Wikipedista:Honzasoukup/Pískoviště
| Wikipedista:Honzasoukup/Pískoviště | |
|---|---|
| Chybí svobodný obrázek. |
Keiga Kawahara (川原慶賀), známý také jako Takumi Taguči nebo Tojosuke, (1786-1860?) byl japonský malíř z pozdního období Edo, který maloval rostliny, ryby, ptáky, plazy, korýše, ale i společenské scény, krajiny a portréty v na umělém ostrově Dedžima, v Edu, Kjótu a Nagasaki.[1] Svá díla někdy podepisoval latinkou jako "Tojosky", což byla západní zkomolenina jeho křestního jména Tojosuke.[2] Jeho díla se nacházejí mimo jiné v muzeích v Japonsku (asi sto děl) a v Nizozemsku (asi tisíc).
Život[editovat | editovat zdroj]
Kawahara se narodil v Nagasaki jako syn malíře Kozana Kawahary. Studoval u malíře Jušiho Išizakiho (1768-1846). Se zvláštním povolením japonské vlády pracoval Kawahara v letech 1811-1842 jako malíř v nizozemské faktorii Dedžima v Nagasaki. Na žádost holandského vedení faktorie Kawahara dokumentoval mnoho aspektů každodenního života v Japonsku.
Kawahara své malířské dovednosti získal jako učeň v rodinné tiskárně. Jeho otec dosáhl uznání jako malíř západního stylu. Byl spolupracovníkem Arakiho Genjú (荒木元融, 1728-1794), oficiálního odhadce obrazů (唐絵目利 kara-e mekiki)[pozn. 1] pro Tokugawský šógunát. Arakiho nástupce Išizaki Júši (石崎融思,1768-1846) se věnoval kronikářským záznamům o artefaktech a aktivitách Holanďanů sídlících na ostrově Dedžima v Nagasackém zálivu. Keiga se brzy stal Júšiho žákem a se svým slavným a bohatým učitelem navázal celoživotní vztah.[2]
Ačkoli byl Keiga Kawahara vynikající malíř, Siebold nutně potřeboval umělce ovládající západní malířské techniky, kteří by nakreslili přesné náčrty vzorků pro jeho botanické studie. Siebold proto požádal generálního guvernéra v Batávii, aby takové malíře vyslal. Na jeho žádost byli v roce 1825 do Japonska vysláni dva lidé: jedním z nich byl lékárník Heinrich Bürger a druhým Carl Hubert de Villeneuve. Ten pak pak Keigu učil základům západních malířských technik.
Když se Siebold v roce 1826 vydal na dvorní cestu do Eda, vzal Kawaharu s sebou.[3] V souladu se Sieboldovými požadavky a pokyny Keiga kreslil různé objekty, včetně pouličních scén, malebných míst, svatyní a chrámů, okolností Kjóta, Ósaky a Eda, dvorských šlechtických a samurajských oděvů, rostlin a zvířat i lidi, se kterými se na cestě do Eda setkali.
V roce 1829 ukončil oficiální vztahy Keigy s Dedžimou skandál spojený se Sieboldovým pokusem propašovat mapy japonského pobřeží ze země. Šógunát Keigu na tři měsíce uvěznil (někteří Sieboldovi japonští známí tento tak snadno nevyvázli a byli odsouzeni k smrti), zatímco Siebold byl z Japonska vyhoštěn.[4] Po krátkém vyhnanství na Kjúšú se Keiga vrátil a změnil si jméno na Taguči. Jeho syn pak přijal jméno Rokoku Taguči. V roce 1842 byl Kawahara potrestán znovu, tentokrát za vyobrazení přístavu Nagasaki včetně rodinných erbů samurajských klanů na lodích, které se v zátoce objevily. Proto byl z Nagasaki i Eda vypovězen.
Nicméně čtyři roky po vypovězení Keiga pracoval na nástropní malbě v buddhistickém chrámu Wakimisaki Kannonji (dnes město Wakimisaki,) nedaleko Nagasaki. Pět ze 150 nástropních maleb, které se dochovaly v chrámu Wakimisaki Kannonji, nese Keigův podpis a asi 50 z nich je údajně jeho dílem.
Rok ani místo Kawaharova úmrtí není známé. Vzhledem k tomu, že u jeho nejstaršího dochovaného díla, portrétu paní Nagašimy Kiku z roku 1860, je uvedeno, že jej Keiga namaloval ve věku 75 let, dokážeme určit alespoň rok jeho narození.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Byl úřední umělecký inspektor čínského dovozu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kawahara Keiga na anglické Wikipedii.
- ↑ KAWAHARA KEIGA STUDIO PAINTINGS by Guus Röell (2020)
- ↑ a b Kawahara Keiga. All Things Japanese [online]. Japan Reference (JREF), 2024-03-26 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Japan in Edo Period as Witnessed by Keiga Kawahara. Visual Encyclopedia [online]. Nagasaki Museum of History and Culture [cit. 2024-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Kawahara Keiga - Documenting Japan's Nature and Culture. leiden.wereldmuseum.nl [online]. Wered Museum Leiden [cit. 2024-06-17]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Honzasoukup/Pískoviště na Wikimedia Commons
