Wikipedista:Kyberz/Pískoviště

29. Waffen-Grenadier Division der SS (russische Nr. 1)
Země	Německo
Vznik	srpen 1944
Zánik	říjen 1944
Velitelé	Bronislav Kaminski Christoph Diehm Heinrich Jürs
Nadřazené jednotky	Waffen-SS
Účast
Války	druhá světová válka
Bitvy	Varšavské povstání

29. Waffen-Grenadier Division der SS (russische Nr. 1) vznikla z Kaminského brigády v létě 1944 a zapojila se do bojů během povstání ve Varšavě. Zde se tato ruská divize podílela na zvěrstvech a rabování, čehož bylo využito jako záminky k popravě gestapem několika jejích velitelů, včetně Bronislava Kaminského a divize byla postupně rozpuštěna. Mužstvo bylo včleněno do ROA generála Andreje Vlasova a číslo divize 29 obdržela 29. granátnická divize SS (1. italská).

Ruská osvobozenecká lidová armáda (RONA)

Související informace naleznete také na stránce Lokoťská samospráva.

Bronislaw Kaminski s policejními důstojníky (vojáky RONA)

V důsledku bojů a rychlého postupu německé armády vznikaly v okupovaných oblastech SSSR rozsáhlé oblasti mimo kontrolu jak sovětskou, tak říšskou. Na nich se objevovali bojové útvary místních dobrovolníků, které vzniklaly na ochranu před zbytky Rudé armády, ze kterých vznikaly partyzánské útvary. Takto vznikla i RONA.

Historie jednotky se začíná psát v říjnu 1941, kdy útvar vznikl v zalesněném území mimo hlavní komunikace okolo města Brjansk se střediskem v malé obci Lokoť. Městečko leželo mimo hlavní směry německého postupu na severu Smolensk, Vjazma a na jihu Gomel, Kursk.

V tomto prostou pod vedením Konstantina Voskobojnikova vznikla RONA na ochranu obyvatelstva před násilím páchaných rozbitými sovětskými jednotkami.

Prostor, který RONA po příchodu německé armádry kontrolovala byl asi 150 km dlouhý a 50 km široký. V tomto území také operovaly zbytky Rudé armády, které unikly ze zajetí pod vedením generála Vasilijeva v počtu asi 7 000 mužů. Byla organizovaná jako milice za účelem domobrany a zpočátku měla stav asi 200 mužů.

Svatojiřský kříž RONA

RONA byla vyzbrojena z trofejních zbraní bez stejnokroje a jejich hlavním rozpoznávacím znakem byla bílá páska s černým svatojiřským křížem, viz obrázek. Kromě ručních a automatických zbraní měli k dispozici i dělostřelectvo.

Pro německé velitelství byla trať Brjansk - Kursk důležití s ohledem na chystaný útok na Moskvu. Partyzání trať ohrožovali, a proto se v okolí trati začali pohybovat příslušníci německých bezpečnostních útvarů (německy Sicherungstruppen) a při své činnosti narazili na rusky mluvící ozbrojence. To byl první zaznamenaný kontakt mezi německou armádou a RONA.

Kaminskij zastupoval RONA na jednání se velícími důstojníku štábu 2. Panzerarmee. Po dohodě byla RONA pověřena ochranou železniční trati, Němci stáhli z oblasti svoje jednotky a ponechali zde jen své styčné důstojníky.

Do spolupráce s RONA byly zapojeny části 101. a 102. divize maďarské armády, ale tyto se v tvrdých podmínkách protipartyzánských operací neosvědčily a byly staženy.

Po smrti Voskobojnikova 8. ledna 1942 ho ve funkci velitele RONA vystřídal Kaminski. Pod jeho vedením se původní domobrana rozšířila na početní stav 1 700 mužů a podařilo se jim v jejich oblast vyčistit od partyzánů. Po tomto úspěchu dostal Kaminskij pravomoce podnikat na svém území akce dle uvážení. Německá vojska se z oblasti stáhla a pro takto rozsáhlou oblast bylo potřeba mobilizovat další rekruty. Na podzim 1942 byla zahájena mobilizace ročníků 1922-1925. Díky tomu početní stav narostl na 10 000 mužů rozdělených do 5 pěších pluků, dělostřeleckého a tankového oddílu s 24 sovětskými tanky T-34, které se ale v bažinatých podmínkách oblasti neosvědčili. Dále RONA disponovala ženijním, spojovacím útvarem a vojenskou nemocnicí. Pod vedením Kaminského byl zaveden smíšený sovětsko-německý stejnokroj. Na čepicích měli vojáci červenomodrobílou carskou kokardu a na levém rukávu byl štítek s nápisem RONA v azbuce (PONA) s černým svatojiřským křížem v bílém poli. RONA se tak přeměnila na pravidelnou armádu, která dostala název Ruská osvobozenecká lidová armáda.

