Anna Freimanová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Freimanová
Jiná jménaliterární pseudonym: Hana Borková[1][2]
Narození1951
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma matergymnázium
Povoláníknihovnice, teatroložka, editorka
ZaměstnavateléDivadlo Na Zábradlí, Národní muzeum, Městská knihovna v Praze, Pražský hrad, Knihovna Václava Havla
ChoťAndrej Krob
Dětidcery
Příbuznísestra: Veronika Freimanová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Její sestra Veronika Freimanová
Její manžel Andrej Krob

Anna Freimanová (* 1951 Praha) je původním povoláním knihovnice,[3][4] ale známa je především svojí editorskou prací, v níž se (mimo jiné) cíleně a dlouhodobě zaměřuje na ediční přípravu a komentování literární tvorby (především divadelních her) spisovatele, dramatika a pozdějšího prezidenta Václava Havla.[2][1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Anna Freimanová se narodila v Praze v roce 1951. Její rodiče pracovali v kultuře, v rodině se hodně četlo a chodilo do divadel. V roce 1955 se narodila její sestra Veronika Freimanová. Příchod Pražského jara 1968 vnímala (jako studentka 3. ročníku gymnázia) s pocity nadšení a velkými nadějemi, které však byly pohřbeny invazí vojsk Varšavské smlouvy (21. srpna 1968) do Československa.[5] Po maturitě na střední všeobecně vzdělávací škole pracovala v časopise Světová literatura jako tajemnice redakce. O rok později začala na Filozofické fakultě UK studoval kombinaci dějiny a teorie divadla a dějepis, svoje vysokoškolská studia ale nedokončila.

Divadlo Na zábradlí[editovat | editovat zdroj]

Na stáž do Divadla Na zábradlí začala zprvu docházet jen kvůli své seminární práci, ale nakonec studium na vysoké škola vzdala a nasměrovala svoji praxi do oblasti divadelnictví.[5] V 70. letech 20. století pracovala jako inspicientka a asistentka režie v pražském Divadle Na zábradlí.[3][4] V Divadle Na zábradlí se v roce 1975 seznámila se svým budoucím manželem, kulisákem, později divadelním režisérem Andrejem Krobem. A byl to právě on, kdo Annu Freimanovou později seznámil s Václavem Havlem a Olgou Havlovou, jejichž chalupa sousedila s chalupou Krobových.[p. 1] Tak se Anna Freimanová dostala do blízkosti českého disentu. V roce 1977 podepsal její manžel Andrej Krob Chartu 77 a Anna Freimanová v tomtéž roce (1977) z Divadla Na zábradlí odešla.[5] Po podepsání Charty 77 pracoval Andrej Krob jako řemeslník, často pobýval na své chalupě na Hrádečku. Během sedmdesátých a osmdesátých let tam v rámci přátelských a sousedských vztahů Anna a Andrej pomáhali Havlovým a Havlovi jim.

V disentu[editovat | editovat zdroj]

V osmdesátých letech absolvovala Anna Freimanová dálkové studium na Vyšší odborné knihovnické škole v Praze. Pracovala jako knihovnice v divadelním oddělení Národního muzea a pražské Městské knihovny.[3][4] V rámci disentu byla ona i její manžel častými hosty u manželů Havlových na Hrádečku a tak se také oba dostali do hledáčku příslušníků státní bezpečnosti (StB). Andrej Krob patřil k zakladatelům Originálního Videojournalu, „samizdatového“ videomagazinu, s nímž Anna Freimanová také spolupracovala. Aktivně se zapojila do tvorby samizdatového občasníku „O divadle“ a Lidových novin.[3][4] V pátek 17. listopadu 1989 byla Anna spolu se svojí desetiletou dcerou doma, zatímco její manžel Andrej dokumentoval (spolu se svými příteli z Originálního Videožurnálu) na pražském Albertově studentskou demonstraci.[5]

Po sametové revoluci[editovat | editovat zdroj]

Anna Freimanová po sametové revoluci (17. listopadu 1989) spojila svůj profesní osud s rodinou Havlových. Již od ledna 1990 (až do roku 2003) pracovala v Kanceláři prezidenta jako tajemnice Václava Havla pro literární a divadelní agendu a to zpočátku v kanceláři na Rašínově nábřeží a později pak na Pražském hradě.[3][4] A byla to Anna Freimanová, kdo v letech 1990–2003 připravil edičně většinu českých vydání děl Václava Havla.[3][4] V 90. letech 20. století spoluzakládala Anna Freimanová divadelní a literární agenturu Aura-Pont a Nadační fond Cen Alfréda Radoka.[3][6][4]

