Tadeusz Baird

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tadeusz Baird
Základní informace
Narození26. července 1928
Grodzisk Mazowiecki
Úmrtí2. září 1981 (ve věku 53 let)
Varšava
Místo pohřbeníPowazkowský hřbitov
Žánryklasická hudba, opera a atonalita
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, vysokoškolský učitel a skladatel filmové hudby
Členem skupinAkademie Umění DDR
Union of Polish Composers
OceněníOdznak státního ocenění (1970)
medaile Komise pro národní vzdělání
Řád praporu práce 2. třídy
Řád praporu práce 1. třídy
Zlatý záslužný kříž
… více na Wikidatech
Webwww.baird.polmic.pl/index.php/pl/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tadeusz Aleksander Baird (26. července 1928 Grodzisk Mazowiecki2. září 1981 Varšava) byl polský hudební skladatel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

V době 2.světové války studoval u Bolesława Woytowicze a Kazimiera Sikorského. V letech 1947–1951 pokračoval ve studiu u Piotra Rytela a Piotra Perkowského na Státní vyšší hudební škole ve Varšavě. Vedle toho studoval hru na klavír u Tadeusze Wituského a muzikologii na univerzitě ve Varšavě.

Jako skladatel debutoval krátce po válce. Spolu s Kazimierzem Serockým a Janem Krenzem založil volné sdružení skladatelů, které si říkalo Skupina 49. Jejich cílem byla kompozice hudby v duchu světového vývoje hudby 20. století, což bylo v přímé opozici vůči, ve východním bloku vládnoucí, estetice socialistického realismu . V polovině 50. let dvacátého století se stal jedním z tvůrců převratu v polské hudbě. Používal moderní kompoziční techniky. Jako jeden z prvních ve svých skladbách aplikoval dodekafonii. Byl jedním z iniciátorů a organizátorů mezinárodního festivalu soudobé hudby Varšavský podzim, který se poprvé konal v roce 1956.

Od roku 1974 vyučoval skladbu na varšavské Státní vysoké škole múzických umění. V roce 1977 byl jmenován profesorem a stal se vedoucím katedry skladby. Od roku 1976 byl předsedou polské sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISMC/SimC) a od roku 1979 členem Akademie der Künste v Berlíně . V roce 1981 se stal čestným členem Svazu polských skladatelů.

Zemřel náhle 2. září 1981 ve Varšavě následkem aneurysma mozkových tepen. Je pohřben na Powązkowském hřbitově.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Státní cena (1951)
  • Zlatý záslužný kříž (1952)
  • 1. cena na Mezinárodní trbuně skladatelů UNESCO v Paříži za Čtyři eseje pro orchestr (1959)
  • Cena ministra kultury a umění (1962)
  • 1. cena na Mezinárodní trbuně skladatelů UNESCO v Paříži za Variace bez tématu pro symfonický orchestr (1963)
  • Hudební ceny města Kolín nad Rýnem
  • Státní cena 2. stupně (1964)
  • 1. cena na Mezinárodní trbuně skladatelů UNESCO v Paříži za Čtyři dialogy pro hoboj a komorní orchestr (1966)
  • Cena Svazu polských skladatelů (1966)
  • Cena Sergeje Kusewického (1968)
  • Státní cena (1970)
  • Cena Nadace Alfreda Jurzykowského v New Yorku (1971)
  • Řád práce 2. třídy (1974)
  • Prix Arthur Honegger (1974)
  • Čestné občanství Drezna (1974)
  • Cena ministra kultury a umění (1975)
  • Medale Jeana Sibelia (1978)
  • Medaile Komise národního vzdělávání (1979)
  • Cena předsedy rady ministrů 1. stupně (1979)
  • Řád práce 1. třídy (1981, posmrtně)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hrob skladatele.

Komponoval širokou škálu symfonické a komorní hudby. Nejdůležitější však jsou vokální cykly inspirované poesií. Je autorem hudebního dramatu Zítra komponovaného na motivy povídky Josepha Conrada. Komponoval rovněž hudbu pro film, divadlo a televizi. Navzdory seriální technice vyrůstá jeho dílo z romantických tradic.

