Aribert Reimann

Aribert Reimann
Aribert Reimann
	Aribert Reimann (17. září 2010)
Základní informace
Narození	4. března 1936; Berlín
Úmrtí	13. března 2024 (ve věku 88 let); Berlín
Žánry	opera, klasická hudba a experimentální hudba
Povolání	hudební skladatel, klavírista a libretista
Nástroje	klavír
Členem skupin	Berlínská akademie umění; Saská akademie umění; Bavorská akademie krásných umění
Ocenění	velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1985); Bachova cena Svobodného a hansovního města Hamburk (1987); Frankfurtská hudební cena (1991); Řád za zásluhy v oblasti umění a věd (1993); Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1995); … více na Wikidatech
Rodiče	Wolfgang Reimann
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aribert Reimann (* 4. března 1936 Berlín) je německý hudební skladatel, pedagog a klavírista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Aribert Reimann se narodil 4. března 1936 v Berlíně. Studoval kompozici, kontrapunkt a hru na klavír na Universität der Künste v Berlíně. Po absolvování školy pracoval jako korepetitor v Deutsche Oper Berlin. Na počátku sedmdesátých let se stal členem Akademie der Künste v Berlíně. V letech 1983–1998 působil jako profesor na Universität der Künste v Berlíně. Jako skladatel se stal známým zejména sérií oper na literární témata (August Strindberg, William Shakespeare, Franz Kafka a další). Kromě toho zkomponoval řadu skladeb vokální a komorní hudby. Jeho práce byly oceněny mnoha vyznamenáními. Žije a pracuje v Berlíně.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

1962 Berliner Kunstpreis für Musik (Junge Generation)
1963 Rompreis mit Villa Massimo-Stipendium
1965 Robert-Schumann-Preis der Stadt Düsseldorf
1966 Förderungspreis der Stadt Stuttgart
1985 Großes Bundesverdienstkreuz
1985 Braunschweiger Ludwig-Spohr-Preis
1986 Prix de composition musicale de la Fondation Prince Pierre de Monaco
1987 Bach-Preis der Freien und Hansestadt Hamburg
1991 Frankfurter Musikpreis
1993 Officier de "L'Ordre du Mérite Culturel" de la Principauté de Monaco
1995 Großes Verdienstkreuz mit Stern des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland
1999 Commandeur de "L'Ordre du Mérite Culturel" de la Principauté de Monaco
1999 Verleihung der Goldenen Nadel der Dramatiker Union
2002 Preis der Kulturstiftung Dortmund
2002 Berliner Kunstpreis
2006 Arnold Schönberg Prize
2011 Ernst von Siemens Music Prize

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

Stoffreste (balet, libreto Günter Grass, 1959, Opernhaus Essen)
Ein Traumspiel (opera, libreto Carla Henius podle Augusta Strindberga, 1965, Kiel)
Melusine (opera, libreto Claus H. Henneberg podle Yvana Golla, 1971, Schwetzingen)
Die Vogelscheuchen (balet, libreto Günter Grass, 1970, Deutsche Oper Berlin)
Lear (opera, libreto Claus H. Henneberg podle Williama Shakespearea, 1978, Mnichov, Nationaltheater)
Die Gespenstersonate (opera, libreto Uwe Schendel a Aribert Reimann podle Augusta Strindberga, 1984, Berlín, Hebbel-Theater)
Troades (opera, libreto Gerd Albrecht a Aribert Reimannpodle Euripida, 1986, Mnichov, Nationaltheater)
Das Schloss (opera, libreto Aribert Reimann podle Franze Kafky, 1992, Deutsche Oper Berlin)
Bernarda Albas Haus (opera, libreto Aribert Reimann podle Federica Garcíi Lorcy, 2000, Mnichov, Nationaltheater)
Medea (podle Franze Grillparzera, 2010, Vídeň, Wiener Staatsoper)
L'invisible (opera, libreto skladatel podle Maurice Maeterlincka, 2017, Deutsche Oper Berlin)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

