Hohenzollernsko
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b9/Weimar_Republic_-_Prussia_-_Hohenzollern_%281925%29.svg/180px-Weimar_Republic_-_Prussia_-_Hohenzollern_%281925%29.svg.png)
Hohenzollernsko (německy Hohenzollern) ze začátku také Zollernsko (Zollern) bylo historické území, které existovalo v jižním Německu v letech 1052–1952, přičemž v letech 1052–1576 bylo rodovým hrabstvím, poté bylo rozděleno na 3 resp. 2 části. Ty pak byly v roce 1623 povýšeny na knížectví. Obě tyto části se v roce 1850 staly součástí Pruska jako provincie Hohenzollernsko. Po druhé světové válce v roce 1945 se stalo součástí země Württembersko-Hohenzollernsko a ta se stala v roce 1952 součástí spolkové země Bádensko-Württembersko. Po většinu jeho existence mu vládli Hohenzollernové tj. do roku 1850 resp. 1918.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Zollernské a Hohenzollernské hrabství (1052–1576)[editovat | editovat zdroj]
Zollernské (Hohenzollernské) hrabství Zollern (Hohenzollern)
| |||||||||||||
Geografie | |||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||
Vznik
|
|||||||||||||
Zánik
|
|||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||
|
Hohenzollersko bylo vytvořeno okolo roku 1025 jako hrabství pod vládou Hohenzollernů, ještě pod původním názvem Zollernsko. Stejně tak i rod vládnoucí tomuto malému státečku se jmenoval stejně tj. Zolernové. Nepopíratelně je držení hrabství doloženo od roku 1110, v držení (Hohen)Zollernů. Název země je odvozen od hradu Hohenzollern. Hrabství Hohenzollern bylo po celou existenci součástí Svaté říše římské.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3e/Burg_Hohenzollern_ak.jpg/170px-Burg_Hohenzollern_ak.jpg)
Fridrich III. hrabě ze Zollernu byl věrný sluha římský císařů Fridricha Barbarossy a Jindřicha VI.. V roce 1185 se oženil se Sofií Raabs, dcerou Conráda II., purkrabího Norimberského. A právě po smrti Konráda II., který zemřel bez mužských dědiců, Fridrich III. získal jako muž dědičky purkrabství Norimberské, a stal se purkrabím Fridrichem I. Norimbersko-Zollernským. Od té doby se příjmení změnilo na Hohenzollern stejně jako jméno země odkud rod pocházel. Syny Fridricha III. se rod rozdělil do dvou větví a to mladší katolické švábské a starší protestantské franské[1][2].
Po Fridrichově smrti, si jeho synové rozdělili panství mezi sebou:
- Mladší bratr Fridrich IV. obdržel hrabství Zollern a purkrabství Norimberské v roce 1200 po otci, čímž se stal zakladatelem švábské větve rodu. Švábská větev zůstala katolická.
- Starší bratr Konrád III., paradoxně dostal purkrabství Norimberské až od svého mladšího bratra v roce 1218, čímž se stal zakladatelem franské větve rodu.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/83/Hohenzollern-Wappen.svg/110px-Hohenzollern-Wappen.svg.png)
Švábská (mladší) větev tedy vládla hrabství Hohenzollernskému a na rozdíl od franské větve patřila spíš k nevýznamným říšským rodům a nerozšířila svou moc dále. Zakladatelem švábské linie se stal Fridrich II. Norimberský, jenž obdržel hrabství Zollern a purkrabství Norimberské v roce 1200 po otci, čímž se stal zakladatelem švábské větve rodu, purkrabství Norimberské však v roce 1218 daroval staršímu bratrovi Konrádovi III., jenž se stal zakladatelem franské linie rodu. Franská větev přibližně v 16. století konvertovala k protestantství resp. luteránství. Švábská větev na rozdíl od franské zůstala katolická.
V roce 1575 bylo hrabství Hohenzollern rozděleno mezi syny Karla I. Viz další kapitola.
