Tomáš Sartorius
| Tomáš Sartorius OSB | |
|---|---|
| břevnovsko-broumovský opat | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Předchůdce | Augustin Jeroným Seifert z Löwenthalu |
| Nástupce | Otmar Daniel Zinke |
| Zasvěcený život | |
| Institut | benediktini |
| Opatská benedikce | 1663 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 21. prosince 1630 |
| Místo narození | Broumov, |
| Datum úmrtí | 1700 (ve věku 69–70 let) |
| Místo úmrtí | Broumov |
| Povolání | katolický kněz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tomáš Sartorius, též Thomas Sartor († 1700 Broumov) byl český benediktin a v letech 1663–1700 opat břevnovsko-broumovský.
Život[editovat | editovat zdroj]
Tomáš Sartorius se narodil ve východočeském Broumově, kde také absolvoval benediktinské gymnázium. Dále studoval filozofii a teologii, teze jeho disputace byla ilustrována jeho portrétem. V roce 1663 byl zvolen broumovským opatem, v té době byl Broumov hlavním centrem benediktinů a Břevnov pouze jeho proboštstvím. V konfirmační listině císaře Leopolda II. ze dne 7. ledna 1664 se Sartorius jmenuje pouze opatem broumovským[1]. Jako opat se dostal do ostrého sporu s klášterními poddanými, jenž vyvrcholil jejich povstáním za svobodu v roce 1680[2].
Byl velkým mariánským ctitelem: v Broumově založil Bratrstvo sedmi bolestí Panny Marie[3]. Při klášteře konstituoval německou sodalitu laiků (Sodalitas germanica), založenou již jeho předchůdcem Augustinem Seyfertem. Jeho osobní heslo znělo: Quod nocet, docet (Co uškodí, to poučí). Podporoval broumovské gymnázium, v němž dal zřídit divadlo[4].
Vykonával funkci vizitátora v pražské arcidiecézi.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
V čele komunity zahájil rozsáhlou stavební činnost v obou klášterech, jejich proboštstvích a patronátních kostelech: zbudoval roku 1674 špitál v Broumově, 1676 na místě luteránského kostela v Broumově kostel sv. Václava, roku 1677 dřevěný kostel v Otovicích. Roku 1674 v Břevnově dal vystavět prepozituru, kanceláře, sýpku a tzv. Sartoriovo křídlo konventu, které zčásti podlehly ohni. V Broumově velmi pečoval o knihovnu, snažil se v ní zajistit dostatek knih pro studenty.[5] Pokračoval také v barokní přestavbě kláštera, na kterou razantně navázal jeho nástupce Otmar Zinke.[6]
Připomínky[editovat | editovat zdroj]
Po Sartoriovi je pojmenována pražská ulice nacházející se nedaleko Břevnovského kláštera.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Gelasius DOBNER, Monumenta historica Boemiae nusquam antehac edita.., svazek 10, Praha 1785, s.232-233
- ↑ Čechura, Jaroslav:Broumovská rebelie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-215-4
- ↑ Walter Baier, Benediktinische Spiritualität im Kloster Břevnov-Braunau, in: Tausend Jahre der Benediktiner in den Klöstern Břevnov, Braunau und Rohr. St. Ottilien 1993, s.374
- ↑ Beda Franz Menzel: Das Gymnasium der Benediktiner in Braunau, in: Tausend Jahre der Benediktiner in den Klöstern Břevnov, Braunau und Rohr. ed. P.Johannes Hoffmann O.S.B. St. Ottilien 1993, s. 710
- ↑ Klášterní knihovna [online]. Klášter Broumov [cit. 2015-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02.
- ↑ Tisíc let benediktinského kláštera v Břevnově. Praha: Benediktinské opatství sv. Markéty v Praze-Břevnově, 1993. Kapitola Z dějin břevnovského opatství, s. 16.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Prameny[editovat | editovat zdroj]
- Národní archiv ČR, Řádový archiv Benediktini Břevnov, kartón 2, fasc. A.VII.11.K: Memorabilia quae post mortem reverendissimi D.Thomae Sartorij abbatis ... facta sunt.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Walter Baier, Benediktinische Spiritualität im Kloster Břevnov-Braunau, in: Tausend Jahre der Benediktiner in den Klöstern Břevnov, Braunau und Rohr. ed. P.Johannes Hoffmann O.S.B. St. Ottilien 1993, s.359-379
- Hieronymus Franciscus Růžička: Chronicon breve Břevnoviense et Braunense. Břevnov 1858, s. 33-34.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Sartorius na Wikimedia Commons
