Tomáš Čep

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. PhDr. Tomáš Čep
Narození3. září 1886 nebo 3. září 1888
Želechovice
Úmrtí17. října 1959
Leopoldov (dnes Slovensko)
Příčina úmrtíPodlehl vězeňským útrapám
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov města Brna
VzděláníGymnázium ve Frýdku-Místku
Filozofie a bohemistika na pražské filozofické fakultě
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Povolánístředoškolský profesor
Profesor Vysoké školy zemědělské v Brně
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1939
Československá medaile za zásluhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Tomáš Čep (3. září 1888 Želechovice u Uničova [1]– 17. října 1959 Věznice Leopoldov, Slovensko[1]) byl československý agrární sociolog, pedagog, redaktor odborného časopisu Sociologické revue a účastník 2. odboje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rolnické rodině. Studoval na Gymnáziu v Olomouci v roce 1908 však odmaturoval v Místku (dnes Frýdek-Místek). Následovalo studium filozofie a bohemistiky na filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy university v Praze, kde byl v roce 1915 promován doktorem filozofie (PhDr.).[2] Po studiích působil jako středoškolský profesor nejprve na českém reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích, později vyučoval český a německý jazyk ve státním učitelském ústavu v Opavě. Od roku 1926 až do konce života působil v Brně. V roce 1935 získal docenturu v oboru sociologie venkova na Vysoké škole zemědělské v Brně a od následujícího roku přednášel na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. V roce 1947 byl jmenován řádným profesorem sociologie.[3]

Oženil se v roce 1915 v Bližkovicích u Moravských Budějovic s Marií Louckou (1891–1979). V době první světové války se účastnil bojů na východní a jižní frontě. V meziválečném období působil v redakční radě odborného časopisu Sociologické revue. Byl členem Masarykovy sociologické společnosti a Československé akademie zemědělské. Ve stejně době byl stoupencem programu a politiky Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Po druhé světové válce po zákazu agrární strany v ČSR spolupracoval s Československou stranou národně socialistickou, kde mimo jiné pomáhal vypracovat zemědělskou část jejího programu.[2]

Z důvodu aktivní činnosti v odboji během druhé světové války, kde se zapojil jako odborník na agendu zemědělství a sociální péče, byl zatčen gestapem. Následně byl odsouzen za přípravu k velezradě a  v letech 1940-45 vězněn v Německu. Za účast v odboji byl později oceněn Československým válečným křížem a Československou medailí za zásluhy I. stupně.

Po převratu v roce 1948 byla přerušena výuka sociologie venkova a tím byl Tomáš Čep připraven o možnost přednášet. Jeho díla i nadále sympatizovala se zaniklou agrární stranou. Komunistická strana Československa proto označila Tomáše Čepa za politicky nespolehlivého a přeřadila ho do ústřední knihovny. Krátce na to byl roku 1952 poslán do penze. [3]

Režim ho stále považoval za nepohodlného a proto byl v roce 1957 opět zatčen a 25. dubna 1958 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu odnětí svobody v délce čtyř let. Zemřel ve věznici Leopoldov dne 17. října 1959. Pohřben byl na brněnském Ústředním hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Původ přivedl Tomáše Čepa ke studiu práce, života a kultury rolnictva, čemuž se věnovala nově vzniklá vědní disciplína sociologie venkova, za jejíž zakladatele je považován I. A. Bláha. Sám Čep se soustředil na shromažďování, úpravu a studium selských povídek.  Na základě získaných informací o selské kultuře se pokusil vystihnout osobité rysy myšlení venkovského lidu. Na jeho práci měli vliv T. G. Masaryk a J. Polívka. V oboru se následně ztotožnil s názory předních agrárních sociologů A. Matuly, O. Frankenbergera, A. Palečka a R. Rolníčka.[2]

V díle Tomáše Čepa se silně projevuje jeho zájem o moravskoslezský venkov. Proto je řada jeho děl zaměřena na slezskou lidovou kulturu, podporu venkova a důležitost zemědělství. Zastává názor, že faktory modernizace a urbanizace vedou ke zpochybňování vesnického života a tvrdí, že pro udržení národní pospolitosti je tedy nutná spolupráce mezi městem a venkovem, kterou se zmenší nedostatky obojího (tzn. reurbanismus). Prostřednictvím svých prací probouzel ve čtenářích lásku k venkovu. Ovlivnil zejména generaci studentů brněnské Vysoké školy zemědělské a Vysoké školy zvěrolékařské.[3] K sociologii se dostal vlivem svých známých (Emanuel Chalupný, Arnošt Bláha). Jeho díla byla ovšem chudá a neměla příliš hluboký charakter, tudíž neodpovídala tehdejšímu stavu sociologie ve světovém měřítku.