Hrabata zollernští (1061–1204), později hohenzollernští (1204–1576)[editovat | editovat zdroj]
- Burkhard I. – 1061–1125
- Fridrich I. – 1125–1142, syn Burkharda
- Fridrich II. – 1142–1171, syn Fridricha I.
- Fridrich III. – 1171–1200, syn Fridricha II., byl také purkrabím norimberským
- Fridrich IV. – (1204–1251/1255), také norimberský purkrabí jako Fridrich II.
- Fridrich V. – (1251/1255–1289), také norimberský purkrabí jako Fridrich III.
- Fridrich VI. – (1289–1298), také braniborský kurfiřt jako Fridrich I.
- Fridrich VII. – (1298–1309), také braniborský kurfiřt jako Fridrich II.
- Fridrich VIII. – (1309–1333)
- Fridrich IX. – (1333–1377)
- Fridrich XI. – (1377–1401)
- Fridrich XII. – (1401–1426)
- Eitel Fridrich I. – (1426–1439)
- Jošt Mikuláš I. – (1439–1488)
- Eitel Fridrich II. – (1488–1512)
- Eitel Fridrich III. – (1512–1525)
- Karel I. – (1525–1575)
Rozdělené Hohenzollernsko[editovat | editovat zdroj]
V letech 1575–1576 bylo hrabství Hohenzollern rozděleno mezi syny Karla I. a to na hrabství Hohenzollern-Hechingen a Hohenzollern-Sigmaringen, jenž oboje získaly allodiální práva. O rok později přibylo i hrabství Hohenzollern-Haigerloch (pro nejmladšího syna) avšak již bez allodiálních práv. Na opětovné spojení si Hohenzollernsko muselo počkat až do roku 1850 pod vládou Pruska.
Hrabství Hohenzollern-Haigerloch (1576–1767)[editovat | editovat zdroj]
![Znak hrabství Hohenzollern-Haigerloch](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e8/Wappen_Haigerloch.svg/90px-Wappen_Haigerloch.svg.png)
Hrabství Hohenzollern-Haigerloch bylo zřízeno v roce 1576 pro nejmladšího syna Kryštofa Hohenzollern-Haigerlochského, ale bez allodiálních práv jako nejmenší část původního hrabství. Po smrti hraběte Františka Kryštofa Antonína v roce 1767 bylo hrabství Hohenzollern-Haigerloch definitivně absorbováno knížectvím Hohenzollern-Sigmaringen.
Hrabata Hohenzollernu-Haigerlochu[editovat | editovat zdroj]
- Kryštof Hohenzollern-Haigerlochský – (1576–1601)
- Jan Kryštof Hohenzollern-Haigerlochský – (1601–1623)
- Jan Hohenzollern-Haigerlochský – (1601–1630)
- V letech 1630-1681 – bylo součástí knížectví Hohenzollern-Sigmaringen
- František Antonín Hohenzollern-Haigerlochský – (1681–1702)
- Ferdinand Antonín Hohenzollern-Haigerlochský – (1702–1750)
- František Kryštof Antonín Hohenzollern-Haigerlochský – (1750–1767)
Hrabství (1575–1623) a později knížectví Hohenzollern-Hechingen (1623-1850)[editovat | editovat zdroj]
![Znak Hohenzollern-Hechingenu](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/16/Wappen_Landkreis_Hechingen.svg/90px-Wappen_Landkreis_Hechingen.svg.png)
Hrabství Hohenzollern-Haigerloch bylo zřízeno v roce 1575 pro nejstaršího syna Eitela Fridricha I., jako říšské léno s allodiálnímy právy.
- Eitel Fridrich I. – (1576–1605)
- Jan Jiří Hohenzollern-Hechingenský – (1605–1623)
V roce 1623 bylo stávající hrabství povýšeno na knížectví. V roce 1815 se stalo nezávislým členem Německého spolku.
