Wikipedista:Cicmanma/Pískoviště

Člověk šílený
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Třída	savci
Řád	primáti
Čeleď	hominidi
Rod	člověk
Druh	člověk šílený (homo furialis)
Binomické jméno
''homo furialis''

Člověk šílený (neboli lidově zombie) je společně s Homo sapiens jedním ze dvou žijících druhů živočichů z rodu člověka (homo). Toto rozdělení je však kontroverzní, jelikož nemalá část akademické obce se přiklání k názoru, že zombie se vyvinul z Homo sapiens a je tedy jeho podruhem. Samec se nazývá muž, samice žena, mládě zombie dítě. Odhaduje se, že druh existuje minimálně sto let. Za nejpravděpodobnější místo vzniku je všeobecně považován Karibik. I přes svoji vnější podobnost s člověkem, je Homo furialis velmi odlišný chováním, způsobem života a vnitřní tělesnou stavbou.

Zombie je velmi vzácný druh. Poprvé byl popsán až v roce 1932 Victorem Halperinem na Haiti. I přes následující desetiletí intenzivního výzkumu je o člověku šíleném známo jen velmi málo.

Charakteristika

Rozpoznat člověka a zombie může být na první pohled velmi těžké. Zombie se pohybuje vzpřímeně po dvou nohou. Často nosí ošacení. Pohybuje se ve skupinách i samostatně téměř totožně jako člověk. Tím však podobnosti končí. Člověk šílený má hnijící/opadající kůži v různém stádiu rozkladu. Mnohdy mu chybí různé části těla, včetně celých končetin. Jde o jednoho z nejagresivnějších tvorů na planetě, který útočí okamžitě a bezdůvodně. Některá svědectví dokonce přirovnávají útok zombie k útoku medvěda. Pokud spatříte zombie, okamžitě se vzdalte! Živočich se však vyskytuje jen velmi vzácně a je kriticky ohrožený. Většina zombií pravděpodobně padne za oběť přirozeným nepřátelům.

Výskyt

Téměř by se dalo říct, že výskyt člověka šíleného kopíruje výskyt člověka moudrého. Zatím se nedá přesně určit jeho přirozený habitat, ale podle postupných údajů se vyskytuje výhradně na kontinentální pevnině a větších ostrovech blízko pevniny. Jediný kontinent, kde nebylo hlášeno pozorování, je Antarktida.

Podle jedné teorie se zombie postupně rozšířili z Haiti během dvacátého století do celého světa. Největší výskyt je totiž právě v Karibiku a blízkých Spojených státech Amerických. Pravděpodobnost rozšíření tak agresivního a vzácného živočicha v tak krátkém čase na dalším kontinenty je však méně než nízká.

Severní Amerika

Pravděpodobně největší populaci člověka šíleného na světě žije v USA. Roční počet hlášených pozorování jde zde do tisíců. Nejčastěji v rozlehlých chudinských předměstích velkých měst. Občas se ale stane, že dojde k incidentu přímo v centru města (Miami, 2012). Odhady populace se pohybují v rozmezí mezi 1 000 a až 100 000. Nutno opět zmínit, že dat je velice málo, čísla je tedy brát s nutnou rezervou. Místní obyvatelé jsou na své druhové příbuzné pyšní a v americké kultuře mají své neodmyslitelné místo. Nejvýraznějším znakem jsou filmové interpretace člověka šíleného v americkém filmovém průmyslu nebo napodobování vzezření zombií při svátku Halloween.

Karibik

Nejpravděpodobnější místo původu člověka šíleného je považováno místo prvního zdokumentování - ostrov Haiti. Izolovanost ostrova a dvě století nefungující státní instituce jsou uváděny jako hlavní důvody pozdního objevení. Do dnešního dne je ostrov domovem největší zdokumentované populace druhu na světě čítající 54 členů (červen 2015) a každý rok přibývají další. Právě na Haiti jsou ideální podmínky pro relativně bezpečné studium našeho zvláštního příbuzného. Někteří místní obyvatelé totiž podle svých slov dokázali zombie "domestikovat" a využívají je při práci v zemědělství. Tito domestikovaní jedinci se však od svých volně žijících druhů zásadně liší - jsou naprosto pasivní, což velice omezuje možnosti výzkumu. Přesto se téměř vše, co o těchto záhadných tvorech víme, víme právě odtud.