Mezi léty 2003 až 2011[editovat | editovat zdroj]

Jako vedoucí redaktorka tiskového útvaru České televize působila v letech 2004 až 2011.[3][4] Od roku 2012 začala pracovat jako editorka v Knihovně Václava Havla (KnVH), kde svojí editorskou činností přispívá k popularizaci, zachování a udržení jeho odkazu.[5][3][7] Byla blízkou přítelkyní Olgy Havlové.[3][p. 2]

Po roce 2011[editovat | editovat zdroj]

K práci v KnVH ji vyzval Václav Havel v létě 2011, mimo jiné i proto, že pro ni již externě připravovala dvě publikace. V ní pracuje dodnes. Připravila k vydání přibližně deset knih, na dalších se podílela, většinou svými texty. V rámci KnVH úzce spolupracuje nejen na jejích vzdělávacích projektech, ale i na výstavních, klubových a dalších aktivitách.

Tvorba (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • HAVEL, Václav a FREIMANOVÁ, Anna, ed. (k vydání připravila, seznam premiér sestavila, fotografie vybrala a ediční poznámku napsala Anna Freimanová). Hry: soubor her z let 1963-1988. V tomto souboru vydání první. Praha: Lidové noviny, 1992. 511 stran, černobílé fotografické přílohy; ISBN 80-7106-044-5.[9][10]
  • DUBSKÝ, Ivan et al. (úvodní slovo Anna Freimanová ; fotografie Přemysl Fialka a Bohdan Holomíček) Milý Václave--Tvůj: přemýšlení o Václavu Havlovi. Praha: Divadelní ústav, 1997; 197 stran; ISBN 80-7106-240-5. (Sborník k 60. narozeninám Václava Havla)[9][10]
  • FREIMANOVÁ, Anna, ed. (LORENCOVÁ, Eva) Síla věcnosti: Olga Havlová, střízlivý korektor potrhlých nápadů. Praha: Respekt Publishing, 2008. 165 stran; Respekt; ISBN  978-80-903766-5-6.[8] (při příležitosti 75. narozenin Olgy Havlové vzpomíná 26 osobností české kultury na Olgu Havlovou)
  • HAVEL, Václav a FREIMANOVÁ, Anna, ed. O divadle. Vydání první. Praha: Knihovna Václava Havla, o. p. s., 2012; 701 stran. Edice Knihovny Václava Havla; svazek 5. ISBN 978-80-87490-12-9.[9] (Sborník textů Václava Havla s komentáři k divadlu, vlastním divadelním hrám, divadelním inscenacím a osobnostem českého divadla)
  • FREIMANOVÁ, Anna, ed. Příležitostný portrét Václava Havla. Vydání 1. Praha: Knihovna Václava Havla, 2013; 375 stran; ISBN 978-80-87490-16-7. (Sborník je tvořen rozhovory a články z Lidových novin, Mladé fronty, Hospodářských novin a dalších periodik)
  • HAVLOVÁ, Olga, FREIMANOVÁ, Anna, ed. a BĚLÍKOVÁ, Jarmila. Síla věcnosti Olgy Havlové. V této podobě vydání 1. Praha: Knihovna Václava Havla, 2013; 291 stran; Edice Knihovny Václava Havla; svazek 7. ISBN 978-80-87490-21-1. (Sborník vzpomínkových textů a rozhovorů k nedožitým osmdesátým narozeninám Olgy Havlové)
  • HAVEL, Václav a FREIMANOVÁ, Anna (ed.): Moc bezmocných a jiné eseje. Praha: Knihovna Václava Havla, 2012 (Výbor z esejí); ISBN 978-80-87490-13-6
  • HAVEL, Václav a FREIMANOVÁ, Anna, ed. Sám sobě podezřelý. Vydání první. Praha: Knihovna Václava Havla, 2014; 143 stran. ISBN 978-80-87490-56-3. (Výbor osmi prezidentských projevů Václava Havla z let 1990 až 1995)
  • FREIMANOVÁ, Anna, ed. Gauneři z Horních Počernic: zpráva o premiéře Žebrácké opery Václava Havla v roce 1975. Vydání první. Praha: Knihovna Václava Havla, 2015; 142 stran. ISBN 978-80-87490-65-5.[11] (Kniha složená z dopisů, článků, kritik a osobních reflexí vztahujících se k představení Havlovy divadelní hry Žebrácká opera. (Anna Freimanová zde mapuje historii premiéry Žebrácké opery v Horních Počernicích)
  • FREIMANOVÁ, Anna, ed. Síla věcnosti Olgy Havlové. V této podobě vydání druhé. Praha: Knihovna Václava Havla, 2019; 291 stran. Edice Knihovny Václava Havla; svazek 7. ISBN 978-80-87490-29-7. (Rozšířené a přepracované první vydání. Portrét Olgy Havlové vzniklý na základě rozhovorů a vzpomínek jejích přátel.)
  • HAVEL, Václav a Freimanová, Anna, ed. Já nejsem smutný. Audience a Vernisáž. Praha, Knihovna Václava Havla, 2019; Edice pro studenty: Hry VH do kapsy; (Anna Freimanová, text: Audience, Vernisáž a Gustav Husák)
