Kristovo nebeské sezení
Kristovo sezení neboli nebeské sezení (usednutí) je křesťanské učení, které tvrdí, že Ježíš Kristus sedí po pravici Boha Otce v nebi – slovo „sezení“ je archaické podstatné jméno, které znamená „sezení“. Ačkoli toto slovo dříve znamenalo „akt usednutí“, v současném užití je jeho význam poněkud širší a používá se pro označení zasedání z různých důvodů, například zasedání učitelů nebo zasedání soudu či rady. Nový zákon také zobrazuje Ježíše jako stojícího a kráčejícího v nebi, ale Kristovo sezení má zvláštní teologický význam, protože souvisí s rolí Krista jako Krále. Kristovo zasedání je jednou z doktrín výslovně zmíněných v Apoštolském vyznání víry, kde „sedí po pravici Boha Otce všemohoucího“ následuje bezprostředně po konstatování Nanebevstoupení.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Slovo „sezení“ je archaické podstatné jméno, které znamená sezení.[1] Wayne Grudem poznamenává, že toto slovo dříve znamenalo „akt sezení“, ale v současném běžném používání již nemá tento jediný význam.[2] Tento jazyk je použit v Žalmu – Ž 110, 1 (Kral, ČEP) a v listu Židům – Žid 10, 12 (Kral, ČEP). Ve Skutcích – Sk 7, 55 (Kral, ČEP) však Štěpán vidí Ježíše stát po Boží pravici,[3] což může představovat Ježíše, který „na okamžik povstává z trůnu slávy, aby pozdravil svého prvomučedníka“,[4] stojí jako svědek, aby potvrdil Štěpánovo svědectví,[5] nebo se chystá k návratu.[6]
V knize Zjevení – Zj 2, 1 (Kral, ČEP) se naopak o Ježíši píše jako o člověku, který kráčí mezi sedmi zlatými svícny. Robert Mounce se domnívá, že vzhledem k tomu, že tyto svícny představují sedm církví, Ježíšův pohyb naznačuje, že je „přítomen uprostřed nich a ví o jejich činnosti“.[7]
Biblické odkazy[editovat | editovat zdroj]
Podle Skutků apoštolů – Sk 2, 33 (Kral, ČEP), byl Ježíš po svém vzkříšení a nanebevstoupení „vyvýšen na pravici Boží“. Petr, který kázal v den Letnic, považoval Ježíšovo vyvýšení za naplnění Žalmu – Ž 110, 1 (Kral, ČEP): „Hospodin praví mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.“[8] V Bibli je „pravice“ zvláštním čestným místem.[9]
Myšlenka Kristova nebeského sezení se objevuje podruhé ve vyprávění o Petrově kázání v knize Skutků. Ve Skutcích – Sk 5, 31 (Kral, ČEP) Petr říká, že Bůh Ježíše povýšil „na svou pravici“ (NIV), i když Ludvík Berkhof poznamenává, že dativ τῇ δεξιᾷ je možná třeba chápat spíše v instrumentálním smyslu („po své pravici“) než ve smyslu místním („po své pravici“).[10]
Nebeské zasedání bylo důležité i pro další autory Nového zákona. V listu Židům, Žid 10, 12 (Kral, ČEP), Ježíš „usedl po Boží pravici“ poté, co „přinesl na věky jednu oběť za hříchy“. Stejně jako ve Skutcích – Sk 2 (Kral, ČEP) je zde použit jazyk Žalmu 110, přičemž v dalším verši se říká, že Ježíš čeká, „až se jeho nepřátelé stanou podnoží jeho nohou.“[11] Další novozákonní pasáže, které hovoří o Kristu jako o osobě po Boží pravici, jsou Ef 1, 20 (Kral, ČEP) (Bůh posadil Krista „po své pravici v nebeských říších“) a 1Petr 3, 22 (Kral, ČEP) (Ježíš „vstoupil do nebe a je po Boží pravici“).
