Petite messe solennelle
| Petite messe solennelle | |
|---|---|
 Úvod díla s ostinatním klavírem a kontrapunktem harmonia | |
| Skladatel | Gioachino Rossini |
| Druh skladby | missa solemnis |
| Datum vzniku | 1863 |
| Libreto | latinská mše |
| Premiéra | 14. března 1864 Paříž |
Petite Messe solennelle (Malá slavnostní mše) je mše od Gioachina Rossiniho. Je považována za nejdůležitější dílo Rossiniho závěrečné fáze tvorby a za jednu z jeho nejvýznamnějších duchovních skladeb.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Petite Messe solennelle byla napsána v roce 1863 v Passy, kde Rossini strávil poslední desetiletí svého života, 34 let po složení poslední Rossiniho opery Guillaume Tell. Byla složena na ogjednávku hraběte Alexise Pillet-Willa (1805–1871) a jeho manželky Louise Pillet-Will, jimž je dílo také věnováno. Sám skladatel ji popsal jako „poslední z mých hříchů stáří". (Péchés de vieillesse). Premiéra se konala 14. března 1864 při zasvěcení soukromé kaple hraběcího páru v Paříži. Provedení řídil od harmonia Albert Lavignac. Mezi posluchači byly osobnosti jako Daniel-François-Esprit Auber, Giacomo Meyerbeer nebo Ambroise Thomas. První veřejné provedení následovalo následující den v Théâtre-Italien v Paříži a mělo velký úspěch
Missa solemnis (slavnostní mše) je rozsáhlé dílo, ale Rossini ji označil jako petite (malá). V ironickém věnování o tom píše :
| „ | Bon Dieu; la voilà terminée, cette pauvre petite messe. Est-ce bien de la musique sacrée que je viens de faire, ou bien de la sacré musique? J'étais né pour l'opera buffa, tu le sais bien ! Peu de science, un peu de cœur, tout est là. Sois donc béni et accorde-moi le Paradis. | "Dobrý Bože. Tady je, má ubohá malá mše. Opravdu jsem udělal svatou hudbu (musique sacrée), nebo jsem udělal hudbu prokletou (sacrée musique)? Narodil jsem se pro operu buffa. Ty to dobře víš! Trochu zručnosti, trochu srdce, to je vše. Buď tedy pochválen a dej mi ráj." | “ |
|---|---|---|---|
| — Gioachino Rossini | |||
Neobvyklá instrumentace mše pro dvanáct zpěváků, z toho čtyři sólisté, dva klavíry a harmonium odpovídá neapolské cembalové tradici 18. století. Tři roky poté zkomponval Rossini také orchestrální verzi včetně přidané věty a uspořádání hymnu “O salutaris hostia" jako sopránové árie – především proto, aby mše nemohla být po jeho smrti zkreslena cizím aranžmá:
"Až se to najde v mé pozůstalosti, přijde pan Sax se svými saxofony nebo pan Berlioz s dalšími velikány moderních orchestrů a budou chtít vytvořit orchestraci mé mše. Zničí tím mých pár zpívajících hlasů, a mne by to šťastně zabilo taky."[1]
Tato verze mše nebyla během jeho života provedena, protože nemohl získat povolení k jejímu provedení v kostele, jelikož v ní vystupují ženy-zpěvačky. Takto byla poprvé provedena tři měsíce po jeho smrti, v pařížském divadle Salle Ventadour společností Théâtre-Italien dne 24. února 1869.
Zatímco uvádění mše začalo už ten rok, tak první kritická edice se objevila až v roce 1980, následována dalším vydáním v roce 1992, při dvoustém výročí narození skladatele.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Petite messe solennelle na anglické Wikipedii a Petite messe solennelle na německé Wikipedii.
- ↑ Emil Naumann: Italienische Tondichter. Berlin 1883. Citováno podle: Klaus Döge, Vorwort zum Klavierauszug („Předmluva ke klavírnímu výtahu") mše Petite Messe solennelle. Carus, Stuttgart 199) 3, ISMN M-007-07572-9
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Obecné zdroje
- Volně přístupné partitury děl od Petite messe solennelle v projektu IMSLP
- , 1968. Messe solennelle (Second edition piano-vocal score). [s.l.]: Ricordi & Co.
- Gioachino Rossini: Petite Messe solennelle / Partitur nach dem Urtext.. Redakce Brauner Patricia B.. Kassel: Bärenreiter, 2010.
Knihy
- COLAS, Damien, 1995. Petite Messe solennelle. [s.l.]: Philips Records.
- DELAMARCHE, Claire. Gioacchino Rossini. Redakce Tranchefort François-René. [s.l.]: [s.n.] S. 884–894.
- HURWITZ, David, 2010. Petite Messe solennelle (Works of Gioachino Rossini, Vol. 3). [s.l.]: classicstoday.com. Dostupné online.
Časopisy
- FLEMING, Nancy P., 1990. Rossini's Petite Messe Solennelle. The Choral Journal. American Choral Directors Association. S. 15–21. JSTOR 23547584.
- ROSENBERG, Jesse, 1994. Petite Messe solennelle de Gioachino Rossini. Notes, Second Series, vol. 51, n°1. Music Library Association. S. 413–418. JSTOR 899275.
- SCHENBECK, Lawrence, 1995. Petite Messe solennelle de Gioachino Rossini. The Choral Journal. American Choral Directors Association. S. 60–61. JSTOR 23549921.
Noviny
- WOLFF, Albert, 1869. Gazette de Paris. gallica.bnf.fr. Le Figaro. Dostupné online [cit. 25 May 2016].
Online zdroje
- CREASY, Barry. Rossini: Petite Messe Solennelle [online]. choirs.org.uk [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
- GARNIER, Séverine. Aedes et la sacrée musique de Rossini [online]. 17 July 2015. Dostupné online. (francouzsky)
- KING, Robert, 2006. Gioacchino Rossini (1792–1868) / Petite Messe solennelle [online]. Hyperion Records, 2006 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
- QUINN, John, 2013. Gioachino Rossini (1792–1868) / Petite Messe Solenelle (1863, orch, 1867) [online]. musicweb-international.com, 2013 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
- Gioachino Rossini, Petite messe solennelle [performance notes]. Stavros Niarchos Foundation Cultural Center, April 2017. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petite messe solennelle na Wikimedia Commons - Salcburk: Antonio Pappano a Rossiniho poslední smrtelný hřích [online]. 2014-06-11 [cit. 2019-10-07]. Dostupné online.
- Petite messe solennelle – "Agnus Dei" na YouTube 1972, klavírní verze, ve Stiftskirche Kloster Baumberg im Chiemgau, Brigitte Fassbaender, s Karim Løvaasem, Peter Schreier, Dietrich Fischer-Dieskau, dirigent Wolfgang Sawallisch od klavíru
- (anglicky) Recenze Rossini Petite Messe Solenelle, BBC 2006
- (anglicky) Allan Kozinn : Slavnostní mše, od Rossiniho, s Bounce, New York Times, 24. března 2010
- (anglicky) Amalia Collisani: Umorismo di Rossini sidm.it 1998
