Drin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o řece v Albánii. Možná hledáte: Drina.
Drin
řeka ve městě Skadar a Bahçëllëkský most
řeka ve městě Skadar a Bahçëllëkský most
Základní informace
Délka toku148 km
Plocha povodí12600 km²
Průměrný průtok290 m³/s
SvětadílEvropa
Zdrojnice
Černý, Bílý Drin
42°4′0,12″ s. š., 20°25′0,12″ v. d.
Ústí
Drinský záliv, Buna
41°45′2,16″ s. š., 19°34′18,84″ v. d.
0 m n. m.
Protéká
AlbánieAlbánie Albánie (Skadarský, Kukëský, Lezhëský kraj)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Středozemní moře, Jaderské moře, povodí Drinu (Albánie 45,39%, Srbsko a Černá Hora dohromady 41,40%, Severní Makedonie 12,18%)[1]
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jezero Koman (umělé) na řece, sevřené horami.
Letecký pohled na řeku v horské krajině.
Jedno z ústí řeky do moře.

Drin (albánsky Drini, v srbsky Дрим, řecky Δρίνος) je největší řeka v Albánii (kraje Skadar, Kukës, Lezhë). Je 148 km dlouhá (včetně Černého Drinu 281 km). Povodí má rozlohu 12 600 km² a zasahuje i na území Kosova, Severní Makedonie, Řecka a Černé Hory.[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Ve starověkých dokumentech se objevuje řeka pod názvem Drilon (starořecky Δρίλων). Název je pravděpodobně předalbánského i předslovanského původu, nicméně je příbuzný s názvem řeky Driny v Bosně a Hercegovině/Srbsku. Předpokládá se, že je starořeckého nebo ilyrského původu. Do latiny bylo převzato jako Drinus.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Během středověku srbský vládce Štěpán Nemanja obsadil lokalitu Dukagjin a připojil ji ke svému panství. Řeka Drin tak tehdy plnila roli hranice mezi jeho státem a sousedními.[3]

Poslední srbský patriarch do zrušení pećského patriarchátu v roce 1766, občanským jménem Vasilije Brkić ve své knize z roku 1771 s názvem Popis tureckých oblastí a jejich křesťanských národů a především národa srbského (srbsky Opis turskih oblasti i u njima hrišćanskih naroda, a naročito naroda srpskog) se věnoval popisu řeky Drinu a jeho okolí. Je dost pravděpodobné, že obyvatelstvo na horním toku řeky bylo do Stěhování Srbů slovanské; podle cestopisu z roku 1610 barského biskupa pravoslavné církve byl Drin hraniční řekou mezi Albánci a Srby (Slovany).

Rychlý tok v horách a výrazné klesání znamenaly, že po staletí byl Drin řekou, která vyvolávala velké a ničivé povodně především v nížinách, kde žije nejvíce lidí a kde se jeho voda od pradávna využívala k zavlažování.[4]

Řeka původně měla jediné ústí, a to do moře u města Lezhë (dnešní jižní rameno). Po povodni v roce 1858 nicméně došlo k posuvu půdy a řeka si částečně vytvořila koryto nové jižně od města Skadaru a pevnosti Rozafat. V téže době dokumentoval údolí řeky a mosty, které přes ní vedly ruský diplomat a cestovatel Ivan Jastrebov. Zdokumentoval také v blízkosti vesnice Komane i pevnost s názvem Dalmácie. Řeka byla často spíše překonávána v mělkých a širokých místech, než po mostech. Rovněž ši povšiml i mnoha toponym slovanského původu, např. mulinavet (od slova mlýn) nebo vespas (od slova spása).