Teologický význam[editovat | editovat zdroj]
Ježíšovo vyvýšení[editovat | editovat zdroj]
V Bibli být po pravici „znamená být označen jako být na zvláštním čestném místě“, a tak „plná účast vzkříšeného Krista na Boží cti a slávě je zdůrazněna tím, že je po Boží pravici.“[9]
Nebeské sezení je často spojováno s nástupem Krista na trůn jako Krále. Katechismus katolické církve říká, že „usednutí po Otcově pravici znamená nastolení Mesiášova království.“[12] Ludvík Berkhof poznamenává, že při svém zasedání je Kristus „veřejně nastolen jako Bohočlověk a jako takový přijímá vládu nad církví, nebem i zemí a slavnostně vstupuje do skutečného řízení jemu svěřené moci.“[13]
V Židům – Žid 10, 12 (Kral, ČEP) se však hovoří o Ježíšově kněžském úřadu. Usednutí odkazuje na dokončenou povahu díla, podobně jako „člověk usedne po dokončení velkého díla, aby si užil uspokojení z toho, že ho vykonal.“[2] F. F. Bruce tvrdí, že:
- Přítomnost Mesiáše po Boží pravici znamená, že pro jeho lid se nyní otevírá cesta k Bohu, která je bezprostřednější a uspokojivější než zastaralý chrámový rituál.[14]
Karl Barth říká, že Kristovo sezení je „první a poslední věcí, která je důležitá pro naši existenci v čase“, a že:
- Ať už v našem prostoru nastane jakýkoli rozkvět nebo porážka, ať už se stane a pomine cokoli, jedna věc je stálá, jedna věc zůstává a trvá, toto jeho sezení po pravici Boha Otce.[15]
Původ[editovat | editovat zdroj]
- Viz též: Vysoká christologie
Novozákonní spisy uvádějí, že vzkříšení bylo „počátkem jeho vyvýšeného života“[16][p 1][17]jako Krista a Pána.[18][19] Ježíš je „prvorozený z mrtvých“, prōtotokos, první, který vstal z mrtvých, a tím získal „zvláštní postavení prvorozeného jako předního syna a dědice.“[20][19] Podle G. K. Beala,
- „Prvorozený“ odkazuje na vysoké, výsadní postavení, které Kristus získal v důsledku vzkříšení z mrtvých [...] Kristus získal toto výsostné postavení nad vesmírem nikoli v tom smyslu, že by byl uznáván jako prvorozená bytost všeho stvoření nebo jako původce stvoření, ale v tom smyslu, že je zahajovatelem nového stvoření skrze své vzkříšení.[19]
Larry Hurtado poznamenává, že Ježíš byl brzy po své smrti nazýván Pánem (Kyrios), což ho „překvapivým způsobem spojuje s Bohem.“[21] Výraz Pán odrážel přesvědčení, že Bůh ho povýšil do božského postavení „po Boží ‚pravici‘.“[22] Uctívání Boha vyjádřené ve frázi „vzývejte jméno Pána [Jahveho]“ se vztahovalo i na Ježíše, vzývání jeho jména „při společném uctívání a v širším bohoslužebném vyjádření křesťanských věřících (např. křest, exorcismus a uzdravování).“[23]
Podle Hurtada byly silné náboženské prožitky nezbytným faktorem pro vznik Kristovy zbožnosti.[24][p 2] Tyto zážitky „zřejmě zahrnovaly vize Božího nebe (a/nebo výstupy na něj), v nichž byl oslavený Kristus viděn ve vyvýšeném postavení.“[25][p 3][26][27] Byly interpretovány v kontextu Božích vykupitelských záměrů, jak se odrážejí v Písmu svatém, v „dynamické interakci mezi zbožným, modlitebním hledáním a přemýšlením o biblických textech a pokračujícími silnými náboženskými zkušenostmi.“[28] Tím byl zahájen „nový způsob zbožnosti, který neměl v židovském monoteismu obdoby“, tj. uctívání Ježíše vedle Boha,[29] čímž se Ježíšovi dostalo ústředního postavení, protože jeho působení a jeho důsledky měly na jeho první následovníky silný vliv.[30] Zjevení, včetně oněch vidění, ale také inspirované a spontánní výroky a „charismatická exegeze“ židovských písem je přesvědčily, že tato zbožnost byla přikázána Bohem.[31]
Použití[editovat | editovat zdroj]
Ve vyznáních víry[editovat | editovat zdroj]
Apoštolské vyznání víry o Ježíši říká, že „vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha Otce všemohoucího“ (Jednotný kancionál, č. 2). Slova „sedí po pravici Otce“ se neobjevují v Nicejském vyznání víry z roku 325, ale jsou přítomna v Nicejsko-konstantinopolském vyznání víry z roku 381,[32] a jsou zachována ve všech anglických verzích Nicejského vyznání víry.
Použití v chvalozpěvech[editovat | editovat zdroj]
Nebeské zasedání je zmiňováno v mnoha hymnech, například v hymnu Charlese Wesleyho Rejoice, the Lord is King:
- Sedí po Boží pravici, dokud se mu nepodřídí všichni nepřátelé,
- a skloní se před jeho rozkazy a padnou pod jeho nohama:
- Pozvedněte své srdce, pozvedněte svůj hlas;
- Radujte se, znovu říkám, radujte se!