Každý prapor měl 4 střelecké roty, minometnou a dělostřeleckou četu. Ve výzbroji měl 1-2 děla, 2-3 praporní a 12 rotních minometů, 20 kulometů.

Stejnokroje se vyráběli ve vlastních krejčovských dílnách.

Začátkem března 1943 se Rudá armáda dostala k okraji lokoťského území. 3. a 5. pluk RONA se zapojil do bojů s Rudou armádou a utrpěly těžké ztráty.

Zhruba 700 mužů dezertovalo a přeslo na stranu Rudé armády.

V červnu 1943 se části RONA zúčastnily boje v v oblasti Dmitrovska-Orlovsko. Po ztrátách přišla druhá vlna mobilizace na podzim 1943.

Po německých porážkách v roce 1943 RONA ustupovala s německou armádou na západ. V té době v ní bylo 15 000 mužů a 10 500 civilních osob, které zvolily ústup s ní včetně 1 500 kusů dobytka.

Sestava v roce 1943:

1. pluk velitel major Galkin.
2. pluk velitel major Tarasov.
3. pluk velitel major Prošin.
4. pluk velitel major Reitenbach.
5. pluk velitel major Turlakov.

V sestave byly následující zvláštní části:

• obrněný oddíl velitel kapitán Samsonov.
• protiletadlový oddíl velitel poručík Plochich.
• gardový prapor velitel major Frolov.
• rozvědka RONA s náčelníkem major Kostěnko.
• štáb brigády s náčelníkem majorem Ševykinem.

K 1. srpnu 1943 bylo ve výzbroji RONA 500 kulometů, 40 minometů, několik desítek polních a protitankových děl, 10 tanků, 2 tankety a 3 protiletadlová děla. Brigáda byla nasazena v boji proti sovětským partyzánům. Její nejúspěšnější operací byl "Cikánský baron", při kterém bylo vyřazeno z boje 1 500 partyzánů a 200 partyzánských základen.

Sovětské síly postupovaly vítězně směrem na západ a RONA byla nucena ustupovat s Němci. Major Reitenbach dostal rozkaz krýt ústup a u města Sevsk byl obklíčen a ubit sovětskými vojáky. Zbytek jeho pluku byl postřílen.

Těm členům RONA, kterým se nepodařilo před postupující Rudou armádou ustoupit, využili své zkušenosti s protipartyzánského boje a bojovali pro sovětským bezpečnostním silám jako protisovětší partyzáni až do konce 40. let.

Major Tarasov se pokusil přejít k partyzánům, ale jeho pokus byl odhalen a byl oběšen.

V rozmezí září 1943 - květen 1944 operovala RONA v prostoru okolo města Lepel v okupovaném Bělorusku. RONA byla reorganizována do 5 pěších pluků a motorizovaného praporu. V trvalém nasazení v boji její početní stav klesl na 6 000 mužů a přestala být bojeschopná.

Začátkem listopadu 1943 byla brigáda posílena o příslušníky běloruské policie.

Po úspěchu s přechodem SS Družina na sovětskou stranu byl ze strany sovětských služeb učiněn pokus nabídnout Kaminskému dohodu, ale Kaminiskij to odmítl.

V zimě a na jaře 1944 vedla Kaminského brigáda nepřetržitý boj s partyzány v týlu Skupiny armád Střed. V březnu 1944 byla RONA přejmenovaná na Lidovou brigádu a díky Kaminského autoritě se ji podařilo stmelit a posílit. Byla nasazena v protipartyzánských operacích a počínala si tak úspěšně, že její velitel byl vyznamenán Železným křížem I. třídy a bylo rozhodnuto brigádu zařadit do svazku zbraní SS.

Ve svazku zbraní SS

V červenci 1944 byla převedena pod SS s názvem Stürmbrigade RONA a jejímu veliteli byla přiznána hodnost SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS. S ohledem opotřebení brigády v bojích měla být znovu zformována a projít dalším výcvikem.