Evropa a Blízký Východ

Londýn ve Velké Británii je pravděpodobně jediným městem na Zemi, který zažil doslova invazi zombií tvz. "Zombie Outbreaks" (volně přeloženo jako "povstání zombií") v roce 2000. Při prvním incidentu se velká skupina zombií objevila přímo v centru města a v brutální, 28 dní dlouhé bitvě s policií a armádou zabila nebo zranila na 6 000 lidí, včetně několika desítek dětí a policistů ("28-Day Outbreak"). Přesně 28 týdnů po začátku řádění první skupiny se na stejném místě objevila druhá skupina zombií a roztrhala několik stovek lidí, kteří sem přišli uctít památku obětí předchozího masakru ("28th Week Outbreak"). Díky připravenosti státního aparátu byl počet obětí nižší než u prvního povstání, ale tentokrát umírali převážně rodiny s malými dětmi.

Po těchto dvou incidentech bylo v celém Spojeném království povoleno člověka šíleného beztrestně střílet a došlo dokonce i na pár spontánních pogromům. Žádný však nebyl "úspěšný". Britská vláda, i přes nátlak lidsko-právních organizací stále odmítá změnit svůj postoj k otázce člověka šíleného.

Ve zbytku Evropy a Blízkého Východu se tvor vyskytuje v menší míře, ovšem za to pravidelně. Existují dohady o trvalém osídlení dlouho před jeho nálezem na Haiti. Mnoho historických pramenů zde popisuje tvory takřka totožné s moderním pozorováním. Většina těchto zdrojů je však již neověřitelná.

Asie

Fenomén Homo furialis je blízký především euroamerické kulturní oblasti. I přesto, že se v zemích jako Indie, Pakistán, Thajsko nebo Čína odehraje denně několik desítek napadení člověkem šíleným, kvůli relativním číslům a obrovské rozloze kontinentu je Asie považována za méně vhodné prostředí pro život tohoto druhu.

Afrika

Afrika nikoho nezajímá! Jedeme dál!

Rozmnožování

O rozmnožování druhu je toho známo snad nejméně. Obecně je předpokládáno, že probíhá podobně jako u člověka, realita je ovšem složitější. Problémem je opět nedostatek dat a zvláštní chování druhu. Pozorování ve volné přírodě je téměř nemožné a exempláře v zajetí nejeví (podobně jako například pandy) žádný zájem o páření. Navíc velmi brzy umírají (cca 1 až 5 týdnů v zajetí). Pokusy o odchyt mláďat jsou zatím neúspěšné, nicméně řada vědců si od nich slibuje velký pokrok ve studiu reprodukce člověka šíleného.

Objevují se i názory, že by mohlo jít o zcela asexuální druh, který se rozmnožuje jiným způsobem než jeho biologičtí příbuzní. Názor zastávají převážně antropologové a odborníci studující chování druhu, které prý naprosto neodpovídá rodu člověka.

Potrava

Člověk šílený je masožravec a mrchožrout. Loví sám, i ve skupině. Živí se především mršinami zanechanými většími predátory (pumy, medvědi, vlci). V případě, že nemá dostatečný přísun této potravy napadá velká zvířata. Převážně útočí na ostatní predátory, což je uváděno jako jedna z příčin tak slabé populace ve volné přírodě.

Na rozdíl od ostatních suchozemských predátorů si člověk šílený nevytváří vlastní teritorium. Místo toho migruje po krajině a hledá potravu.

Taktika lovu

I přes svou spřízněnost s člověkem, nepoužívá homo furialis žádné nástroje. Při lovu sází hlavně na svoji agresivitu. Jakmile svoji oběť spatří, rozeběhne se k ní, a začne z ní zuby trhat kusy masa, dokud oběť nezemře. Takto postupuje dále, dokud všechny "cíle" v dohledu nejsou mrtvé, poté spořádá, kolik může a odejde. Způsob lovu se nemění ani v případě skupiny. Nutno ovšem dodat, že skupina 3 až 4 homo furialis je takto schopna bez větších problémů zdolat dospělého medvěda.