- Eitel Fridrich II. – (1623–1661)
- Filip Kryštof Fridrich – (1661–1671)
- Fridrich Vilém Hohenzollern-Hechingenský – (1671–1735)
- Fridrich Ludvík Hohenzollern-Hechingenský – (1735–1750)
- Josef Fridrich Vilém – (1750–1798)
- Heřman Hohenzollern-Hechingenský – (1798–1810)
- Fridrich – (1810–1838)
- Konstantin – (1838–1850), vymřela jím linie Hohenzollern-Hechingen
V roce 1850 prodal bezdětný kníže Konstantin, své knížectví Hohenzollern-Hechingen francké větvi rodu, v tom samém roce udělal toto i kníže Hohenzollern-Sigmaringenu Karel Antonín a obě knížectví byla sjednocena do země Hohenzollernsko. Titul knížete však švábské větvi zůstal. Dědický nárok však připadl po smrti knížete Konstantina v roce 1869 linii Hohenzollern-Sigmaringen.
Hrabství (1576–1623) a později knížectví Hohenzollern-Sigmaringen (1623–1850)[editovat | editovat zdroj]
Hrabství Hohenzollernsko-Sigmaringen bylo zřízeno v roce 1575 pro prostředního syna Karla II., jako říšské léno s allodiálnímy právy.
V roce 1623 bylo stávající hrabství povýšeno na knížectví. V roce 1815 se stalo nezávislým členem Německého spolku.
- Meinrad I. – (1638–1681)
- Maxmilián – (1681–1689)
- Meinrad II. – (1689–1715)
- Josef František Ernst – (1715–1769)
- Karel Fridrich – (1769–1785)
- Antonín Alois – (1785–1831)
- Karel III. – (1831–1848)
- Karel Antonín – (1848–1850), prodal knížectví Prusku
V roce 1850 stejně jako Hohenzollern-Hechingenský kníže Konstantin, tak i Hohenzollern-Sigmaringenský kníže Karel Antonín prodal své knížectví franské větvi, jež obě knížectví (Hechigen a Sigmaringen) spojila do země Hohenzollernsko a začlenila do Pruska. Titul knížete však švábské větvi zůstal.
Provincie Hohenzollernsko[editovat | editovat zdroj]
Provincie Hohenzollernsko Provinz Hohenzollern
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||
Státní útvar | |||||||||
provincie Pruska
| |||||||||
Vznik
|
1850 – součást Pruska jako provincie
| ||||||||
Zánik
|
1952 – zánik, součást spol. země Bádensko-Württembersko
| ||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Provincie Hohenzollernsko, oficiálně Hohenzollernská země (Hohenzollernsche Lande) bylo vytvořeno 7. prosince 1849, kdy odstoupili v obou hohenzollernských knížectvích oba vládcové z místní větve hohenzollernské dynastie, a tak připadlo Hohenzollernsko Prusku, v jehož rámci bylo 12. března 1850 začleněno jako vládní obvod Sigmaringen do Porýní. Později se Hohenzollernsko často označovalo jako Hohenzollernské země a přestože náleželo formálně k Porýní, mělo vlastní sněm. A jako součást Pruska zůstalo až do roku 1945 (s výjimkou let nacisté diktatury, kdy neexistovalo vůbec), kdy se stalo součástí spojenci utvořené země Württembersko-Hohenzollernsko.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/33/Karte-Hohenzollern.png/150px-Karte-Hohenzollern.png)
Württembersko-Hohenzollernsko se v roce 1952 stalo součástí nové spolkové země Bádensko-Württembersko na základě výsledků referenda v těchto dosavadních zemích. Hohenzollernsko je její součástí dodnes, ale netvoří žádnou administrativní jednotku. Po regionální reformě hranic v roce 1973 bylo Hohenzolernsko úplně vymazáno z administrativní mapy Německa, jelikož zbylé části byly rozděleny mezi zemské okresy Sigmaringen a Zollernalb.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Článek v encyklopedii CoJeCo
- ↑ Monarchie moderní Evropy: lexikon panovnických rodů - Isabelle Bricard, 1. vydaní, Knižní klub, 2002 ISBN 80-7243-143-9]
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Hohenzollernové
- Seznam hohenzollernských panovníků
- Prusko
- Švábsko
- Dějiny Německa
- Hohenzollern-Hechingen
- Hohenzollern-Sigmaringen
- Hohenzollern-Haigerloch
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hohenzollernsko na Wikimedia Commons