Sovětské metody práce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sovětské metody práce byly pracovní postupy, které měly zvýšit výkonnost všech odvětví národního hospodářství Sovětského svazu. Průkopnici těchto metod měli často pouze minimální technické vzdělání. Stalin oceňoval stachanovce za nerespektování technických norem a odborníků.[1] Sovětské metody práce nepřinesly většinou technologické inovace, ale pouze přetěžovaly lidi,[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] stroje a infrastrukturu. Slovy Stalina: „dovedou z techniky těžit maximum toho, co z ní lze vytěžit."[1][3] Ve stachanovské praxi se zvyšovaly otáčky na obráběcích strojích, zvyšovala rychlost posunu klád na pilách, zvyšovala řezná rychlost brázdiček v porubech dolů, a zvyšovaly vsázky do martinských pecí.[4] Že údernické hnutí není možno opírat pouze o fyzické schopnosti a dřinu konstatoval Antonín Zápotocký.[5]

Označení viníka přetěžování pracovníků[editovat | editovat zdroj]

Média odsoudila bezduché a mechanické metody práce, které zaváděl Centrální institut práce (CIT) inspirovaný americkým vědcem Frederickem Winslowem Taylorem, protože byly buržoazní úchylkou. Úchylka byla pojmenována jako „citovština"[6] a zakladatel CITu Alexej Kapitonovič Gastev byl 8. září 1938 zatčen NKVD a 15. dubna 1939 popraven.[7] [8] V knize „Jak pracovat“ napsal o hlavním problému výroby: nedostatku pracovní kultury[9] u většiny sovětských občanů a nevyvinutými kulturními postoji.[8]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

První propagandisticky využitým výkonem byla těžba uhlí pomocí sbíječky na stlačený vzduch Alexeje Grigorjeviče Stachanova. Stachanov sám narubal v noci z 30. na 31. srpna 1935 během 5 hodin 45 minut 102 tun uhlí[10] a překonal normu o 1400 %.[11] Dva horníci zajišťovali porub dřevěnými stojkami.[12] Horníci nezbytní pro dokončení těžby (nakládka uhlí) nebyli v rekordu Stachanova zmiňováni, na rozdíl od rekordu Jumaševa.[13] Právě v rozdělení těžby na samotné rubání a na zajišťování stropu našli propagandisté uplatnění dělby práce a postup nazvali Stachanovovou metodou.[zdroj?]

Události nabraly rychlý spád - nejen, že vzniklo stachanovské hnutí, ale už 76 dní po rekordu[6] se ve Velkém kremelském paláci konala 1. všesvazová porada stachanovců.[14] Hnutí začalo jaksi spontánně, téměř samovolně, zdola a šířilo se nebývalou rychlostí jako uragán.[15] Stachanovci podávali maximální výkony (i 3 000 % normy)[16] v rámci socialistické soutěže, a to nejen v dolech. Socialistické soutěžení bylo rozšířeno nejen mezi jednotlivci-stachanovci, ale v rozsahu celých pracovišť a podniků.[17] V socialistické soutěži docházelo k masovému rozšiřování zlepšovatelských a novátorských poznatků a nových pracovních metod.[17]

Dne 16. prosince 1935 byla uveřejněna fotografie Alexeje Grigorjeviče Stachanova na obálce časopisu Time.[18]

Československo[editovat | editovat zdroj]

Také čeští čtenáři byli o stachanovcích již ve třicátých letech 20. století informováni. Pojmenování stachanovec bylo použito i v případě zaměstnance Baťovy továrny.[19][20] V článku o obuvnickém průmyslu SSSR se mohli dočíst, že ze Zlína přijali mnoho prospěšného. Organizace práce a stroje jsou stejné, až na sortiment, který se v SSSR zaměřoval pouze na jeden typ obuvi.[21] Sovětské noviny kvitovaly zájem a pomoc Zlína (Bati).[22] Jan Antonín Baťa však mluvil o slepém kopírování, které následovalo po návštěvě sovětských generálů v podniku a posléze i návštěvě sovětských spisovatelů.[23] Výhrady českého tisku třicátých a půlky čtyřicátých let 20. století ke stachanovskému hnutí (stachanovštině):

  • nehospodárnost, malá kvalita a výroba zmetků. Naproti tomu je v československých podnicích zavedena úkolová práce, ale s přihlédnutím k reálným možnostem pracovníka.[24]
  • postoj komunistů kritizujících racionalizaci v československých podnicích, i když se v SSSR rozjela stachanovština.[25]
  • mnoho žen-stachanovkyň je zaměstnáno v hornictví a hutnictví, kde nemohou vydržet pracovní tempo[26]
  • stachanovština je stejný systém jako taylorismus[27]
  • výkonové normy se zvyšují po každém rekordním výkonu stachanovce, který výkon dosáhl krátkodobě a za uměle vytvořených výhodných podmínek[28]
  • stachanovec je komunista, a už to je nepřijatelné[29]

Článek v časopise Auto vysvětluje, že stachanovština je vědecká organizace práce a nevyžaduje větší námahu dělníků.[30]

Průkopníci sovětských metod byli v Československu glorifikováni již po 2. světové válce.[31] Stále se vyskytovaly i kritické hlasy, které doporučovaly vykázat rekordní výkony silákům do varieté, kde mohou ohromovat publikum.[32][33] Po 25. únoru 1948 už nebyla kritika myslitelná. Novináři psali o stachanovcích devótní články, které popisovali jejich ušlechtilé motivace ke špičkovým výkonům. Naopak v článcích sovětských novinářů byly v rublech vyčísleny odměny stachanovců. Českými (slovenskými) novináři nebyla finanční motivace zmiňována nebo byla dokonce popírána.[34] Finanční motivace ve objevila jen ve třicátých letech 20. století v článcích o baťovských rekordmanech.[19] [20] Baťovské výkony byly označeny jako taylorismus, na rozdíl od výkonu stachanovce Nikolaje Smetanina, který vykonával tutéž činnost. Ve stachanovské práci je každý pohyb promyšlen a odůvodněn, aby se mohla ušetřit alespoň vteřina.[35]

Adorace stachanovců nekončila novinovými články a filmovými týdeníky. Objevil se plán na promítání krátkých filmů během rozdělování práce horníkům.[36]

Propagandisté vytvořili obraz Sovětského svazu, kde stachanovci, hnutí „přicházející zdola"[37] ženou vpřed sovětské hospodářství. Ve skutečnosti bylo národní hospodářství tlačeno shora, včetně pokusu o zavedení vojenského řízení. Dne 10. září 1947 vešel v platnost Výnos prezidia Nejvyššího sovětu SSSR „O zavedení hodností pro řídící a inženýrské pracovníky v uhelném průmyslu a výstavbě uhelných dolů“. Přidělení hodnosti dávalo právo nosit uniformy s příslušnou distinkcí umístěnou v knoflíkové dírce a na rukávu.[38] Následovaly další výnosy, které hodnosti zavádělo i v dalších resortech včetně lesnictví a papírenského průmyslu. Dne 12. července 1954 byly uniformy a insignie v hospodářství zrušeny.

