Otto Kuhn von Kuhnenfeld
Otto Kuhn von Kuhnenfeld | |
---|---|
![]() Baron Otto Kuhn von Kuhnenfeld jako vyslanec v Černé Hoře (1907) | |
Rakousko-uherský vyslanec v Portugalsku | |
Ve funkci: 10. prosince 1909 – 16. března 1916 | |
Předchůdce | Leopold Bolesta-Koziebrodzki |
Nástupce | přerušení diplomatických styků |
Rakousko-uherský vyslanec v Černé Hoře | |
Ve funkci: 6. listopadu 1903 – 10. prosince 1909 | |
Předchůdce | Karl Macchio |
Nástupce | Wladimir Giesl |
Rakousko-uherský vyslanec v Argentině | |
Ve funkci: 8. února 1903 – 6. listopadu 1903 | |
Předchůdce | Leopold Bolesta-Koziebrodzki |
Nástupce | Hugo Rhemen |
Narození | 1859 |
Titul | svobodný pán |
Rodiče | Franz Kuhn von Kuhnenfeld |
Příbuzní | Franz Kuhn von Kuhnenfeld (sourozenec) |
Profese | diplomat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otto svobodný pán Kuhn von Kuhnenfeld (20. dubna 1859 Vídeň – 12. ledna 1946 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Jako absolvent Orientální akademie působil od roku 1882 ve službách ministerstva zahraničí, zastával nižší diplomatické posty v řadě evropských zemí i v zámoří. Později byl rakousko-uherským vyslancem v Černé Hoře (1903–1909) a v Portugalsku (1909–1916).[1][2] V závěru první světové války se jako vyjednavač zúčastnil mírových jednání s Itálií, po roce 1918 žil v soukromí.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/53/Otto_Kuhn.jpg/220px-Otto_Kuhn.jpg)
Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, byl starším synem c. k. polního zbrojmistra a rakousko-uherského ministra války Franz Kuhna z Kuhnenfeldu (1817–1896).[3] Maturoval na gymnáziu a jako jednoroční dobrovolník krátce sloužil v c. k. armádě. V letech 1877–1881 studoval na Orientální akademii a vynikl znalostí řady jazyků, kromě němčiny ovládal francouzštinu, angličtinu, italštinu, arabštinu, perštinu, díky manželce si později osvojil i maďarštinu. Do diplomatických služeb vstoupil v roce 1882 jako konzulární elév v Alexandrii, později zastával nižší posty atašé v Istanbulu,[4] Athénách, Káhiře nebo Bělehradě. V roce 1895 krátce vedl generální konzulát v Káhiře, poté znovu působil v Athénách a Bělehradě. V roce 1899 byl jako vyslanecký rada přeložen do Mnichova a od roku 1900 byl velvyslaneckým radou v Římě, respektive legačním radou I. kategorie.[5][6]
V roce 1903 byl krátce rakousko-uherským vyslancem v Argentině se sídlem v Buenos Aires, souběžně vedl diplomatické zastoupení pro Uruguay a Paraguay.[7] Ještě v roce 1903 se vrátil do Evropy a v letech 1903–1909 zastával funkci vyslance v Černé Hoře se sídlem v Cetinji.[8][9][10] V letech 1909–1916 byl rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku.[11][12] Dne 15. března 1916 byl vyhlášen válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a Portugalskem a následující den Kuhn ukončil svou diplomatickou misi v Lisabonu. Jako zplnomocněnec ministerstva zahraničí působil do konce první světové války u vojenské okupační správy v Bělehradě, formálně mu nadále příslušel titul vyslance a zplnomocněného ministra. Na přelomu srpna a září 1918 vedl rakousko-uherskou diplomatickou delegaci na mírových jednáních s Itálií v Bernu. Po zániku monarchie byl v listopadu 1918 penzionován. Od té doby žil v soukromí ve Vídni, bydlel na adrese Schubertring 8.[13]
Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]
Od narození užíval titul svobodného pána udělený jeho otci v roce 1852.[14] Jako vyslanec v Lisabonu obdržel v roce 1912 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Mimo aktivní službu v armádě postupoval v hodnostech u c. k. zeměbrany, kde nakonec v roce 1910 dosáhl titulární hodnosti podplukovníka.[16] Během diplomatické kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[17][18]
Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]
rytířský kříž Leopoldova řádu (1898)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou (1902)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1908)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Zahraničí[editovat | editovat zdroj]
Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
Řád knížete Danila I. I. třídy (Černohorské knížectví)
Řád Takova II. třídy (Srbsko)
rytířský kříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
rytířský kříž Řádu svatého Silvestra (Papežský stát)
rytířský kříž Řádu Spasitele (Řecko)
Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše)
Řád Osmanie IV. třídy (Osmanská říše)
Řád sv. Michaela (Bavorsko)
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1891 se v Istanbulu oženil s uherskou šlechtičnou hraběnkou Annou Rádayovou (1872–1955),[19] neteří ministra uherské zeměbrany hraběte Gedeona Rádaye (1831–1883).[20] Z manželství se narodili dva synové, starší Adalbert (Béla, 1892–1933) byl kapitánem poříční stráže v Budapešti, mladší Otto (1896–1918) padl jako praporčík v závěru první světové války v bitvě na Piavě.
Ottův mladší bratr Franz Moritz (1862–1934) sloužil v armádě a svou kariéru završil v hodnosti polního podmaršála jako velitel pěší divize v Praze.[21]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 396 dostupné online
- ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
- ↑ Rodina Franze Kuhna na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1891; Gotha, 1891; s. 465 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 239 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 93 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1903; Vídeň, 1903; s. 39 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 249 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1904; Vídeň, 1904; s. 43 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1905; Gotha, 1905; s. 405 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 293 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 52 dostupné online
- ↑ Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1935; Gotha, 1935; s. 260 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 394 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 249 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1914; Vídeň, 1914; s. 346 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Otto Kuhna in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1915; Vídeň, 1915; s. 53 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Otto Kuhna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 381 dostupné online
- ↑ Anna Rádayová na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1893; Gotha, 1893; s. 798 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1911; s. 180 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 407–409 (heslo Otto Kuhn von Kuhnenfeld) ISBN 978-3-205-20493-0
- SKŘIVAN, Ales a kolektiv: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 286–290 (heslo Kuhn z Kuhnenfeldu) ISBN 978-80-905324-3-4
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu svatého Silvestra
- Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého
- Nositelé Řádu Spasitele
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu knížete Danila I.
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu Medžidie
- Narození 20. dubna
- Narození v roce 1859
- Narození ve Vídni
- Úmrtí 12. ledna
- Úmrtí v roce 1946
- Úmrtí ve Vídni