Rocheova mez
![Představa obíhající masy tekutiny, držené pohromadě gravitací. Zde zobrazeno nad oběžnou polohou. Daleko od Rocheovy meze je masa tekutiny prakticky sférická.](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/25/Roche_limit_%28far_away_sphere%29.svg/300px-Roche_limit_%28far_away_sphere%29.svg.png)
![Blíže k Rocheově mezi je těleso deformováno slapovými silami.](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/66/Roche_limit_%28tidal_sphere%29.svg/300px-Roche_limit_%28tidal_sphere%29.svg.png)
![Při dotyku v Rocheově mezi se již nemůže masa tekutiny udržet vlastní gravitací a slapové síly způsobí rozpad tělesa.](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9a/Roche_limit_%28ripped_sphere%29.svg/300px-Roche_limit_%28ripped_sphere%29.svg.png)
Rocheova mez ([rɔʃɔva]IPA) je teoretická hranice vzdálenosti, pod níž je jedno těleso, držené pohromadě pouze vlastní gravitací, roztrženo vlivem slapových sil druhého tělesa. Udává se zvlášť pro tuhá tělesa (předpokládá se zachování tvaru) a zvlášť pro tělesa kapalná (kde se bere v úvahu deformace slapovými silami). Je pojmenována podle francouzského astronoma Édouarda Rocheho, který ji teoreticky odvodil v roce 1848.
Tuhý satelit[editovat | editovat zdroj]
Tuhým satelitem se rozumí homogenní koule, která není deformována slapovými ani odstředivými silami (jsou zanedbány síly v materiálu tělesa – pevnost materiálu).
Nerotující[editovat | editovat zdroj]
Rocheova mez vzdálenosti nerotujícího tuhého satelitu od středu většího centrálního tělesa je
kde je poloměr centrálního tělesa, je hustota centrálního tělesa a je hustota satelitu.
Rocheovu mez lze vyjádřit také z hmotnosti centrálního tělesa :
Vázaně rotující[editovat | editovat zdroj]
Nízké oběžné dráhy přirozených satelitů jsou obvykle kruhové a s vázanou rotací, při níž je k centrálnímu tělesu přivrácená stále stejná strana satelitu. Rotací způsobené odstředivé síly se pak přičítají k silám slapovým, což Rocheovu mez pro tuhý satelit zvyšuje na
Vázaně rotující tekutý satelit[editovat | editovat zdroj]
Tekutý satelit se protahuje slapovými silami centrálního tělesa a zplošťuje vlastní rotací, dokud nedosáhne hydrostatické rovnováhy. Zvětšení délky satelitu v důsledu této deformace dále zesiluje deformující síly a zeslabuje vlastní gravitaci satelitu. Výsledkem je pak mnohem větší hodnota Rocheovy meze, která pro vázaně rotující nestlačitelný homogenní tekutý satelit v hydrostatické rovnováze činí
Výraz celkem dobře vyhovuje i pro kamenné a ledové měsíce s typickým rozměrem větším než 100 km, tedy pro tělesa plně formovaná gravitací. U těles menších vstupuje do hry jejich vnitřní pevnost.
Při poklesu pod Rocheovu mez dochází k rozpadu měsíce a formování prstence – viz obrázek.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roche limit na anglické Wikipedii.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rocheova mez na Wikimedia Commons