Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst
Konstantin princ Hohenlohe-Schillingsfürst | |
---|---|
![]() Císařský nejvyšší hofmistr a c.k. generál jízdy Konstantin princ Hohenlohe-Schillingsfürst (1893) | |
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1867 – 14. února 1896 | |
Panovník | František Josef I. |
Nejvyšší hofmistr císařského dvora | |
Ve funkci: 1866 – 14. února 1896 (do 1867 provizorně) | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Karel František z Liechtensteinu |
Nástupce | Rudolf z Liechtensteinu |
Plukovník císařských tělesných gard | |
Panovník | František Josef I. |
C. k. komorník | |
Panovník | František Josef I. |
Vojenská služba | |
Hodnost | 1864: plukovník, 1870 generálmajor, 1875: polní podmaršál, 1884: generál jízdy |
Rodné jméno | Konstantin Viktor Ernst Emil Karl Alexander Friedrich zu Hohenlohe-Schillingsfürst |
Narození | 8. září 1828 Wildeck ![]() |
Úmrtí | 14. února 1896 (ve věku 67 let) Vídeň ![]() |
Choť | (1859) Marie Paulina ze Sayn-Wittgensteinu (1837–1920) |
Rodiče | František Josef z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1787–1841) a Konstancie z Hohenlohe-Langenburgu (1792–1847) |
Děti | Konrad z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu Gottfried z Hohenlohe-Schillingsfürstu |
Příbuzní | Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst, Gustav Adolf zu Hohenlohe-Schillingsfürst a Viktor I. Ratibořský (sourozenci) Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu a Marie z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (vnoučata) |
Profese | důstojník |
Ocenění | Řád sv. Ondřeje |
Commons | Konstantin zu Hohenlohe-Schillingsfürst |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Konstantin Viktor Arnošt Emil Karel Alexandr princ zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (Konstantin / Constantin Viktor Ernst Emil Karl Alexander Prinz zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst) (8. září 1828, Wildegg – 14. února 1896, Vídeň) byl rakouský generál a dvořan z významné německé šlechty. Od roku 1848 sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy (1884). U dvora zastával třicet let funkci nejvyššího hofmistra (1866–1896). Jeho syn Konrad (1863–1918) byl rakouským ministerským předsedou (1906), další syn Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst (1867–1932) byl rakousko-uherským velvyslancem v Německu (1914–1918). Potomstvo se v několika generacích spříznilo s rodem Habsburků.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8b/Konstantin_zu_Hohenlohe-Schillingsf%C3%BCrst_Litho.jpg/220px-Konstantin_zu_Hohenlohe-Schillingsf%C3%BCrst_Litho.jpg)
Pocházel z významného německého rodu Hohenlohe, patřil k linii Hohenlohe-Schillingsfürst. Narodil se na zámku Wildegg jako šestý syn knížete Františka Josefa Hohenlohe-Schillingsfürsta (1787–1841) a jeho manželky Konstancie, rozené princezny Hohenlohe-Langenburg (1792–1847). Konstantin studoval ve Vratislavi a na rozdíl od svých starších bratrů vstoupil do služeb habsburské monarchie. V srpnu 1848 vstoupil jako kadet do rakouské armády, ještě téhož roku byl povýšen na poručíka a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech. Jako major se v roce 1859 stal pobočníkem císaře Františka Josefa,[1], formálně tehdy příslušel k 2. hulánskému pluku. Jako císařský pobočník v roce 1864 dosáhl hodnosti plukovníka. Po smrti prince Karla z Lichtenštejna byl v roce 1866 jmenován provizorním nejvyšším císařským hofmistrem, v roce 1867 mu byla tato funkce potvrzena definitivně a setrval v ní třicet let až do své smrti, byl též plukovníkem císařských tělesných gard. Jako nejvyšší hofmistr měl mimo jiné na starosti správu císařských budov a podílel se na nové výstavbě na místě zrušených hradeb. V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny a v roce 1870 dosáhl hodnosti generálmajora. Mimo aktivní vojenskou službu byl nakonec povýšen na polního podmaršála (1875) a generála jízdy (1884). V rámci svých aktivit v podpoře umění a kultury byl mimo jiné kurátorem Akademie výtvarných umění ve Vídni a Rakouského uměleckoprůmyslového muzea, angažoval se také jako člen řady spolků.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1859 se ve Výmaru oženil s princeznou Marií Paulinou Sayn-Wittgensteinovou (1837–1920), která patřila k nejbohatší německé šlechtě a ve Vídni aktivně podporovala umělce. Měli spolu šest dětí:
- 1. František Josef (1861–1871)
- 2. Konrád Maria Eusebius (16. prosince 1863, Vídeň – 21. prosince 1918, Kammern im Liesingtal), rakouský ministerský předseda 1906, ministr vnitra 1915–1916, nejvyšší hofmistr 1917–1918, místodržitel v Rakouském přímoří 1904–1915, manž. 1888 Františka ze Schönborn-Buchheimu (23. března 1866, Vídeň – 16. září 1937, Bad Reichenhall)
- 3. Filip Konstantin (14. prosince 1864, Vídeň – 27. července 1942, tamtéž), původně státní úředník, později člen řádu benediktinů a profesor teologie ve Vídni
- 4. Gottfried Maxmilián (8. listopadu 1867, Vídeň – 7. listopadu 1932, tamtéž), rakouský generálmajor, velvyslanec v Německu 1914–1918, manž. 1908 Marie Jindřiška Rakousko-Těšínská (10. ledna 1883, Bratislava – 2. září 1956, Mariazell), rakouská arcivévodkyně
- 5. Volfgang Bedřich (18. října 1869, Vídeň – 7. prosince 1883, tamtéž)
- 6. Marie Dorothea (10. dubna 1872, Vídeň – 31. března 1954, Ilz, Štýrsko), manž. 1896 Vollrath hrabě z Lambergu (20. září 1866, Štýrský Hradec – 22. února 1958, Ilz, Štýrsko)
Konstantinův nejstarší bratr Viktor princ Hohenlohe-Schillingsfürst (1818–1893) byl důstojníkem německé armády a v letech 1877–1893 předsedou pruské panské sněmovny. Další bratr Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst (1819–1901) byl nejprve ministerským předsedou v Bavorsku (1866–1870), poté německým velvyslancem v Paříži a nakonec říšským kancléřem Německého císařství (1894–1900).
Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]
Jako příslušník knížecího rodu užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Seine Durchlaucht). V roce 1856 byl jmenován c. k. komořím a jako císařský nejvyšší hofmistr obdržel v roce 1865 titul c. k. tajného rady. Během své kariéry obdržel řadu vyznamenání, v roce 1867 byl jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna.[2] Mimo jiné byl čestným rytířem Maltézského řádu a ve funkci císařského nejvyššího hofmistra získal řadu vyznamenání od zahraničních panovníků. V rámci svých aktivit v podpoře umění a kultury byl mimo jiné kurátorem Akademie výtvarných umění ve Vídni a Rakouského uměleckoprůmyslového muzea, angažoval se také jako člen řady spolků.[3] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 87 dislokovaného v Celji.[4][5]
Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]
Řád zlatého rouna (1867)
velkokříž Řádu sv. Štěpána (1873)
Zahraničí[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b6/Konstantin_Hohenlohe-Schillingsf%C3%BCrst_Kriehuber.jpg/220px-Konstantin_Hohenlohe-Schillingsf%C3%BCrst_Kriehuber.jpg)
rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko)
rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko)
Řád svaté Anny I. třídy s brilianty (Rusko)
Řád bílého orla (Rusko)
Řád svatého Vladimíra IV. třídy (Rusko)
Řád svatého Vladimíra III. tříd. třídy
rytíř Řádu černé orlice s brilitany (Německo)
Řád červené orlice I. třídy (Německo)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
velkokříž Řádu Jižního kříže (Brazílie)
velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
Řád Karla III. (Španělsko)
Řád Serafínů (Švédsko)
velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
Řád Pia IX. (Papežský stát)
Nejvyšší řád Kristův (Papežský stát)
Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
Řád Osmanie (Osmanská říše)
Řád zvěstování (Itálie)
Řád Františka I. (Itálie)
Řád sv. Januaria (Itálie)
Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko)
Řád Leopolda (Belgie)
Řád věže a meče (Portugalsko)
rytíř Řádu slona (Dánsko)
Řád Takova (Srbsko)
Řád bílého orla (Srbsko)
Řád knížete Danila I. (Černá Hora)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
velkokříž Řádu Guelfů (Hannoversko)
Řád svatého Huberta (Bavorsko)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
Řád bílého sokola (Sasko-výmarské vévodství)
Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko)
Nasavský domácí řád zlatého lva (Nizozemí)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 65 dostupné online
- ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Konstantina Hohenlohe in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 15 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 87 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 87 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 552 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1898 (reprint 1997), s. 469–470 ISBN 80-7185-156-6
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürstu na Wikimedia Commons
- Rodokmen rodu Hohenlohe-Schillingsfürst dostupné online Archivováno 1. 2. 2021 na Wayback Machine.
- Konstantin Hohenlohe na webu rakouského parlamentu dostupné online
- SCHMIDT-BRENTANO, Anton: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; s. 73 dostupné online
- Konstantin Hohenlohe v Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950; Wien, 1959; díl 2., s. 393 dostupné online
- Hohenlohové
- Němečtí šlechtici
- Rakouští šlechtici
- Rakousko-uherští generálové
- Členové Panské sněmovny
- Císařští komoří
- Tajní radové
- Rytíři Řádu zlatého rouna
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Rytíři Řádu černé orlice
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského
- Rytíři Řádu svatého Ondřeje
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Rytíři Řádu bílého orla
- Nositelé Řádu Pia IX.
- Nositelé Nejvyššího řádu Kristova
- Nositelé Řádu Jižního kříže
- Nositelé Řádu Karla III.
- Nositelé Řádu zvěstování
- Nositelé Řádu Spasitele
- Nositelé Řádu věže a meče
- Rytíři Řádu slona
- Nositelé Řádu Serafínů
- Nositelé Řádu Medžidie
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu Fridrichova
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Řádu Františka I.
- Nositelé Řádu svatého Josefa
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
- Nositelé Řádu bílého sokola
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu knížete Danila I.
- Nositelé Řádu svatého Alexandra
- Nositelé Domácího řádu vendické koruny
- Nositelé Nassavského domácího řádu zlatého lva
- Nositelé Řádu Leopolda (Belgie)
- Velkodůstojníci Řádu čestné legie
- Rytíři Řádu svatého Januaria
- Narození 8. září
- Narození v roce 1828
- Úmrtí 14. února
- Úmrtí v roce 1896
- Úmrtí ve Vídni