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sonatina I. (1949)
  • Sonatina II. (1952)
  • Malá suita pro děti (1952)

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • 2 capriccia pro klarinet a klavír (1953, 2. cena Unie polských skladatelů)
  • 4 preludia pro fagot a klavír (1954)
  • Divertimento pro flétnu, klarinet, hoboj a fagot (1956)
  • Smyčcový kvartet (1957)
  • Hra pro smyčcový kvartet (1971)
  • Variace ve formě ronda pro smyčcový kvartet (1978)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sinfonietta (1949)
  • Klavírní koncert (1949)
  • Symfonie č. 1 (1950, Polaská státní cena 1951)
  • Colas Breugnon (suita ve starém stylu pro smyčcový orchestr a flétnu (1951)
  • Symfonie č. 2, quasi una fantasia (1952)
  • Koncert pro orchestr (1953)
  • Cassazione per orchestra (1956)
  • Čtyři esseje (1958, cena UNESCO 1959)
  • Variatace bez tématu (1962)
  • Epiphany Music (1963)
  • Čtyři dialogy pro hoboj a komorní orchestr (1964, Cena UNESCO 1966)
  • Čtyři noveletty pro komorní orchestr (1967)
  • Sinfonia Breve (1968)
  • Symfonie č. 3 (1969, státní cena 1970)
  • Psychodrama (1972)
  • Elegia (1973)
  • Koncert pro hoboj a orchestr (1973)
  • Concerto Lugubre pro violu a orchestr (1975)
  • Scény pro violoncello, harfu a orchestr (1977)
  • Canzona (1980)

Vokální díla[editovat | editovat zdroj]

  • Čtyři milostné sonety pro baryton a orchestr na slova Williama Shakespeara (1956)
  • Exhortation pro recitátora a orchestr na staré hebrejské texty (1960)
  • Erotyki pro soprán a orchestr (text Małgorzata Hilar, 1961)
  • 5 písní pro mezzosoprán a šest nástrojů (text H. Poświatowska, 1970), Státní cena 1970)
  • Goetheho dopisy (kantáta pro baryton, smíšený sbor a orchestr (1970)
  • Głosy z oddali (Hlasy zdaleka) pro baryton a symfonický orchestr(text J. Iwaszkiewicz, 1981)
  • Zítra, hudební drama, libreto J. S. Sito

Filmová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Sztuka mlodych (dokument, 1950)
  • Kierunek-0 Nowa Huta! (dokument, 1951)
  • Petla (1958)
  • Kamienne niebo (1959)
  • Lotna (1959)
  • Rok pierwszy (1960)
  • Kwiecien (1961)
  • Ogniomistrz Kalen (1961)
  • Samson (1961)
  • Ludzie z pociagu (1961)
  • Spóznieni przechodnie (1962)
  • Pasazerka (1963)
  • Ich dzien powszedni (1963)
  • Zerwany most (1963)
  • Miedzy brzegami (1963)
  • Agnieszka (1964)
  • Nieznany (1964)
  • Naganiacz (1964)
  • Wózek (TV, 1965)
  • Czlowiek z kwiatem (TV, 1965)
  • Córeczka (TV, 1965)
  • Drewniany rózaniec (1965)
  • Dzien ostatni, dzien pierwszy (TV seriál, 1965)
  • Wizyta u królów (TV, 1966)
  • Buty (TV, 1966)
  • Miejsce dla jednego (1966)
  • Smierc w srodkowym pokoju (TV, 1967)
  • Przerazliwe loze (1968)
  • Kiedy milosc byla zbrodnia (1968)
  • Zbrodnia lorda Artura Savile'a (TV, 1968)
  • Gniewko, syn rybaka (TV miniserie, 1969)
  • Na meline (TV, 1981)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Tarnawska-Kaczorowska, Świat liryki wokalno-instrumentalnej Tadeusza Bairda, Kraków 1982
  • K. Tarnawska-Kaczorowska, Tadeusz Baird. Glosy do biografii, Kraków 1997
  • T. Baird, I. Grzenkowicz. Rozmowy, szkice, refleksje, Kraków 1998

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]