Vilemína Nerudová
| Vilemína Nerudová | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 21. března 1838 Brno  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. dubna 1911 (ve věku 73 let) Berlín  Německá říše |
| Povolání | houslistka |
| Nástroje | housle |
| Ocenění | Litteris et Artibus (1863) Ingenio et arti |
| Manžel(ka) | Ludvig Norman (1864–1869) Charles Hallé (1888–1895) |
| Děti | Ludwig Norman-Neruda Felix Wilhelm Waldemar Norman-Neruda |
| Rodiče | Josef Neruda |
| Příbuzní | František Xaver Neruda[1], Amálie Wickenhauserová-Nerudová a Maria Nerudová (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vilemína Nerudová, německy Wilhelmine Neruda (používala též jméno Wilma; 21. března 1838 Brno[2] – 15. dubna 1911 Berlín) byla moravská houslistka z hudebnické rodiny. Je možné, že právě její ve své době i v západní Evropě dosti známé příjmení – spíše než to spisovatele Jana Nerudy – se stalo později, v roce 1920, inspirací (ačkoliv náhodnou) pro pseudonym chilského básníka Pabla Nerudy.[3]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Brně do hudebnické rodiny, pokřtěna byla jmény Vilemína Marie Františka. Její otec Josef Neruda byl varhaníkem v brněnské katedrále a také další předkové měli pověst mimořádných muzikantů.
Hru na housle studovala nejprve u svého otce, následně u Leopolda Jansy ve Vídni a poté u Eduarda Hanslicka. Již od svých pěti let koncertovala po Evropě. Hrávala se svými sourozenci – houslistkou Marií a violoncellistou Viktorem (toho po jeho smrti zastupoval další z bratrů, František).
Koncertovala například i ve Švédsku, kde se jí dostalo uznání od tamního krále. Patřila k interpretkám houslových sonát Edvarda Griega v Anglii. Tou dobou ale působila ve Švédsku. Na konci sedmdesátých let 19. století však tuto zemi opustila a odstěhovala se na Britské ostrovy. I zde patřila k významným houslistkám a koncertovala po celé Evropě. Mezi její příznivce patřil také princ z Walesu, pozdější anglický král Eduard VII., jenž jí věnoval zámek v Asolu u Benátek.
Závěr života strávila pedagogickým působením v Berlíně, kde v roce 1911 zemřela.
Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]
V letech 1864 až 1869 byla provdána za švédského dirigenta a skladatele Ludviga Normana, s nímž měla dvě děti. Později, v letech 1888–1895, byla vdaná za Charlese Hallého.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Неруда. In: Riemannův hudební slovník.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ ROBERTSON, Enrique. Pablo Neruda, el enigma inaugural [online]. letras.s5.com, 2002 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilemína Nerudová na Wikimedia Commons - Vilemína Nerudová v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Vilemína Nerudová v Encyklopedii dějin města Brna