S ohledem na postup Rudé armády v probíhající operaci Bagration bylo rozhodnuto přesunout civilní uprclíky náležející k RONA do bezpečnějšího zázemí. Původní rozkaz pro přesun civilních částí zněl do Maďarska, ale útvar díky problémům s železniční dopravou skončil v jižním Německu, kde byli využiti pro zemědělské práce.

V červenci 1944 se divize nacházela v prostoru okolo města Čenstochová a v srpnu 1944 byla přemístěna do Varšavy.

Související informace naleznete také na stránce Ivan Frolov#Účast ve Varšavském povstání.

V srpnu 1944 však ve Varšavě vypuklo povstání, které narušilo plánovaný výcvik útvaru. Proti němu byl nasazen pěší pluk RONA pod vedením Ivana Frolova v početním stavu 1 700 mužů a spadal pod velení Ericha von dem Bach-Zelewskeho. Na pouliční boje nebyla pluk připraven a utrpěl těžké ztráty. Už při ústupu z Ruska se u brigády projevily známky rozkladu morálky a pluk po nasazení ve Varšavě měl natolik rozloženou kázeň, že nebyl způsobilý vykonávat ani kárné operace. Podle polských historiků zabili vojáci tohoto ruského útvaru celkem 15 000 lidí.

Kaminskij se vyjádřil v tom smyslu, že jeho lidé boji proti bolševismu obětovali vše, a proto nevidí nic špatného na tom, že si přilepší na účet povstalců. Velitel Kaminski byl zastřelen německými bezpečnostními silami. Oficiálně jeho smrt byla připsána partyzánům. Kaminského brigáda měla být reorganizována na divizi SS.

K působení brigády se vyjádřil Guderian takto:

„	Kaminského brigáda se skládala z bývalých vojenských zajatců, hlavně Rusů, vražedně naladěných proti Polákům, Dirlewangerova brigáda se skládala z německých zločinců, kteří měli takto možnost smazat svoji vinu. Sám von dem Bach jednou, když referoval o stavu v jeho jednotkách, informoval mně o řádění svojich podřízených, kterému nebyl schopen zabránit. Z jeho hlášení vstávaly vlasy na hlavě, proto jsem o všem večer informoval Hitlera a požadoval stažení obou brigád z Varšavy.	“
— Heinz Guderian

Spolu s formování ozbrojených sil KONR došlo k zařazení mužů z tohoto útvaru do ROA. Velitel první divize ROA Buňačenko proti jejich zařazení do ROA marně protestoval. Ve výcvikovém táboře Münsingen musela být nasazena ta nejpřísnější kázeňská opatření, aby vojáci byli použitelní k polní službě.

„	Tak to je to, co mi dáváte - bandity, lupiče, zloděje – to co již nechcete dál používat.	“
— Sergej Kuzmič Buňačenko

Válečné zločiny páchané příslušníky této divize byly využívány v sovětské propagandě.

Velitelé

• Waffen-Brigadeführer Bronislav Kaminski (1. srpen – 28. srpen 1944)
• SS-Brigadeführer a Generalmajor der Polizei Christoph Diehm (28. srpen – 27. září 1944)
• SS-Gruppenführer a Generalleutnant der Polizei Heinrich Jürs (27. září – říjen 1944)

Bojová sestava

• Waffen-Grenadier-Regiment der SS 72 (russisches Nr.1)
• Waffen-Grenadier-Regiment der SS 73 (russisches Nr.2)
• Waffen-Grenadier-Regiment der SS 74 (russisches Nr.3)
• Waffen-Artillerie-Regiment der SS 29 (russisches Nr.1)
• SS-Füsilier-Bataillon 29
• SS-Pionier-Bataillon 29
• SS-Panzerjäger-Abteilung 29
• SS-Nachrichten-Abteilung 29
• SS-Versorgungs-Regiment 29
• SS-Veterinär-Kompanie 29
• SS-Sanitäts-Kompanie 29
• SS-Feldersatz-Bataillon 29

Početní stavy divize

V srpnu 1944 dosáhla divize stavu 10 500 mužů. Současně ji také doprovázelo přibližně 15 000 civilistů a 2000 kusů dobytka.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 29. Waffen-Grenadier-Division der SS „RONA“ (russische Nr. 1) na německé Wikipedii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 29-я добровольческая пехотная дивизия СС «РОНА» (1-я русская) na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyberz/Pískoviště na Wikimedia Commons

Portály: Východní dobrovolníci v boji proti SSSR | Druhá světová válka