Wikipedista:Premek1946/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Peter Nansen (20 ledna 1861 - 31 července 1918) byl dánský romanopisec , novinář a vydavatel .

Peter Nansen (narozen 20. ledna 1861 v Kodani , zemřel 31. července 1918 v Mariager ) byl dánský novinář , spisovatel a literární ředitel nakladatelství Gyldendal .

Životopis[editovat | editovat zdroj]

.Peter Nansen (20 ledna 1861 - 31 července 1918) byl dánský romanopisec , novinář a vydavatel .

Známý je především jako autor románů Juliin deník , Marie a Boží mír , které dohromady tvoří Trilogii lásky .  Zvláště Marie se v krátké době stala velmi váženou a ilustrace Pierra Bonnarda (které se objevily v roce 1897 v La Revue Blanche ) pro román byly Renoirem velmi obdivovány .  Anglický překlad Love's Trilogy od Julie Le Gallienne (druhé manželky Richarda Le Gallienne ) se objevil v roce 1908.

Nansen se narodil v Kodani a dvě desetiletí pracoval pro nakladatelství Gyldendal .  Bylo to ve své funkci redaktora v Gyldendalu, který skvěle řekl Sigrid Undsetové, aby se nepokoušela psát další historické romány , protože na to „nemala talent“.

Jeho druhou manželkou byla herečka Betty Nansen . Zemřel v roce 1918 v Mariager , malém městě ve středním Dánsku.

Obecně je považován za velmi ovlivněný kritikem Georgem Brandesem .

______________________________________________________________

Mládí a raná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Nansen se narodil v Kodani jako syn faráře Ferdinanda Petera Nikolaje Nansena (syn státního rady Mendel Levin Nathanson ) a Johanne Henriette rozené Buchheisterové. Dětství strávil v Aalborgu , později šel do Herlufsholmské školy, po otcově převodu v roce 1873 do Næstvedu . Soukromě promoval v roce 1879 a pár let studoval politologii a zároveň pracoval na Berlingske Tidende , aktivně se účastnil opozičního studentského života, byl spoluzakladatelem „Academicum“, z něhož „Studentersamfundet "vycházelo; spolu s pozdějším hercem Royal Theatre Poul Nielsen redigovali malý divadelní časopis a psali povídky a talk show do týdeníku Vor Tid, který redigoval Herman Bang ; vydal Mladí na podzim 1883 a krátce po dramatické situaci Soudruzi , která byla provedena na jaře 1884 . Zároveň byl zaměstnancem Nationaltidende , kde pod pseudonymem „Dr. Bonifacius“ napsal řadu článků: Hrdinové lékařského kongresu , který vyšel knižně ve dvou vydáních během lékařského kongresu v Kodani.

V Politiken a Gyldendal[editovat | editovat zdroj]

Když byl Politiken na podzim roku 1884 založen, stal se jeho zaměstnancem a během devíti let, co tam byl, napsal velké množství článků částečně pod svým jménem, ​​částečně pod pseudonymy "Fritz Holm", "Albert Millaud", " Per Anden“ a (spolu s Edvardem Brandesem ) „Grib a Junius“. V letech 1889-90 redigoval měsíčník Af Dagens Krønnike . V roce 1890 vydal Korte Veje , ve kterém malou hru En Bryllupsaften , která byla uvedena ve Folketeatret ; později vyšly Et Hjem ( 1891 ), Fra Rusaaert ( 1892 ), Julies Dagbog ( 1893 ),  Maria, kniha lásky ( 1894 ) a Guds Fred ( 1895 ). Od Nového roku 1896 nastoupil do vedení knihkupectví a nakladatelství Gyldendal, kde působil až do roku 1916 . Skončil na konci své kariéry v konfliktu s rodinou Hegelů, a proto vydal obhajobu Mine 20 Aar i Gyldendal (1918), kterou nechal vytisknout v nákladu 50 kusů a distribuovat mezi přátele. Spis je vysoce polemický a vyvolal u současníků tolik pobouření, že se říká, že po Nansenově smrti jej koupili přátelé, aby jej potlačili.  Nansena jako vůdce Gyldendalu kritizovali jeho současníci, zejména konzervativní spisovatelé, kteří ho považovali za moderního odvážného spisovatele. Většina odborníků ale jeho práci hodnotila kladně a mnohé z jeho iniciativ, jako např Gyldendal's Red Dictionaries a koupě CA Reitzels Forlag a tím i vydavatelská práva nad většinou autorů Zlatého věku nadále pozitivně ovlivňují nakladatelství.