Ein Totentanz, suita pro baryton a komorní orchestr (1960)
Hölderlin-Fragmente pro soprán a orchestr (1963)
Sinfonie podle opery "Ein Traumspiel" (1964)
Verrà la morte, kantáta podle Cesare Pavese pro sóla, dva smíšené sbory a orchestr (1966)
Ronda pro smyčcový orchestr (1967)
Engführung pro tenor a orchestr (1967)
Inane, monolog pro soprán a orchestr (1968)
Loqui (1969)
Fragmenty z opery "Melusine" (1970)
Cyklus písní na slova Paula Celana pro baryton a orchetr (1971)
Koncert pro klavír a 19 hudebníků (1972)
Lines pro soprán a komorní orchestr (1973)
Wolkenloses Christfest, requiem pro baryton, violoncello a orchestr (1974)
Variationen (1975)
Six Poems by Sylvia Plath (1975)
Fragmenty z opery Lear pro baryton a orchestr (1976/78)
Tři písně na slova Edgara Allana Poa pro soprán a orchestr (1980/82)
Chacun sa chimère (Poème visuel na slova Charlese Baudelaira pro tenor a orchestr (1981)
Requiem pro sóla, sbor a orchestr (1982)
Sedm fragmentů pro orchestr na paměť Robert Schumanna (1988)
Devět kusů (1993)
Finite Infinity podle básní Emily Dickinson pro soprán a orchestr (1994/95)
Koncert pro housle a orchestr (1995/96)
Kumi Ori pro baryton a orchestr (1999)
Spiralat Halom, Traumspiralen (2002)
Nahe Ferne, Momente zu Ludwig van Beethovens Klavierstück in B-Dur (2002/03)
Tarde pro soprán a orchestr (2003)
Zeit-Inseln (2004)
Cantus pro klarinet a orchestr (2006)

Písně[editovat | editovat zdroj]

März pro vypravěče a basovou flétnu (1966)
Entsorgt (baryton, 1989)
Shine and Dark podle básně Jamese Joyce pro baryton a klavír levou rukou, 1989)
Eingedunkelt (alt, 1992)
Lady Lazarus (soprán,1992)
Nightpiece (soprán, 1992)
Fünf Lieder na slova Paula Celana pro kontratenor a klavír (1994/2001)
…ni una sombra, trio soprán, klarinet a klavír podle básně Friedricha Rückerta a Antonio Porchii (2006)
Ein Blick war’s, der mich ins Verderben riss. (Monolog Stelly ze stejnojmenné hry Johanna Wolfganga von Goetha pro soprán a klavír, 2014)