Propagace sovětských metod práce se objevovala i v projevech Klementa Gottwalda.[39] „Úderník, zlepšovatel, stachanovec, to ať je nový hrdina, nový ideál naší mládeže."[40]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Příkladem nuceného zavádění sovětských metod práce je Příkaz ministra zemědělství k zavádění pokrokových metod nutných ke splnění směrnice X. sjezdu KSČ:[41]

  • využití čtvercové hnízdové výsadby brambor a kukuřice[41] [42]
  • využití úzkořádkového osevu obilovin
  • metoda chovu prasat soudružky Ljuskovové
  • metoda výkrmu prasat soudruha Šurikovova

Příkaz ministra neobsahoval další sovětské metody:

  • metoda šestinásobné držitelky Leninova řádu Andrejevny Malininy,[43] která spočívala v dojení a krmení dojnic 3x krát denně.[44] Masáž vemene[45] a krmení bramborami přineslo zvýšení dojivosti.
  • Lysenkova metoda zakládání lesů: semena stromů se vysazují na polích osetých ozimem, obilí pak chrání stromečky před větry. V dalším roce se pole osévají bez orání. Ve výsledku stromky chrání obilí.[46]
  • metoda traktoristky Praskovija (Paši) Nikitičny Angeliny,[47][48]která se mimo jiné aktivity účastnila na velikém zreformování přírody vysazováním ochranných lesních pásem[49]
  • metoda Zinajdy Ivanovny Vorošilové, která zavrhla zastaralou podlahovou metodu chovu drůbeže a propagovala klecovou metodu.
  • metoda Ivana Hunějeva,[50] spočívající v hodinovém grafu
  • metoda B. Gotovcova: bodovací systém klasifikace pracovních operací[51]

Normalizační tisk konstatoval, že československé zemědělství se v letech 1952 - 1972 rozvíjelo na základě sovětské zemědělské ekonomiky a praxe.[52]

Studený odchov telat[editovat | editovat zdroj]

Nejcitovanější metodou v zemědělství byl studený odchov telat. Byť se metody jmenovaly po svých autorech, u studeného odchovu tomu tak nebylo. Média zmiňovala pouze vynálezce zařízení, v kterém odchov telete probíhal. Jednalo se boudy šestinásobného držitele Leninova řádu Stanislava Ivanoviče Štejmana. S nerusky znějícím jménem měli novináři potíže, a tak boudy nazývali jako Štajmanovy,[53] Stajmanovy,[54] Steinmanovy[55] nebo dokonce švédské.[56] Studený odchov přinášel užitkovost a odolnost[57][58]

Termín „studený odchov" zlidověl a byl používán jako označení nevytápěných místností, bytů nebo budov.[59] Propagandisté si stěžovali, že na vesnicích studenému odchovu ještě nevěří[58] Média často používala termín vzdušný odchov.[60]

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Dalším oborem s častým výskytem sovětských metod byla železniční doprava:

  • metoda Pjotra Fedoroviče Krivonosa[61], který dostal 48 kg páry z jednoho čtverečního metru výhřevné plochy kotle parní lokomotivy; to umožnilo zdvojnásobení technické rychlosti nákladních vlaků. Stranická propaganda hodnotila Krivonosův výkon jako v praxi vyvrácenou pseudovědeckou teorii limitů.[62]
  • metoda Viktora Grigorjeviče Blaženova (hnutí pětistovkařů - движения пятисотников),[63] které mělo za úkol dosáhnout nájezd lokomotiv 500 km/den. později se jednalo i o rychlost, spotřeba a organizaci úsekové vozby[64] Blaženov vydal knihu „15 000 kilometrů na lokomotivě za měsíc".[65]
  • metoda M.F. Katajeva,[66] neboli metoda rozpouštění vozů: kolektivní spolupráce při posunování vozů[67]
  • metoda Ščeblikinova: řádná prohlídka a oprava vozů přímo na pořádacím nádraží[64]
  • metoda Pavla Dmitrijeviče Sudnikova, spočívající v komplexním řízení vlakové dopravy (provozní plánování, regulace vlakové dopravy a obrat lokomotiv)[68][69]
  • metoda Nikolaje Alexandroviče Lunina, která vyřešila opravu lokomotiv společnou prací lokomotivní čety a opravářů depa; dalším vylepšením metody byla oprava lokomotiv pouze posádkou lokomotivy[16]
  • metody Zavodčikovova týkající se obchůzek tratí a jejich údržby[70]
  • Nazarovova[64]

Doly[editovat | editovat zdroj]

  • Metoda Nikity Aleksejeviče Izotova byla založena na důkladném studiu uhelné sloje, objevil kliváž (směr střihu)[71] a své znalosti využil, když narubal za směnu 240 tun uhlí,[72] později 607 tun.[73] Po výkonu Alexeje Grigorjeviče Stachanova zazněl názor, že Izotov dociloval svých výkonů vypětím fyzických sil.[6]
  • Metoda Mirona Dmitrijeviče Djukanova, který soutěžil se Stachanovem.[74]
  • Metoda Leonida Boriskina,[75] kterou použili horníci na dole Zápotocký na Kladně.[76]
  • Metoda Ivana Ivanoviče Briďka spočívající v těžbě uhlí v nepřetržitém cyklu.[77][78][79][80][81] Obrovský zájem musel způsobit jeho návrh, aby se stojky řezaly na požadovanou velikost už na povrchu.[82]
  • Metoda T. Gvozdyrkova[83] byla založena na plnění cyklického grafu práce. Horníci během první směny zabezpečili strop, během druhé směny podřezali stěnu uhlí brázdičkou a během třetí směny podřezanou stěnu vyrubali. Po 24 hodinách se cyklus opakoval. Ještě v roce 1945 bylo rozdělení na tři směny běžnou praxí, která nebyla žádnou metodou.[33]

