Čačalaka obecná
 Čačalaka obecná | |
|---|---|
_Peten.jpg) Čačalaka obecná | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | hrabaví (Galliformes) |
| Čeleď | hokovití (Cracidae) |
| Rod | čačalaka (Ortalis) |
| Binomické jméno | |
| Ortalis vetula (Wagler, 1830) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čačalaka obecná (Ortalis vetula) je druh hrabavého ptáka z čeledi hokovití, který se vyskytuje ve Střední Americe. Je to jediný druh čačalaky, jejíž areál výskytu zasahuje až do Spojených států amerických (jižní Texas).
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Za formální autoritu druhu se považuje německý ornitolog Johann Georg Wagler, který druh popsal v roce 1830. Čačalaka obecná se řadí do rodu Ortalis (česky čačalaka).[2] Druhové jméno vetula pochází z latiny, ve které znamená „stará žena“.[3]
Rozeznávají se 4 poddruhy s následujícím rozšířením:[2]
- O. v. mccalli Baird, SF, 1858 – jižní Texas, severovýchodní Mexiko;
- O. v. vetula (Wagler, 1830) – východní Mexiko po severozápadní Kostariku;
- O. v. pallidiventris Ridgway, 1887 – severní Yucatán;
- O. v. deschauenseei Bond, J, 1936 – ostrov Utila (při Hondurasu).
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Areál rozšíření zahrnuje východní pobřeží Střední Ameriky od Kostariky a Nikaraguy na sever po Mexiko a dokonce i jižní Texas.[4] Jedná se o jedinou čačalaku vyskytující se na území Spojených států amerických.[5] Stanoviště druhu tvoří lesy a vysoké křoviny spolu s dobře zarosteným semiurbnánním prostředím.[6] Celková populace druhu se odhaduje hrubě na 2 miliony dospělců.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o statně stavěnou, převážně hnědou až olivově zelenou čačalaku. Dosahuje délky těla 51–58 cm, rozpětí křídel 61–68 cm a váhy 550–575 g. Má zaoblená křídla a relativně dlouhý krk. Zahnutý statný zobák připomíná zobák slepice. Oči jsou tmavé, ocasní pera výrazně velká s bílým zakončením. U samců se v době hnízdění se vyvíjí nápadná růžová až načervenalá oblast neopeřené kůže na hrdle a tvářích.[7]
Biologie a ekologie[editovat | editovat zdroj]
Obyčejně se jedná o plachého ptáka, avšak v některých městech a parcích Texasu se některé populace dosti zkrotčily.[8] Žije převážně ve stromoví a jen příležitostně slétává na zem, kde podniká prachové koupele. Čačalaka obecná bývá po celý rok poměrně hlasitá, nejvíce za soumraku a za úsvitu v době hnízdění.[5] Vydává drsné kdávaké ča-ča-lak, ča-ča-lak.[8] Živí se bobulemi, ovocem, semeny, listy, pupeny i hmyzem.[5]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí od dubna do července. Hnízdo z větviček, listí a mechu si staví na nízkých stromech v blízkosti vody. Samice snáší 2–3 vejce.[7] Na vejcích sedí pouze samice po dobu 22–27 dní. Prekociální ptáčata zůstávají na hnízdě po dobu 3–4 dnů. Rodiče je krmí regurgitací potravy.[5] Dožívá se až 8 let.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b Megapodes, guans, guineafowl, New World quail. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 401. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Ortalis vetula [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2021 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22678305A138621104.en. (anglicky)
- ↑ a b c d ALSOP, Fred J. Birds of North America. New York: DK Publishing, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-7894-9373-6. S. 249. (anglicky)
- ↑ PETERSON, Roger Tory. Peterson Field Guide to Birds of Northern Central America. New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2008. ISBN 978-0-618-96614-1. S. 54.
- ↑ a b c Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2020. Dostupné online. ISBN 978-0-7440-2053-3. S. 68. (anglicky)
- ↑ a b KAUFMAN, Kenn. Kaufman Field Guide to Birds of North America. New York, NY, USA: Houghton Mifflin Harcourt, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-618-57423-0. S. 148.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ALSOP, Fred J. Birds of North America. New York: DK Publishing, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-7894-9373-6. (anglicky)
- KAUFMAN, Kenn. Kaufman Field Guide to Birds of North America. New York, NY, USA: Houghton Mifflin Harcourt, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-618-57423-0.
- Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2020. Dostupné online. ISBN 978-0-7440-2053-3. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu čačalaka obecná na Wikimedia Commons 
Taxon Ortalis vetula ve Wikidruzích