Vánoční koleda Once in Royal David's City (Jednou v královském městě Davidově) kontrastuje Kristovo skromné narození s jeho nebeským sezením; poslední verš začíná:
- Ne v té ubohé stáji,
- kde stojí volové,
- ale v nebi,
- po pravici Boží na výsostech;[33]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Novakovic cituje C.E.B. Cranfield, The Epistle to the Romans, 1:62. (anglicky)
- ↑ Viz též CHESTER, Andrew. Messiah and Exaltation: Jewish Messianic and Visionary Traditions and New Testament Christology. [s.l.]: Mohr Siebeck, 2007. (anglicky); HURATDO, Larry. “Early High Christology”: A Recent Assessment of Scholarly Debate [online]. larryhurtado.wordpress.com, 2012-12-11 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tyto vize se mohly většinou objevit během společných bohoslužeb. Johan Leman tvrdí, že společné jídlo poskytovalo kontext, v němž se účastníci dostávali do stavu mysli, v němž byla cítit Ježíšova přítomnost.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Session of Christ na anglické Wikipedii.
- ↑ session [online]. Merriam-Webster Dictionary. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GRUDEM, Wayne. Systematic Theology. [s.l.]: IVP, 1994. S. 618. (anglicky)
- ↑ Sk 7, 55 (Kral, ČEP)
- ↑ BRUCE, F. F. Commentary on the Book of the Acts. [s.l.]: Eerdmans, 1964. S. 167. (anglicky)
- ↑ Bruce, s. 168.
- ↑ OWEN, Hide Parri. Stephen's vision in Acts 7:55–56. [s.l.]: New Testament Studies 1, [1955]. S. 224–226. (anglicky)
- ↑ MOUNCE, Robert H. The Book of Revelation. [s.l.]: Eerdmans, 1977. Dostupné online. S. 86. (anglicky)
- ↑ Sk 2, 33–36 (Kral, ČEP)
- ↑ a b Right, Right Hand. In: Dictionary of Biblical Imagery. [s.l.]: InterVarsity Press, 1998. Dostupné online. S. 727–728. (anglicky)
- ↑ BERKHOF, Louis. Systematic Theology. [s.l.]: Banner of Truth, 1959. S. 351. (angličtina)
- ↑ Žid 10, 12–13 (Kral, ČEP)
- ↑ Katechismus katolické církve, §664
- ↑ BERKHOF. Systematic Theology. [s.l.]: [s.n.] S. 352. (anglicky)
- ↑ BRUCE. Commentary on the Book of the Acts. [s.l.]: [s.n.] S. 166. (anglicky)
- ↑ BARTH, Karl. Dogmatics in Outline. [s.l.]: SCM, 1960. S. 126. (anglicky)
- ↑ NOVAKOVIC, Lidija. Raised from the Dead According to Scripture: The Role of the Old Testament in the Early Christian Interpretations of Jesus' Resurrection. [s.l.]: A&C Black, 2014. S. 135. (anglicky)
- ↑ Novakovic 2014, s. 135, pozn. 78.
- ↑ HURTADO, Larry. Lord Jesus Christ. Devotion to Jesus in Earliest Christianity. [s.l.]: Eerdmans, 2005. S. 508, 591. (anglicky)
- ↑ a b c HOLCOMB, Justin. What Does It Mean that Jesus Is "The Firstborn from the Dead?" [online]. Christianity.com, 2023-10-25, rev. 2024-02-01 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Novakovic 2014, s. 152.
- ↑ Hurtado 2005, s. 179.
- ↑ Hurtado 2005, s. 181.
- ↑ Hurtado 2005, s. 181–182.
- ↑ Hurtado 2005, s. 64–65, 181, 184–185.
- ↑ Hurtado 2005, s. 72–73.
- ↑ Hurtado 2005, s. 73.
- ↑ Leman 2015, s. 168–169.
- ↑ Hurtado 2005, s. 184.
- ↑ Hurtado 2005, s. 53.
- ↑ Hurtado 2005, s. 53–54.
- ↑ Hurtado 2005, s. 72–73, 185.
- ↑ SCHAFF, Philip. Creeds of Christendom, with a History and Critical notes. Volume I. The History of Creeds. Christian Classics Ethereal Library. Svazek I, §8. [s.l.]: ccel.org, 2023-10-25. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Cyber Hymnal: Once in Royal David's City [online]. hymntime.com [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GILL, John. Of the Session of Christ at the Right Hand of God. In: A Body of Doctrinal Divinity, Book 5, Chapter 8. [s.l.]: [s.n.], 1767. Dostupné online. (anglicky)