Metodou se tato praxe stala nejpozději dne 1. dubna 1951, kdy byly popsána v tisku.[84] Ve starším článku ze dne 2. dubna 1950 je popisována metoda jinak: všechny operace měly probíhat současně. Vykonáváním všech operací ve stejnou dobu byl umožněn nepřetržitý chod brázdičky a nepřetržité rubání.[4] Metoda se objevila v písni Jaromíra Nohavici: „praca v cyklu těžbu zdvihně..."[85]

  • Metoda Petra Kalinoviče Zavarzy,[86]která obsahovala správnou obsluhu a údržbu brázdiček.[87] [88]
  • Metoda Semjona Grigorjeviče Golubara, která se týkala dobývání železných rud.[69]
  • Metoda Alexeje Iljiče Semivolosova, spočívající ve vysokorychlostním vrtání s mnoha otvory.[89][90]

Hutě, železárny[editovat | editovat zdroj]

  • Lidové noviny seznámily čtenáře s metodou rychlostní tavby oceli, vynalezenou tavičem-stachanovcen, který není v článku pojmenován.[91]
  • Metoda Alexeje Leontijeviče Šatilina, která spočívá ve zvýšení výroba surového železa využitím vysokopecního prostoru.[69][92]
  • Metoda taviče-novátora Michala Mojsejeviče Privalova, která spočívá v urychlování procesu martinské tavby[93]
  • Metoda Nurully Chasanoviče Bazetova spočívající v rychlostním tavení.[94]
  • Metoda Vladimíra Zacharova, spočívající v rychlostním tavení.[95]
  • metoda Vladimíra Starostina, ktrerá spočívá v zahájení vsázky do martinské pece před jejím úplným vyprázdněním.[96]
  • Metoda Vasilije Matvejeviče Amosova, kterou autor učil maďarské hutníky v Železárnách J.V.Stalina[97]
  • Metoda Alexeje Podmostkova, která obsah mědi ve strusce podstatně snížila z původních 50%.[98]
  • Metoda Semjona Vasiljeviče Česnokova, která prodlužuje životnost metalurgických agregátů.[99]
  • Metoda Ivana Alexejeviče Somova[99], který vytvořil světový rekord ve válcování, když vyválcoval 420 ingotů[100]
  • Metoda Alexeje Rjabova, která spočívá v přesném vykování polotovarů nevyžadujících velké obrábění.[101]

Strojírenství[editovat | editovat zdroj]

Ve strojírenství, konkrétně v obrábění kovů se uplatňovaly metody obráběčů kovů:

  • metoda frézaře ozubených kol Viktora Terentjeviče Ponomareva, spočívající v obsluze několika strojů a vysokorychlostního řezání kovů. Oslavný článek v Rudém právu napsal, že metodou splnil normu na 30 let za 1 rok.[12] Později vyšel článek samotného Ponomareva, který uvedl, že normu na 30 let splnil za pětiletku.[102]
  • metoda frézaře ozubených kol Alexeje Vasina, který současně pracoval na sedmi strojích[103]
  • metoda G. Bortkeviče, který dosáhl rychlosti 700 metrů/min.[104]
  • metoda silového obrábění (soustružení velkými posuvy) Vasilije Alexandroviče Kolesova spočívající ve větším posuvu, při kterém vznikají třísky 10 mm silné. Metoda prodlužovala životnost nožů, které se nelámaly.[105][106][107] Zásadním prvkem metody je Kolesovovův nůž, ale frézař soudruh Zahradil Kolesovovu metodu uplatnil i při práci na frézce a prodloužil tak životnost fréz.[108]
  • metoda Vladimíra Jakumoviče Karaseva, který zlepšil metodu V. Kolesova.[105]
  • metoda Borise Kulagina, která spočívá v prodloužení životnosti soustruhů[109]
  • metoda V. Seminského, který zvýšil obrábění pateronásobně použitím jedné operace místo dvou a použitím dláta soustružníka Birjutova[110]
  • metoda rychlosoustružníka Sergeje Bušujeva, který dosáhl při soustružení kovů rychlosti 2650 metrů/min.[111]
  • metoda Pavla Borysoviče Bykova[112], nejlepšího soustružníka na světě,[113] která rychlosoustružením 300 metrů/min zvedla pracovní výkony o 100%[114][115]
  • metoda Vasilije Ivanoviče Žirova, která spočívá ve vysokorychlostním vrtání.[116]
  • metoda Jevgenije Franceviče Saviče, která spočívá v rychlostním frézování[117]
  • metoda frézaře Ivana Ivanoviče Gudova, který najednou opracovával 50 součástí a dosáhl tak splnění normy na 9 050%[12] resp. 9 500%.[118]
  • metoda Ivana Petroviče Inočkina, spočívající v sestavení obráběcích strojů do linky[119]
  • metoda svářeče Michaila Terentyeviče Antonika,[120] která umožnila plnit normy na 500%.[121]
  • metoda Dmitrije Filippoviče Bosého (Bosyj), který automatizoval obsluhu stroje, a tím splnil normu na 1 000%,[122][123]a tak založil hnutí tisíčníků (Движение тысячников).