Tomáš Čep patřil k jednomu z nejproduktivnějších autorů v časopise Sociologická revue, což byl v meziválečném období hlavní oborový časopis. Čep v něm publikoval po Bláhovi největší počet článků (177), mezi nimiž tvoří velký podíl studie, recenze, zprávy a články týkající se T. G. Masaryka, který byl v časopise častým tématem z důvodu, že Sociologická revue byl oficiální orgán Masarykovy společnosti.[4] Jedním ž Čepových článků o něm je například T. G. Masaryk – Lidové prvky v jeho myšlení a řeči (vydán v roce 1947). Do časopisu přispěl také svými studiemi Sociální funkce československého sedláka (rok 1933), Sociální funkce zemědělské mládeže (1934), Sociální funkce československé ženy v zemědělství (1934), Československý venkov na prahu druhé republiky (1938), Venkovský lid a národní tradice (1939), Sociologie města a venkova v díle I. A. Bláhy (1940), Zákon sociálního konsensu v Chalupného pracích z oboru sociologie venkova (1940), Prof. PhDr. Anton Štefánek, sociolog Slovenska (1947).[3]  

Jediným Čepovým odborným dílem je kniha Životní spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém – Jedná se o Čepovo teoreticky i metodicky nejpropracovanější dílo.[4] K jeho vydání došlo v roce 1934 a popisuje v něm své dlouhodobé pozorování 30 venkovských rodin, které probíhalo v letech 1928-1933. Prolínalo se tedy s hospodářskou krizí, což se v ekonomických situacích rodin negativně projevuje. V průběhu 5 let pozorování došlo k rapidnímu poklesu životní úrovně rodin a autor zde zaznamenává, že většina z nich přestala dosahovat standardu životního minima. Jako východisko vidí posílení podpůrné politiky, což se shoduje s programem jeho agrární strany.[2]

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • Selství v literatuře moravskoslezské (1933, Brno)
  • Kapitoly ze sociologie venkova  (1933, Brno)
  • O vědeckém a filosofickém díle Emanuela Chalupného (1938, Praha)
  • Družstevník velké víry: K padesátinám předsedy Frant. Wenzla (1939, Brno)
  • Zemědělství na nových cestách (1949, Brno)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d ČEP Tomáš 3.9.1888-17.10.1959 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Čep Tomáš – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Regionální zvláštnosti politiky agrární strany v období první Československé republiky. www.slovackemuzeum.cz [online]. [cit. 1.12.2019]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miloslav PETRUSEK, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ, „Velký sociologický slovník.“ Praha: Karolinum, 1996.
  • Lubomír SLEZÁK, „Agrární sociolog Tomáš Čep a svobodné učení selské v letech první ČSR (1918–1938).“ In: České země a moderní dějiny Evropy. Praha 2010, s. 169–180.
  • Tomáš ČEP, „Životní spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém.“ Brno 1934.
  • Tomáš ČEP, „první učitel sociologie venkova na VŠZ v Brně.“ In: Juliána Obrdlíková (ed.), Brněnská sociologická škola. Brno 1966, s. 58–64.
  • Jana, BUREŠOVÁ, Josef HARNA a Blanka RAŠTICOVÁ, „Regionální zvláštnosti politiky agrární strany v období první Československé republiky. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, 2012. Studie (Slovácké muzeum).
  • Dušan JANÁK, „Autorská a tematická struktura Sociologické revue. Příspěvek k sociologickému rozboru dějin české sociologie ” Sociologický časopis, 2011.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomáš_Čep&oldid=23907830“