  • HAVEL, Václav, FREIMANOVÁ, Anna, ed. a JOHANIDESOVÁ, Tereza, ed. Václav Havel: má to smysl!: výbor z rozhovorů 1964-1989. Vydání první. Praha: Knihovna Václava Havla, 2019; 455 stran. Edice Knihovny Václava Havla; svazek 9. ISBN 978-80-87490-98-3.
  • HAVEL, Václav a FREIMANOVÁ, Anna, ed. Chyť zajíce, ať ho máš. Zahradní slavnost. Praha, Knihovna Václava Havla, 2019; Edice Hry VH do kapsy (Anna Freimanová, text: Hugo versus Hugo).
  • FREIMANOVÁ, Anna. Neznormalizované divadlo. Inscenace her Václava Havla v režii Andreje Kroba (1975–1989). (konferenční příspěvek) no 1, strany 125–134.[11]
  • HAVEL, Václav a DUŠEK, David, ed.: Zápisky obviněného Diář Václava Havla 1977. Praha, Knihovna Václava Havla 2016; Stopy literární tvorby v diáři Václava Havla z roku 1977; (Anna Freimanová, text: … má identita je to, co dnes a denně hledám, dělám, volím a vymezuji…).
  • HAVEL, Václav a ŽANTOVSKÝ, Michael, ed.: Někam jsem to ukryl. Zápisky 77. Praha, Knihovna Václava Havla 2021; (Anna Freimanová, text: Zda je, či není vše ztraceno, záleží na tom, zda já sám jsem, či nejsem ztracen – pojednání o různých souvislostech faustovských motivů v textech Václava Havla od Vězeňského diáře z roku 1977 k jeho hře Pokoušení z roku 1985).
  • KROB, Andrej. Paměti kulisáka. Vydání první. Praha: Kodudek, 2023; 165 stran; ISBN 978-80-908504-4-6.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Andrej Krob byl sousedem Václava Havla na Hrádečku. Režíroval některé z divadelních her Václava Havla. Speciálně to byla Havlova Žebrácká opera. Tu sehrálo Divadlo na tahu (režie Andrej Krob) dne 1. listopadu 1975 v Horních Počernicích v divadelním sále hospody U Čelikovských pro 200 diváků. Diváci i herci pak následně čelili značným „nepříjemnostem“ se státní bezpečností (StB).
  2. ↑ V roce 2007 byla Anna Freimanová kurátorkou výstavy s názvem: Citizen Havel - Václav Havel v proměnách Evropy, která se uskutečnila v Berlíně (Saarländische Galerie – Europäisches Kunstforum e.V.)[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Freimanová, Anna, 1951- [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2023-11-13]. Církevní jméno: Borková, Hana, 1951-. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Anna Freimanová (* 1951); církevní jméno Hana Borková; knihovnice, editorská práce v oboru teatrologie, pořadatelka her a vzpomínek Václava Havla. [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2023-11-13]. Identifikační číslo: kup19970000028989. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j Anna Freimanová (* 1951) – životopis [online]. Databáze knih [cit. 2023-11-13]. Zdroj životopisu: Knihovna Václava Havla. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h Freimanová, Anna, 1951- [online]. Knihovna Památníku národního písemnictví [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e Anna Freimanová [online]. Příběhy našich sousedů [cit. 2023-11-13]. Životopis (soubor ve formátu *.pdf). Dostupné online. 
  6. ↑ Freimanová, Anna, 1951- [online]. Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci [cit. 2023-11-13]. AURA-PONT, divadelní a literární agentura Nadační fond cen Alfréda Radoka. Dostupné online. 
  7. ↑ Tým knihovny; Anna Freimanová (Editorka) [online]. Knihovna Václava Havla [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Anna Freimanová [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c Freimanová, Anna, 1951- [online]. Knihovna Karla Dvořáčka Vyškov [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Freimanová, Anna, 1951- kup19970000028989 [online]. Knihovna Národního muzea [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Anna Freimanová, Andrej Krob a Divadlo na tahu [online]. [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Freimanová&oldid=23926512“