Textilní, kožedělný a dřevozpracující průmysl[editovat | editovat zdroj]

  • metoda Natalie Kuzminičny Jaryginy-Silovy,[124]která předchází poruchám sledováním výkonů stavů[125]
  • metoda tkadleny Marie Ivanovny Vinogradové[126], která obsluhovala 284 stavů,[127] a tím vyvrátila pochybnosti, které vznesl český časopis už při obsluze 219 stavů[128]
  • metoda přadleny Valje Petryščevové, spočívající ve zvýšení otáček a urychlení jednotlivých pracovních úkonů[129]
  • metoda tkadleny Julie Večerevové, spočívající ve zvýšení obrátek a předávání strojů za chodu a v péči o stavy[129]
  • metoda tkadleny Iraidy Solodovy neboli solodovský způsob kontroly člunků [130]
  • metoda Arzejevové: zaučovat na dvě i víc pracovních profesí[129]
  • metoda Vorošinova[131]
  • metoda tkalce Alexandra Čutkichova: vyrábět prvotřídní zboží a výzva k soutěži brigád o kvalitu[131][132]
  • metoda inženýra Fedora Lukiče Kovaljeva je zevšeobecňování a zpřístupňování údernických zkušeností do všech odvětví průmyslu.[133]
  • metoda Vasilije Ivanoviče Matrosova, která ušetřila v krátké době kůži na 80 000 párů obuvi[4]
  • metoda Marii Ivanovny Levčenko, která změnila způsob vykrajování kožených detailů bot; nadále byly vykrajovány ze zbytků kůže, která zůstala po vykrajování velkých dílů.[134]
  • metoda Nikolaje Smetanina,[21] předcvikaře, jehož výkonům se smál J. A. Baťa s poukazem, že baťovci to svedou jednou rukou, navíc u celých dílen[23]
  • metoda N. Jušina,[135] která řešila komplexní organizaci (v ruském originále stachanovského) pracoviště[136]
  • metoda Lidie Gavrilovny Korabelnikové,[137][138] která spočívala v komplexní úspoře surovin:
    • Bukovecké papírny: při výrobě papíru se odřezané okraje papíru ručně třídí a řežou na menší formáty
    • Chemické závody v Ústí na Labem: pracovníci se zavázali, že každou třicátou operaci budou provádět z ušetřeného materiálu
  • metoda Vasilije Stěpanoviče Musinského, která spočívala v údernickém zvyšování rychlosti práce na pile[139]

Vývoj sovětských metod[editovat | editovat zdroj]

Články v padesátých letech 20. století o metodách práce stachanovců vyzdvihovaly maximální nasazení lidí (obsluha více strojů, předávání strojů za chodu) a strojů (zvýšení otáček, silové obrábění). Přetěžování dělníků bylo popíráno: stachanovská práce je dokonalé ovládnutí techniky a použití racionálních metod.[140] Slovo „metoda" se stalo nadužívaným; ospravedlňovalo vyčerpávající fyzickou práci a povyšovalo elementární zásady práce na sofistikované postupy. Dodržování technologických postupů, vykonávání řádné údržby a udržování pořádku na pracovišti nebylo v Sovětském svazu tak samozřejmé, a proto sovětské metody práce pomáhaly odstranit nedostatek pracovní kultury. Podle Vladimíra Iljiče Lenina byl „Rus špatný pracovník ve srovnání s lidmi ve vyspělých zemích." [141][142]

V době normalizace se v Československu změnil slovník agitátorů: nehovořilo se o stachanovcích, údernících a jejich metodách. Média se i nadále věnovala špičkovým výkonům pracovníků a rekordům pracovních kolektivů, ale nebyly přičítány metodám. Sovětské metody byly stále vzorem. Nebyly už zacíleny na výkony, ale na zvýšení efektivity, kvality a bezpečnosti:

  • Zlobinova metoda stavění - Jedna univerzální četa vytvořila celý dům od hrubé stavby až po předání. [143] Zvládnutí stavby celého domu vyžadovalo, aby každý zvládal více profesí.[144]
  • Basovova metoda - práce bez úrazů a havárií, prohlídka pracovišť, průchodnost dopravních cest, přístupy k rozvaděčům elektřiny, seřízení strojů, ochranné pomůcky[145]

