Jan Satorie (1887–1949)
brig. gen. Jan Satorie | |
---|---|
![]() | |
Narození | 13. května 1887 Hostovlice ![]() |
Úmrtí | 30. dubna 1949 (ve věku 61 let) Ostrava ![]() |
Místo pohřbení | hřbitov Ostrava |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | brigádní generál |
Složka | Československé legie ve Francii |
![]() |
Jan Satorie (13. května 1887 Hostovlice[1] – 30. dubna 1949 Ostrava) byl český vojenský důstojník, účastník první světové války, příslušník československých legií, aktivní člen odbojového hnutí Obrana národa.
Život[editovat | editovat zdroj]
Před první světovou válkou[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Hostovlicích u Čáslavi, po absolvování obchodní akademie v Praze nastoupil v letech 1908–1909 jako dobrovolník prezenční službu k 45. pěšímu pluku Arcivévody Josefa Ferdinanda. Po skončení služby byl přijat na místo úředníka v Živnostenské bance v Terstu. Před vypuknutím první světové války se zúčastnil několika vojenských cvičení, při kterých byl několikrát povýšen. V roce 1913 byl povýšen na podporučíka a v roce 1914 na poručíka.
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
Po vyhlášení první světové války opět narukoval k 45. pěšímu pluku. Spolu s plukem byl jako velitel zásobovacího oddílu poslán na východní ruskou frontu. V průběhu bojů na východní frontě byl povýšen do hodnosti nadporučíka. 28. června 1916 padl u vesnice Bukovice do zajetí. 5. srpna 1916 se přihlásil v Caricynu do československých legií. 1. září 1917 byl zařazen jako vojín k 5. střeleckému pluku. Po absolvování důstojnického kurzu byl v hodnosti nadporučíka odeslán v říjnu do Francie a 14. listopadu.1917 byl zařazen do československých legií ve Francii. Po nástupu na frontu v lednu 1918 byl jmenován velitelem roty 21. čs. střeleckého pluku. V dubnu 1918 byl převelen k 22. čs. střeleckému pluku, kde setrval až do září 1918. 20. září 1918 nastupuje k československých legiím v Itálii a přebírá funkci velitele roty 31. čs. střeleckého pluku. S plukem se zúčastnil těžkých bojů proti Rakousko-Uherské armádě na italské frontě. Za zásluhy byl povýšen do hodnosti kapitána pěchoty.
Ve službách republiky[editovat | editovat zdroj]
Do Československa se vrátil v prosinci 1918. Spolu se svou jednotkou se zúčastnil války o Slovensko v bojích proti maďarské armádě. V květnu 1919 by jmenován velitelem III. praporu 31. pěšího pluku. V srpnu 1919 byl povýšen do hodnosti majora. 31. prosince 1919 byl propuštěn z československých legií a na vlastní žádost v lednu 1920 byl přijat jako důstojník pěchoty do československé armády. V březnu 1920 byl přidělen k pěšímu pluku č. 16, u kterého sloužil až do července 1927. V prosinci 1922 byl povýšen do hodnosti podplukovníka pěchoty. V červenci 1927 přechází k pěšímu pluku č. 31. V únoru 1929 přijímá hodnost plukovníka pěchoty. Od pěšího pluku č. 31 je v říjnu 1932 převelen k pěšímu pluku č. 40, kde zastával do listopadu 1934 funkci zástupce velitele pluku. V listopadu 1934 přijímá funkci velitele pěšího pluku č. 15 v Opavě. U pluku slouží až do září 1937, kdy přebírá velení elitního Hraničářského pluku č. 4 Hlučín. Pluk byl speciálně postaven pro obsazení pásu československého pohraničního opevnění, chránícího průmyslové Ostravsko a Opavsko před útokem ze sousedního nacistického Německa. Vzhledem k tragickým událostem v září 1938, kdy došlo k vypuknutí sudetoněmeckého povstání 12. září, vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září a následnému přijetí důsledků Mnichovské dohody 29. září, byl pluk po stažení z okupovaného území 15. prosince 1938 rozpuštěn.
Za okupace[editovat | editovat zdroj]
Po rozpuštění pluku byl Jan Satorie převelen k velitelství 8. divize do Hranic na Moravě, kde setrval až do německé okupace 15. března 1939. Po odchodu z armády se odstěhoval s rodinou do Prahy, kde se aktivně zapojil do Obrany národa.
