Ostružkovití
 Ostružkovití | |
|---|---|
 Ostružka severní (Calcarius lapponicus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | ostružkovití (Calcariidae) Ridgway, 1901 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ostružkovití (Calcariidae) je nepočetná čeleď pěvců, jejíž zástupci původně spadali mezi strnadovité. Tvoří ji šest druhů ve třech rodech, areál výskytu zahrnuje Severní Ameriku a Eurasii. Tito stěhovaví ptáci tolerují různá stanoviště, včetně pastvin, prérií, tundry, hor a pláží.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Velikost těchto pěvců se pohybuje od asi 20 gramů u strnada límcového (Calcarius ornatus) po přibližně 42 gramů u sněhule americké (Plectrophenax hyperboreus). Vyznačují se hnědým, šedým a bílým opeřením a tmavě hnědými nebo černými duhovkami. Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) a americká mají tmavě šedé nebo černé končetiny, u ostatních druhů jsou matně růžové až hnědé.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Dnešní ostružkovití historicky spadali do početnější čeledi strnadovitých (Emberizidae) v širším smyslu, původně sdružující i zástupce čeledi Passerellidae. Tvoří součást širšího kladu Emberizoidea, jehož zástupci se vyznačují devíti ručními letkami na křídlech.[1][2] Studie molekulárních hodin založené na cytochromu b naznačují, že se ostružkovití odchýlili od společného předka před asi 4,2–6,2 miliony lety, tedy asi na začátku pliocénu (možná v důsledku rozšíření travnatých plání v Severní Americe po nástupu suššího a chladnějšího klimatu ve svrchním miocénu).[3]
Níže následuje přehled rodů:
| Obrázek | Rod | Druhy |
|---|---|---|
 |
Calcarius Bechstein, 1802 |
|
 |
Plectrophenax Stejneger, 1882 |
|
.jpg) |
Rhynchophanes Baird, 1858 |
|
Sněhule americká je někdy považována za poddruh sněhule severní, oba druhy se vzájemně kříží.[4] Studie Maley a Winker, 2007 však popsala podstatné rozdíly v opeření mláďat, a podpořila tak osamostatnění obou druhů.[5] Hybridizace se objevuje i u jiných zástupců ostružkovitých.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Zástupci ostružkovitých mívají široký areál rozšíření. Sněhule severní a ostružka severní se vyskytují jak v Severní Americe, tak v Eurasii; ostatní čtyři druhy se vyskytují pouze v Severní Americe. Sněhule severní se rozmnožuje v severních zeměpisných šířkách v rozsáhlé hnízdní oblasti, jež sahá od severní Aljašky a Kanady přes západní a jižní pobřeží Grónska až po severní Skandinávii a Rusko. Americké populace pak zimují v jižní Kanadě a na severu Spojených států, euroasijská zimoviště se táhnou od Spojeného království přes rozsáhlý pás od Německa přes Polsko a Ukrajinu do Mongolska a Číny. Zatoulanci se objevili i v Alžírsku, Maroku, na Balkáně, v Řecku, Turecku a na Maltě. Areál výskytu ostružky severní je podobný jako v případě sněhule severní, hnízdí v severní Kanadě, Skandinávii, na Sibiři, na pobřeží Aljašky a v Grónsku a zimuje v severních Spojených státech a Kanadě plus v pásu táhnoucím se přes Rusko, Kazachstán, Čínu a Mongolsko až k Japonskému moři, zhruba mezi 45° a 55° zeměpisné šířky.
Areály ostatních druhů této čeledi jsou méně rozsáhlé. Sněhule americká hnízdí pouze na několika ostrovech v Beringově moři a zimuje především na západním pobřeží Aljašky, občas se objevuje na Aleutských ostrovech, zatoulanci i v Britské Kolumbii, ve státě Washington či Oregonu. Strnad pestrý hnízdí na Aljašce a v severní Kanadě a zimuje ve středojižních Spojených státech. Strnad límcový hnízdí pouze v oblasti Velkých planin a v prériích na jihu Kanady, zimoviště sahají od jižních Spojených států po střední Mexiko. Podobný hnízdní areál má i strnad černovousý, ale jeho zimoviště nesahají tak daleko na jih a končí v severním Mexiku.
Ostružkovití obecně obývají otevřená území, včetně prérií, travnatých plání, pobřeží, pláží či obdělávaných oblastí. Sněhule severní žije i v horských regionech. Jídelníček těchto opeřenců se typicky skládá z hmyzu, semen a trav. Jsou aktivní během dne a krmí se na zemi.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Calcariidae na anglické Wikipedii.
- ↑ WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Longspurs and Snow Buntings (Calcariidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.calcar1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky)
- ↑ OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky)
- ↑ KLICKA, John; ZINK, Robert M.; WINKER, K. Longspurs and snow buntings: phylogeny and biogeography of a high-latitude clade (Calcarius). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003-02, roč. 26, čís. 2, s. 165–175. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. DOI 10.1016/S1055-7903(02)00360-3. (anglicky)
- ↑ SEALY, Spencer G. Apparent Hybridization between Snow Bunting and McKay's Bunting on St. Lawrence Island, Alaska. The Auk. 1969-04, roč. 86, čís. 2, s. 350–351. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. DOI 10.2307/4083511.
- ↑ MALEY, James M.; WINKER, Kevin. USE OF JUVENAL PLUMAGE IN DIAGNOSING SPECIES LIMITS: AN EXAMPLE USING BUNTINGS IN THE GENUS PLECTROPHENAX. The Auk. 2007, roč. 124, čís. 3, s. 907. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. ISSN 0004-8038. DOI 10.1642/0004-8038(2007)124[907:UOJPID]2.0.CO;2. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ostružkovití na Wikimedia Commons 
Taxon Calcariidae ve Wikidruzích
