Comité Para
| Comité Para | |
|---|---|
 | |
| Motto | Ne rien nier a priori, ne rien affirmer sans preuve |
| Vznik | 15. 1. 1949[1] |
| Typ | nezisková organizace |
| Účel | vědecké zkoumání paranormálních tvrzení |
| Sídlo |  Belgie |
| Působnost | Francouzské společenství Belgie |
| Úřední jazyk | francouzština |
| předseda | Alice Van Helden[2] |
| Členové | 79 (2021) |
| Hlavní orgán | představenstvo |
| Přidružení | Evropská rada skeptických organizací |
| Oficiální web | www |
| contact@comitepara.be | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Comité Para, celým názvem Comité belge pour l'Analyse Critique des parasciences[3] (Belgický výbor pro kritickou analýzu paravěd), je frankofonní belgická skeptická nezisková organizace. Comité Para byl založen v roce 1949 a považuje se za původce moderního skeptického hnutí.[4][5] Motto skupiny (autor Robert Rendu) zní Ne rien nier a priori, ne rien affirmer sans preuve (Nic apriorně nepopírat, nic netvrdit bez důkazů).[1]
„Comité Para“ původně znamenalo Comité Belge pour l'Investigation Scientifique des Phénomènes Réputés Paranormaux (Belgický výbor pro vědecké zkoumání údajných paranormálních jevů), než 19. června 2014 přijal svůj současný název.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zpochybňování paranormálních jevů začalo dávno před založením Comité Para. Například v 19. století se vedla debata o spiritismu a existenci duchů.[6] Iluzionista Harry Houdini (1874-1926) je skeptiky považován za vyvraceče médií, a proto je považován za jednoho ze zakladatelů moderního skeptického hnutí.[7][8]
Diskuse o vytvoření výboru, který by pravidelně prováděl vědecky kontrolované experimenty a posuzoval mimořádná tvrzení, vznikla v lednu 1947 poté, co byla skupina akademiků vyzvána, aby prokázala platnost radiestézie (výsledky byly negativní). Organizace byla nakonec založena sedmnácti členy včetně astronoma Sylvaina Arenda 15. ledna 1949 a oficiálně zaregistrována jako sdružení bez výdělečného účelu 4. června 1949.[1] Vznikla částečně jako reakce na naléhavý problém ochrany spotřebitelů po druhé světové válce: dravý průmysl falešných jasnovidců prodával falešnou naději truchlícím příbuzným lidí, kteří se ztratili během války.[9] Comité Para se snažil bojovat proti jasnovidcům, astrologům, věštcům apod. Americký filozof Paul Kurtz se nechal inspirovat Comité Para[5] a po debatě kolem Marsova efektu (který údajně dokazoval astrologické vlivy) založil v roce 1976 ve Spojených státech Committee for the Scientific Investigation of Claims of the Paranormal. Díky tomu se organizované moderní skeptické hnutí stalo mezinárodním a dalo také nový impuls vědeckému skepticismu v Belgii. Komitét byl formálně dvojjazyčný, ale po nečinnosti jej obnovili téměř výhradně francouzsky mluvící členové, většinou astronomové. Když v roce 1976 učitel Jean-Marie Gantois založil pracovní skupinu Prometheus v rámci nizozemsky mluvící Vereniging Voor Sterrenkunde (Astronomické společnosti) (VVS), která se kromě astrologie a ufologie začala v osmdesátých letech zabývat i dalšími pseudovědami, vyvstala diskuse, zda je Prometheus stále slučitelný s cíli VVS. Jedním z návrhů bylo začlenit celou pracovní skupinu do Comité Para, jehož členem již bylo několik lidí, ale Comité dospěl k závěru, že založení samostatné nizozemsky mluvící skupiny bude lepším řešením. Tak vznikla v roce 1990 vlámská SKEPP jako sesterská společnost Comité Para.[5]
V roce 1994 se Comité Para, zastoupený Arlette Fougniesovou, stal zakládajícím členem Evropské rady skeptických organizací (ECSO).[10]
Organizace[editovat | editovat zdroj]
Čestní členové[editovat | editovat zdroj]
- P. Danblon, vědecký novinář
- J. Randi, americký iluzionista.
- J. Romain (– 2013), zůstavitel ve prospěch výboru
- J. Dommanget (1924–2014), astronom, čestný vedoucí oddělení Královské observatoře, prezident výboru v letech 1980 až 2007
- A. Fougnies, romanista, čestný člen vzdělávací služby Královské knihovny
- C. Isbecque (také znám jako Klingsor), zemědělský inženýr (skupina: venkovské inženýrství), profesionální iluzionista, předseda Club des Magiciens de Bruxelles
- R. Vanherle, výzkumný asistent kardiologické výzkumné laboratoře Lékařské fakulty Svobodné univerzity v Bruselu, v důchodu.[2]
Publikace[editovat | editovat zdroj]
- 1999, La science face au défi du paranormal, ISBN 9782873990800
- Nouvelles Sceptiques (do roku 2009 pod názvem Nouvelles Brèves[11]), časopis pro členy
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Comité Para na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c DOMMANGET, Jean. Guest column: The Comité Para – A European Skeptics Committee. S. 317–321. Journal of Scientific Exploration [online]. Society for Scientific Exploration, 24. 5. 2014. Roč. 7, čís. 3, s. 317–321. (anglicky)
- ↑ a b Le conseil d'administration [online]. Comité Para [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b Notre histoire [online]. Comité Para [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ La Science face au défi du paranormal. Gerpinnes: Quorum, 1999. 251 s. ISBN 9782873990800. Kapitola Historique du Comité - Les grands évènements.
- ↑ a b c TRACHET, Tim. Twintig jaar SKEPP in 2010 [online]. SKEPP, 5. 6. 2010. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ The Fox Sisters: Spiritualism's Unlikely Founders [online]. HistoryNet, 2006-06-12. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HUGHES, Virginia. 2011 Houdini Awards [online]. The Last Word On Nothing, 22. 12. 2011. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 5X5 Episode 98 - SGU Transcripts [online]. Skeptics' Guide to the Universe, 30. 12. 2010. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LOXTON, Daniel. Why Is There a Skeptical Movement? [online]. The Skeptics Societ, 2013. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DE JAGER, Kees. Een Europese Skeptische organisatie. S. 11. Skeptar [online]. Stichting Skepsis, prosinec 1994. Roč. 7, čís. 4, s. 11. (nizozemsky)
- ↑ MANDLER, Olivier. Sommaires des Nouvelles Brèves / Nouvelles Sceptiques [online]. Comité Para [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Comité Para - Oficiální stránky Archivováno 14. 4. 2011 na Wayback Machine.
- Evropská rada skeptických organizací - Oficiální stránky