Josef Poul
| Monsignore Josef Poul | |
|---|---|
| Rektor kněžského semináře v Litoměřicích | |
 Mons. Josef Poul při mši | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 5. července 1934 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 2. května 1910 |
| Místo narození | Radostín nad Oslavou,  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 18. října 1990 (ve věku 80 let) |
| Místo úmrtí | Litoměřice,  Československo |
| Místo pohřbení | Městský hřbitov, Litoměřice |
| Národnost | česká |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Poul (2. května 1910 Radostín nad Oslavou – 18. října 1990 Litoměřice) byl český katolický kněz, politický vězeň, rektor kněžského semináře v Litoměřicích a pedagog.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Rod Poulů žil na Vysočině již od dávných dob a nejstarší zmínka o rodině pochází z pozemkových knih žďárského panství z roku 1653, kdy jméno Poul byla zapsáno na gruntu s č. 6 v Nové Vsi u Nového Města na Moravě. Nedaleko odtud v obci Česká Mez v domě čp. 4 žil také jeho pradědeček Josef Poul (* 10. 9. 1811). Tento pradědeček se třikrát oženil, třikrát ovdověl a vychoval celkem 15 dětí. Aby uživil svou početnou rodinu, zakoupil v roce 1855 statek v Radostíně nad Oslavou (čp. 35) a k tomu 22 hektarů půdy. Tento statek pak předal svému synu Jakubovali (* 10. 11. 1850), který zde vychoval dva syny Josefa a Františka. Starší Josef (* 4. 4. 1880) převzal statek a v roce 1909 se ve 29 letech oženil s Marií Švormovou, dcerou radostínského mlynáře.[1] Protože Marie Švormová ve věku 19 let nebyla podle tehdejších zákonů ještě zletilá, v jednání při uzavírání svatební smlouvy ji musel zastupovat její otec František Švoma. V radostínském kostele sv. Bartoloměje je oddával tamní farář Jan Novotný. V následujícím roce po svatbě se jim 2. 5. 1910 narodil nejstarší syn, budoucí rektor semináře, Josef Poul. Pokřtěn byl druhý den po narození farářem Janem Novotným v radostínském kostele. Za kmotry mu byli František Švoma, mlynář v Radostíně (jeho dědeček) s manželkou Růženou rozenou Roštokovou (babička).[p 1] V rodině Poulových se narodilo celkem třináct dětí, z nichž dospělosti dožilo jen devět.[p 2] [1]
V roce 1913 zemřela na výměnku žijící babička malého Josefa, dědeček Jakub pak předal tíži hospodaření na statku Josefovým rodičům. Josefův otec byl pak v roce 1914 mobilizován do I. světové války, avšak židovský lékař v odvodové komisi jej jako nemocného začlenil mezi vojáky v týlu a přidělil ke službě v kasárnách. Židovský lékař se totiž s Josefem Poulem starším znal z jeho vojenské služby, kterou absolvoval v letech 1901–1904 u 6. c. k. regimentu dragounů v Innsbrucku. Poul starší se tehdy zastával šikanového židovského chlapce, právě onoho pozdějšího židového lékaře u odvodové komise.[1]
V roce 1916 nastoupil do místní trojtřídní obecné školy v budově čp. 86 v blízkosti kostela, kde jej náboženství vyučoval farář Jakub Vokoun, který do Radostína přišel v roce 1917. Měl na malého Poula v náboženských otázkách formační vliv. Po skončení I. sv. války se zemědělská usedlost Poulových[p 3] stala prosperující a obec si Josefa Poula staršího vybrala, jako úspěšného hospodáře, pro roky 1920–1927 za starostu.[1]
Aktivity a věznění[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval diecézní kněžské učiliště v Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července 1934. První mši svatou (primici) celebroval v témže roce v rodném Radostíně. V letech 1940-1949 byl profesorem katecheticky a pedagogiky na diecézním bohovědnému učilišti v Brně a učitel náboženství na Dívčím reálném gymnáziu v Brně. 30. prosince 1948 byl na příkaz orgánů Oblastní úřadovny StB v Uherském Hradišti zatčen. Důvodem jeho zatčení byly styky s předúnorovým poslancem Ústavodárného národního shromáždění Dr. Bohdanem Chudobou, který po komunistickém převratu odešel do exilu. Poul spolu se Stanislavem Langrem zajišťoval předání zbylého Chodubova majetku jeho bratrovi a matce, kteří zůstali ve vlasti. Chudoba v průběhu léta 1948 za Poulem vyslal několik emisarů ze zahraničí, kteří jej, podle mínění komunistických orgánů, měli přesvědčovat k zahájení reakční odbojové činnosti. Poul byl fyzicky mučen a při tvrdých výsleších doznal, že tomu tak bylo, avšak odmítl, že by s takovým typem činnosti skutečně začal. Dále udržoval písemný kontakt s dalším emigrantem, ThDr. Lekavým. Byl tedy, spolu s Langerem, postaven přes senát Státního soudu v Brně (předseda JUDr. Jaroslav Scheybal), který jej odsoudil k třem a půl letům odnětí svobody nepodmíněně a řadě vedlejších trestů (čtvrtletně tvrdé lůžko, hrazení nákladu trestního řízení a vazby, pokuta deset tisíc Kčs nebo 1 měsíc odnětí svobody a ztráta čestný práv občanských na pět let. Langer byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody. Relativně nízká trestní sazba byla dána tím, že oba byli odsouzeni ještě podle zák. 50/1923 Sb.[2]
