František Hatala
Genmjr. Prof. PhDr. František Hatala, CSc. | |
---|---|
Narození | 7. listopadu 1925 Dolný Ohaj Československo |
Úmrtí | 1. září 2015 (ve věku 89 let) Bratislava Slovensko |
Alma mater | Praha Vojenská politická akademie Klementa Gottwalda |
Povolání | voják, učitel a politik |
Politická strana | Komunistická strana Československa |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Hatala (7. listopadu 1925 Dolný Ohaj – 1. září 2015 Bratislava) byl důstojník ČSLA, vysokoškolský pedagog a politik.
Život a vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Po skončení čtyřleté měšťanské školy v roce 1940 se vyučil strojníkem a pracoval v podniku CIKTA v Nových Zámcích.[1]
V říjnu 1947 nastoupil základní vojenskou službu u 4. ženijního pluku v Bratislavě-Petržalce. Od října 1947 do května 1948 absolvoval poddůstojnickou školu ženijního vojska v Komárně v hodnosti svobodníka a potom kurz osvětových poddůstojníků při velitelství 9. pěší divize v Nitře. V dubnu 1949 se stal frekventantem Školy pro důstojníky pěchoty v záloze v Milovicích.
1. října 1949 byl jmenován podporučíkem ženijního vojska v záloze a podle paragrafu č. 37 Branného zákona byl aktivován jako voják z povolání v hodnosti poručíka. Od října 1949 do listopadu 1950 působil jako politický pracovník na Vojenské škole Jana Žižky ve Spišské Nové Vsi.[2] 1. října 1950 byl povýšen na nadporučíka a pověřen funkcí organizačního instruktora pro stranickou práci na politickém oddělení velitelství 10. pěší divize v Košicích.
Od února 1952 do února 1953 absolvoval Ústřední politickou školu v Praze. V únoru 1952 byl povýšen na kapitána, v březnu 1953 na štábního kapitána a po zrušení této hodnosti byl od června 1953 majorem.
V říjnu 1956 byl vyslán ke studiu Vojenské politické akademie K. Gottwalda do Prahy. 1. července 1957 byl v rámci denního studia na akademii povýšen na podplukovníka. Studium ukončil s červeným diplomem v červenci 1959. Následně začal pracovat jako starší učitel – náčelník skupiny stranicko-politické práce a kulturní výchovy Vojenské akademie A. Zápotockého v Brně a v letech 1960–1962 tu vykonával funkci náčelníka katedry stranickopolitické práce. Následně si prohloubil znalosti dvouletým postgraduálním studiem pedagogiky na Vojenské politické akademii K. Gottwalda v Praze.
V srpnu 1962 byl vyslán ke studiu oboru vojenská pedagogika a psychologie v rámci vědecké aspirantury na Vojenské politické akademii V. I. Lenina v Moskvě. Studium zakončil v září 1965 obhajobou diplomové práce. Následně jeden rok působil jako učitel pedagogiky na Vojenské akademie A. Zápotockého v Brně. V říjnu 1966 byl povýšen na plukovníka. V dubnu 1969 v souvislosti se zrušením Vojenské politické akademie K. Gottwalda v Praze byl pověřen Ministerstvem národní obrany, aby vybudoval vojenskou politickou fakultu při Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Bratislavě. Od 1. září 1969 se stal proděkanem pro učební a výchovnou činnost.
V listopadu 1972 se podílel na vytvoření nové Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda v Bratislavě. Vykonával zde funkci zástupce náčelníka akademie. 4. listopadu 1975 se habilitoval jako docent v oboru pedagogika.[3]
1. října 1978 jej prezident republiky povýšil na generálmajora. 28. března 1981 byl jmenován profesorem v oboru vojenská pedagogika. K 31. prosinci 1988 odešel do zálohy, respektive do důchodu a žil v Podhájské.[4] Zemřel 1. září 2015 v Bratislavě.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání:
- Medaile Za službu vlasti, 1955
- Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti, 1957
- Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, 1969
- Pamětní medaile k 25. výročí Vítězného února, 1973
- Medaile Za upevňování přátelství ve zbrani,[5] II. stupeň, 1977
- Řád rudé hvězdy, 1984
- Pamětní medaile 40. výročí osvobození ČSSR
- Za zásluhy o ČSLA,[6] I. stupeň, 1988
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ŠTAIGL, Jan. Generáli. Slovenská voj. generalita 1918-2009. Bratislava: Magnet Press Slovakia, 2009. Kapitola Kapitola venovaná prof. PhDr. Františkovi Hatalovi, CSc. (slovensky)
- ↑ SLOBODNÍKOVÁ, Jana. V Novozámeckom sme mali šesť generálov. My nitranské Noviny. 1.2. 2010. Dostupné online [cit. 20.10.2018]. (slovensky)
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. 30 let Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda. Bratislava: VPA KG v Bratislavě, 1983. 172 s. Kapitola Hlavní úkol školy - připravit vysoce kvalifikované politické pracovníky, s. 53–55.
- ↑ MASKALÍK, Alex. Elita armády. Banská Bystrica: HWSK, 2012. 1030 s. ISBN 978-80-970941-0-2. S. 214. (slovensky)
- ↑ Medaile za upevňování přátelství ve zbrani : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
- ↑ Medaile za zásluhy o ČSLA : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Hatala
- Členové KSČ
- Českoslovenští generálové
- Českoslovenští politici slovenské národnosti
- Držitelé Pamětní medaile k 25. výročí Vítězného února
- Nositelé Řádu rudé hvězdy (Československo)
- Nositelé medaile Za zásluhy o obranu vlasti
- Nositelé vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
- Nositelé Medaile Za upevňování přátelství ve zbrani (Československo)
- Absolventi Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda
- Narození v roce 1925
- Narození 7. listopadu
- Narození v Dolném Ohaji
- Úmrtí v roce 2015
- Úmrtí 1. září
- Úmrtí v Bratislavě