Kvůli tomuto primitivnímu postupu a relativně pomalému pohybu (zombie se pohybuje zhruba stejně rychle jako člověk) napadá převážně predátory, což často k lose-lose situacím (obě strany soubojem více ztratí než získají). Právě způsob boje je nejčastěji uváděn jako hlavní příčina jeho malého výskytu a vymírání ohrožených druhů predátorů v Ruské federaci a ve Spojených státech. Pokud však člověk šílený vytvoří skupinu o 5 a více členech, znamená to ohromné nebezpečí pro místní ekosystém. Takto velké skupiny jsou schopny "vybít" veškerou masožravou konkurenci, což nakonec vyústí v jejich vlastní vyhladovění.

Sociální chování a komunikace

Homo furialis je skupinový tvor. Často však lze potkat osamělé jedince. Na rozdíl od lidí žijících ve skupinách se komplexní hierarchií a dělbou práce je zde skupinová identita podobná některým druhům ptáků. Když jedinec přijde do styku se skupinou, vždy se zařadí mezi ostatní členy, a to prostou změnou směru ve prospěch skupiny. Tu poté neopustí až do své smrti. Skupiny nemají žádného vůdce. Komunikace mezi členy je minimální, téměř žádná. Stále se nepodařilo prokázat jakýkoli způsob předávání informací mezi členy. Většina zástupců druhu má sice funkční hlasivky, přesto nepoužívá žádnou formu řeči. Pokud někdo ze skupiny spatří kořist, rozběhne se jejím směrem a tím upozorní ostatní, kteří se vydají za ním. V některých případech to bývá doprovázeno hlasitým skřekem, nejde však o pravidlo.

Většina Homo furialis nosí potrhané šaty. Jelikož druh nepoužívá nástroje, jde pravděpodobně o oděvy ukradené nebo nalezené. Oblečení neplní žádnou společenskou funkci a mnohdy nezakrývá ani intimní partie. Jeho funkce je většinou odborníku považována za primitivní obranu proti chladu a povětrnostním podmínkám.

Rodina

Koncept rodiny člověk šílený nezná. Samec ani samice neprojevují žádný zájem o páření. Nebylo rozpoznáno ani nějaké zvláštní chování ve vztahu samec - samička - mládě. Například při lovu útočí i mláďata a to bez jakékoli patronace dospělých členů skupiny. Mládě je pravděpodobně už od narození (ještě nebylo pozorováno) plně samostatné. Tato teorie ale naráží na řadu problémů (např. pro savce je typická rodičovská péče, nedostatek informací o reprodukci).

Funkci rodiny zde nejspíš nahrazuje skupina, ke které člověk šílený cítí silnou loajalitu. Může tedy jít o strukturu podobnou některým druhům opic, vytvářejí tlupy.

Všechny druhy rodu Homo používaly nástroje, jazyk a poměrně vyspělou kulturu. Z anatomických znaků je zásadní především zvětšení objemu mozku (vyjma Homo habilis více než 1000 ml), čelo od očí stoupá vzhůru, lebka se zakulacuje, dochází k určité redukci zubů, zkracování rukou a naopak prodlužování nohou.

Člověk se (jako ostatní současní hominini) živí rostlinnou i živočišnou potravou, obojí potrava je doložena i v paleontologických nálezech (v sídlištích shromážděné pevné části rostlin - pecky, skořápky - a rozbité kosti ze zvířat). Z rostlinné potravy je schopen trávit tuky, bílkoviny a většinu sacharidů (nikoli celulózu), z živočišné potravy přijímá zejména bílkoviny a tuky (kromě masa a vajec se u moderního člověka vyvinula schopnost i v dospělosti trávit mléko).

Modernějším druhům člověka, včetně jediného současně žijícího člověka moudrého, je vlastní užívání oděvů jednak pro ochranu před klimatickými vlivy a jinými mechanickými a tepelnými účinky okolního prostředí a jednak jako součást společenského chování a jeho znaků a určení role ve společnosti.