Na přelomu 19. a 20. století bylo údolí Drinu zvažováno jako místo pro výstavbu tzv. Dunajsko-jadranské železnice. Po balkánských válkách Srbsko pohlíželo na Drin jako na hraniční řeku.[5]

V souvislosti s výstavbou drinské kaskády byl jižně od přehrady Vau i Dejës tok Drinu narovnán a upraven a zregulován odtok do jižního ramena řeky. Výstavba Drinské kaskády byla klíčová pro rozvoj ekonomiky Albánie a její energetiky. V případě nejvýše položené přehrady nicméně vzdutí překročilo státní hranici s tehdejší Jugoslávií, neboť přehradní jezero dosáhlo až k vesnici Dobrušte. Jugoslávská vláda proti tomuto kroku oficiální cestou protestovala, nicméně přehrada byla napuštěna a dokončena v plánovaném rozsahu. Albánie dokonce i před rokem 1991 vyvážela elektrickou energii právě do sousední Jugoslávie.[6]

V roce 2020 byl podepsán strategický akční plán mezi zástupci jednotlivých zemí, jejichž řeky ústí do Drinu, nebo kterými Drin protéká, ve kterém se zavázaly k udržitelnému rozvoji údolí řeky.[7]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Vzniká spojením svých dvou zdrojnic Bílého a Černého Drinu ve městě Kukës.[8][9] Místo soutoku, které se nachází pod samotným městem je dnes součástí přehradního jezera a je zaplaveno. V jeho blízkosti se nachází místní část Drina uvedeného města a také Starý drimský most. Na břehu přehradního jezera stojí pevnost Kalaja e Sakatit. Poté pokračuje okolo vesnic Spas, Msi a Fierzë, než vstoupí do těžce přístupné horské krajiny Dukagjinu. U poslední uvedené obce přibírá řeku Valbonu. Během svého toku prochází řeka geologicky velmi bohatými částmi země, kdy se jednotlivé horniny často mění.[9]

V uvedené oblasti teče řeka velmi hlubokým a přehradami částečně zahrazeným kaňonem, jehož hloubka dosahuje mnohdy více než 1 kilometr. Na druhé z tří velkých přehrad se nachází tzv. Kormanské jezero (albánsky Liqeni i Kormanit), které je oblíbeným cílem turistů. Jsou zde provozovány výletní lodě. Níže po proudu je potom patrný ostrov Shurdhah se stejnojmennou pevností.

Na dolním toku, v přímořské nížině u města Mjedë, se rozděluje na dvě ramena. Jižní rameno (též Lezshský Drin, albánsky Drini i Lezhës) se vlévá do Drinského zálivu Jaderského moře u města Lezhë. Severní hlavní rameno (albánsky Drini i Madh) ústí zleva do řeky Bune (Bojany), která odtéká ze Skadarského jezera. Obě ramena řeky jsou zde velmi široká, přinášejí z hor velké množství sedimentů a divoce meandrují. V případě již zmíněného jižního ramena, toto se u přehradní nádrže Vau i Dejës odpojuje jižním směrem a u obce Plezhë překonává silnici SH 1. Jeho směr potom vymezuje pohoří Mali i Karrakiq. Následně teče dále na jih do města Lezhë a za ním se stáčí na západ, kde ústí do moře.

Vodní stav[editovat | editovat zdroj]

Vysoký vodní stav je v zimě a nízký v létě. Průměrný průtok činí přibližně 290 m³/s, a průměrná roční hodnota činí 189 m³/s. V době velkých povodní se zvyšuje hladina Skadarského jezera, které zaplavuje břehy u města Skadar. Přestože je řeka regulovaná, v nejnižší části pod drinskou kaskádou se často vylévá ze svého koryta.[10][11] V případě velkých povodní se potom může vytvořit další koryto řeky, které dosáhne Jaderského moře u města Velipojë.

