Heraldika
Heraldika (z latinského heraldus – herold) je pomocná věda historická, která se zabývá studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky a erby tvoří, popisují, určují a kreslí.
Právo vést erb, čili držet znak a dědit ho, měly právnické i fyzické osoby. Samostatnou pomocnou vědou historickou se heraldika stala v polovině 19. století. Zahrnuje v sobě i studium vzniku znaků, jejich vývoje a užívání. Nezkoumá jen šlechtické erby, ale i znaky států, měst, korporací. Spolupracuje zejména s vexilologií (nauka o vlajkách), sfragistikou (nauka o pečetích), kampanologií, genealogií a dějinami umění.
Vznik heraldiky
[editovat | editovat zdroj]Heraldika ve smyslu vytváření a užívání erbů vznikla v první polovině 12. století, kdy se v letech 1135 až 1155 objevují první znaky ve většině evropských zemí (Anglie, Francie, Itálie, Německo, Španělsko). V Čechách se za první erb považuje plamenná orlice dochovaná na pečeti Přemysla Otakara I. z roku 1192.[1][2]
Různé znaky a znamení si samozřejmě malovali válečníci na své štíty již dávno před tím (Číňané, Egypťané, Peršané). Nejednalo se však o erby ve smyslu heraldickém, neboť je dokázáno, že jejich funkce byla pouze dekorativní. V tomto období (tzv. předheraldické) není ještě erb (resp. štít) spojován s konkrétní osobou a není dědičný v rámci rodu, na čemž je heraldika postavena.
Jedinou výjimkou v tomto je systém štítových znamení, která užívaly velké athénské rodiny v 6.–5. století před naším letopočtem. I ta byla, stejně jako středověké erby, užívána dědičně.
Štít a erb
[editovat | editovat zdroj]Základní jednotkou heraldiky jsou štít a na něm umístěné znamení, zvané erb. Rytíř jedoucí do boje na koni byl obklopen pěší čeledí. Aby jej družina rozeznala, označil se rytíř výrazným barevným znamením na štítě. Dalšími erby se označoval oděv. Dalším rozlišovacím znamením byl klenot, upevněný na rytířově helmici (přilbě).
Důležité části erbů
[editovat | editovat zdroj]Erbovní listy
[editovat | editovat zdroj]Listina vydávaná nejčastěji panovníkem, případně palatinem či heroldií, povyšující příjemce do šlechtického stavu a udělující erb, případně erb polepšující nebo potvrzující. Nejstarší český erbovní list se zachoval v opisu. Císař Karel IV. povýšil do panského stavu Království českého 16. dubna 1360 Jetřicha z Portic a udělil mu erb, s nímž mohl disponovat po vymření pánů z Leuchtenberka. Nejstarší městskou erbovní listinu v Česku vydal v roce 1416 král Václav IV. pro Slavkov u Brna. Poslední erbovní listiny byly vydány v říjnu 1918 císařem Karlem I.
Významní čeští heraldici
[editovat | editovat zdroj]- Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle (1540/1543–1614)
- František Antonín Rybička (1812–1899)
- Rudolf Johann Meraviglia-Crivelli (1833–1890)
- Martin Kolář (1836–1898)
- August Sedláček (1843–1926)
- Vojtěch Král z Dobré Vody (1844–1913)
- Josef Milde (1900–1968)
- Bohumír Lifka (1900–1987)
- Břetislav Štorm (1907–1960)
- Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986)
- Zdeněk Maria Zenger (1913–1988)
- Jiří Louda (1920–2015)
- Milan Buben (* 1946)
- Pavel R. Pokorný (1947–2014)
- Zdirad J. K. Čech (1949–2022)
- Miroslav Pavlů (* 1954)[3]
- Zdeněk Velebný (* 1957)[4]
- Jan Tejkal[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Milan Buben Encyklopedie Heraldiky ISBN 80-7277-135-3, str. 130
- ↑ M. Kolář, A. Sedláček in Českomoravská heraldika I. str. 36.
- ↑ Z kuchaře se stal heraldikem. Navrhuje znaky i učitelům. Prostějovský deník. 2011-06-04. Dostupné online [cit. 2023-01-05].