Nansen jako novinář[editovat | editovat zdroj]

Nansenova novinářská práce měla velký vliv na celé jeho psaní. Zacházení se všemi druhy témat mnoha způsoby, jak vyžaduje žurnalistika, poskytlo jeho duchu a jeho peru velkou flexibilitu. Ve svých novinových článcích raději používal kauzativní formu s tónem posměšné ironie a lehkého sarkasmu, i když chtěl vážně zaútočit na věc nebo protivníka. Ve své publicistice i ve svobodnějším psaní pěstoval umění především pro umění, rád cvičil a ukazoval své dovednosti jako amatér, ale pod ostrou a sebevědomou sebekritikou. Motivy jeho skvěle komponovaných a vyprávěných povídek jsou drobné a nekomponované – prostý milostný vztah nebo vztah à trois – ale bohatě obměňované různými situacemi a náladami. Situace může někdy – na dánské poměry roku 1900 – působit poněkud odvážně a nálada není vždy velmi hluboká, ale stejně jako odvážné zakryl svým diskrétním zacházením, dokázal také náladám a emocím, které zobrazoval, dodat iluzorní záře hloubky a vroucnosti. Získal si proto pro sebe početné publikum doma i v zahraničí, zejména v Německu , kde jeho povídky stále vycházely v nových vydáních; Maria tak byla přeložena a vydána v němčině, švédštině , francouzštině , polštině , češtině a angličtině .

Nansen byl ženatý v roce 1887 s herečkou v kasinu Louise Brock a poté, co bylo toto manželství rozpuštěno, v roce 1896 s herečkou v Royal Theatre Betty Nansen , dcerou herce Frederika Müllera a herečky Marie Müllerové , rozené Petersen;

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Korte veje: scener og smaahistorier – Kjøbenhavn: I. H. Schubothes, 1890
  • Eine glückliche Ehe – P. Nansen; H. v. Carlawitz. Dresden: M. Fischer, 1894
  • Julies Tagebuch – P. Nansen ; H. v. Carlawitz. Dresden: M. Fischer, 1895
  • Maria : en bog om kærlighed – Kjøbenhavn : Gyldendal, 1896

V češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Šťastné manželství – přeložil Jaroslav Distl. Kladno: Josef Šolc, 1897
  • Maria: kniha lásky – př. F. J. Pavlišta. Praha: Vzdělavací bibliotéka, 1900[1]
  • Zkouška věrnosti – úvod František Sekanina, in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 92; př. Karel Hádek. Praha: J. R. Vilímek, 1916

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter_Nansen na dánské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Frit’jof Nansen jego žizn’ i putešestvija – po knige V. Breggera i N. Rol’fsena, a takže po podlinnym sočinenijam putešestvennika pereveli i sostavili A. i P. Ganzen. S.-Peterburg: Devrijen, 1901
  • Aleks Frøland: Peter Nansen: et forsøg på en vurdering, Gyldendal, 1962.
  • Mogens Knudsen: Bøgernes volière: essays om mennesker, byer og bøger 1940-85, Gyldendal, 1995
  • Einar O. Risa: Hos blodsugerene – Peter Nansen og drømmen om det germanske kabelnett, Gyldendal, Norge, 2008
  • Lis Jacobsen: Sophus Michaëlis & Otto Rung, Peter Nansen – Forlæggeren – Hyldest og Hilsen fra Digtere og Videnskabsmænd Maj 1916, H.H. Thieles Bogtrykkeri, 1916.
  • Karin Bang: Lykkens kælebarn – en biografi om Peter Nansen, 2 bind, Gyldendal, 2011
  • Karin Bang og Lokalarkivet Mariager; "Den yndige lille By" - Peter Nansen og Mariager, Peter Nansen - Udsigtsbænken. Damgaards Tryk, Mariager, 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Premek1946/Pískoviště na Wikimedia Commons

  1. Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.