Albert Lamorisse
| Albert Lamorisse | |
|---|---|
| Narození | 13. ledna 1922 14. pařížský obvod |
| Úmrtí | 2. června 1970 (ve věku 48 let) Karadž |
| Bydliště | Paříž |
| Alma mater | Collège Stanislas Institut des hautes études cinématographiques |
| Povolání | scenárista, filmový producent, filmový režisér, spisovatel, autor stolních her a režisér |
| Ocenění | Short Film Palme d'Or (1953) Cena Akademie za nejlepší scénář (1955) Short Film Palme d'Or (1956) Cena Louise Delluca (1956) |
| Děti | Pascal Lamorisse |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Albert Emmanuel Lamorisse (13. ledna 1922 Paříž – 2. června 1970 Karadž) byl francouzský filmový režisér a scenárista.
Začínal jako fotograf a studoval Institut des hautes études cinématographiques. V roce 1947 natočil na ostrově Džerba svůj první film. Zaměřil se na nekomerční formálně novátorské autorské filmy a založil vlastní produkční společnost Films de Montsouris.[1] Ve svých dílech objevoval svět dětské fantazie a navazoval na poetický realismus a surrealismus.[2] Lamorissovy filmy obsahují minimum dialogů, důraz se klade na vyprávění prostřednictvím obrazů.[3]
Na filmu Bim (1950) o arabském chlapci a jeho oslíkovi Lamorisse spolupracoval s Jacquesem Prévertem. Velký úspěch mu přinesla Bílá hříva (1953), křehký příběh o přátelství dítěte s divokým hřebcem, který byl natočen v kraji Camargue a hudbu k němu složil Maurice Le Roux. Bílá hříva získala cenu pro nejlepší krátký film na festivalu v Cannes a Cenu Jeana Viga. V půlhodinovém filmu Červený balónek (1956) prochází malý chlapec (hrál ho režisérův syn Pascal Lamorisse) pařížskými ulicemi a zažívá různá dobrodružství s nafukovacím balónkem, který se chová jako živá bytost. Lamorisse získal jako první autor krátkometrážního filmu cenu Oscar za nejlepší původní scénář, Červený balónek také obdržel Cenu Louise Delluca a v roce 2005 ho Britský filmový institut zařadil na seznam „Padesát filmů, které musíte vidět, než vám bude čtrnáct“. Podle filmu vznikla obrazová kniha, která vyšla i v češtině. Následovaly celovečerní filmy Let balónem (1960) a Fifi Pírko (1965, Philippe Avron zde hraje cirkusáka, který se naučí létat) a dokumenty Versailles (1967) a Paříž, jak ji neznáte (1969).
Albert Lamorisse vynalezl technologii hélivision, usnadňující natáčení leteckých záběrů, jež často používal ve svých filmech.[4] Je také tvůrcem deskové hry Risk.[5]
Zahynul při pádu vrtulníku do přehrady nedaleko íránského města Karadž, kde natáčel film Vítr zamilovaných, je pochován na křesťanském hřbitově v Teheránu.[6] Film dokončila Lamorissova manželka, měl premiéru v roce 1978 a byl nominován na Oscara za nejlepší dokumentární film.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Cinémathèque française Dostupné online
- ↑ DM Talkies Dostupné online
- ↑ Cairn Dostupné online
- ↑ Ricochet Dostupné online
- ↑ UltraBoardGames Dostupné online
- ↑ Tehran Bureau Dostupné online