V březnu roku 1956 byl rozhodnutím Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR rehabilitován Alexej Kapitonovič Gastev. Od roku 2011 se uděluje Pohár A .K. Gasteva vítězi soutěže lídrů produktivity (štíhlé výroby).[146] Podle Taťjany Vjačeslavovny Zajcevy, autorky práce o A .K. Gastevovi, byly některé manažerské technologie, které dnes celý svět zná jako technologie západních zemí, byly ve skutečnosti vytvořeny v SSSR a následně vypůjčeny Západem.[147]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b KOMISE ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU, Komunistické strany Sovětského svazu. Dějiny Všesvazové komunistické strany (bolševiků). Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1953. 344 s. S. 320. 
  2. ↑ LÍBAL, Vladimír. U nás sabotáž, tam práce do strhání.. Národní listy. 1935-11-14, roč. 75, čís. 312, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ CEKL, Jan. Prvé výročí stachanovského hnutí. Moravský deník. 1936-08-22, roč. 31., čís. 195., s. 3. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c ŠULC, Zdislav. Od subotniků k stachanovskému hnutí. Rudé právo. 1950-02-04, roč. 30, čís. 30, s. 4. Dostupné online. 
  5. ↑ ZÁPOTOCKÝ, Antonín. Závěrečné slovo předsedy vlády. Rudé právo. 1951-04-17, roč. 31, čís. 89, s. 3. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c REDAKCE, listu. Alexej Stachanov. Partyzán. 1949-02-04, roč. 1949, čís. 5., s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ Гастев Алексей Капитонович. museum.memo.ru [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Мартиролог - Гастев Алексей Капитонович - Мемориальный Музей. nkvd.tomsk.ru [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ ВАГЕНЛЕЙТЕР, Александр. Нарымский адмссыльный Алексей Капитонович Гастев. Алгоритм – производительность труда [online]. 2021-01-07 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (rusky) 
  10. ↑ Redakce listu. Rekord horníka Stachanova (Рэкорд забойщика Стаханова). Pravda (Правда). 1935-09-02, s. poslední strana. Dostupné online. 
  11. ↑ LUB. Úderník Stachanov se dostal dokonce na titulní stranu časopisu Time. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c ŠÍP, Emil. Sovětští stachanovci-přední bojovníci za mír. Rudé právo. 1950-08-30, roč. 30, čís. 205, s. 2. Dostupné online. 
  13. ↑ PEXA, František. Několik poznámek o sovětském válečném průmyslu. Československé listy. 1944-02-01, roč. 2, čís. 2, s. 7. Dostupné online. 
  14. ↑ REDAKCE, listu. První všesvazová porada pracovníků a pracovnic - stachanovců v průmyslu a dopravě. Pravda (Правда). 1935-11-16, čís. 315, s. 2. Dostupné online. 
  15. ↑ Речь на Первом Всесоюзном совещании стахановцев 17 ноября 1935 года. www.marxists.org [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b PŘEMYSL. Kolébka stachanovského hnutí. Partyzán. 1949-02-04, roč. 1949, čís. 5, s. 7. Dostupné online. 
  17. ↑ a b KLÍMA, Jan. Za nejširší uplatnění sovětských metod a zkušeností. Vojenský topografický obzor [online]. Ministerstvo národní obrany, 1954 [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ TIME Magazine Cover: Alexei Stakhanov - Dec. 16, 1935. TIME.com [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b CENEK, Edvard. Klíma zase v čele. České slovo. 1936-06-27, roč. XIX., čís. 175., s. 5. Dostupné online. 
  20. ↑ a b -hm-. Denní zprávy: Klíma opět vede. České slovo. 1936-06-21, roč. XIX., čís. 169, s. 12. Dostupné online. 
  21. ↑ a b HRNČÍŘ, M. Návštěvou u ruských ševců. České slovo. 1936-07-12, roč. XIX., čís. 188, s. 9. Dostupné online. 
  22. ↑ HRNČÍŘ, M. Děti leningradských obuvníků píší do Zlína.. České slovo. 1936-11-13, roč. XIX., čís. 309., s. 1. Dostupné online. 
  23. ↑ a b BAŤA, Jan Antonín. Zlín - Moskva. Zlín. 1936-03-11, roč. 5, čís. 11, s. 1. Dostupné online. 
  24. ↑ -j-. Stachanovština na všeobecném ústupu. České slovo. 1937-05-01, roč. IX., čís. 120, s. 5. Dostupné online. 
  25. ↑ CEKL, Jan. Kolem SSSR. Moravský deník. 1936-09-10, roč. 31, čís. 211, s. 1. Dostupné online. 
  26. ↑ BREZA, ?. Žena v SSSR. Moravský večerník. 1937-03-10, roč. XVI., čís. 57, s. 4. Dostupné online. 
  27. ↑ MOTYČKA, Jaroslav. Oblomov a Stachanov. Jesenická stráž. 1936-01-18, roč. VI., čís. 3, s. 6. Dostupné online. 
  28. ↑ VASILJEV, Vladimír Petrovič. Dělník v Sovětech. Přítomnost. 1944-06-01, roč. 18, čís. 9, s. 140. Dostupné online. 
  29. ↑ PELNÁŘ, Antonín. Komunisté-stachanovci zasahují. Nová svoboda. 1946-05-22, roč. II., čís. 119, s. 3. Dostupné online. 
  30. ↑ JEZDINSKÝ, Jaroslav. Stachanovci v automobilkách. Auto. 1936-02-01, roč. XVII., čís. 19, s. 432. Dostupné online. 
  31. ↑ LANIA, Leo. Nejslavnější uhlokop. Rudé právo. 1946-09-05, čís. 205, s. 4. Dostupné online. 
  32. ↑ UHER, Augustin. Netřeba lámati rekordy, ale pracovat!. Osvobozený Našinec. 1945-12-22, roč. 78, čís. 181, s. 3. Dostupné online. 
  33. ↑ a b LEM., lem. Na obranu našich stachanovců. Rudé právo. 1945-12-14, čís. 185, s. 3. Dostupné online. 
  34. ↑ SVATOPLUK, T. Osvobozená žena. Tvorba. 1950-03-08, roč. XIX., čís. 10, s. 228. Dostupné online. 
  35. ↑ KONDRAŠOVOVÁ, M. Stachanovci o nových výrobních methodách. Partyzán. 1949-05-06, čís. 18, s. 6. Dostupné online. 
