August Naegle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
August Naegle
August Naegle jako rektor pražské univerzity
August Naegle jako rektor pražské univerzity
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
Rektor Německé univerzity v Praze
Ve funkci:
1918 – 1920
Ve funkci:
1929 – 1930
Stranická příslušnost
ČlenstvíKřesť.-soc. str.
DNP

Narození23. července 1869
Annweiler am Trifels
Znak Rýnské Falci Rýnská Falc
Úmrtí12. října 1932
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materMnichovská univerzita
Würzburská univerzita
Profesepolitik, teolog, pedagog, vysokoškolský učitel, katolický kněz a historik
Náboženstvíkatolicismus
katolická církev
CommonsAugust Naegle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

August Naegle (23.[1] nebo 28. července 1869 Annweiler am Trifels[1]12. října 1932 Praha[1][2]) byl německý, v Čechách působící církevní historik, teolog, římskokatolický kněz a československý politik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium ve Špýru a univerzity v Mnichově a Würzburku. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze. Působil jako duchovní ve špýrské diecézi. Po dalších studiích v Římě, Paříži, Londýně, Cambridgi získal roku 1898 titul doktora teologie. Od roku 1901 byl dvorním knězem v Mnichově, kde roku 1903 získal titul doktora filozofie. V letech 1903–1906 byl profesorem církevních dějin v Pasově, od roku 1906 profesorem církevních dějin a patristiky na pražské německé Karlo-Ferdinandově univerzitě.[1]

V letech 1918/19, 1919/20 a 1929/30 byl rektorem pražské německé Karlo-Ferdinandovy univerzity.[1] O její zachování v nové Československé republice se významně zasloužil, čímž získal přezdívku „železný rektor“.

Politicky působil za Rakouska-Uherska v Křesťansko-sociální straně (Christlich-soziale Partei), po roce 1918 se stal členem Německé nacionální strany (Deutsche Nationalpartei, DNP). V parlamentních volbách v roce 1920 získal za německé nacionály senátorské křeslo v Národním shromáždění.[3] Byl předsedou klubu senátorů DNP. Novou kandidaturu v parlamentních volbách v roce 1925 mu zakázala církev.[1]

Roku 1920 neúspěšně kandidoval jako zástupce československých občanských německých stran na úřad prezidenta republiky proti T. G. Masarykovi. Získal 61 hlasů.[1] Ve své vědecké činnosti se zabýval především sv. Janem Zlatoústým a církevními dějinami Čech.

Zemřel roku 1932 a byl pohřben na Hřbitově Malvazinky[4].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g BALLING, Mads Olle. Von Reval bis Bukarest: statistisch-biographisches Handbuch der Parlamentarier der deutschen Minderheiten in Ostmittel- und Südosteuropa 1919-1945 [online]. Dokumentation Verlag, 1991 [cit. 2014-12-26]. S. 364. Dostupné online. (německy) 
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z17, s. 190
  3. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25. 
  4. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]