Přeskočit na obsah

Erich Kulka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erich Kulka
Erich Kulka (1993)
Erich Kulka (1993)
Narození18. února 1911
Vsetín
Úmrtí12. července 1995 (ve věku 84 let) nebo 13. července 1995 (ve věku 84 let)
Jeruzalém
Místo pohřbeníHar ha-Menuchot
Povoláníspisovatel, historik, novinář
DětiOtto Dov Kulka
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erich Kulka (hebrejsky אריך קולקה) (18. února 1911 Vsetín[1] – 12. července 1995 Jeruzalém) byl česko-izraelský spisovatel, historik a novinář, přeživší holokaustu. Po roce 1945 zasvětil svůj život prezentaci a publikaci informací o hrůzách holokaustu druhé světové války.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Za protinacistickou odbojovou činnost před druhou světovou válkou byl v roce 1939 zatčen gestapem a uvězněn na brněnském Špilberku, později v koncentračních táborech Dachau, Sachsenhausen, Neuengamme a v letech 1942–1945 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim).[1] V Auschwitz-Birkenau vedl spolu s Otou Krausem a dalšími židovskými spoluvězni zámečnickou dílnu, což mu umožnilo přístup do jiných táborů v komplexu Auschwitz-Birkenau a poznat provoz i hrůzy vyhlazovacího komplexu. Během evakuace koncentračního tábora Osvětim v lednu 1945 se mu spolu s jeho dvanáctiletým synem podařilo uniknout z pochodu smrti.

Po druhé světové válce napsal společně s Otou Krausem knihu Továrna na smrt,[2] dnes již klasické dokumentární dílo o vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Zvláštní kapitolou knihy je historie a zánik „českého rodinného tábora“ v Birkenau, popisující vyhlazení tisíců českých Židů, deportovaných do Auschwitz-Birkenau z koncentračního tábora Terezín. Kniha vyšla v sedmi rozšířených vydáních česky a byla přeložena do mnoha jazyků. Další kniha, Noc a mlha (spoluautor Ota Kraus), je studií o ekonomii nacistických koncentračních táborů a genocidy. O frankfurtském procesu s osvětimskými zločinci pojednává jeho dílo Soudcové, žalobci, obhájci. Při tomto procesu v roce 1964 svědčil jak on, tak jeho syn Otto Dov Kulka,[2]{ pozdější profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V tomto období z vědecké a literární tvorby zachytil Eichmannův proces v Jeruzalémě a jeho historická novela Útěk z tábora smrti popisuje útěk českého vězně Vítězslava Lederera z „rodinného tábora“ v Birkenau a jeho pokus varovat kamarády v Terezíně a světovou veřejnost o nacistické genocidě Židů.

Za sovětské invaze v roce 1968 emigroval z Československa do Izraele, kde pokračoval ve své výzkumné činnosti na Hebrejské univerzitě a v památníku holocaustu Jad vašem v Jeruzalémě. Výsledkem jsou historické studie, které poprvé v historii tematizovaly významnou účast českých a slovenských Židů v boji za osvobození Československa za druhé světové války: Židé v československé Svobodově armádě a Židé v československém vojsku na Západě.

V Izraeli patřil k nejaktivnějším členům Sdružení československých imigrantů a Ligy izraelsko–československého přátelství. V roce 1977 spoluzakládal Muzeum tolerance Wiesenthalova Centra v Los Angeles. K dalším projektům patřilo založení světového sdružení přeživších Osvětim a vydávání časopisu „The Voice of Auschwitz Survivors“ anglicky, hebrejsky a německy.

Po sametové revoluci usiloval o oživení židovského života v Československu členstvím v pražské náboženské komunitě, účastí na mezinárodních konferencích a přednáškami v Čechách a na Slovensku. Do tohoto období spadají i nová rozšířená vydání shora uvedených knih a jiných českých publikací. Z jeho iniciativy byl postaven na místě nacisty vypálené synagogy v jeho rodném Vsetíně pomník a na kamenných deskách na zdi židovského hřbitova byla vyryta jména obětí holokaustu města Vsetína a jeho okolí. Do posledního roku svého života se aktivně podílel na znovuvybudování politických, vědeckých a kulturních styků mezi Izraelem a Českou republikou.

Za celoživotní dílo mu byl v roce 1989 udělen americkou univerzitou Spertus College of Judaica v Chicagu čestný doktorát.

V roce 1993 založil nadaci na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, která nese jeho jméno a uděluje ceny doktorandům za vynikající práce v oblasti výzkumu dějin českých Židů a holocaustu. Laureáti této ceny přednášejí dnes na izraelských univerzitách, na Harvardově univerzitě a také v Moskvě.

Jeho vědecká knihovna je uchována v Bejt Terezín v Giv'at Chajim Ichud v Izraeli a jeho archív v Centrálním archivu Památníku holocaustu Jad vašem v Jeruzalémě.

V listopadu 2004 mu byl odhalen pomník (portrét od akademického sochaře Josefa Vajce) v Muzeu ghetta Terezín. K výročí jeho narození byla roku 2011 vydána Hebrejskou univerzitou v Jeruzalémě a Židovským muzeem v Praze pamětní kniha Erich Kulka 1911–1995. Život jako poslání za ty, kteří se nevrátili. Sto let od jeho narození (česky, anglicky, hebrejsky).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • My mrtví žalujeme! (spoluautor Ota Kraus), Vsetín 1945
  • Továrna na smrt (spoluautor Ota Kraus), Praha 1946, 1950, 1955, 1956, 1957, 1959, 1964; německy: Berlín 1957, 1958, 1991; maďarsky: Budapešť 1957, 1958; rusky: Moskva 1960; estonsky: Tallinn 1960; hebrejsky: Jeruzalém 1960; rumunsky: Bukurešť 1959, 1963; anglicky: Oxford 1966; řecky: Athény 1979
  • Noc a mlha (spoluautor Ota Kraus), Praha 1958, 1966; maďarsky: Budapešť 1961; německy: Berlín 1963
  • Frankfurtský proces, Praha 1964
  • Soudcové, žalobci, obhájci, Praha 1966; slovensky: Tu sa končia stopy SS…, Bratislava 1965
  • Útěk z tábora smrti, Praha 1966, 2011; Escape from Auschwitz, South Halley MA 1986
  • Únos ze San Fernanda (spoluautorka Věra Trochtová), Praha 1968
  • Sbírka svědectví a dokumentů o účasti československých Židů v odporu proti nacistickému Německu, Jeruzalém 1976
  • The Holocaust is being denied! : The answer of Auschwitz survivors, Tel Aviv 1977; německy: Jeruzalém 1975, Tel Aviv 1977
  • Židé v československé Svobodově armádě, Sixty-Eight Publishers, Toronto 1979; Samizdat (Charta 77), Praha 1981; Naše vojsko, Praha 1990; hebrejsky: Jeruzalém 1977; anglicky: Jews in Svoboda’s army in the Soviet Union, Jerusalem and Lanham, London, New York 1987
  • Židé v československém vojsku na západě, Naše vojsko, Praha 1992.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Theresienstadt Lexikon: Erich Kulka. www.ghetto-theresienstadt.de [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b HORÁK, Peter. Evening programmes in the Education & Culture Centre. web.archive.org [online]. 2012-05-12 [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-12. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Erich_Kulka&oldid=23934062“