Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sogdština je mrtvý severovýchodoíránský jazyk, kterým se mluvilo v Sogdianě, tedy v dnešním Uzbekistánu a Tádžikistánu, a v obchodních koloniích v čínské střední Asii, od 4. do 8. století. Společně s středoperštinou, baktrijštinou, sačtinou a parthštinou náleží do vývojové fáze íránských jazyků zvané středoíránské a vyniká velkým množstvím zachovaných literárních textů. Jejím moderním následníkem je jaghnóbština, kterou se mluví v severozápadním Tádžikistánu. V rámci sogdijštiny se rozlišují tři varianty v závislosti na tom texty jakého náboženství v ní byly psány: manichejská, buddhistická a křesťanská.[1]
Sogdsky |
Česky
|
ēw |
jeden
|
(ə)δwa |
dva
|
əθrē, šē |
tři
|
čətfār |
čtyři
|
panǰ |
pět
|
*xušu |
šest
|
*əβda |
sedm
|
*əšta |
osm
|
*nəwa |
devět
|
δəsa |
deset
|