  36. ↑ HLAVÁČOVÁ, Jožka. Zlepšit masově politickou práci na dole Masaryk I.. Nová svoboda. 1951-09-30, roč. VII., čís. 231, s. 4. Dostupné online. 
  37. ↑ Moderní-Dějiny.cz | J. Stalin - Projev na První všesvazové poradě stachanovců. www.moderni-dejiny.cz [online]. [cit. 2024-05-23]. Dostupné online. 
  38. ↑ PREZIDIUM, Nejvyššího sovětu SSSR. "О введении персональных званий для руководящих и инженерно-технических работников угольной промышленности и строительства угольных шахт". Moskevský komsomolec (Московский комсомолец). 1947-09-13, čís. 113, s. 1. Dostupné online. 
  39. ↑ GOTTWALD, Klement. Výstavba SSSR mocná zbraň světového boje za mír a pokrok (Za trvalý mír, za lidovou demokracii). Se Sovětským svazem na věčné časy. 1954, s. 160. Dostupné online. 
  40. ↑ GOTTWALD, Klement. Klement Gottwald 1949-1950. Praha: Svoboda, 1951. 415 s. S. 337. 
  41. ↑ a b SMIDA, Marek. Příkaz. Obrana lidu. 1955-01-19, roč. 9, čís. 14, s. 1. Dostupné online. 
  42. ↑ OKRESNÍ, konference. Uplatňování sovětských zkušeností v agrotechnice a zootechnice. Zpráva okresní konference KSČ okresu Tišnov. 1953, s. 25. Dostupné online. 
  43. ↑ ČESKOSLOVENSKÁ, tisková kancelář. Spisovatel Boris Polevoj v jednotném zemědělském družstvu „Průkopník". Obrana lidu. 1952-11-13, roč. 6, čís. 270, s. 2. 
  44. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Sovětskými methodami k vyšší výrobě mléka. Rudé právo. 1952-04-10, roč. 32, čís. 88, s. 1. Dostupné online. 
  45. ↑ HRADECKÝ, Adolf. Velké úsilí vojenských lesů a statků. Obrana lidu. 1955-03-02, roč. IX., čís. 52, s. 1. Dostupné online. 
  46. ↑ REDAKCE, listu. Nové metody zakládání lesů. Partyzán. 1948-12-17, roč. III., čís. 50, s. 16. Dostupné online. 
  47. ↑ ČESKOSLOVENSKÁ, tisková kancelář. Státní traktorové stanice používají zkušenosti sovětské MTS. Úřední list Československé republiky. 1951-04-19, roč. 32, čís. 91, s. 1013. Dostupné online. 
  48. ↑ L´ARMÉE, francaise. Poslání žen v obraně státu. Vojenská výchova. Září 1947, roč. I., čís. 11-12, s. 604. Dostupné online. 
  49. ↑ GARIN, S. O sovětských lidech. Naše vojsko. 1948-12-10, roč. 7, čís. 50, s. 5. Dostupné online. 
  50. ↑ ŠACKIJ, Ivan Petrovič. Sovětští odborníci pomáhají zlepšovat práci státních traktorových stanic:. Úřední list Československé republiky. 1951-06-16, roč. 32, čís. 139, s. 1591. Dostupné online. 
  51. ↑ ČALKOVSKÝ, S. Výzkum klasifikace pracovní činnosti. Zemědělská ekonomika. Září-říjen 1972, roč. 18, čís. 9-10, s. 627. Dostupné online. 
  52. ↑ KUNZ, J. Výsledky socialistické zemědělské ekonomika a její další rozvoj. Zemědělská ekonomika. Září-říjen 1972, roč. 18, čís. 9-10, s. 607. Dostupné online. 
  53. ↑ PÖSL, František. JZD překračují dodávky. Šumperské vesnické noviny. 1953-09-12, roč. III., čís. 35., s. 1. Dostupné online. 
  54. ↑ PAVLÍČEK, Jaroslav. V Horní Libině zavádějí studený odchov telat. Šumperské vesnické noviny. 1953-09-22, roč. III., čís. 36., s. 3. Dostupné online. 
  55. ↑ HČK, hčk. Pomáháme plnit úkoly našeho zemědělství. Hlas revoluce. 1955-04-04, roč. 8, čís. 4, s. 11. Dostupné online. 
  56. ↑ KUBA, Ad. Kandidát. Obránce vlasti. 1954-04-30, roč. 2, čís. 18, s. 5. Dostupné online. 
  57. ↑ N, S. Pracovníci KVÚZ propagují vzdušný odchov telat. Nová svoboda. 1953-04-12, roč. IX., čís. 88., s. 5. Dostupné online. 
  58. ↑ a b MEZULIÁNIK, Josef. Do nové zemědělské školy. Předvoj. 1953-08-05, roč. III., čís. 17, s. 2. Dostupné online. 
  59. ↑ ANTLOVÁ, Majka. Finské domky slaví 50. Ivančický zpravodaj. Říjen 2008, roč. 37, čís. 10, s. 29. Dostupné online. 
  60. ↑ KEJIK, František. Tož o té veliké řepě. Obrana lidu. 1954-11-13, roč. 8, čís. 274, s. 1. Dostupné online. 
  61. ↑ BOUČEK, Jaroslav. Slavná bojová cesta Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1953. 23 s. S. 14. 
  62. ↑ ZALESSKIJ, Konstantin Aleksandrovič. Stalinova říše: Biografický encyklopedický slovník. Moskva: Veče (Вече), 2000. 447 s. ISBN 5-7838-0716-8. S. 211. 
  63. ↑ RŮŽIČKA, Antonín. Při návštěvě stachanovce Blaženova uzavřeli nový závazek. Rudé právo. 1951-04-20, roč. 31, čís. 92, s. 1. Dostupné online. 
  64. ↑ a b c DOLEJŠKA, Vilém. Družba, která pomáhá. Obrana lidu. 1954-08-08, roč. 8, čís. 191, s. 1. Dostupné online. 
  65. ↑ BLAŽENOV, Viktor Grigorjevič. 15 000 km na lokomotivě za měsíc. Lidové noviny. 1951-09-19, roč. 59., čís. 221., s. 6. Dostupné online. 
  66. ↑ VENDLER, Karel. Plzeňští železničáři pracují podle sovětských stachanovců. Lidové noviny. 1952-01-24, roč. 60., čís. 20., s. 3. Dostupné online. 
  67. ↑ ÚŘEDNÍ, list. Úspěch ostravských katajevců. Úřední list Československé republiky. 1951-06-24, roč. 32, čís. 146, s. 1647. Dostupné online. 
  68. ↑ RUSEK, Eduard. Sovětský stachanovec Sudnikov mezi železničáři. Stráž lidu. 1953-10-30, roč. 9, čís. 86, s. 3. Dostupné online. 
  69. ↑ a b c ČESKOSLOVENSKÁ, tisková kancelář. Z návštěvy sovětských stachanovců v ČSR. Rudé právo. 1953-10-18, roč. 33, čís. 290, s. 2. Dostupné online. 
  70. ↑ NECHVÁTAL, F. Údržba tratí. Železnice. Říjen 1952, roč. 2, čís. 10, s. 257. 
  71. ↑ IGIŠEV, Vladimír. Havíři. Nová svoboda. 1951-09-23, roč. VII., čís. 225, s. 6. Dostupné online. 
  72. ↑ REDAKCE, listu. Stachanovci. Mladá fronta. 1986-01-03, čís. 2, s. 2. Dostupné online. 
