Franz Eybl
| Franz Eybl | |
|---|---|
 Autoportrét (kolem 1840) | |
| Narození | 1. dubna 1806 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 29. dubna 1880 (ve věku 74 let) nebo 1880 (ve věku 73–74 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění Vídeň |
| Povolání | malíř a litograf |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franz Eybl také Adolf Eybl, Eybel nebo von Eybel (1. dubna 1806 Vídeň – 29. dubna 1880 Vídeň), byl rakouský malíř a litograf, především portrétista vídeňského dvora, rakouské a uherské šlechty, poslanců říšského parlamentu a osobností kultury Rakouské monarchie. Podobně jako Josef Kriehuber byl vyhledáván pro fotografickou přesnost tváří portrétovaných osob. Dochovaly se dvě desítky maleb a kolem 300 grafických portrétů, které často sám kreslil na papír (méně často namaloval) a pak převedl do litografie. Až do nástupu fotografie byl vůdčím vídeňským grafikem tohoto oboru. V oboru měšťanské žánrové malby bývá řazen společně s Georgem Waldmüllerem k čelným rakouským mistrům doby předbřeznové.[1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Gumpendorfu, (tehdy předměstí Vídně, připojenému k městu až roku 1850). V roce 1816, tedy ve věku 10 let již byl přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni, která ještě nebyla vysokou školou a sídlila u sv. Anny. Nejprve nastoupil k Josefu Klieberovi do kovozpracovatelské a brusičské školy, poté v roce 1817 přešel na malbu k Josefu Mössmerovi do krajinářské třídy a v letech 1820–1823 studoval kresbu podle antických modelů u Johanna Baptisty Lampiho mladšího a Franze Cauciga (1755–1828). V roce 1828 uzavřel studium historické malby u Johanna Petra Kraffta. V roce 1825 obdržel Gundelovu cenu a v roce 1828 Lampiho cenu.
V roce 1830 se oženil s Antonií Jordanovou. Roku 1843 byl přijat za řádného člena Vídeňské akademie, od roku 1853 se stal druhým kurátorem Císařské obrazárny v paláci Belvedere (nynější Rakouská galerie), od roku 1857 byl jejím prvním kurátorem a od roku 1867 také vyučoval v tamním restaurátorském ateliéru, který založil Eduard von Engerth. Měl rád hudbu a hudebníky, což promítl do idylických portrétů, například Josefa Haydna, nebo Wolfganga Amadea Mozarta.[2]
Zemřel ve svém služebním sídle v paláci Belvedere. Byl pohřben v čestném hrobě na Vídeňském ústředním hřbitově (skupina 17 C, řada 1, č. 6). V roce 1933 po něm byla pojmenována ulice Eyblweg ve Vídni-Leopoldau.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Maloval žánrové kompozice, zátiší a portréty, zprvu romantické, stylizované v intencích biedermeieru. Od svého učitele Lampiho se naučil přesné charakteristice tváří, oděvů a materiálů, v jasném světle; často k portrétu připojoval charakteristické květiny. Někdy portrétoval osobu v jejím domácím prostředí. Vyhledával pozoruhodné tváře i mezi chudými venkovany či žebráka. Žánrové prostředí komponoval po vzoru svého učitele Petra Kraffta.
Oproti tomu litografické portréty prováděl většinou jako oficiální zakázky, v daleko větším množství než olejomalby. Vydával je často v tiskárně Johanna Rauha, tiskly se také v barevných verzích (chromolitografie) a v tematických albech, například Velitelé rakouské armády, nebo Ženy a děti. V Čechách patřily k oblíbeným jeho pozdní portréty maršála Radeckého.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pěvec August Fischer, asi ̟1830 -
August Longin Lobkowicz, po 1830 -
Ferdinand von Colloredo-Mansfeld, 1845 -
Maria Beatrix d'Este, 1846 -
Ištván Széchenyi (1848) -
Pianista Antonín Doležálek -
Arcivévodkyně Alžběta Rakouská, 1846 -
Kovářská dílna v Gossanu, 1835 -
Paní Nadassy -
Sedící Armén -
Čtoucí dívka, 1850 -
Selka z Ramsau u kolovratu -
Maršál Radecký
_Litho.JPG)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Eybl, Franz. Austria-Forum [online]. [cit. 2022-07-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich (1858). www.literature.at [online]. [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Constantin von Wurzbach: Eybl, Franz, in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 4. Theil. Wien 1858, s. 119–120.
- Franz Eybl, in: Saur, Allgemeines Künstlerlexikon. (AKL), svazek 35, München 2002, ISBN 3-598-22775-2, s. 503–504.
- Hülmbauer, Elisabeth (editorka): Kunst des 19. Jahrhunderts. Bestandskatalog der Österreichischen Galerie des 19. Jahrhunderts, Svazek 1: A–E, Österreichischen Galerie Belvedere, Wien 1992, s. 208–209
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Eybl na Wikimedia Commons - Franz Eybl v informačním systému abART (chybný údaj o školení)
- Österreichisches Biographisches Lexikon: Eybl, Franz (1806–1880), Maler
