Fotografie je proces získávání a uchování obrazu za pomocí specifických reakcí na světlo, a také výsledek tohoto procesu. Zahrnuje získání záznamu světla tak, jak jej odrážejí objekty, na světlocitlivé médium pomocí časově omezené expozice. Proces je uskutečněn mechanickými, chemickými nebo digitálními přístroji – fotoaparáty.
Slovo fotografie pochází z řeckých slov φως (fós – světlo) a γραφις (grafis – štětec, psací hrot) nebo γραφη (grafé), což dohromady dává „kreslení světlem“ nebo „zprostředkování pomocí obrysů“ nebo zkrátka „kreslení“. Fotografie se už od svých počátků těší velkému zájmu vědců i umělců. Brzy ji začala využívat také armáda, policie a bezpečnostní složky. Fotografie je dnes přístupná široké veřejnosti a je nepřehlédnutelně zastoupena téměř ve všech hromadných sdělovacích prostředcích.
Bernd Becher (1931-2007) a Hilla Becherová (*1934 spolupracovali jako umělečtí fotografové a jsou mezinárodně známí a uznávaní díky svým černobílým fotografiím průmyslových krajin. Věnovali pozornost industriálním stavbám jako jsou těžní věže, vysoké pece, zásobníky na uhlí, pracovní haly, plynové zásobníky, doly a hutě, vysoké pece, plynojemy, vodojemy, vápenky a obilní sýpky. Za 40 let seskupili ucelený soubor industriální krajiny. Považují se za průkopníky konceptuální fotografie. V druhé polovině 20. století založili takzvanou Düsseldorfskou fotografickou školu. V pražské Galerii Rudolfinum probíhá od března 2012 do 3. června výstava Bernd & Hilla Becher: Doly. Hutě.. Ilustrační fotografie obsahuje cyklus Vodojemy, 1967–80; a je ze sbírek Metropolitního muzea v New Yorku.
Rodina fotografů Marubi se skládala z významných albánských fotografů otce Pjetëra (1834–1903) syna Kela (1870–1940) a vnuka Gegëho Marubiho (1909–1984). Provozovali fotografické řemeslo během 19. a 20. století po tři generace ve fotografickém studiu v albánskémSkadaru, které je považováno za vůbec první v Albánii. Svou prací přispěli významně k vytvoření dokumentace života své doby a albánského kulturního dědictví v jihovýchodní Evropě.
Tři členové rodiny od konce 19. století a v první polovině 20. století pořizovali záběry z krajiny a každodenního života lidí, což je považováno za unikátní umělecké svědectví albánské historie. Kromě toho existuje celá řada obrazů, na kterých jsou zobrazeny typické albánské kroje a zvyky. Tři fotografové zachytili mnoho důležitých politických událostí své doby.
Již pouhé množství fotografií je velmi působivé. Na fotografiích je zachyceno období téměř 100 let – politické události a společenské změny města Skadaru včetně rozsáhlé oblasti centrální Albánie. Zdokumentovali pohnuté roky, ve kterých Albánie postupně získávala nezávislost na Turecku a byl tvořen samostatný stát. Kromě politických představitelů a bohaté horní třídy bylo portrétováno také mnoho obyčejných lidí a jejich každodenní život.
… fotografie Maxe DupainaSunbaker z roku 1937 byla v Austrálii označována jako „pravděpodobně nejslavnější a nejobdivovanější“?
… od konce 60. let 19. století dánský fotograf Kristen Feilberg zachytil řadu průkopnických snímků krajin a portrétů obyvatel Bornea, Sumatry a Singapuru?
… před sedmdesáti lety, dne 1. října 1940, byl na snímku zachycen malý „Whitey“ Bernard jak běží za svým otcem, který pochodoval do války?
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Fotografie}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
