Nikolaj Patrušev
| Nikolaj Platonovič Patrušev | |
|---|---|
 | |
| poradce prezidenta Ruska | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 14. května 2024 | |
| Prezident | Vladimir Putin |
| tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace | |
| Ve funkci: 12. května 2008 – 12. května 2024 | |
| Prezident | Dmitrij Medveděv Vladimir Putin |
| Předchůdce | Igor Ivanov |
| Nástupce | Sergej Šojgu |
| ředitel Federální služby bezpečnosti | |
| Ve funkci: 9. srpna 1999 – 12. května 2008 | |
| Prezident | Boris Jelcin Vladimir Putin Dmitrij Medveděv |
| Předchůdce | Vladimir Putin |
| Nástupce | Alexandr Bortnikov |
| Narození | 11. července 1951 (72 let) Petrohrad |
| Děti | Dmitrij Patrušev |
| Alma mater | Saint Petersburg State Marine Technical University Akademie Federální bezpečnostní služby Ruské federace |
| Profese | inženýr a politik |
| Ocenění | Hrdina Ruské federace (2000) Řád Alexandra Něvského Řád cti Řád za námořní zásluhy Řád Bohdana Chmelnického 3. třídy … více na Wikidatech |
| Commons | Nikolay Patrushev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Platonovič Patrušev (rusky Никола́й Плато́нович Па́трушев; * 11. července 1951, Leningrad) je bývalý generální tajemník Bezpečnostní rady Ruské federace[1] (v letech 2008 až 2024), dlouholetý pracovník sovětské tajné služby KGB a v letech 1999 až 2008 ředitel nástupnické ruské tajné služby FSB. Od poloviny května 2024 působí jako poradce ruského prezidenta.[2][3].
Patrušev bývá často zmiňován jako jeden z možných nástupců ruského prezidenta Vladimira Putina. Jeho syn Dmitrij je od roku 2018 ministrem zemědělství Ruska.[4]
Život[editovat | editovat zdroj]
Patrušev se narodil v tehdejším Leningradě v rodině námořního důstojníka, který byl členem komunistické strany. V roce 1974 absolvoval leningradskou Státní námořní technickou univerzitu. Začal pracovat jako inženýr v konstrukční kanceláři pro stavbu lodí, ale následujícího roku začal spolupracovat s KGB. V této době se seznámil s Vladimirem Putinem. Navštěvoval zpravodajské kurzy ve škole KGB v Minsku, později v Moskvě (dnešní Akademie FSB). Patrušev je také držitelem doktorátu z práv. Má hodnost armádního generála.
V lednu 2016 britský soudce Robert Owen dospěl k závěru, že Patrušev ve své funkci pravděpodobně posvětil operaci FSB s cílem zabít Alexandra Litviněnka, přičemž za pachatele vraždy označil soud Andreje Lugového a Dmitrije Kovtuna.[5]
Litviněnko obviňoval Putina a Patruševa z přípravy teroristických útoků na obytné budovy v Moskvě a Volgodonsku v roce 1999, při kterých zemřelo přes 300 lidí. Moskva z nich vinila čečenské povstalce, čímž pak zdůvodnila invazi do Čečenska. Podle Litviněnka dal rozkaz k provedení těchto výbuchů Patrušev.[6]
V květnu 2024 jej ve funkci tajemníka Rady bezpečnosti Ruské federace nahradil dosavadní ministr obrany Sergej Šojgu.[7]
Názory[editovat | editovat zdroj]
Patrušev je znám vyhraněnými protizápadními a zejména protiamerickými postoji. "Styl Anglosasů se po staletí nezměnil. A tak dnes dál diktují světu své podmínky a pošlapávají práva suverénních států. Zakrývají své činy slovy o boji za lidská práva, svobodu a demokracii, ve skutečnosti uplatňují doktrínu zlaté miliardy, podle níž v tomto světě může vzkvétat jen omezený počet lidí. Osudem ostatních je ohýbat záda," soudí. Američané podle něj stvořili koronavirus i teroristickou síť al-Káida.[6]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Patrušev je ženatý a má dva syny. Starší syn Dmitrij pracoval ve vedení státní Ruské zemědělské banky založené Vladimirem Putinem, v roce 2018 se stal ministrem zemědělství Ruska. Mladší Andrej pracuje pro FSB.[8]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ZBAVITELOVÁ, Gita. Nikolaj Patrušev ví, jak řídit nebezpečného cara Putina. Stejně to uměl Berija se Stalinem. iROZHLAS [online]. 2023-04-01 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Подписаны указы о назначении в руководстве Администрации Президента [online]. 2024-05-14 [cit. 2024-05-14]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Раскрыта новая должность экс-секретаря Совбеза Патрушева [online]. [cit. 2024-05-14]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19.
- ↑ Vraždu agenta Litviněnka schválil podle britského soudce zřejmě prezident Putin. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-07-10]. Dostupné online.
- ↑ a b NOVÁK, Martin. Muž č. 2 v Kremlu. Jestřáb Patrušev šíří lži o Západu, u Putina má výsadní postavení. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-06-10. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Putin navrhl výměnu ministra obrany, Šojgua by měl nahradit Bělousov. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-13]. Dostupné online.
- ↑ Nikolaj Patrušev: Muž s duší čekisty, který má jedno ošklivé tajemství. iDNES.cz [online]. 2015-07-19 [cit. 2021-07-10]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Platonovič Patrušev na Wikimedia Commons 
Osoba Nikolaj Patrušev ve Wikicitátech- (rusky) životopis na stránce FSB
- (rusky) životopis na webu Bezpečnostní rady RF
- Ruští generálové
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 4. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 3. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 2. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 1. třídy
- Hrdinové Ruské federace
- Nositelé Medaile 60. výročí Ozbrojených sil SSSR
- Nositelé Medaile 70. výročí Ozbrojených sil SSSR
- Rusové na sankčním seznamu EU
- Ruští nacionalisté
- Narození 11. července
- Narození v roce 1951
- Narození v Petrohradu
- Osobnosti KGB
- Protiukrajinské nálady v Rusku
- Důstojníci Federální služby bezpečnosti
- Ruští konspirační teoretici
- Ruští politici
- Nositelé Řádu cti (Rusko)
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast
- Nositelé Pamětní medaile 850. výročí Moskvy
- Nositelé Řádu cti (Bělorusko)
- Nositelé Vojenského záslužného řádu (Rusko)
- Nositelé Řádu Alexandra Něvského (Rusko)
- Nositelé Řádu přátelství (Vietnam)