  73. ↑ REDAKCE, listu. Stachanovci. Svět sovětů. 1951-08-22, roč. 14, čís. 34, s. 13. Dostupné online. 
  74. ↑ POKORNÝ, Jiří. Co je to stachanovské hnutí?. Přítomnost. 1935-12-11, roč. 12, čís. 19, s. 781. Dostupné online. 
  75. ↑ REDAKCE, listu. Leonid Borijskij ustanovil nový rekord (Леонид Борискин установил новый рекорд). Moskevský bolševik (Московский большевик) [online]. Rada poslanců dělnictva, 1946-02-08 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. 
  76. ↑ HAŠKOVÁ, Lenka. Myslíme na máj. Rudé právo. 1951-01-14, roč. 31, čís. 11, s. 5. Dostupné online. 
  77. ↑ ČESKOSLOVENSKÁ, tisková kancelář. Po vzoru stachanovce Briďka. Mladá fronta. 1953-12-23, roč. IX., čís. 306, s. 5. Dostupné online. 
  78. ↑ HLAVÁČOVÁ, Jožka. Cykličnost je základem velké výkonnosti. Nová svoboda. 1951-11-16, roč. VII., čís. 270, s. 3. Dostupné online. 
  79. ↑ HES, Jaroslav. Čemu učí naše horníky stachanovec Briďko. Nová svoboda. 1953-06-14, roč. IX., čís. 143, s. 4. Dostupné online. 
  80. ↑ REDAKCE, listu. Mladí havíři na dole Doubrava plní cykličnost. Nová svoboda. 1953-05-31, roč. IX., čís. 130, s. 6. Dostupné online. 
  81. ↑ ZDOBINA, F. Vysoká poruchovost strojů a mechanismů snižuje plnění plánu těžby v OKR. Rudé právo. 1953-02-05, roč. 33, čís. 36, s. 2. Dostupné online. 
  82. ↑ NEJMENOVANÝ, redaktor. Po vzoru horníků za zvýšení těžby. Rudé právo. 1951-11-11, roč. 31, čís. 266, s. 3. Dostupné online. 
  83. ↑ HORNÍCI, Vorošilovgradské oblasti. Soudruhu Stalinovi. Pravda (Правда). 1944-01-05, čís. 4, s. 2. Dostupné online. 
  84. ↑ KOMSOMOLSKAJA, pravda. Jak byla zavedena cykličnost v sovětském dole Centralnyj.. Nová svoboda. 1951-04-01, roč. VII., čís. 76, s. 3. Dostupné online. 
  85. ↑ FIALA, https://www karaoketexty cz; Marek. Jaromír Nohavica - Častuška. KaraokeTexty.cz [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. 
  86. ↑ VACULÍK, Zdeněk. Sovětský stachanovec mezi našimi kombajnéry. Nová svoboda. 1953-11-18, roč. IX., čís. 277, s. 3. Dostupné online. 
  87. ↑ Заварза Пётр Калинович. warheroes.ru [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. 
  88. ↑ HES, Jaroslav. Rozhovor o prostých věcech. Nová svoboda. 1953-11-03, roč. IX., čís. 264, s. 2. Dostupné online. 
  89. ↑ ŽUKOVSKAJA, E. Leninův řád. Partyzán. 1947-01-24, roč. 2, čís. 4, s. 4. Dostupné online. 
  90. ↑ Семиволос Алексей Ильич. chel-portal.ru [online]. [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. 
  91. ↑ HOLUBEC, Luděk. Nové vysoké školy technického směru. Lidové noviny. 1950-10-18, roč. 58, čís. 245, s. 1. Dostupné online. 
  92. ↑ KUBÍN, M. Nejdražší hosté kunčických hutníků. Rudé právo. 1953-10-26, roč. 33, čís. 298, s. 2. Dostupné online. 
  93. ↑ BUREŠOVÁ, Jiřina. Nová metoda na kladenském Koněvu. Obrana lidu. 1955-11-24, roč. 9, čís. 283, s. 2. Dostupné online. 
  94. ↑ REDAKCE, Listu. Bazetov. Rudé právo. 1957-11-05, roč. 37, čís. 307, s. 3. Dostupné online. 
  95. ↑ JEFANOV, J. Školení kvalifikovaných hutníků v sovětských závodech. Nová svoboda. 1952-06-05, roč. VIII., čís. 131, s. 3. Dostupné online. 
  96. ↑ STUPAKOV, G. Jak pracuje stachanovec tavič Starostin. Nová svoboda. 1951-05-12, roč. VII., čís. 112, s. 3. Dostupné online. 
  97. ↑ O, L. Sztálinváros - maďarská stavba socialismu. Obrana lidu. 1952-01-13, roč. 6, čís. 11, s. 4. Dostupné online. 
  98. ↑ NEULS, Jan. Disertace stachanovce o úsporné tavbě mědi. Nová svoboda. 1951-02-08, roč. VII., čís. 32, s. 3. Dostupné online. 
  99. ↑ a b KOUCKÝ, Vladimír. Naše práce je vysoko ceněna. Rudé právo. 1951-04-17, roč. 31, čís. 89, s. 3. Dostupné online. 
  100. ↑ СОМОВ Иван Алексеевич это. interpretive.ru [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (rusky) 
  101. ↑ ŠARL, Petr. Knihy sovětských dělníků - novátorů. Nová svoboda. 1952-06-17, čís. 141, s. 3. Dostupné online. 
  102. ↑ PONOMAREV, Viktor. Jak jsem splnil 30 ročních norem za pětiletku. Rudé právo. 1951-01-06, roč. 31, čís. 4, s. 3. Dostupné online. 
  103. ↑ NOVÝ, Vilém. Na sedmi strojích. Rudé právo. 1949-05-08, roč. 29, čís. 108, s. 5. Dostupné online. 
  104. ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Výměna zkušeností mezi závody. Rudé právo. 1949-11-02, roč. 29, čís. 257, s. 4. Dostupné online. 
  105. ↑ a b KARASEV, V. Moje nová metoda. Mladá fronta. 1953-12-02, roč. IX., čís. 288, s. 5. Dostupné online. 
  106. ↑ OSTRAVSKÝ, zpravodaj. Kolesovova methoda ve strojírnách VŽKG. Nová svoboda. 1953-09-27, roč. IX., čís. 233, s. 5. Dostupné online. 
  107. ↑ TŘINECKÝ, zpravodaj. Jak pomáhá silové obrábění třineckým soustružníkům. Nová svoboda. 1953-09-27, roč. IX., čís. 233, s. 5. Dostupné online. 
  108. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. V předmájovém soutěžení s novou methodou. Rudé právo. 1953-04-24, roč. 33, čís. 113, s. 1. Dostupné online. 
  109. ↑ ŠUBRT, Lubomír. Průkopníci u soustruhů. Nová svoboda. 1950-01-14, čís. 12, s. 5. Dostupné online. 
  110. ↑ KONDRAŠOVOVÁ, M. Stachanovci o nových výrobních metodách. Partyzán. 1949-05-06, roč. 1949, čís. 18., s. 6. Dostupné online. 
  111. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Zakončení všesvazové konference o obrábění kovů. Rudé právo. 1952-06-26, roč. 32, čís. 164, s. 3. Dostupné online. 