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Zdrojnice[editovat | editovat zdroj]

Ostatní přítoky[editovat | editovat zdroj]

Mezi přítoky řeky (po soutoku Černého Drinu a Bílého Drinu) patří Valbonë, Shalë, Nikaj, Gjadër a Kir. Řada menších toků se vlévá do Drinu v horských oblastech. Díky existenci vodní kaskády jsou ale soutoky řek většinou zatopené.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Řeka byla v 60. a 70. letech přehrazena na několika místech vodními nádržemi. Vznikla tak tzv. Drinská kaskáda, která se táhne od města Kukës u hranice s Kosovem až po Skadar u hranice s Černou Horou. Přehrady Fierzë, Koman a Vau i Dejës vytvořily dlouhá jezera, která zaplavila hluboký kaňon řeky. Plánovány jsou i další přehrady, nicméně zde byl vyhodnocen negativní dopad na životní prostředí, což vedlo k podání žalob.[12][13]

Zhruba deset společností využívá nebo hospodaří s vodou z řeky Drinu.[14] Vodou z řeky je zásobováno jen na území Albánie přes 400 tisíc lidí.[15] Mimo jiné se voda využívá v zavlažování především v nížinném toku, kde je rozváděna řadou kanálu, které vedou po celé rovinaté části severní Albánie.

V nejnižších částech svého toku se těží na březích řeky štěrk nebo štěrkopísek. Doly se nacházejí jihovýchodně a jihozápadně od města Skadaru.

Řeka je v souvislém toku nesplavná, nicméně na některých umělých přehradních jezerech je provozována lodní doprava.

V jejím údolí jsou vedeny některé dopravní (především silniční tahy), pouze však v jeho části (vzhledem k vysoké hladině umělých jezer). Na počátku 20. století byla údolím řeky zamýšlená i železniční trať, její výstavba však nebyla nikdy provedena. Souvislá silnice v údolí řeky nevede. Poté, co Drin opustí horská údolí (po přehradě Vau i Dejës) se nachází v jeho blízkosti větší počet silničních komunikací. Po hrázi přehrady je vedena i železnice (Železniční trať Skadar–Vorë). V blízkosti řeky vede velké množství elektrického vedení pro přenost energie z kaskády přehrad.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Ústí jižního ramena západně od města Lezhë je chráněno jako národní park (Národní park Kunë-Vain-Talë-Patok-Fushëkuqe-Ishëm). Okolí severního ramena je potom chráněnou krajinou oblastí (Chráněná krajinná oblast Buna River-Velipojë). Řeka je vnímána na celoevropské úrovni jako klíčový bod z hlediska biodiverzity (anglicky biodiversity hotspot).[16] V údolí Drinu se vyskytuje např. Pelikán kadeřavý.[17]

Mezi rizika, která ohrožují podobu řeky a jejího údolí patří především vypouštění odpadů z polí, měst[18] a průmyslu do řeky; tato praxe je rozšířená v celém regionu, ačkoliv je míra osídlení údolí Drinu nízká, dále nadměrné využívání vody, neudržitelná praxe v oblasti rybolovu a existence nelegálních staveb. Využívání hnojiv ovlivňuje kvalitu vody a způsobuje eutrofizaci.[19] Znečištění zde vzniká i z těžby, neboť zdrojnice samotné řeky obklopují početné povrchové doly, kde se využívají různé chemikálie.[8] Rizika mohou být i z uzavřených dolů na rudy, které leží na území dnešní Albánie.[15] Kvalita vody je na měřících stanicích nicméně hodnocena jako dobrá, nejvíce znečištění bylo zjištěno na stanici Topojan.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Δρίνος_(Αλβανία) na řecké Wikipedii a Drim na srbské Wikipedii.