Pastorační a pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]
Od 1. března 1953 mohl opět působit v pastoraci. Zpočátku v Litoměřicích při katedrále od 1. července 1953 do roku 1954 a od 1. září 1956 do roku 1957; dále na Střekově a v Nymburce. Od 1. srpna 1966 byl jmenován rektorem kněžského bohosloveckého semináře v Litoměřicích. Litoměřický biskup Štěpán Trochta ocenil zvláštním dopisem dne 25. května 1969 Poulovu „Neúnavnou práci a snahu o co nejlepší vedení bohoslovců“ a udělil mu právo užívat synodálie a expositorium (latinsky ius synodalium et expositorium canonicale). Stal se také externím vyučováním pedagogiky a katechetiky na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Pověřen byl dne 21. listopadu 1968, s účinností od 1. září 1968 a s platností pro rok 1968–1969. Působení zde ukončil v dubnu 1969. Dne 23. září 1970 byl znovu pověřen vyučováním pedagogiky na téže fakultě pro rok 1970–1971. 22. září 1971 byl jmenován tamtéž lektorem pro obor pedagogiky v roce 1971–1972. Pedagogické působení bylo ukončeno na konci roku 1971–1972. Funkci rektora kněžského semináře vykonával do 31. prosince 1974, kdy ji definitivně předal svému nástupci Václavu Červinkovi. Dále působil v duchovní správě. V roce 1989 se stal výpomocným duchovním v Litoměřicích a pobýval na Dómském náměstí čp. 7. Zemřel v Litoměřicích 18. října 1990. Pohřeb se konal 25. října 1990 z litoměřické katedrály sv. Štěpána do hrobky profesorů a představených kněžského semináře na litoměřickém hřbitově.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- O křesťanské rodině, V Olomouci: Velehrad 1945. 36 s.
- Časopisecké texty, zejména: Duchovní pastýř.
- Vydavatel: Kalendář katolického duchovenstva 1947 a 1948, Věstník Jednot duchovenstva brněnské a olomoucké.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ svazek VI., str. 52, jedn. č. 6
- ↑ František (19. 2. 1913 – 20. 8. 1984), Jan (25. 12. 1914 – 16. 1. 2012), Hubert (28. 9. 1917 – 28. 4. 1980), Marie prov. Hudečková (17. 4. 1922 – 14. 8. 2010), Emilie prov. Kujalová (10. 4. 1924 – 6. 8. 1996), Alois (14. 6. 1928 – 6. 4. 1986), Růžena prov. Havlíšková (28. 6. 1932) a Anna provd. Hronková (12. 5. 1934 – 4. 6. 1985).
- ↑ Usedlost poskytla po smrti dědečka Jakuba ubytování mj. učitelce Gottliebové, a poté i několika dalším učitelkám. Po obsazení Sudet nacistickým Německem, usedlost poskytla ubytování rodině Košťálových, kteří sice pocházeli z Radostína, ale od 1. sv. války bydleli ve Znojmě.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d POUL, Hubert. Rektor bez kyslíku. Černošice: Virgo Art, 2022. 192 s. ISBN 978-80-906678-5-3.
- ↑ Zákon č. 50/1923 Sb. Národního shromáždění na ochranu republiky
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Acta Curiae Litomericensis, Litoměřice, 1969
- Acta Curiae Litomericensis, Litoměřice, 1990
- NOVOTNÝ, Vojtěch. Katolická teologická fakulta 1939-1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století. Praha: Karolinum, 2007. 523 s. ISBN 978-80-246-1369-7. S. 383–384.
- SECURITAS IMPERII 11, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha, 2005, ISBN 80-86621-16-2, str. 78-79.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Poul na Wikimedia Commons 
Osoba Josef Poul ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Poul
- Děkanství Velké Meziříčí
- Ústav pro studium totalitních režimů
| Předchůdce: František Vlček |
|
Duchovní správce katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích 1953 – 1954 |
|
Nástupce: Otakar Moc |
| Předchůdce: Otakar Moc |
|
Duchovní správce katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích 1956 – 1957 |
|
Nástupce: Ladislav Cikryt |
