Václav Dlauhoweský

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
MVDr. Václav Dlauhoweský
Erb rodu
Erb rodu
Hlava rodu Dlauhoweských z Dlouhévsi
Úřadující
Ve funkci od:
20. června 1996
PředchůdceJan Ignác Dlauhoweský
Majitel statků Němčice, Kraselov a Hodějov
PředchůdceJan Ignác Dlauhoweský[1]
NástupceLukáš Dlauhoweský[1]
Narození16. srpna 1946 (77 let)
Písek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán baron (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Choť(1972) Jana, roz. Lelková (* 1948)
RodičeJan Ignác Dlauhoweský (1909–1996) a Eliška, roz. Dusilová (1910–2001)
Děti1. Jan (* 1973)
2. Michal (* 1975)
3. Lukáš (* 1979)
Příbuzníbratr: Jan Dlauhoweský (1948–1971)
děd: Karel Ludvík Dlauhoweský z Dlouhévsi (1876–1956)
teta: Anna Dlauhoweská (1902–1977)
teta: Gabriela Dlauhoweská (1905–1982)
strýc: Karel Felix Dlauhoweský (1910–1976)
vnuk: Jan Dlauhoweský (* 2000)
vnuk: Adam Dlauhoweský (* 2002)
vnuk: Lukáš Dlauhoweský (* 2009)
vnuk: Michal Dlauhoweský (* 2010)
SídloZábrodí 120, zámek Němčice
Zaměstnáníveterinář, statkář
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Dlauhoweský (* 16. srpna 1946 Písek)[2] je příslušník českého šlechtického rodu Dlauhoweských z Dlouhévsi.[pozn. 1] Po sametové revoluci s otcem zrestituoval zámek Němčice.

Původ a život[editovat | editovat zdroj]

Zámek Němčice v okrese Strakonice

Narodil se jako syn Jana Ignáce Dlauhoweského (1909–1996) a jeho manželky Elišky, roz. Dusilové (1910–2001). Měl bratra Jana (1948–1971), který zemřel v nemocnici v Hradci Králové po motocyklové havárii.[2]

Jako dítě bydlel na zámku Němčice, po komunistickém převratu se rodina musela vystěhovat,[pozn. 2] bydleli ve Smečně, kde dochodil základní osmiletou školu,[4] a od roku 1961 v Broumově. Tam navštěvoval učiliště a poté studoval na střední zemědělské škole. Maturoval v roce 1965.[5][6] V důsledku politického uvolnění 60. let směl vystudovat zvěrolékařství.[7] V roce 1968 mohl emigrovat do zahraničí k příbuzným, ale rozhodl se zůstat.[8] Během základní vojenské služby ani po ní už mu komunistický režim nekladl větší překážky. Dokonce mu nabídli členství v komunistické straně, které samozřejmě odmítl.[9]

Pracoval jako obvodní veterinář, po roce 1989 se stal ředitelem okresní veterinární správy v Náchodě.[5][10]

Po roce 1989 s otcem restituoval zdevastovaný zámek Němčice, 520 hektarů půdy včetně lesa a pět hektarů rybníků.[11]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Po vojně se 28. prosince 1972 v Polici nad Metují oženil s Janou Lelkovou (* 17. května 1948 Náchod),[2] která nemá urozené předky. Seznámili se na zemědělském učilišti.[5] Absolvovala fakultu zemědělského inženýrství.[12] Narodili se jim tři synové:[2]

  • 1. Jan (* 1. 7. 1973 Broumov), provozoval restaurační zařízení a kavárnu,[13] starosta Zábrodí (od roku 2010)[14]
  • 2. Michal (* 24. 6. 1975 Broumov), vystudoval vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, obor provozní ekonomiky[15]
  • 3. Lukáš (* 30. 12. 1979 Broumov), získal maturitu na střední lesnické škole v Trutnově, žije v Němčicích a spravoval rodinné lesy,[15] přešel na něj bývalý majorát[1]
    • ∞ (8. 11. 2008 Němčice) Eva Geblerová (* 18. 11. 1979 Praha)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Starý rytířský rod se psal podle Dlouhé Vsi u Sušice. Rozvětvil se do několika linií, z nichž nejvýznamnější byli Častolárové z Dlouhévsi (vymřeli na konci 17. století), Chanovští z Dlouhévsi (vymřeli v roce 1877) a Dlauhoweští z Dlouhévsi. Pouze příslušníci poslední větve, která byla v roce 1829 povýšena do panského stavu, žijí dodnes.
  2. ↑ Jeho dědečka Karla Ludvíka (1876–1956) to zlomilo, dožil v ústavu sociální péče.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Zámek Němčice [online]. Asociace majitelů hradů a zámků [cit. 2022-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-22. 
  2. ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 110. 
  3. ↑ DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 109. Dále jen Osudy českých šlechticů. 
  4. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 161. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  5. ↑ a b c DOČEKAL, Boris. Baron Václav Dlauhoweský. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 101.
  6. ↑ Osudy českých šlechticů, s 112
  7. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 162
  8. ↑ Osudy českých šlechticů, s 110
  9. ↑ Osudy českých šlechticů, s 112–113
  10. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 153
  11. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 157
  12. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 167
  13. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 176
  14. ↑ Osobnosti obce Zábrodí [online]. Obec Zábrodí [cit. 2022-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-30. 
  15. ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 175

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. Kapitola Moji synové do toho šli. Baron Václav Dlauhoweský. 
  • VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 152–176. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Dlauhoweský&oldid=23948930“