  1. ↑ Mezinárodní povodí řek v Evropě, Drin
  2. ↑ THOMAIS, Vlachogianni. The natural wealth and legacy of the Drin River Basin: inspiring our collective actions. Atény: MIO-ECSDE, 2005. 92 s. ISBN 978-960-6793-19-6. S. 8. (anglicky) 
  3. ↑ WARD, Philipp. Albania. Cambridge: The Oleander Press 92 s. ISBN 0-906672-41-4. S. 96. (anglicky) 
  4. ↑ WARD, Philipp. Albania. Cambridge: The Oleander Press 92 s. ISBN 0-906672-41-4. S. 21. (anglicky) 
  5. ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 82. (angličtina) 
  6. ↑ WARD, Philipp. Albania. Cambridge: The Oleander Press 92 s. ISBN 0-906672-41-4. S. 28. (anglicky) 
  7. ↑ Political cooperation across borders protects water resources in Drin Basin. The Gef [online]. [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b KECI, Erjola. AQUA — Water Infrastructure, Ecosystems and Society. In: Preliminary data on water quality using benthic macroinvertebrates as quality indicators: a case study in the Drin River Basin, Albania. [s.l.]: [s.n.], 2022. S. 3. (anglicky)
  9. ↑ a b MILUSHI, Ibrahim. Drin Valley (Northern Albania) – A Spectacular Bio-Geological Site. Its Touristic Values. In: COST Strategic Workshop: Global Change and Sustainable Development in Mountain Regions, 7 – 9 April, Innsbruck. Innsbruck: [s.n.], 2008. S. 27. (anglicky)
  10. ↑ Inside Story/ Ekspertët ngrenë alarmin: Masakra me inertet në lumenj ka shtuar përmbytjet. Top Channel [online]. [cit. 2024-05-14]. Dostupné online. (albánsky) 
  11. ↑ Lumi Drin pranë pikës kritike! 500 ha tokë të përmbytura në Torovicë, ja situata në qarkun e Lezhës. Gazeta Shqip [online]. [cit. 2024-05-14]. Dostupné online. (albánsky) 
  12. ↑ Environmentalists take hydropower project Skavica in Albania to Constitutional Court. Balkan Energy News [online]. [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ ‘Fati’ i hidrocentralit të Skavicës, nga ambientalistët në Kushtetuese. Albanian Post [online]. [cit. 2024-05-14]. Dostupné online. (albánsky) 
  14. ↑ KECI, Erjola. AQUA — Water Infrastructure, Ecosystems and Society. In: Preliminary data on water quality using benthic macroinvertebrates as quality indicators: a case study in the Drin River Basin, Albania. [s.l.]: [s.n.], 2022. S. 4. (anglicky)
  15. ↑ a b KECI, Erjola. AQUA — Water Infrastructure, Ecosystems and Society. In: Preliminary data on water quality using benthic macroinvertebrates as quality indicators: a case study in the Drin River Basin, Albania. [s.l.]: [s.n.], 2022. S. 5. (anglicky)
  16. ↑ THOMAIS, Vlachogianni. The natural wealth and legacy of the Drin River Basin: inspiring our collective actions. Atény: MIO-ECSDE, 2005. 9 s. ISBN 978-960-6793-19-6. S. 9. (anglicky) 
  17. ↑ THOMAIS, Vlachogianni. The natural wealth and legacy of the Drin River Basin: inspiring our collective actions. Atény: MIO-ECSDE, 2005. 92 s. ISBN 978-960-6793-19-6. S. 18. (anglicky) 
  18. ↑ Lumi Drin në Lezhë kthehet në ‘qenef’ për plehrat e ujërat e zeza. Gazeta Express [online]. [cit. 2024-05-14]. Dostupné online. (albánsky) 
  19. ↑ KECI, Erjola. AQUA — Water Infrastructure, Ecosystems and Society. In: Preliminary data on water quality using benthic macroinvertebrates as quality indicators: a case study in the Drin River Basin, Albania. [s.l.]: [s.n.], 2022. S. 6. (anglicky)
  20. ↑ KECI, Erjola. AQUA — Water Infrastructure, Ecosystems and Society. In: Preliminary data on water quality using benthic macroinvertebrates as quality indicators: a case study in the Drin River Basin, Albania. [s.l.]: [s.n.], 2022. S. 7. (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Drin&oldid=23925170“