Z Londýna zajistil generál Sergej Ingr pro svého osobního přítele Satorieho odchod k zahraniční armádě. Akce byla zmařena omylem spojky, která místo něj kontaktovala jiného důstojníka stejného jména a hodnosti (Jan Satorie), který pokyn provedl a přes Polsko odplul do Francie a když na počátku srpna 1939 hlásil nástup služby u vojenské kanceláře při čs. vyslanectví v Paříži, generál Ingr netajil své zklamání.
Od zatčení gestapem v lednu 1941 byl až do dubna 1943 vězněn nejprve na Pankráci, v Opavě a nakonec v Ratiboři. Po propuštění z vězení se znovu aktivně zapojil do odboje a v květnu 1945 bojoval proti německé armádě.
V nové republice[editovat | editovat zdroj]
20. května 1945 byl určen do funkce zatímního velitele 8. divize v Hranicích na Moravě. V srpnu 1945 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V únoru 1946 byl vyzván k nucenému odchodu a v červnu 1946 odešel do výslužby.
Brigádní generál Jan Satorie zemřel v Ostravě 30. dubna 1949 a je pohřben na hřbitově v Ostravě-Zábřehu.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád republiky udělen 07.05.1955, ale jeho jmenovci (1894-1985)!!
Řád sv. Stanislava , III. třída s meči a mašlí
Řád znovuzrozeného Polska, kříž důstojníka
Válečný kříž 1939-1945
Československý válečný kříž 1914–1918
Československá medaile Vítězství
Československá revoluční medaile
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
Československý válečný kříž 1939
Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítkem Francie, Velká Británie a SSSR, udělena, ale jeho jmenovci (1894-1985)!
Řád Slovenského národního povstání, I. třída, udělen, ale jeho jmenovci (1894-1985)!
Československý vojenský řád Bílého lva „Za vítězství“, hvězda I. stupně udělen, ale jeho jmenovci (1894-1985)!
Řád rudé zástavy, udělen, ale jeho jmenovci (1894-1985)!
Řád 25. února, I. stupně, udělen, ale jeho jmenovci (1894-1985)!
Řád Klementa Gottwalda udělen, ale jeho jmenovci (1894-1985)!!
Řád britského impéria , III. třída (CBE)
1939-1945 Star[2] udělena, ale jeho jmenovci(1894-1985)!!
Defence Medal[3] udělena, ale jeho jmenovci(1894-1985)!!
Řád Suvorova, II. stupeň (1943-1991), udělen, ale jeho jmenovci(1894-1985)!!
Medaile Za osvobození Prahy, udělena, ale jeho jmenovci(1894-1985)!!
Medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945[4], udělena, ale jeho jmenovci(1894-1985)!!
Řád za vynikající službu
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DURČÁK, Josef. Opevňování Ostravska. Opava: AVE Centrum, 2005. ISBN 80-86268-05-5.
- VAŇOUREK, Martin. Hraničáři od Hlučína. Mohelnice: Martin Vaňourek, Vydavatelství a nakladatelství, 2000. ISBN 80-238-5594-8.
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Satorie na Wikimedia Commons
- Detail legionáře
- Brigádní generál Jan Satorie
- Válka.cz, Jan Satorie
- Osobnosti Obrany národa
- Čeští generálové
- Brigádní generálové
- Českoslovenští legionáři v Rusku
- Českoslovenští legionáři ve Francii
- Narození v roce 1887
- Úmrtí v roce 1949
- Narození v Hostovlicích
- Úmrtí v Ostravě
- Narození 13. května
- Úmrtí 30. dubna
- Nositelé Řádu za vynikající službu
- Nositelé Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce
- Nositelé Medaile Za osvobození Prahy
- Nositelé Řádu Suvorova
- Nositelé Hvězdy 1939–1945
- Nositelé Medaile za obranu (Spojené království)
- Čestní komandéři Řádu britského impéria
- Nositelé Řádu Klementa Gottwalda
- Nositelé Řádu Bílého lva za vítězství
- Nositelé Řádu 25. února
- Nositelé Řádu rudé zástavy
- Nositelé Řádu Slovenského národního povstání
- Nositelé Československé medaile za zásluhy
- Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Držitelé Československé medaile Vítězství
- Držitelé Československé revoluční medaile
- Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918
- Nositelé Válečného kříže 1939–1945
- Důstojníci Řádu znovuzrozeného Polska
- Nositelé Řádu republiky
- Nositelé Řádu svatého Stanislava