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

První sonáta pro klavír (1958)
Reflexionen für sieben Instrumente (1966)
Trovers nach altfranzösischen Troubadour (1967)
Spektren pro klavír (1967)
Variationen für Klavier (1979)
Unrevealed pro baryton a smyčcový kvartet (1981)
Gedichte der Maria Stuart von Robert Schumann, op. 135 pro mezosoprána komorní soubor (1988)
Auf dem Weg (klavír, 1989/93)
... oder soll es Tod bedeuten? (Osm písní a jeden fragment Felixe Mendelssohna Bartholdyho na básně Heinricha Heineho pro soprán a smyčcový kvartet (1996)
Metamorphosen na menuet Franze Schuberta pro deset nástrojů (1997)
Drei Gedichte der Sappho (2000)
Fanfarrias para el público pro 15 dechových nástrojů (2004)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Luigi Bellingardi, Alcune riflessioni sulla »Gespenstersonate« di Aribert Reimann, in: Sabine Ehrmann-Herfort/Markus Engelhardt (edd.), »Vanitatis fuga, Aeternitatis amor«. Wolfgang Witzenmann zum 65. Geburtstag, »Analecta Musicologica«, vol. 36, Laaber (Laaber) 2005, pp. 689–695.
Siglind Bruhn, Aribert Reimanns Vokalmusik, Waldkirch (Edition Gorz) 2016, ISBN 978-3-938095-21-8.
Wolfgang Burde, Aribert Reimann, Mainz (Schott) 2005.
Albert Gier, Zurück zu Shakespeare! Claus H. Hennebergs Lear-Libretto für Aribert Reimann und seine englische Übersetzung von Desmond Clayton, in: Herbert Schneider/Rainer Schmusch (edd.), Librettoübersetzung: Interkulturalität im europäischen Musiktheater, Hildesheimn (Olms) 2009, »Musikwissenschaftliche Publikationen«, vol. 32), pp. 329–349.
Kii-Ming Lo, Unsichtbarer Herrscher über ein gehorsames Volk. Aribert Reimanns Oper »Das Schloß« nach Franz Kafka, in: Peter Csobádi, Gernot Gruber, Ulrich Müller et al. (edd.), »Weine, weine, du armes Volk!« ─ Das verführte und betrogene Volk auf der Bühne, »Kongreßbericht Salzburg 1994«, Anif/Salzburg (Müller-Speiser) 1995, pp. 663–674.
Jürgen Maehder, Aribert Reimanns »Nachtstück« ─ Studien zu musikalischer Struktur und Sprachvertonung, in: Aurora (»Jahrbuch der Eichendorff-Gesellschaft«) 36/1976, pp. 107-121.
Jürgen Maehder, Aribert Reimanns »Lear« ─ Anmerkungen zu einigen Strukturproblemen der Literaturoper, program book for the world premiere at the Bavarian State Opera in Munich, München (Bayerische Staatsoper) 1978, pp. 61-73.
Jürgen Maehder, Anmerkungen zu einigen Strukturproblemen der Literaturoper, in: Klaus Schultz (ed.), Aribert Reimanns »Lear«. Weg einer neuen Oper, München (dtv) 1984, pp. 79-89.
Jürgen Maehder, Aribert Reimann and Paul Celan: The Setting of Hermetic Poetry in the Contemporary German Lied, in: Claus Reschke/Howard Pollack (edd.), German Literature and Music. An Aesthetic Fusion: 1890─1989, »Houston German Studies«, vol. 8, München (Fink) 1992, pp. 263-292.
Jürgen Maehder, Étude sur le théâtre musical d'Aribert Reimann ─ de »Lear« à »La sonate des spectres«, programme de salle pour l'Opéra National du Rhin, Strasbourg (TNOR) 1998, pp. 27–45.
Jürgen Maehder, Untersuchungen zum Musiktheater Aribert Reimanns. Musikalische Dramaturgie in »Lear« und »Die Gespenstersonate«, in: Jürgen Kühnel/Ulrich Müller/Oswald Panagl (edd.), Musiktheater der Gegenwart. Text und Komposition, Rezeption und Kanonbildung, Anif/Salzburg (Müller-Speiser) 2008, pp. 342–373.
Jürgen Maehder, Aribert Reimann et Paul Celan. La mise en musique de la poésie hermétique dans le lied allemand contemporain, in: Antoine Bonnet/ Frédéric Marteau (edd.), Paul Celan, la poésie, la musique. »Avec une clé changeante«, Paris (Hermann) 2015, pp. 351–372.
Klaus Schultz (ed.), Aribert Reimanns »Lear«. Weg einer neuen Oper, München (dtv) 1984.
Ulrich Tadday (ed.), Aribert Reimann, »Musik-Konzepte«, vol. 139, München (text + kritik) 2008, ISBN 978-3-88377-917-1.
Anselm Weyer, Günter Grass und die Musik (= »Kölner Studien zur Literaturwissenschaft«, vol. 16), Frankfurt am Main etc. (Peter Lang) 2007, ISBN 978-3-631-55593-4 (Universität Köln, Dissertation 2005).
Sigrid Wiesmann (ed.), Für und Wider die Literaturoper, »Thurnauer Schriften zum Musiktheater«, vol. 6, Laaber (Laaber) 1982.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Aribert Reimann na Wikimedia Commons
Frankfurter Algemeine Zeitung k 80. narozeninám (německy)
Životopis (německy)