Oslovení
Oslovení je ustálený lingvistický vzorec, kterým se zpravidla začíná konverzace, řeč nebo psaný dokument. Oslovená osoba nebo skupina osob se nazývá adresát.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Forma oslovení se liší podle geografické oblasti, věku a sociálního postavení oslovované osoby, sociálního vztahu adresáta k adresátovi, aktuální situace, například v intimním dialogu nebo ve formální publicitě, a formy komunikace. ať už ústní nebo písemné. V průběhu času také podléhá změnám. Používání jmenných přípon podléhá společenským pravidlům, která se někdy liší v ústní a písemné podobě adresy. Správná forma adresy pro osoby s vysokým společenským postavením je často upravena protokolem.
V některých neobvyklých situacích (např. v nouzových situacích apod.) lze formální oslovení zcela vynechat, v běžné normální komunikaci však oslovení obsahuje alespoň jeden nebo více z následujících prvků:
- oslovení předcházející pozdrav, např. ahoj, dobrý den apod.
- projev úcty nebo uznání, např. milostivá, milý, drahý...
- případně přídomek, např. pan, paní, doktor, dále profesní, úřední nebo šlechtický titul,
- u jednotlivých adresátů příslušné jméno, např. jméno, příjmení nebo přezdívka,
- případně zvláštní označení, např. soudruh, soudružka, bratři a sestry,
- zájmenná forma ty, vy, či zdvořilostní forma (vykání) Vy apod. odpovídající situaci.