: Discaria toumatou [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 2007-01-13 [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ a b GORDON, Neal. Discaria toumatou [online]. Department of Conservation, Wellington, NZ [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Native Plants Guides: Discaria [online]. Australian Native Plants Society, Canberra, AU [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Discaria toumatou na Wikimedia Commons 
Taxon Discaria toumatou ve Wikidruzích