- ↑ O firmě Velebný & Fam s.r.o. | Velebný & Fam. www.velebny.cz [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online.
- ↑ ŠPITÁLSKÁ, Petra. Jan Tejkal: Heraldik není autorem volného umění. Mělnický deník. 2010-04-21. Dostupné online [cit. 2023-01-26].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 2003. 505 s. ISBN 80-7277-135-3.
- SCHWARZENBERG, Karel. Heraldika. Praha: Vyšehrad, 2007. 215 s. ISBN 978-80-7021-827-3.
- PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. 5. vyd. (4. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2011. 653 s. ISBN 978-80-904312-8-7.
- PILNÁČEK, Josef. Rody starého Slezska. 3. vyd. (2. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2010. 433 s. ISBN 978-80-904312-3-2.
- PILNÁČEK, Josef. Občanské znaky. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2009. 197 s. ISBN 978-80-904312-1-8.
- PILNÁČEK, Josef. Neznámé rody a znaky staré Moravy. 2. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2010. 125 s. ISBN 978-80-904312-2-5.
- LIŠKA, Karel. Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek. Svazek 1, Pečeti a razítka obcí Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2012. 454 s. ISBN 978-80-87542-01-9.
- LIŠKA, Karel. Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek. Svazek 2, Znaky, pečeti a razítka moravských a slezských měst a městeček. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2013. 381 s. ISBN 978-80-87542-04-0.
- ZENGER, Zdeněk M. Česká heraldika. Praha: Vyšehrad, 1978. 158 s.
- SEDLÁČEK, August. Českomoravská heraldika. Praha: [s.n.], 1925. Dostupné online.
- KOLÁŘ, Martin. Českomoravská heraldika I.. Praha: [s.n.], 1902. Dostupné online.
- Jan Pelant: Erby české, moravské a slezské šlechty. Praha Nakladatelství Lidové noviny 2013
- August Sedláček, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, editor Vladimír Růžek. Svazky 1 - 5, Academia Praha 2001-2003
- J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch, Band IV. Böhmische Adel. Bearbeitet von Rudolf Johann Graf Meraviglia - Crivelli. Nürnberg 1886
- Městská heraldika Čech, Moravy a Slezska. Edice. Kam po Česku. Praha: spolek Kam po Česku, 2016; ISBN 978-80-260-7331-4
- Josef Janáček - Jiří Louda: České erby. Edice OKO, Albatros 1975
- Arthur Charles Fox-Davies: Complete Guide to Heraldry. Londýn 1909, reprint 2012, dostupné online
Periodika
[editovat | editovat zdroj]- Genealogické a heraldické listy, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, Praha 1993–dosud
- Heraldická ročenka, Heraldická společnost v Praze, Praha 1974–dosud
- Genealogické a heraldické informace, Moravská genealogická a heraldická společnost, Brno 1981–dosud
- Heraldika a genealogie, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha 1968–2011 (zánik klubu)
- Adler, Zeitschrift für Genealogie und Heraldik, Vídeň, v letech 1891-1940 ročenka, od roku 1947 dosud měsíčník stejnojmenné heraldické společnosti Archivováno 22. 5. 2022 na Wayback Machine.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Praxe
[editovat | editovat zdroj]Jednotlivé druhy heraldiky
[editovat | editovat zdroj]- Cechovní heraldika
- Církevní heraldika
- Heraldika institucí
- Městská heraldika
- Rodová heraldika
- Zemská heraldika
Příbuzné vědy
[editovat | editovat zdroj]Ostatní
[editovat | editovat zdroj]- Obecné figury
- Hrad Lauf v Bavorsku s unikátní kolekcí českých erbů na zdech
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu heraldika na Wikimedia Commons
- Heraldika v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- Encyklopedické heslo Heraldika v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Klub pro českou heraldiku a genealogii
- Erbovník Archivováno 17. 2. 2009 na Wayback Machine.
- Česká genealogická a heraldická společnost v Praze
- (anglicky) Internetový nástroj na vytváření erbu a znaků
- (anglicky) Heraldica.org