  112. ↑ SYSEL, Miroslav. Pavel Borisovič Bykov navštívil naše závody. Praha: Práce, 1951. S. 53. 
  113. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Maďarský soustružník-nositel Řádu práce vypravuje. Rudé právo. 1952-01-01, roč. 32, čís. 1, s. 5. Dostupné online. 
  114. ↑ ČESKOSLOVENSKÁ, tisková kancelář. Používání pokrokových metod práce zvyšuje produktivitu práce. Úřední list Československé republiky. 1951-08-30, roč. 32, čís. 201, s. 2223. Dostupné online. 
  115. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Řezné nože z keramického materiálu. Rudé právo. 1952-05-15, roč. 32, čís. 122, s. 1. Dostupné online. 
  116. ↑ URBAN, Jan. V kopřivnické Tatře splnili plán k 7. listopadu. Nová svoboda. 1952-11-07, roč. VIII., čís. 263, s. 5. Dostupné online. 
  117. ↑ DOROŠINSKÁ, Jelena. Zasloužená odměna Jevgenie Saviče. Nová svoboda. 1952-04-16, čís. 90, s. 3. Dostupné online. 
  118. ↑ SVOBODA, Václav. Pracuji na třech vrtačkách a jednom soustruhu. Rudé právo. 1950-10-20, roč. 30, čís. 249, s. 1. Dostupné online. 
  119. ↑ AAH, AAH. Obráběcí linky v SSSR. Rudé právo. 1949-09-25, roč. 29, čís. 226, s. 4. Dostupné online. 
  120. ↑ MTZ_ADMIN. Живая история завода - МТЗ. МТЗ. 2021-08-13. Dostupné online [cit. 2024-05-21]. (rusky) 
  121. ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Sovětští pracující soutěží na počest Velké říjnové revoluce. Rudé právo. 1950-11-02, roč. 30, čís. 259, s. 2. Dostupné online. 
  122. ↑ ŠAGIŇAN, M. Historie cigaretové špičky. ČIN. 1948-03-21, roč. IV., čís. 69, s. 7. Dostupné online. 
  123. ↑ ČVANDA, František. Vše pro frontu, vše pro vítězství. Bojová příprava. Březen 1971, čís. 3, s. 6. Dostupné online. 
  124. ↑ JARYGINA-SILOVA, Natalie Kuzminična. O svých pracovních methodách budu vyprávět na vašich závodech. Rudé právo. 1951-04-17, roč. 31, čís. 89, s. 4. Dostupné online. 
  125. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Ze slavné cesty. Rudé právo. 1951-04-22, roč. 31, čís. 94, s. 5. Dostupné online. 
  126. ↑ DAN, dan. Přivítali hosta festivalu přátelství. Vpřed. 1979-07-06, roč. XX, čís. 54, s. 1. Dostupné online. 
  127. ↑ VINOGRADOVÁ, Maria Ivanovna. Práce ve vysoko racionalizovaném oddělení tkalcovny. Textilní obzor. Srpen 1949, roč. 47, čís. 6, s. 3 (175). Dostupné online. 
  128. ↑ J., S. tkalci Stachanovci. Textilní obzor. 1936-09-15, roč. XXXIV., čís. 9., s. 15 (179). Dostupné online. 
  129. ↑ a b c WITZ, Ivan. Dobré novinky. Obrana lidu. 1962-07-04, roč. 21, čís. 157, s. 2. Dostupné online. 
  130. ↑ GARBUZOV, S. Tkadlena z města Ivanovo. Stráž lidu. 1951-07-06, roč. 7, čís. 28, s. 11. Dostupné online. 
  131. ↑ a b HRADECKÝ, Adolf. Seznámili se s úspěchy sovětských lidí. Obrana lidu. 1955-12-13, roč. 9, čís. 299, s. 1. Dostupné online. 
  132. ↑ KONDRAŠOVOVÁ, M. Stachanovci o nových výrobních metodách. Partyzán. 1949-05-06, roč. 1949, čís. 18., s. 6. Dostupné online. 
  133. ↑ SKYBA, Zikmund. Slovo k našim technikům. Lidové noviny. 1950-11-28, roč. 58, čís. 279, s. 1. Dostupné online. 
  134. ↑ PACHOMOV, G. Zlepšovatelka výroby Marie Levčenková. Rudé právo. 1952-12-14, roč. 32, čís. 334, s. 4. Dostupné online. 
  135. ↑ JUŠIN, N. Komplexní organizace stachanovského pracoviště. Lidové noviny. 1952-01-30, roč. 60., čís. 25., s. 4. Dostupné online. 
  136. ↑ REDAKCE, listu. Soutěž na komplexní organizaci stachanovského pracoviště (саревнование за комплексную организацию стахановсково рабоčего места). Večerní Moskva (Вечерная Москва). 1950-05-22, s. 1. Dostupné online. 
  137. ↑ ÚŘEDNÍ, list. Korabelnikovské hnutí. Úřední list Československé republiky. 1951-02-06, roč. 32, čís. 30, s. 283. Dostupné online. 
  138. ↑ VERBÍK, Antonín. Průmysl Brněnského kraje v letech 1951-1953. Časopis Matice moravské. Listopad 1984, roč. CIII, čís. 3-4, s. 203. Dostupné online. 
  139. ↑ KYPR, Pavel. Co způsobil neznámý horník v Sovětském svazu. Hlas revoluce. 1950-08-30, roč. 3, čís. 34, s. 5. Dostupné online. 
  140. ↑ KOVALEV, F. Stachanovské pracovní methody všem dělníkům. Rudé právo. 1950-10-20, roč. 30, čís. 249, s. 3. Dostupné online. 
  141. ↑ LENIN, Vladimír Iljič. Очередные задачи Советской власти (Bezprostřední úkoly sovětské moci). Jekatěrinburg: Издательство Пршибой Уральского комитетa Р. К. П (большевиков), 1918. 31 s. S. 17. 
  142. ↑ LENIN, Vladimír Iljič. Очередные задачи Советской власти (Bezprostřední úkoly sovětské moci) [online]. Jekatěrinburg: Прибой [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. 
  143. ↑ VAINDL, Ladislav. Plzeňské sídliště Lochotín stavěli sovětskou Zlobinovou metodou. iDNES.cz [online]. 2016-11-27 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. 
  144. ↑ MARTIN, Starý. Stavbárske predjarie | Starý Martin [online]. 2019-04-09 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  145. ↑ CHARVÁT, Vratislav. Přejímají sovětské zkušenosti. Obrana lidu. 1982-11-24, roč. 41, čís. 232, s. 3. Dostupné online. 
  146. ↑ Кубок Гастева Профессионалы бережливого производства. orgprom.ru [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  147. ↑ Современное состояние отечественной управленческой науки. expert.msu.ru [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sovětské_metody_práce&oldid=23960996“